39 Co 450/2024-91 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku , částka, , žalobci b) a žalobkyni c) po částce , částka, , žalobkyni d) a žalobkyni e) po částce , částka, , a to spolu s úrokem z prodlení v případě žalobců a), b), c) z částky , částka, a v případě žalobkyň d) a e) z částky , částka, podle ust. § 9 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok , právnická osoba, .). Výrokem VI. žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl. Současně vyslovil, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce.2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobci se žalobou ze dne , datum, ve znění jejího rozšíření ze dne , datum, domáhali po žalované zaplacení , částka, s příslušenstvím představující pojistné plnění za náhradu újmy spočívající v duševních útrapách při usmrcení jejich blízké osoby , jméno FO, . Tvrdili, že dne , datum, způsobil , jméno FO, (dále jen „škůdce“), jako řidič osobního automobilu , název, dopravní nehodu, v jejímž důsledku způsobil smrt , jméno FO, (dále též jen „zesnulá“), za což byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Tímto rozsudkem soud rovněž uložil škůdci povinnost nahradit žalobcům nemajetkové újmy, a to žalobci a) ve výši , částka, , žalobci b) ve výši , částka, , žalobkyni c) ve výši , částka, , žalobkyni d) ve výši , částka, a žalobkyni e) ve výši , částka, . Uvedli dále, že žalovaná byla v rozhodné době pojistitelkou odpovědnosti provozu vozidla žalobce, a tudíž na ni přešla úhradová povinnost náhrady újmy. Příslušenství jistiny požadovali dle ust. § 9 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) od , datum, do zaplacení z částky, kterou uplatnili u žalované v rámci pojistné události. Ve vyjádření ze dne , datum, rovněž na výzvu doplnili svá tvrzení ohledně charakteristiky vztahu a intenzity vůči zesnulé. Dovozovali, že žalovaná měla možnost se , podezřelý výraz, účastnit jako poškozená a aktivně „ovlivňovat kroky“ škůdce na základě smluvních povinností zakotvených zejména ve všeobecných pojistných podmínkách.3. Žalovaná ve svém vyjádření nároky žalobců ani částečně neuznala. Uvedla předně, že výrok soudu o povinnosti k náhradě újmy v rámci adhezního řízení je v plném rozsahu závazný pouze pro pojištěného škůdce, a nikoliv již pro pojistitele, který nemá v adhezním řízení zákonem zakotveno žádné procesní postavení, a nemá tak procesní prostředky, jak toto řízení ovlivnit. Dále namítala, že výše částek přiznaných trestním rozsudkem je zcela mimo výši rozhodovací praxe soudů. Okresní soud v , adresa, se neřídil ani judikaturou Nejvyššího soudu, který dospěl k závěru, podle něhož základní částka za odškodnění duševních útrap, ke které dospěla judikatura, by měla být modifikována s ohledem na specifické okolnosti na straně škůdce či poškozeného zpravidla již jen v řádu desítek procent, nikoli vícenásobků.4. Na základě shodných tvrzení účastníků, jakož i provedeného dokazování (bod 3. – 15. odůvodnění rozsudku) soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne , datum, škůdce způsobil jako řidič vozidla dopravní nehodu v souvislosti se kterou způsobil smrt zesnulé, za což byl pravomocně odsouzen trestním rozsudkem. Zesnulá zemřela v 35 letech. Žalovaná pojišťovna byla v rozhodné době vedena jako pojistitelka odpovědnosti provozu vozidla. Okresní soud v , adresa, uznal vinným škůdce z , podezřelý výraz, po jím způsobeném střetu vozidla se zesnulou, která se vracela po poskytnutí pomoci u jiné dopravní nehody a uložil škůdci povinnost nahradit žalobcům náhradu nemajetkové újmy z titulu úmrtí blízké osoby, a to žalobci a) ve výši , částka, , žalobci b) ve výši , částka, , žalobkyni c) ve výši , částka, , žalobkyni d) ve výši , částka, a žalobkyni e) ve výši , částka, . Ve zbytku tento soud odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Škůdce se vzdal práva podat odvolání. K , podezřelý výraz, se doznal formou prohlášení viny s projevenou lítostí nad následkem , podezřelý výraz, , a to od počátku řízení. Jeho smířlivý postoj byl konstantní a upřímný. Podle údajů zveřejněných , právnická osoba, průměrná mzda za rok 2022 činila , částka, . Dne , datum, nahlásil zástupce žalobců přes elektronický systém žalované existenci škodné události. Dne , datum, přes tento elektronický systém založil zástupce žalobců ke každému z žalobců zvlášť trestní rozsudek