36 Co 40/2025-434 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 531 319,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), dále povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 202 412 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně (výrok II), dále rozhodl o povinnosti účastníků k náhradě nákladů řízení vzniklých státu – žalobkyni uložil k náhradě částku 938 Kč a žalované částku 8 349 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výroky III a IV) a konečně žalované uložil povinnost k zaplacení soudního poplatku za řízení ve výši 12 583,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení žalobní částky jakožto výplaty pojistného plnění z havarijního pojištění z pojistné smlouvy ze dne 12. 6. 2019 č. , číslo, uzavřené mezi žalobkyní jako pojistníkem a žalovanou jako pojistitelem jejímž předmětem bylo havarijní pojištění nákladního automobilu tovární značky , název, , RZ: , SPZ, (dále jen „vozidlo“), ze škodní události ze dne 26. 6. 2019, kdy došlo k poškození vozidla při couvání na stavbu do místa vykládky betonu. Škoda na vozidle činila 559 284 Kč bez DPH, žalobkyně nahlásila pojistnou událost u žalované, ta odmítla vyplatit pojistné plnění s poukazem na výluku z pojištění. Žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně vzala v průběhu řízení žalobu částečně zpět co do částky 27 964,20 Kč odpovídající 5 % z žalované částky představující spoluúčast žalobkyně (poškozené) z pojistné události. Žalobkyně k námitkám žalované uvedla, že se o žádnou z výluk pojistného plnění nejednalo, soudem zpracovaný znalecký posudek prokázal, že se pojistná událost popsaná žalobkyní shoduje s možným nehodovým dějem zjištěným soudním znalcem.3. Žalovaná se proti žalobě bránila tím, že pojištění se na předmětnou pojistnou událost nevztahuje, a to s odkazem na čl. 19 odst. 1 písm. m) všeobecných pojistných podmínek (dále též „VPP“), když poukazovala, že nejprve došlo k proražení olejové nádrže a vozidlo bylo řidičem žalobkyně dále používáno, a k poškození motoru a ojnice došlo až dodatečně. Dále poukázala na ust. čl. 19 odst. 1 písm. d) VPP, pod které je možno podřadit i pokračování v užívání vozidla po proražení olejové nádrže. Dále odkazovala na ust. čl. 19 odst. 1 písm. a) VPP, kdy z fotografií nevyplývá, že by k poškození motoru, respektive ojnice došlo v důsledku úniku oleje a žalovaná se tak domnívá, že k poškození motoru došlo v důsledku jeho opotřebení. Žalovaná dále namítla, že žalobkyně neumožnila prohlídku poškozeného vozidla, namítla výši žalované částky dle vyčíslení ze strany autorizovaného servisu, vyčíslení či fakturu jediného subjektu nepovažuje za dostačující. Žalovaná dále namítala, že nebylo postaveno najisto, jak ke škodní události došlo a jaký konkrétní předmět způsobil poškození olejové vany a že tento předmět nebyl zajištěn. Žalovaná v průběhu řízení uvedla, že se v případě pojistné události mohlo jednat i o totální škodu. Žalovaná dále argumentovala porušením preventivní povinnosti na straně řidiče, když nezkontroloval místo vjezdu, což mělo podstatný vliv na vznik a rozsah škodné události, a porušení povinnosti žalobkyně spočívající v nezajištění předmětu – roxoru, který měl poškození olejové vany způsobit, což má podstatný vliv na zjištění či určení výše pojistného plnění, z tohoto důvodu by mělo být pojistné plnění kráceno ze 100 %.4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze skutkových zjištění uvedených v bodě 3. odůvodnění napadeného rozsudku (viz strany 3–5 napadeného rozsudku), na něž se pro stručnost odkazuje, jež shrnul v následujícím skutkovém závěru (viz bod 9. odůvodnění). Vyslovil tak, že mezi žalobkyní jako pojistníkem a žalovanou jako pojistitelem byla dne 12. 6. 2019 uzavřena předmětná pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo havarijní pojištění předmětného vozidla, s pojistným nebezpečím – základní havárie, odcizení, živelné pohromy a vandalismus a pojistnou částku ve výši 750 000 Kč, spoluúčast žalobkyně byla sjednána ve výši 5 %. Dne 26. 6. 