30 Co 267/2025-69 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu o zaplacení 111.690 Kč s příslušenstvím a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 111.690 Kč s úroky z prodlení za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení žádosti o poskytnutí informací, kdy žádost byla podána na , orgán, dne 15. 7. 2022, řízení bylo vedeno pod č. j. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“), zákonná lhůta pro poskytnutí informací uplynula dne 31. 7. 2022, informace byla poskytnuta 15. 5. 2024. Žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované dne 26. 5. 2024, stanovisko žalované k uplatněnému nároku bylo žalobci doručeno dne 19. 6. 2024, žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 6.930 Kč, což žalobce považuje za nedostačující.3. Ve věci již bylo jednou rozhodováno soudem prvního stupně, a to rozsudkem ze dne 29. 1. 2025 č. j. , spisová značka, , kterým bylo konstatováno, že nepřiměřenou délkou řízení vedeného u , orgán, pod sp. zn. , spisová značka, došlo k porušení práva žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (výrok I.); žaloba o zaplacení 111.690 Kč s příslušenstvím byla zamítnuta (výrok II.) a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2.300 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). K odvolání žalobce pak odvolací soud usnesením ze dne 23. 4. 2025 č. j. , spisová značka, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem byl nesoulad mezi výrokem vyhlášeného rozsudku a výrokem uvedeným v písemném vyhotovení rozsudku, kdy nebylo seznatelné, v jakém znění byl výrok rozsudku vyhlášen, což činilo rozsudek nepřezkoumatelným.4. Soud prvního stupně v napadaném rozsudku detailně popsal průběh posuzovaného řízení a vyšel zejména ze zjištění, že dne, Anonymizováno, 15. 7. 2022 byla žalované doručena žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., v níž žalobce žádal o poskytnutí rozhodnutí žalované ze dne 21. 9. 2020 č. j. , spisová značka, a dále o poskytnutí kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 8. 9. 2021 č. j. , spisová značka, . Rozhodnutím žalované ze dne, Anonymizováno, 22. 8. 2022 byla žádost částečně odmítnuta a částečně byly informace poskytnuty v anonymizované podobě, proti rozhodnutí podal žalobce rozklad dne 22. 8. 2022, o němž bylo rozhodnuto dne 21. 2. 2024 tak, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla žalované vrácena k novému projednání. Dopisem ze dne 10. 5. 2024, doručeným žalobci dne 15. 5. 2024, byla požadovaná informace žalobci poskytnuta s vyloučením osobních údajů. Žalobce požádal žalovanou dne 26. 5. 2024 o náhradu škody, žalovaná dne 5. 6. 2024 přiznala žalobci za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení odškodnění 6.930 Kč.5. Soud prvního stupně pak věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Dovodil, že délka posuzovaného řízení činí 1 rok a 10 měsíců. Řízení nebylo skutkově ani procesně složité, odehrávalo se u třech různých orgánů; bylo však právně složité, neboť bylo třeba posoudit, zda se požadované informace týkají rozhodovací činností soudů požívajících ochrany, bylo proto třeba provést test proporcionality a zhodnotit, zda informace nesouvisí s jiným dosud probíhajícím soudním řízením. Žalobce délku řízení nikterak nezavinil. Postup orgánů veřejné moci byl průtažný. Nalézací soud dospěl k závěru, že žalobce zjevně požadovanou informaci k realizaci svého konkrétního práva nepotřeboval, informace se týkala třetí osoby a žalobce netvrdil postavení novináře, „hlídacího psa“, a proto s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3331/2011 konstatoval snížený význam. Nepřisvědčil žalobci v tvrzení o obstrukčním jednání žalované, která svůj závěr podrobně odůvodnila s poukazy na judikaturu s tím, že chránila zájmy dotčené třetí osoby. Újma vzniklá žalobci byla zanedbatelná a odškodnění v penězích proto nepřichází v úvahu (srov. závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 30. 9. 