36 Co 359/2025-122 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl v celém rozsahu žalobu na zaplacení částky 106 991 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení a na zaplacení náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I). O nákladech řízení rozhodl tak, že uložil žalobkyni povinnost k jejich náhradě ve výši 46 125 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalované (výrok II).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně (coby pojistitel) domáhala, aby soud uložil žalované (jakožto zasílateli) povinnost zaplatit žalobní částku s příslušenstvím jako regresní náhradu podle ustanovení § 2820 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a to z titulu vyplaceného pojistného plnění poškozenému (společnosti , právnická osoba, ) za škodu na zásilce obuvi vzniklou v průběhu námořní přepravy; dále požadovala zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení a paušální náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 200 Kč. Žalovaná zajišťovala na základě smlouvy o přepravě, kterou uzavřela se společností , právnická osoba, (dále též „příkazce“ nebo i „příjemce“) námořní přepravu 7 160 párů obuvi v celkové hodnotě 11 890 EUR. Zboží ve dvou přepravních kontejnerech bylo poškozeno z důvodu zatečení vody, došlo k navlhnutí zboží a jeho napadení plísní. Žalobkyně vyplatila poškozené společnosti , právnická osoba, , podle pojistné smlouvy pojistné plnění ve výši 106 991 Kč. Vyplacením pojistného plnění přešlo na žalobkyni právo na náhradu škody z poškozené společnosti vůči žalované. Žalovaná však ani po obdržení předžalobní výzvy neuhradila ničeho.3. Žalovaná se bránila proti žalobě nedostatkem aktivní legitimace žalobkyně, jelikož nárok poškozeného (, právnická osoba, ) vůči žalované vůbec nevznikl. Dále uvedla, že sama vystupovala v předmětném vztahu jako zasílatel a obstarala přepravu pod dodací podmínkou FOB (Free on Board), podle níž odpovídá za balení, naložení do kontejneru a jeho způsobilost odesílatel; v případě nevhodného balení nebo vadného kontejneru tak odpovědnost leží na odesílateli, nikoliv na zasílateli.4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze skutkových zjištění (uvedených v bodech 5. – 20. odůvodnění napadeného rozsudku), na něž se pro stručnost odkazuje, jež shrnul v následujícím skutkovém závěru (viz bod 22. odůvodnění). Vyslovil tak, že bylo prokázáno, že žalovaná a společnost , právnická osoba, , uzavřely dohodou, jejímž obsahem byla povinnost žalované obstarat přepravu zásilky obsahující 7 160 párů obuvi z , adresa, do , adresa, a tomu odpovídající povinnost společnosti , právnická osoba, , zaplatit žalované za obstarání přepravy zásilky tomu odpovídající odměnu. Žádné specifické podmínky (povinnosti) pro obstarání přepravy ani žádné speciální zájmy společnosti , právnická osoba, , při sjednání zasilatelské smlouvy sjednány, resp. sděleny, nebyly. Součástí dohody byla i doložka FOB, dle které za naložení zboží do kontejneru a jeho odvoz do přístavu (, adresa, ) odpovídá odesílatel zboží (, právnická osoba, , dále jen „odesílatel“). Při převzetí zásilky zaměstnancem společnosti , právnická osoba, , v místě určení dle dohody bylo zjištěno, že došlo k průsaku vody do prostoru dvou kontejnerů, v důsledku čehož přepravované zboží navlhlo a bylo napadeno plísní. Společnost , právnická osoba, , proto uplatnila vůči žalobkyni nárok na pojistné plnění ve výši 116 991 Kč, což je výše nákladů na uvedení zboží do původního stavu spočívajících především v nákladech na mzdu pracovníků a na použité čistící prostředky. Žalobkyně společnosti , právnická osoba, , plnění (ponížené o spoluúčast poškozené společnosti ve výši 10 000 Kč vyplatila), a následně uplatnila regresní nárok vůči žalované. Žalobkyně však v řízení netvrdila, a to ani k poučení soudu, čím konkrétně měla žalovaná porušit potřebnou nezbytnou péči v rámci obstarání přepravy, jakou konkrétní povinnost vyplývající ze zasilatelské smlouvy měla žalovaná porušit, že jejím porušením byla způsobena tvrzená škoda, ani jaké konkrétní zájmy sdělené ze strany , právnická osoba, , žalované v rámci obstarání přepravy měla žalovaná pominout, že to vedlo ke vzniku tvrzené škody.5. Skutkový základ věci soud prvního stupně posoudil dle ustanovení § 2471 odst. 1, § 2475, § 2478, § 2820 a 2913 o. z., přičemž dospěl k právním závěrům (viz body 29. – 36. odůvodnění), na jejichž základě neshledal žalobu opodstatněnou a v celém rozsahu ji zamítl. Přitom vyslovil (i s odkazem usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1045/2016), že z provedených listinných důkazů nikterak nevyplynulo by příkazce (, právnická osoba, ) měl speciální požadavky na druh a způsob přepravy zboží, ostatně to ani žalobkyně v probíhajícím řízení netvrdila, a to ani k poučení soudu. Z listinných důkazů doložených žalovanou bylo naopak prokázáno, že žádné specifické požadavky na způsob přepravy smluveny nebyly. Žádné výhrady neměl příkazce ani poté, co mu byly sděleny detaily ohledně plánované realizace přepravy zboží žalovanou obstaraným přepravcem. Za situace, kdy ze skutkových zjištění nevyplynulo, že by příkazce upozorňoval žalovanou na zvýšenou možnost ohrožení zásilky vlhkostí a v tomto směru požadoval zvláštní způsob provedení přepravy, nelze zvláštní požadavky na způsob a podmínky přepravy v daném případě považovat za zájmy příkazce ve smyslu § 2547 o. z., jež by byly zasílateli známé, a to ani v případě, že žalovaná je společností, která se dlouhodobě zabývá zajišťováním přepravy zboží. Soud prvního stupně se proto dále zabýval otázkou, zda žalovaná ve smluvním vztahu dodržela výše popsaný obecný standard odborné péče dle § 2475 o. z. a § 5 odst. 1 o. z. a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno žádné konkrétní porušení povinností ze strany žalované, když žalobkyně v řízení žádné konkrétní porušení povinností žalované vyplývajících z § 2475 o. z. ani netvrdila, a to ani poté, co byla k dotvrzení konkrétních skutečností vyzvána soudem a v tomto směru neučinila ani žádné důkazní návrhy.6. Nad rámec toho soud prvního stupně dodal, že i kdyby žalobkyně tvrdila, že škoda byla způsobena nevhodným výběrem kontejnerů určených k přepravě zboží, které neposkytovaly dostatečnou ochranu před vlhkostí, v rámci provedeného dokazování bylo prokázáno, že mezinárodní námořní přeprava byla sjednána pod doložkou FOB vztahující se na mezinárodní přepravu zboží definovanou pravidly , podezřelý výraz, . Ta specifikuje, kdy a kde přechází náklady a riziko spojené s přepravou zboží z prodávajícího na kupujícího. V daném případě tak za balení nákladu, jeho naložení do vhodných kontejnerů a odvoz do určeného přístavu lodění – , adresa, , odpovídal prodávající (odesílatel), poté rizika a náklady přešla na kupující (příjemce, , právnická osoba, ). Ve světle sjednané doložky FOB soud prvního stupně vyložil ustanovení § 2478 o. z., podle něhož zasílatel odpovídá za škodu vzniklou na převzaté zásilce při obstarávání přepravy, pokud neprokáže, že vzniku škody nemohl zabránit. Vzhledem k tomu, že doložka FOB byla sjednána nejen mezi prodávajícím (odesílatelem) a kupujícím (příjemcem), ale podle provedeného dokazování i ve vztahu k zasílateli, a že tato doložka výslovně určuje okamžik převzetí zásilky a přechod odpovědnosti za škodu, soud prvního stupně uzavřel, že zasílatel v daném případě zásilku vůbec nepřevzal a jeho plnění dle zasílatelské smlouvy spočívalo pouze ve sjednání příslušných dopravců. K převzetí zásilky zasílatelem tedy v daném případě vůbec nedošlo, tím nebyla naplněna podmínka vzniku odpovědnosti za škodu dle § 2478 o. z. Proto soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala odpovědnost žalované za vzniklou škodu v režimu zasílatelské smlouvy, a tudíž jí nesvědčí ani regresní právo podle § 2820 o. z. vůči žalované a žaloba je tak nedůvodná (IX).7. Výrokem II soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalovanou plnou náhradu nákladů řízení ve výši 46 125 Kč (viz bod 37. odůvodnění napadeného rozsudku).8. Proti napadenému rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná, kterým napadla rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Žalovaná nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že odpovědnost za škodu na zásilce nemohla na žalovanou (zasilatele) přejít z důvodu sjednání dodací podmínky FOB (Free on Board). Tvrdila, že i přes existenci této podmínky byla zásilka žalovanou převzata, a tudíž odpovědnost za škodu přešla na ni. Žalobkyně dále namítala nesprávnost závěru, že žalovaná splnila své povinnosti ze zasilatelské smlouvy, a nesouhlasila s konstatováním, že sama netvrdila konkrétní porušení povinností žalovaného. Podle žalobkyně soud prvního stupně nesprávně vyložil právní režim FOB a jeho dopad na zasilatelskou smlouvu, čímž vyloučil odpovědnost žalované, což odporuje smyslu a účelu uzavřeného smluvního vztahu.9. Žalovaná namítala že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav, když dovodil, že žalovaná zásilku vůbec ne