39 Co 200/2025-199 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení co do částky 769 Kč zastavil (výrok I.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Současně vyslovil, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 35 150,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok III.).2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně se po žalovaném domáhala (po částečném zpětvzetí žaloby co do částky 769 Kč – pozn. odvolacího soudu) zaplacení částky 40 900 Kč. Tvrdila, že účastníci jsou rodiči nezletilých dětí, které mají na základě rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 25. 3. 2021, č. j. , spisová značka, , ve střídavé péči. Oběma rodičům byla rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 10. 1. 2019, č. j. , spisová značka, , stanovena povinnost platit výživné na nezletilé děti. Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že výživné má vyrovnávat rozdíl v příjmech rodičů, větší náklady nezletilých by měly být hrazeny rodiči napůl. Žalovaný se však dlouhodobě na nákladech nezletilých nepodílí. Na základě doporučení , funkce, zaplatila za , Předmět, pro dceru , jméno FO, 41 500 Kč. Dále uhradila lyžařský kurz pro syna , jméno FO, ve výši 10 500 Kč, školu v přírodě pro , jméno FO, a , jméno FO, v celkové výši 25 800 Kč a školu v přírodě pro , jméno FO, ve výši 4 000 Kč. Po žalovaném žalobkyně požaduje úhradu poloviny těchto částek.3. Žalovaný nárok žalobkyně považoval za neoprávněný, když se k úhradě nákladů zavázala sama, aniž by je s ním konzultovala. , jméno FO, , Předmět, akutně nepotřebovala, neměl možnost se podílet na rozhodování o této záležitosti. Ohledně školy v přírodě se na něj , jméno FO, obrátila, chtěl, aby se kvůli tomu sešli, mezitím však žalobkyně školu v přírodě zaplatila. Letecký výlet nezletilých na , stát, nepovažoval za školu v přírodě, ale něco navíc, za co by měli nezletilí např. pomoci rodičům v domácnosti. , jméno FO, se k výletu dále nevyjádřil a žalobkyně mu výlet zaplatila. Že na tento výlet jela i , jméno FO, se dozvěděl až po několika měsících. Rodiče přispívají stejnou částkou na účet u , právnická osoba, , ze kterého se platí náklady dětí. Platby musí oba rodiče autorizovat. Nejprve by měla být odsouhlasena potřeba každého výdaje, teprve poté rozpočet.4. Na základě provedeného dokazování (bod 4. - 34. odůvodnění rozhodnutí) soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaný jsou rodiči nezletilých dětí , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Děti byly rozhodnutím soudu svěřeny do střídavé péče rodičů, kterým bylo stanoveno výživné. Rodiče využívají účet č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, , na který pravidelně měsíčně přispívají, a ze kterého se po autorizaci obou rodičů platí běžné potřeby nezletilých. Žalobkyně (popř. její současný manžel) zaplatila za , Předmět, pro dceru , jméno FO, celkem částku 41 500 Kč (příjmový pokladní doklad ze dne 21. 8. 2023, potvrzení o provedené transakci ze dne 18. 7. 2023, 18. 9. 2023, 11. 12. 2023, 29. 2. 2024). Dále zaplatila lyžařský kurz pro syna , jméno FO, ve výši 10 500 Kč (potvrzení o zaplacení ze dne 6. 10. 2023), školu v přírodě pro , jméno FO, a , jméno FO, v celkové výši 25 800 Kč (potvrzení o provedené transakci ze dne 2. 11. 2023, potvrzení o provedené transakci ze dne 7. 4. 2024) a školu v přírodě pro , jméno FO, ve výši 4 000 Kč (potvrzení o provedené transakci ze dne 16. 4. 2024). Po žalovaném pak požadovala bezúspěšně úhradu poloviny uvedených plateb.5. Soud prvního stupně dále konstatoval, že žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 769 Kč představující polovinu platby za obědy pro , jméno FO, a , jméno FO, , proto bylo řízení co do této částky zastaveno. Žalovaný pozdě autorizoval platbu za obědy, která chodí ze společného účtu, proto byla žalobkyně nucena zaplatit nezletilým obědy ze svého účtu. Po autorizaci platby ze strany žalovaného školní jídelna duplicitní platbu vrátila.6. S odkazem na ust. §§ 915, 2991 o. z. soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně v průběhu řízení prokázala, že zaplatila výše uvedené částky za , Předmět, pro , jméno FO, , lyžařský kurz pro , jméno FO, , školu v přírodě na , stát, pro , jméno FO, a , jméno FO, a školu v přírodě pro , jméno FO, . Náklady, které žalobkyně vynaložila, nepovažoval soud prvního stupně za nijak přemrštěné s tím, že nijak nevybočují z obvyklé praxe. Z dosud nepravomocného rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 17. 