36 Co 235/2025-182 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 118 643 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 20. 10. 2022, Anonymizováno, do zaplacení (výrok I), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení 1 800 Kč (výrok II) a dále povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení, která bude určena v samostatném usnesení (výrok III).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení žalobní částky, neboť dne 3. 4. 2021 utrpěl těžké polytrauma při dopravní nehodě osobního vozidla zn. , jméno FO, , RZ: , SPZ, (dále jen „vozidlo“), které řídil , jméno FO, , zajišťující přepravu jako řidič taxislužby přes aplikaci , podezřelý výraz, (dále jen „řidič“). Řidič se při průjezdu mírnou pravotočivou zatáčkou nevěnoval plně řízení vozidla a nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci, v důsledku čehož vyjel s vozidlem vpravo mimo vozovku, kde pravou přední částí vozidla narazil do sloupu veřejného osvětlení. Žalobce jako spolujezdec utrpěl zranění zahrnující , diagnóza, , které si vyžádalo náročné operační řešení. Přes náročnou léčbu zanechala utrpěná zranění nevratné následky na žalobcově zdraví, je odkázán na každodenní péči a pomoc další osoby a upoután na invalidní vozík. Vozidlo bylo v době nehody pojištěno z titulu odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem u žalované, proto u ní žalobce uplatnil nárok na bolestné ve výši 535 515 Kč odpovídající 1 601,5 bodům a náklady vynaložené na vypracování znaleckého posudku ve výši 7 000 Kč. Žalovaná vyplatila žalobci částku 233 786 Kč, když vyšla z částky 467 572 Kč odpovídající 1 313 bodům, kterou krátila o 50 % z důvodu spoluúčasti žalobce na vzniku újmy, neboť ten nebyl při nehodě připoután. Žalobce svou spoluodpovědnost dovozuje pouze v rozsahu 25 %, předmětem sporu je proto doplacení zbývajících 25 % bolestného ve výši 116 893 Kč a nákladů vynaložených na vypracování znaleckého posudku ve výši 1 750 Kč.3. Žalovaná vedla s žalobcem spor pouze o tom, jakou měrou se spolupodílel na vzniku újmy. Odmítla přitom spoluzavinění poškozeného pouze v rozsahu 25 %, které podle ní dosahuje 50 %, neboť žalobce nebyl v době nehody připoután bezpečnostním pásem. Podle znaleckého posudku by v případě připoutání žalobce došlo k podstatně menším zraněním, jelikož při obdobných nárazech v rychlosti do 50 km/hod dochází k pohmožděninám, sedřením kůže s podkožními krevními výrony a jen výjimečně ke zlomeninám kosti, např. žebra.4. Soud prvního stupně vyšel v napadeném rozsudku z nesporých tvrzení účastníků a ze skutkových zjištění popsaných v bodech 5. až 11. jeho odůvodnění, která není třeba z důvodu stručnosti opakovat, kdy učiněná zjištění po právní stránce posoudil podle § 6 odst. 2 a § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 31. 3. 2024 (dále jen „ZPOPV“), a rovněž podle ustanovení § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“). Svůj závěr o věci poté shrnul v bodě 18. a 19. odůvodnění napadeného rozsudku tak, že žalobce cestoval v době dopravní nehody na zadním sedadle vozidla za spolujezdcem a nebyl připoután bezpečnostním pásem. Při nehodě utržil poranění, z něhož nejzávažnější byla zlomenina , diagnóza, , což vedlo k žalobcovu ochrnutí, kdy v důsledku poranění je připoután na invalidní vozík a odkázán na péči okolí. Žalobce uplatnil u žalované nárok na bolestné a náhradu nákladů vynaložených na vypracování znaleckého posudku, neboť vozidlo bylo z titulu odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem pojištěno u žalované. Ta krátila žalobcův nárok o 50 % s ohledem na jeho spoluzavinění spočívající v nepoužití bezpečnostního pásu v době nehody.5. Soud prvního stupně neprovedl k důkazu revizní znalecký posudek, o jehož zadání usiloval žalobce, jelikož závěry znalců považoval za přesvědčivé, řádné a úplné, pročež nebyl důvod je přezkoumávat.6. Při řešení otázky spoluzavinění žalobce na vzniku újmy se zabýval rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a uzavřel, že míra spoluúčasti poškozeného může dosahovat až 50 %, záleží vždy na okolnostech konkrétního případu. Poukázal na žalobcem zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu, která v napadeném rozsudku citoval, ve kterých byla spoluúčast poškozeného, kterému bylo přičítáno, že nepoužil bezpečnostní pásy, vyhodnocena na 20 % či 35 %, nalezl však také mnoho dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu, ve kterých