OS , město, včetně vyznačení právní moci a vykonatelnosti výroku o náhradě škody. Žalovaná zástupci žalobců zaslala téhož dne automaticky odesílané potvrzení o založení této listiny k jednotlivým žalobcům, avšak následně již žádné informace zástupci žalobců nezaslala. Zástupce žalobců proto dopisem ze dne , datum, zaslaným do datové schránky žalovanou požádal o informaci k dalšímu postupu ve věci úhrady pojistného plnění, avšak bez jakékoliv reakce. Zástupce žalobců předžalobní upomínkou ze dne , datum, opětovně požádal o reakci žalovanou, která na tuto upomínku opětovně nereagovala. Naposledy se zástupce žalobců pokusil o získání jakékoliv informace o důvodu absence úhrady pojistného plnění prostřednictvím e-mailu ze dne , datum, adresovaného přímo na oddělení likvidace škodných událostí, opětovně bez jakékoliv reakce. Žalobci požadovali v rámci pojistné události po žalované pojistné plnění za náhradu nemajetkové újmy způsobené smrtí , jméno FO, , konkrétně žalobci a) – c) požadovali částku ve výši , částka, a žalobkyně d) a e) ve výši , částka, . , jméno FO, trávila s žalobci hodně času, často s nimi komunikovala, zúčastňovala se rodinných oslav, jezdila s nimi na výlety a měla s nimi úzké vazby. Zesnulá byla oporou a stmelovacím článkem celé rodiny., právnická osoba, odkazem na příslušná zákonná ustanovení §§ 6, 9 zákona č. 168/1999 Sb., ustanovení §§ 13, 2927, 2956, 2959 o. z., a ust. § 135 o. s. ř., jakož i ustálenou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, vzal soud prvního stupně za prokázané, že škůdce zavinil dopravní nehodu, při níž , jméno FO, zemřela, a vznikla mu tak povinnost nahradit žalobcům nemajetkovou újmu podle ust. § 2959 o. z. za útrapy. Soud prvního stupně se proto zabýval výší této újmy, neboť ve stejné výši vznikla žalované povinnost zaplatit žalobcům pojistné plnění.6. Soud prvního stupně dále konstatoval, že zohlednil trestní rozsudek Okresního soudu v , adresa, , nicméně se neztotožnil s jeho závěry, když se neřídil ustálenou judikaturou a dopustil se excesu, který v rámci společnosti může vyvolat představu o disharmonii právního systému a ve svém důsledku právní nejistotu. Vyzdvihl důležitost, resp. účel stanovení základní částky, ke které dospěl Nejvyšší soud, aby bylo předejito libovůli soudů. Za těchto okolností se od závěrů , podezřelý výraz, odchýlil.7. Soud prvního stupně na tomto místě podotkl, že jelikož žalovaná nebyla účastníkem adhezního řízení, posoudil výši náhrady nemajetkové újmy žalobců znovu, neboť pro ni není výrok o náhradě nemajetkové újmy , podezřelý výraz, závazný. Zdůraznil, že je přitom nerozhodné, že v , podezřelý výraz, řízení mohla uplatnit svá práva jako poškozená. Vstoupit do , podezřelý výraz, řízení totiž bylo její právo, nikoliv povinnost.8. V kontextu s uvedeným soud prvního stupně základní částku judikovanou Nejvyšším soudem pro dané případy, tj. úmrtí nastalé v roce 2023, vyčíslil částkou ve výši , částka, (20 x , částka, ), když průměrná mzda dle údajů zveřejněných ČSÚ za rok 2022 činila , částka, .9. V poměrech projednávané věci soud prvního stupně zohlednil všechna objektivní kritéria pro stanovení výše náhrady za , podezřelý výraz, , vycházeje přitom z principu proporcionality, tj. vzal v úvahu částky přiznané v jiných řízeních. Soud prvního stupně rovněž zohlednil okolnosti jak na straně pozůstalých, tak i na straně škůdce. Co se týče žalobce a) jako manžela a žalobců b) a c) jako rodičů, základní částku navýšil v řádu téměř o 50 %, což ani Nejvyšší soud neshledal zjevně nepřiměřeným navýšením pro poměry konkrétního případu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Veškeré okolnosti svědčí tomu, aby žalobci a) až c) dostali náhradu vysoce přesahující základní částku. Přestože vztahy žalobkyň d) a e) se zesnulou byly rovněž velmi pěkné a intenzivní, soud prvního stupně shrnul, že jejich , podezřelý výraz, , nedosáhly intenzity duševních útrap manželů, rodičů ani dětí v jiných případech. Proto shledal nejspravedlivějším, aby žalobkyně d) a e), tedy sestry zesnulé, které s ní nežily společně, obdržely náhradu představující přes 75 % toho, co v obdobných případech náleží nejbližším osobám, a zhruba 50 % (samy v rámci pojistné události požadovaly 60 %) toho, co obdrželi žalobci a) až c), jejichž , podezřelý výraz, jsou mnohem vyšší.10. U kritérií odvozených od oso