35 Co 384/2025-79 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 39 313 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 5. 12. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 36 443 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 900 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).2. Rozhodl takto o žalobě na zaplacení částky 75 756 Kč s příslušenstvím jakožto nemajetkové újmy způsobené žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u , Orgán veřejné moci, (dále jen „okresní soud“) pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“), které se žalobce domáhal podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „zákon“. Žalovaná žádosti žalobce částečně vyhověla a po projednání jeho nároku mu poskytla zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva.3. Po skutkové stránce soud prvního stupně vyšel z nesporné skutečnosti, že žalobce u žalované uplatnil nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení dne , datum, . Žalobce v posuzovaném řízení vystupoval na straně povinného (dále také „povinný“). Soud prvního stupně vycházel z obsahu spisu Okresního soudu v Lounech, sp. zn. , spisová značka, (pro stručnost odvolací soud odkazuje na skutková zjištění, jež jsou uvedena v bodě 6 napadeného rozhodnutí), a ze sdělení žalované ze dne , datum, , z nějž vyplynulo, že návrh na zastavení exekuce byl exekučnímu soudu předán s více než pětiměsíčním prodlením a návrh povinného na odklad exekuce byl předložen s šestidenním prodlením. Ze sdělení žalované ze dne , datum, soud prvního stupně zjistil, že soudní exekutorka chybovala při doručování vyrozumění o zahájení exekuce ze dne , datum, , kdy vyrozumění bylo žalobci zasláno na adresu jeho trvalého pobytu, ač měl datovou schránku. Všechny rozhodné listiny byly žalobci zaslány do datové schránky až dne , datum, (náprava byla učiněna po 3 letech a 10 měsících), v důsledku čehož došlo k nezákonnému provedení exekuce. Z usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne 31. 10. 2023, č. j. 12 Co 183/2023-254, soud prvního stupně zjistil, že exekuční titul byl povinnému řádně doručen dne , datum, , ke dni podání exekučního návrhu žalobce (povinný) dlužil oprávněné vymáhanou pohledávku. Svou povinnost vůči oprávněné žalobce plnil tak, že jí dne , datum, poukázal částku 6 084 Kč, k čemuž došlo až v průběhu probíhající exekuce. Žalobce o exekuci věděl již dne , datum, , kdy podával návrh na její zastavení. Žalobce se o existenci exekuce dozvěděl nepřímo prostřednictvím banky, která odepsala žalobci částku , částka, .4. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 1, § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26, § 31a odst. 1, 2, 3 zákona o odpovědnosti za škodu. Po citaci zákonných ustanovení soud prvního stupně uvedl, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku, neboť u žalované předběžně uplatnil nárok dne 4. 6. 2024. Soud prvního stupně následně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedl obecná východiska pro posuzování nároku na náhradu újmy vzniklé tím, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Ve vztahu k posuzované věci uvedl, že předmětné řízení ve vztahu k žalobci trvalo od , datum, , kdy podal návrh na zastavení exekuce, do , datum, , kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 4 roky a 1 měsíc. V posuzovaném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Exekuční řízení bylo standardní, byť procesně složitější, žalobce se na délce řízení podílel částečně a v postupu orgánů moci byl shledán průtah a opakovaná pochybení. Jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce. Soud prvního stupně shledal průtah v období od , datum, do , datum, . Vzhledem k období nečinnosti a nekoncentrovaný postup soudní exekutorky nebylo posuzované řízení přiměřené dlouhé. Celkovou délku řízení nelze klást žalobci k tíži, a proto se podle soudu prvního stupně uplatní domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech. Tuto formu soud prvního stupně neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění se soud prvního stupně zabýval kritérii v § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu. Pro