6. 2024, č. j. , spisová značka, , o vypořádání společného jmění manželů, mimo jiné vyplynulo, že do vlastnictví , Jméno žalovaného, se z věcí náležejících do společného jmění manželů přikazuje byt v ceně 12 360 000 Kč, závazek vůči , právnická osoba, z titulu smlouvy o hypotečním úvěru ve výši 6 523 514,81 Kč; současně mu byla uložena povinnost zaplatit , Jméno žalobkyně, na vyrovnání jejího podílu částku 4 300 256 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný disponuje jistým majetkem, který mu umožňuje podílet se na nákladech nezletilých dětí. O , Předmět, , lyžařském kurzu i školách v přírodě byl žalovaný předem informován, věděl o tom, že děti si účast na lyžařském kurzu a školách v přírodě přejí. Přestože , Předmět, pro , jméno FO, doporučil , funkce, , žalovaný polemizuje o jejich vhodnosti a o tom, kdy by mělo dojít k jejich , činnost, . Pokud to umožní finanční situace rodičů (o čemž v projednávaném případě není pochyb), považoval soud prvního stupně za vhodné, aby se nezletilí účastnili akcí pořádaných školou v co největší míře, neboť dochází k utužování třídního kolektivu a zároveň k potřebnému osamostatnění dětí. Náklady vynaložené žalobkyní tak soud prvního stupně shledal účelně vynaloženými v zájmu nezletilých dětí.7. Soud prvního stupně uzavřel, že pokud se žalovaný nepodílel na žalobkyní vynaložených nákladech, došlo k jeho bezdůvodnému obohacení, neboť za něho bylo plněno, co měl po právu jako otec nezletilých dětí plnit sám a měl by tak žalobkyni vydat to, o co se obohatil, tedy polovinu vynaložených nákladů. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci.9. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, které směřovalo do výroků II. a III. Namítal předně, že soud prvního stupně neprovedl důkladné posouzení, zda byly sporné náklady na nezletilé děti skutečně odsouhlasené oběma rodiči. Zdůraznil, že neměl zcela nebo zčásti možnost o takovém nákladu spolurozhodovat. Na výdaje dětí prokazatelně přispívá v době, když jsou v jeho péči, vždy hradí polovinu dohodnutých nákladů. Náklady, které žalobkyně požaduje proplatit, však nebyly předem schváleny s tím, že dlouhodobě ignoruje pokusy o nastavení pravidel pro sdílení nákladů na děti. Dovozoval, že náklady dětí, které nebyly mezi rodiči dohodnuté, není povinen hradit. Důkazy jím doložené (zejména e-mailová komunikace) potvrzují, že o některých výdajích se dozvěděl až po jejich uhrazení žalobkyní. Žalobkyně v rozporu s poučením soudu podle ust. § 118 a) odst. 3 o. s. ř. nedoložila tvrzení, že žalovaný byl v dostatečném předstihu informován.10. Žalobou nárokované náklady dětí na sebe žalobkyně převzala dobrovolně, nebyly mezi rodiči odsouhlaseny a není tak povinen polovinu nákladů nahrazovat. Tyto spory jsou mezi rodiči dětí dlouhodobě, nebylo však vysvětleno, jak postupovat do budoucna. Konstatoval dále, že soud prvního stupně zcela nepřípadně použil ve svém rozhodnutí ustanovení o bezdůvodném obohacení, neboť se nikterak na ničí úkor neobohatil. Soud prvního stupně svým rozhodnutím nesprávně přitakal žalobkyni, že veškeré náklady dětí mají být již podle rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 10. 1. 2019, č. j. , spisová značka, , hrazeny rodiči napůl. Žádná pravidla pro hrazení dalších nákladů dětí nejsou stanovena a zůstávají na dohodě rodičů dle ust. § 876 o. z. Bez ohledu na výši příjmu má každý z rodičů právo rozhodovat o aktivitách dítěte, zdravotní péči a jejím načasování, pokud nejde o ohrožení života. Jeho snaha vést děti k chápání hodnoty peněz dětmi je žalobkyní sabotována, když jakékoliv debaty o účelnosti či potřebnosti nějakého nákladu na děti smete ze stolu jako nesmysl a udělá vše „po svém“. Podotkl, že má čtyři děti s tím, že nemůže být zájem jednoho dítěte kladen nad ekonomické zájmy ostatních dětí, a přestože „ctí“ ust. § 915 o. z., životní úroveň rodičů v tomto případě je diametrálně odlišná. Dále uvedl, že soud prvního stupně se obecně odvolává na „socioekonomickou situaci rodičů“, kterou však řádně sám nikterak nezjišťoval; nesprávně založil své rozhodnutí o majetkových poměrech rodičů a nákladech dětí na spisu o vypořádání SJM. V této souvislosti se vyjádřil, že jediný majetek, který má, je polovina neobyvatelného bytu, v této chvíli představuje ekonomickou zátěž. Vyrovnávací podíl (sama žalobkyně zpochybňuje jeho schopnost vyplatit ji) by v případě pravomocného rozhodnutí zaplatil z účelového