36 Co 202/2025-247 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 24 670 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 400 000 Kč od 2. 10. 2023 do 28. 12. 2023 a z částky 24 670 Kč od 29. 12. 2023 do zaplacení (výrok I), žalobkyni b) částku 24 670 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 400 000 Kč od 2. 10. 2023 do 19. 2. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 670 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení (výrok II). Žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení v částce 98 640 Kč (výrok III) a České republice – Obvodnímu soudu pro , adresa, soudní poplatek ve výši 40 000 Kč (výrok IV).2. Usnesením ze dne 2. 9. 2024, č. j. , spisová značka, , soud prvního stupně napadený rozsudek doplnil o další text výroku III tak, že tento výrok v doplněném znění zní: III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení v částce 98 640 Kč, a to každé z nich částku 49 320 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyň.3. Soud prvního stupně tak rozhodl o nároku žalobkyň, které se původně domáhaly po žalované zaplacení (každá z nich) částky 400 000 Kč, Anonymizováno, s příslušenstvím. Vyšel z tvrzení, že žalobkyně byly účastnicemi řízení o pozůstalosti po panu , jméno FO, , nar. , datum, , který zemřel dne , datum, , vedeném Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , a to jako jeho nezletilé dcery. Dalšími účastníky pozůstalostního řízení byli jejich polorodí sourozenci , jméno FO, , nar. , datum, , , jméno FO, , nar. , datum, a , jméno FO, , nar. , datum, . Žalovaná byla zůstavitelovou matkou a nebyla účastníkem pozůstalostního řízení. Usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 10. 2. 2023, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 17. 7. 2023, žalobkyně spolu s jejich polorodými sourozenci nabyli mimo jiné pohledávku pana , jméno FO, proti žalované, na základě výplaty z vypořádání spoluvlastnictví pana , jméno FO, a paní , jméno FO, , která byla deponována na účtu žalované č. , č. účtu, , vedeném u , právnická osoba, ., ve výši 2 000 000 Kč, a to každý z nich v rozsahu 1/5. Otec žalobkyň z důvodu exekucí, které proti němu vedli polorodí sourozenci žalobkyň, měl zablokovány veškeré účty vedené na jeho jméno, proto využíval účet vedený na jméno žalované č. , č. účtu, , který za tímto účelem založila. Na účtu se od jeho založení nacházely pouze finanční prostředky otce žalobkyň, uvedená pohledávka byla proto zařazena do aktiv pozůstalosti na základě společného prohlášení dědiců a vyjádření žalované ze dne 2. 12. 2022, které zaslala notáři, v němž potvrdila, že její syn využil její bankovní účet za účelem výplaty vypořádacího podílu v částce 2 000 000 Kč, který mu náležel z dohody o vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žalovaná na počátku pozůstalostního řízení nejprve uváděla, že na předmětném účtu se nacházejí pouze její finanční prostředky, tedy nepřiznala ani finanční prostředky představující projednávanou pohledávku a učinila tak až po podnětu podaném na , orgán, polorodými sourozenci žalobkyň.4. Žalobkyně vzaly v průběhu řízení žalobu zpět, a to každá z nich co do částky 375 330 Kč, neboť žalovaná tuto částku uhradila žalobkyni a) dne 28. 12. 2023 a žalobkyni b) dne 19. 2. 2024. Následně žalovaná oznámila, že částku 400 000 Kč pro každou z žalobkyň ponížila o náklady a odměnu soudního komisaře, náklady soudního znalce a pasiva pozůstalosti. Soud prvního stupně řízení usnesením ze dne 17. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , ve vztahu mezi každou z žalobkyň a žalovanou co do částky 375 330 Kč s příslušenstvím zastavil.5. Žalovaná považovala žalobu za šikanózní a navrhla její zamítnutí s ohledem na svůj věk , věk, let. Potvrdila, že žalobkyním poskytla plnění ve výši 375 330 Kč, nemohla to však dle usnesení Obvodního soudu pro , adresa, učinit dříve, neboť neznala jejich číslo účtu a nemohla jej ani získat pro nesoučinnost žalobkyň. Zvažovala také možnost založit žalobkyním vkladní knížky či jim jinak předat finanční prostředky, a to tak, aby s nimi nemohla disponovat jejich matka. Teprve z dopisu právní zástupkyně žalobkyň ze dne 4. 9. 2023 se žalovaná dne 20. 9. 2023 dozvěděla jejich číslo účtu, k výplatě uvedené částky však přistoupila až později z důvodu svého onemocnění a následné hospitalizace. Snížení vyplaceného podílu na částku 375 330 Kč pro každou z žalobkyň odůvodnila tím, že vyšla z usnesení o dědictví, které ukládalo dědicům povinnost zaplatit náklady a odměnu soudního komisaře a náklady znalce. Žalovaná proto zaslala vnučce , jméno FO, dne 10. 