36 Co 266/2025-116 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení zastavil co do částky 458 411 Kč s úrokem z prodlení z částky 317 161 Kč ve výši 14,25 % od 22. 3. 2024 do zaplacení (výrok I), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z této částky od 22. 3. 2024 do zaplacení a s 14,25% úrokem z prodlení ročně z částky 141 250 Kč od 22. 3. 2024 do 2. 4. 2024 do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), dále zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 301 589 Kč spolu se 14,25% úrokem z prodlení ročně z této částky od 22. 3. 2024 do zaplacení a konečně rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na jejich náhradě 60 178,67 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 810 000 Kč z titulu odpovědnosti státu za újmu způsobenou žalobci nezákonným trestním stíháním (vedeným u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, , v jehož rámci byl žalobce stíhán pro zločin , podezřelý výraz, dle § 265 odst. 1 trestního zákoníku, které skončilo pravomocným zproštěním žalobce obžaloby z důvodu že obžalobou označené skutky nejsou trestným činem). Žalobce uplatnil dva nároky se samostatným skutkovým základem, a to nárok na zaplacení 300 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním a nárok na zaplacení 510 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení. Žalobce tvrdil, že trestní stíhání bylo nezákonné, vedlo k zásadnímu zásahu do jeho osobního, profesního i rodinného života, bylo silně medializováno a trvalo více než 5 let.3. Žalovaná se proti žalobě bránila tvrzením, že jednak žalobní nárok částečně uznala a žalobci mimosoudně poskytla zadostiučinění ve výši 100 000 Kč za nezákonné trestní stíhání a ve výši 41 250 Kč za nepřiměřenou délku řízení a nad rámec dobrovolného plnění považovala žalobní nároky za neopodstatněné, uvedla, že trestní stíhání trvalo 4 roky a 8 měsíců, žalobce nebyl zadržen ani vazebně stíhán, delikt nebyl společensky stigmatizující, medializace se projevila až po zproštění obžaloby a nelze ji přičíst žalované a dopady na profesní život byly spíše hypotetické.4. Soud prvního stupně řízení částečně zastavil (co do částky 458 411 Kč s příslušenstvím) pro částečná zpětvzetí žaloby ze strany žalobce, a to co do částky 141 250 Kč s příslušenstvím, kdy důvodem zpětvzetí bylo dobrovolné plnění žalované po podání žaloby; dále vzal žalobce zpět žalobu co do částky z částky 317 161 Kč s příslušenství z důvodu na jeho straně.5. Ve věci samé pak soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze skutkových zjištění uvedených v bodech 4. – 34. odůvodnění napadeného rozsudku, na něž se pro stručnost odkazuje, který shrnul ve skutkovém a právním závěru (viz body 48. – 51 odůvodnění), podle nichž žalobce byl trestně stíhán od , datum, do , datum, (celkem 4 roky a 8 měsíců) za pokus o nelegální vývoz vojenského materiálu, byl pravomocně odsouzen, ale po zásahu Nejvyššího soudu byl zproštěn obžaloby, trestní stíhání tak bylo nezákonné (zahájení stíhání bylo zrušeno), řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, i když bez průtahů. Soud prvního stupně měl za prokázáno, že žalobce v důsledku trestního stíhání trpěl stresem, nespavostí, omezením volnočasových aktivit, poklesem příjmů, ztrátou důvěry klientů; medializace případu byla prokázána, ale nebyla způsobena excesem orgánů činných v trestním řízení.6. Výši přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce stanovil soud prvního stupně tak, že (ve vztahu k nároku z nezákonného trestního stíhání) provedl srovnání projednávané věci s obdobnými případy (viz bod 49. odůvodnění napadeného rozsudku) a uzavřel, že žalobci by se mělo dostat na přiměřeném zadostiučinění částky 150 000 Kč, jelikož žalovaná již žalobci poskytla odškodnění za nezákonné trestní stíhání ve výši 100 000 Kč, vyhověl soud prvního stupně žalobě (výrokem II) co do částky 50 000 Kč s úrokem z prodlení od prvního dne prodlení žalované s předběžným vypořádáním nároku žalobce.7. Ohledně žalobního nároku z nepřiměřené délky trestního řízení soud prvního stupně uzavřel, že řízení trvalo celkem 4 roky a 8 měsíců. V řízení se nevyskytly průtahy, soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Docházelo však k opakovaným zrušením rozhodnutí nalézacího soudu pro vady nalézacího řízení či rozhodnutí. Řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Žalobce se svým procesním chováním