2010 sp. zn. 30 Cdo 1209/2009, či z recentní judikatury ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 30 Cdo 760/2022), a proto odpovídají satisfakcí nemajetkové újmy je konstatování porušení práva s tím, že pokud žalovaná žalobci poskytla před podáním žaloby finanční odškodnění nároku ve výši 6.930 Kč, pak již nelze konstatovat porušení práva, neboť tato forma satisfakce je již přiznanou a vyplacenou relutární náhradou konzumována. Soud prvního stupně proto žalobu na zaplacení částky 111.690 Kč, Anonymizováno, s příslušenstvím zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala.6. Žalobce napadl rozsudek včasným odvoláním. Rozsudek je podle žalobce nesprávný, neboť soud prvního stupně zcela ignoroval závazný pokyn odvolacího soudu, který mu byl dán v usnesení č. j. , spisová značka, . Místo aby napravil procesní vadu, pro kterou byl původní rozsudek zrušen, vydal nové rozhodnutí, které je navíc věcně chybné a v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Odvolací soud zrušil původní rozsudek výslovně pro nepřezkoumatelnost způsobenou nesouladem mezi vyhlášeným a písemným výrokem. Napadený rozsudek však tuto zásadní procesní vadu vůbec neřeší. Tím znovu vytvořil rozhodnutí, které je nepřezkoumatelné, protože není zřejmé, jaký výrok je závazný. Soud prvního stupně neučinil žádné kroky k zajištění souladu výroku, neopravil protokol o vyhlášení a nevyjádřil se k důvodům zrušení původního rozhodnutí. Tím porušil § 226 odst. 1 o. s. ř. a zásadu dvojinstančnosti, která zajišťuje, že nižší instance respektuje pokyny vyšší instance, a narušuje efektivitu soudního systému, podle které je soud prvního stupně bezpodmínečně vázán právním názorem odvolacího soudu.7. Žalobce dále argumentoval nedůvodným přenesením důkazního břemene ohledně významu informace. Nalézací soud bez jakýchkoli důkazů označil význam žádané informace za marginální a nepatrný, aniž by žalovaná toto tvrzení prokázala. Podle rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2107/2023 a sp. zn. 30 Cdo 2892/2023 však nese žalovaná břemeno prokázat nevýznamnost informace. Žalobce není povinen svůj zájem o informaci dokládat. Při neprokázání takového tvrzení se jedná o standardní význam informace. Soud prvního stupně tak chybně přenesl důkazní břemeno na žalobce, který není povinen vysvětlovat důvody své žádosti o informace. Dále podle žalobce došlo k nesprávnému odmítnutí peněžního zadostiučinění navzdory prokázaným průtahům. Soud konstatoval nepřiměřenou délku řízení 674 dnů, přesto odmítl přiznat jakékoli finanční zadostiučinění nad rámec již poskytnutých 6.930 Kč. Toto rozhodnutí je v rozporu se Stanoviskem Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 a rozsudkem sp. zn. 28 Cdo 2/2023, které potvrzují, že peněžité zadostiučinění je základní formou satisfakce za průtahy v řízení. Podle žalobce došlo k rozpornému rozhodnutí o nákladech řízení. Napadený rozsudek určil, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, aniž by řádně odůvodnil tento závěr. V původním rozsudku přitom týž soud přiznal žalobci náklady řízení 2.300 Kč. Tato nekonzistence postrádá odůvodnění a porušuje § 157 odst. 2 o. s. ř. Napadený rozsudek konstatuje porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, ale přesto zamítá žalobu o náhradu škody. To je podle žalobce v rozporu s logikou i judikaturou, která stanoví, že finanční zadostiučinění je základní formou kompenzace.8. Napadený rozsudek je zatížen závažnými procesními i hmotněprávními vadami, které jej činí neplatným a nepřezkoumatelným. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání s pokynem k nápravě všech uvedených vad, případně aby rozsudek změnil tak, že žalované uloží zaplatit žalobci požadovanou částku 111.690 Kč s příslušenstvím a plnou náhradu nákladů řízení.9. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání vyvracela jednotlivé odvolací námitky a navrhla potvrzení napadeného rozsudku.10. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a shledal, že odvolání žalobce není důvodné.11. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je dle § 13 odst. 1 OdpŠk také porušení povinnosti učinit úkon anebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž poruše