byla tato spoluúčast vyhodnocena jako vyšší, a to včetně zmiňovaných 50 %. Shrnul proto, že při stanovení spoluúčasti poškozeného při nepoužití bezpečnostního pásu nelze automaticky vycházet z určité procentuální míry, vždy je třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem dopravní nehody a k povaze utržených zranění, a na základě toho procentuální míru individuálně určit.7. S ohledem na konkrétní okolnosti posuzovaného případu soud prvního stupně dovodil, že nepřipoutání žalobce bezpečnostním pásem v době nehody mělo na vznik jeho zranění podstatný vliv. Vyšel přitom ze závěrů znaleckých posudků, ve kterých znalci shodně uvedli, že při použití bezpečnostního pásu by žalobce u tohoto typu nehody rozhodně neutržil tak závažné poranění, v jehož důsledku došlo k , diagnóza, které mělo vážné trvalé následky spočívající v ochrnutí. Znalci se shodli na tom, že použil-li by žalobce bezpečnostní pás, který zamezuje nekontrolovatelnému pohybu těla ve vozidle a nárazům do jeho interiéru, zranění by byla méně závažná. Mohl by tak utržit , diagnóza, , tato zranění však zpravidla nemají trvalé následky. Aniž by je tedy bagatelizoval, soud prvního stupně uzavřel, že by se jednalo o zranění řádově menšího rozsahu, a to jak co do délky a náročnosti rekonvalescence, tak zejména co do dlouhodobých následků.8. Pro úplnost svého závěru zhodnotil nesprávný předpoklad jednoho ze znalců, který mylně vyšel z toho, že žalobce seděl za sedadlem řidiče, nikoliv za sedadlem spolujezdce, měl však za to, že ze závěrů znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ohledně vztahu užití bezpečnostního pásu a jeho vlivu na zranění lze přesto vycházet.9. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalobce utržil velmi závažná poranění s vážnými trvalými následky, pokud by však při jízdě použil bezpečnostní pás, vyskytla by se u něj velmi pravděpodobně pouze méně závažná poranění, a přestože by i taková poranění mohla vyžadovat určitou rekonvalescenci a mohla by být bolestivá, trvalé následky těchto poranění by byly vysoce nepravděpodobné. Proto v tomto konkrétním případě považoval stanovení 50% spoluúčasti žalobce na vzniku škody za adekvátní, neboť ačkoli řidič vozidla způsobil nehodu porušením svých zákonných povinností, použití bezpečnostního pásu žalobcem by vzniku jeho závažných zranění zabránilo. Žalobu tedy jako nedůvodnou zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů, jejichž výši stanovil dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl výrokem III napadeného rozsudku podle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že k jejich náhradě zavázal procesně neúspěšného žalobce. Určení výše této náhrady si pak vyhradil do samostatného usnesení, neboť v době rozhodování nebylo možné jejich výši vyčíslit.10. Proti všem výrokům napadenému rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, ve kterém zopakoval nesporný skutkový děj tak, že zranění utrpěl jako spolujezdec na pravém zadním sedla při dopravní nehodě vozidla taxislužby Bolt. V souvislosti s nehodou byl řidič tohoto vozidla v trestním řízení uznán vinným ze spáchání přečinu , podezřelý výraz, , přičemž nebýt zaviněného porušení právních předpisů ze strany řidiče, k poškození zdraví žalobce by nedošlo. Pochybení soudu prvního stupně žalobce spatřoval v nesprávném právním posouzení věci, primárně v nesprávném výkladu ustanovení § 2918 o. z., pokud jde o stanovení výše spoluúčasti poškozeného žalobce na vzniklé újmě na zdraví. Ačkoli vyšel z potřeby konkrétního posouzení věci, konečná úvaha soudu prvního stupně stanovující míru spoluúčasti žalobce na vzniklé újmě na samé horní hranici 50 % limitu, individuální okolnosti dané věci přiléhavě nezohledňuje. Soud prvního stupně totiž nedostatečně posoudil charakter utrpěného zranění v oblasti krční páteře, jehož vznik není vyloučen u obdobných dopravních nehod ani v případě použití bezpečnostních pásů (kdyby nedošlo ke kontaktu nepřipoutaného těla žalobce s karoserií vozu, jak uvažovali znalci). Právě při čelních nárazech na pevnou překážku dochází u připoutané osoby k tomu, že tělo je zachyceno bezpečnostním pásem a zůstává na místě, avšak hlava, které bezpečnostní pás neskýtá žádnou ochranu, se pohybuje setrvačností nadále vpřed. Zbrzdění těla pásem může vést k prudkému nekoordinovanému kmihu hlavy na volně pohyblivém krku. Z toho vznikají nejen podvrtnutí , diagnóza, , a to již při nižších rychlostech (cca od