zásadně nepodílel na celkové době řízení. Význam řízení pro žalobce soud prvního stupně hodnotil jako (typově) zvýšený. Soud prvního stupně stanovil základní částku odškodnění v rozsahu 15 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky trvání řízení pak z částky v poloviční výši), celkem 56 875 Kč. Tuto částku pak modifikoval na základě zákonných kritérií [§ 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk], základní částku zadostiučinění ponížil o 20 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci a o dalších 10 % s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly, z důvodu chování žalobce v průběhu řízení soud základní částku nemoderoval a ani z důvodu postupu soudu, když právě tento postup vedl soud k závěru, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Základní částku nakonec soud rovněž nemoderoval z důvodu zvýšeného významu daného řízení pro žalobce, když žalobce současně uplatnil svůj nárok na zadostiučinění nezákonného trestního stíhání a toto kritérium by tak bylo započítáváno duplicitně. Celkem tak soud prvního stupně základní částku ponížil o 30 % (17 063 Kč) a uzavřel, že žalobci náleží na přiměřeném zadostiučinění částka 39 813 Kč. Jelikož žalovaný mimosoudně žalobci hradil částku ve výši 41 250 Kč, hradil tak částku vyšší, než by žalobci z tohoto titulu poskytl sám soud. Soud prvního stupně proto žalobě ve výroku II vyhověl co do úroku z prodlení z již vyplacené částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou výrokem III napadeného rozsudku zamítl.8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné a přípustné odvolání žalovaná, a to v rozsahu výroku I o zastavení řízení (proti němuž namítala jen to, že mělo být zastaveno i co do příslušenství z celé jistiny, ohledně níž bylo zastavováno, když takto žalobce bral žalobu zpět), v rozsahu výroku II, jímž bylo žalobě vyhověno co do částky 50 000 Kč a příslušenství) a konečně v rozsahu akcesorického výroku III o nákladech řízení.9. Jelikož žalobce odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nepodal, zůstal tak zamítavý výrok III odvoláním nedotčen a nabyl samostatně právní moci (§ 206 o. s. ř.).10. Žalovaná ve svém odvolání namítala, že výše žalobci přiznaného zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání je nepřiměřená, že byla soudem prvního stupně nepřiměřené navýšena o 50 % oproti srovnávacím případům kvůli údajně vyšší životní úrovni, takové navýšení nemá oporu v judikatuře a je paušální a neodůvodněné. Soud prvního stupně měl podle žalované konkrétně hodnotit individuální okolnosti případu, nikoli mechanicky navyšovat částku. Žalovaná kritizovala i výběr srovnávacích případů soudem prvního stupně, namítala, že soud prvního stupně porovnával případ žalobce s jinými rozsudky, ale nezohlednil případ vedený u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (sp. zn. 6 C 9/2020), který žalovaná považuje za relevantní, naopak soud prvního stupně použil případ vedený u Obvodního soudu pro Prahu 2 (sp. zn. 10 C 284/2011), který žalovaná označila za zcela nepřiléhavý kvůli výrazně vyšší intenzitě zásahu do života poškozeného.11. Ve vztahu k výroku I o zastavení řízení ve spojení s vyhovujícím výrokem II napadeného rozsudku žalovaná namítala, že žalobce vzal žalobu zpět co do částky 141 250 Kč včetně příslušenství (z této částky), přesto mu soud prvního stupně přiznal (výrokem II) úrok z prodlení z této částky od , datum, do , datum, , tedy nesprávně zastavil řízení jen co do částky 317 161 Kč namísto správné částky 458 411 Kč s úrokem z prodlení. Konečně žalovaná odvoláním napadla výrok III o nákladech řízení a namítala, že soud prvního stupně přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši, protože byl zcela úspěšný, avšak žalobce nebyl úspěšný v části týkající se nepřiměřené délky řízení, protože soud mu nepřiznal žádnou další částku nad rámec již vyplacených 41 250 Kč, pročež měl být poměr úspěchu ve věci zohledněn při rozhodování o nákladech řízení. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, aby řízení bylo zastaveno i co do úroku z prodlení počítaného z částky 141 250 Kč a ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.12. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že souhlasil s rozhodnutím soudu prvního stupně a odmítl tvrzení žalované, že částka 100 000 Kč (poskytnutá žalovanou jako dobrovolné plnění) představuje dostatečné a