2019 došlo ke škodní události, kdy zaměstnanec žalobkyně , jméno FO, s vozidlem, které bylo pojištěno u žalované, při couvání na stavbu do místa vykládky betonu najel na železný předmět kruhového průřezu, který prorazil olejovou vanu v pravé boční části, a to průrazem ve směru od vnější části do vnitřní části klikové skříně. Předmět se při dalším pohybu vozidla vysunul z otvoru. Řidič neslyšel, že došlo k proražení olejové vany, protože je kabina vozidla odizolovaná a odhlučněná. Řidič následně z vozidla vystoupil a obsluhoval zadní část vozidla, když došlo k poklesu oleje v motoru a rozsvícení indikátoru na přístrojové desce vozu, a následnému zadření motoru vozidla. Žalobkyní uplatněná výše pojistného plnění ve výši 559 284 Kč (po odpočtu 5 % spoluúčasti, tj. 531 319,80 Kč) odpovídá výši přiměřených nákladů, které je třeba účelně vynaložit na opravu do stavu bezprostředně před pojistnou událostí dle čl. 21 VPP, kdy tuto výši vypočetl autorizovaný servis vozidel , název, .5. Skutkový základ věci soud prvního stupně posoudil dle ustanovení § 2758 odst. 1, § 2774 odst. 1, § 2796 odst. 1 a § 2797 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dále dle ustanovení čl. 19 odst. 1 písm. a), d) a m) VPP, přičemž dospěl k právním závěrům (viz body 10. – 16. odůvodnění), podle nichž je žalobní nárok plně opodstatněný a námitky žalované uplatněný nárok nikterak nevyvracejí. Soud prvního stupně se vypořádal s jednotlivými věcnými i právními námitkami žalované (viz body 11. – 16. odůvodnění), na něž se pro stručnost odkazuje, přičemž uzavřel, že škodní děj byl posouzen znaleckým posudkem soudního znalce , jméno FO, doplněným jeho výslechem, znalec potvrdil, že žalobkyní popisovaný skutkový děj škodní události je možný, tedy nedospěl k závěru, že by žalobkyní popisovaný nehodový děj neodpovídal znaleckému zkoumání. Absence konkrétního předmětu, který poškodil olejovou vanu vozidla, není důvodem k odepření pojistného plnění. Povinnost zajistit předmět, který způsobil poškození vozidla, žalobkyně neměla ani z pojistné smlouvy, ani ze zákona, žalobkyně naopak splnila svou povinnost nahlásit pojistnou událost a poskytnout žalované potřebnou součinnost, umožnila také žalované prohlídku automobilu. Bylo prokázáno, že žalovaná sama provedla prohlídku poškozeného vozidla, ze znaleckého posudku vyplynul jednoznačný závěr, že olejová vana vozidla byla poškozena předmětem kruhového průřezu (toto je patrné i z fotografií), tedy bez ohledu na to, zdali se jednalo o roxor, kovovou tyč či jiný předmět kruhového průřezu, jenž byl způsobilý prorazit olejovou nádrž. Soud prvního stupně odmítl námitku žalované, že řidič žalobkyně porušil prevenční povinnost, když nezkontroloval místo vjezdu, což mělo podstatný vliv na vznik a rozsah škodné události s tím, že nelze spravedlivě požadovat po řidiči žalobkyně, aby při každém vjezdu či výjezdu kontroloval vystoupením z vozidla místo, kam např. zacouvává. Řidič žalobkyně při vzniku poškození olejové vany neporušil žádnou smluvní ani zákonem stanovenou povinnost, tedy odmítnutí žalované plnit z tohoto důvodu rovněž není důvodné. Soud prvního stupně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1016/2019, vyslovil, že havarijní pojištění kryje i nedbalostní jednání řidičů, kteří porušují pravidla silničního provozu a bez přiměřených důvodů spoléhají, že škodu na pojištěném vozidle nezpůsobí, tedy havarijní pojištění jednoznačně pokrývá i případy, kdy se řidič mohl dopustit nedbalostního jednání (najetím při couvání na cizí předmět), avšak žádná pravidla silničního provozu neporušil.6. Soud prvního stupně se v napadeném rozsudku dále vypořádal i s důvody, pro které odmítla žalovaná uhradit pojistné plnění s odkazem na pojistné podmínky (viz bod 14. odůvodnění), které neshledal relevantními pro odepření plnění. Přitom vyslovil, že poškození motoru v důsledku jeho opotřebení bylo vyvráceno znaleckým posudkem , jméno FO, , ze kterého vyplynulo, že se jednalo o nízké opotřebení motoru, neboť vozidlo mělo ujeto pouze 316 611 km, přičemž tyto motory běžně vydrží 1 500 000 km bez závady a stav motoru odpovídal počtu ujetých kilometrů. Nesprávná obsluha či údržba nebyla prokázána, v řízení bylo prokázáno, že řidič si nebyl vědom toho, že k proražení olejové nádrže došlo, řidič nemohl slyšet či ucítit, že vozidlo (olejová vana) byla poškozena cizím předmětem. V řízení bylo prokázáno, že nejprve došlo k proražení olejové vany, v důsledku čehož unikl z olejové vany motorový olej. Řidič vozidla si nemohl všimnout v okamžiku poškození olejové vany, že k jejímu proražení cizím předmětem došlo, když seděl v odhlučněné a odizolované kabině vozidla. V řízení bylo znaleckým posudkem prokázáno, že poškození olejové vany a následné zadření motoru a rozlomení ojnice bylo na sebe bezprostředně navazující p