výpočet základní částky soud prvního stupně odkázal na judikaturu ESLP a Nejvyššího soudu, z níž plyne, že za soudní řízení lze účastníku přiznat částku v rozmezí od 15 000 do 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za řízení trvající 4 roky a 1 měsíc soud prvního stupně přiznal základní částku 46 250 Kč, přičemž vycházel z částky 15 000 Kč ročně, jelikož délka řízení nebyla extrémně dlouhá. Výši základní částky následně soud prvního stupně modifikoval tak, že ji snížil o 10 % z důvodu procesní složitosti při zohlednění toho, že v řízení je nezbytná kooperace mezi soudem a soudním exekutorem. Řízení probíhalo třikrát na dvou stupních soudní soustavy, a proto snížil základní částku o 10 %. Vzhledem k tomu, že se žalobce na délce řízení svým jednání částečně negativně podílel, snížil soud prvního stupně základní částku o dalších 5 %. Žalobce si byl vědom obstavení svého účtu mimo ČR, nekontaktoval přímo soudní exekutorku a místo toho plnil přímo oprávněnému, aniž by mu to oznámil. Jednáním žalobce vznikly komplikace při dohledání plateb a oprávněný si pro absenci komunikace se žalobcem a pro zaslání na jiný účet, nebyl ani vědom, že mu žalobce pohledávku již uhradil. V řízení byl shledán průtah od , datum, v důsledku činnosti soudní exekutorky, která se dopustila série pochybení. Postup orgánů veřejné moci byl nehospodárný a nekoncentrovaný, a proto soud prvního stupně zvýšil základní částku o 10 %. Soud prvního stupně shledal význam řízení jako standardní. Ačkoliv mělo exekuční řízení s ohledem na zákonná omezení povinného při nakládání s majetkem širší význam, přihlédl soud prvního stupně k tomu, že již dne , datum, bylo rozhodnuto o odložení exekuce. Následky samotného zahájení exekučního řízení si nadto žalobce přivodil sám, neboť svou pohledávku neplnil řádně a včas. Základní částka tak byla ponížena o 15 % a celková částka, která žalobci náleží jako přiměřené zadostiučinění, činí 39 313 Kč. Ve zbývajícím rozsahu soud prvního stupně žalobu zamítl, když neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož žalobce byl v řízení zcela úspěšný.5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání, kterým se domáhal jeho změny tak, že mu žalovaná bude povinna zaplatit celou požadovanou částku 75 756 Kč s příslušenstvím. Namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil a v řízení jsou vady, které mohou mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle žalobce soud prvního stupně nesprávně aplikoval modifikační kritéria, podcenil intenzitu a dopad pochybení státních orgánů a v konečném důsledku přiznal nespravedlivě nízkou náhradu, která neodpovídá skutečně vzniklé nemajetkové újmě. Rozsudek soudu prvního stupně trpí zjevnou početní chybou a rozporem mezi odůvodněním a finálním výpočtem přiznané částky. Žalobce namítl, že rozsudek obsahuje tři modifikace základní částky (snížení o 10 %, snížení o 5 % a zvýšení o 10 %), přičemž správný součet vede k celkovému snížení o 5 %, nikoliv soudem prvního stupně použitých 15 %. Rozhodnutí je podle žalobce v této části nesrozumitelné. Dále žalobce namítal nesprávné posouzení kritérií pro snížení zadostiučinění, přičemž měl za to, že snížení o 10 % z důvodu procesní složitosti je v rozporu s principem objektivní odpovědnosti státu. Nelze přičítat k tíži žalobce, že výkon spravedlnosti je delegován na soudní exekutory a státem zřízený komplikovaný systém interakce je důvodem pro snížení náhrady. Je nespravedlivé, aby žalobce byl finančně trestán za komplikace zaviněné samotnými orgány veřejné moci. Snížení nároku o 5 % za jednání žalobce je v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. V důsledku pochybení soudní exekutorky byl žalobce v informačním vakuu, jelikož soudní exekutorka žalobci po dobu 3 let a 10 měsíců nedoručovala žádné zákonem předvídané písemnosti, a to včetně výzvy k plnění s platebními údaji, do jeho datové schránky. Žalobce se o exekuci dozvěděl neformálně a obsah listin mu po celou dobu nečinnosti nebyl znám. Žalobce je tedy trestán za aktivní snahu řešit situaci, kterou zavinil státní orgán a nelze ani přehlédnout, že žalobce jen do února 2020 učinil nejméně ve vzt