8. 2023 částku 123 400 Kč s tím, aby z ní zaplatila tyto částky plynoucí z usnesení soudu.6. Soud prvního stupně vyšel v napadeném rozsudku ze skutkových zjištění popsaných v bodech 7. až 14. jeho odůvodnění, která není třeba z důvodu stručnosti opakovat, kdy učiněná zjištění po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 2, § 184, § 185, § 188 písm. c) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních, v platném znění (dále jen „z. ř. s.“), za použití § 161, § 167 odst. 2 o. s. ř., a dále podle ustanovení § 1908 odst. 1,§ 1937, § 1938 a § 1982 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“). Svůj závěr o věci potom shrnul v bodě 28. odůvodnění napadeného rozsudku tak, že žalobkyně nabyly spolu s dalšími dědici mimo jiné pohledávku pana , jméno FO, proti žalované ve výši 2 000 000 Kč, která byla deponována na účtu žalované č. , č. účtu, , vedeném u , právnická osoba, ., přičemž podíl každého z dědiců činil 1/5. Každé ze žalobkyň proto vznikl vůči žalované dnem následujícím po právní moci usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 10. 2. 2023, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 17. 7. 2023, nárok na vyplacení částky 400 000 Kč. Žalovaná však zaplatila každé z žalobkyň pouze částku 375 330 Kč, a to žalobkyni a) dne 28. 12. 2023 a žalobkyni b) dne 19. 2. 2024.7. Soud prvního stupně se v této souvislosti zabýval námitkou žalované, že provedla zápočet částky připadající na každého z dědiců na uhrazené náklady řízení o pozůstalosti a pasiva dědictví v celkové výši 123 400 Kč, tedy právě v částce 24 670 Kč. Jednalo se o částku, kterou byl povinen uhradit každý z dědiců, avšak úhradu celkové částky 123 400 Kč provedla dědička , jméno FO, poté, co jí žalovaná tuto částku dne 10. 8. 2023 zaslala. Prvostupňový soud uzavřel, že žalovaná nebyla oprávněna započítat si částku 24 670 Kč oproti pohledávce každé z žalobkyň ve výši 400 000 Kč, neboť neposkytla částku 123 400 Kč jednotlivým věřitelům, uvedeným v pravomocném usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 10. 2. 2023, č. j. , spisová značka, , ale pouze jednomu z nich, paní , jméno FO, , která následně provedla úhradu pohledávek za všechny dědice. Z tohoto důvodu podle soudu prvního stupně nevzniklo právo žalované požadovat úhradu provedených pohledávek po ostatních dědicích, kteří úhradu neprovedli (včetně žalobkyň), neboť toto právo měla pouze , jméno FO, a žalovaná tudíž nebyla oprávněna provést započtení.8. Žalobě tudíž co do požadovaných částek 24 670 Kč pro každou z žalobkyň vyhověl a vzhledem k tomu, že žalovaná žalovanou částku do rozhodnutí soudu nezaplatila, přiznal jim rovněž úroky z prodlení v zákonné výši plynoucí ode dne marného uplynutí desetidenní lhůty, stanovené písemnou výzvou žalobkyň, která uplynula dnem 30. 9. 2023.9. O náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi rozhodl prvostupňový soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. a contrario), když považoval provedení úhrady části dlužné částky za procesní zavinění žalované. Plně úspěšným žalobkyním tak přiznal náklady řízení v částce 49 320 Kč pro každou z nich, přičemž jde o odměnu stanovenou podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), v rozsahu 6 úkonů právní služby po 9 900 Kč, tedy v částce 59 400 Kč, která byla podle § 12 odst. 4 a. t. snížena o 20 % pro spojení dvou věcí ke společnému řízení, tedy na částku 47 520 Kč; dále jde o šest paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Vysoký věk žalobkyně a jí uváděné zdravotní důvody nepovažoval za dostatečný důvod pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., a to i s přihlédnutím k nezletilosti obou žalobkyň.10. O povinnosti žalované zaplatit státu soudní poplatek soud prvního stupně rozhodl podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, s odůvodněním, že obě žalobkyně byly osvobozeny od soudních poplatků a procesně neúspěšná žalovaná od nich osvobozena nebyla.11. Proti všem výrokům napadeného rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, ve kterém zejména poukázala na nové skutečnosti, které nastaly až po vyhlášení napadeného rozsudku. Na žalovanou byly totiž smlouvou ze dne 11. 9. 2024 postoupeny pohledávky slečny , jméno FO, , nar. , datum, , a to pohledávka vůči každé z žalobkyň vzniklá uhrazením nákladů soudního znalce ve výši 2 323 Kč, odm