51 Co 130/2025-129 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem řízení do částky 38 115 Kč zastavil (I/), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 79 292 Kč (II/), žalobu v rozsahu částky 1 651 825 Kč zamítl (III/) a dále rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 28 461,53 Kč (IV/).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí byla poskytnuta náhrada škody a nemajetkové újmy podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“ v celkové výši 2 006 466,50 Kč, a to konkrétně: náhrada nákladů obhajoby ve výši 256 466,50 Kč, náhrada nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 1 500 000 Kč a náhrada nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení ve výši 250 000 Kč v souvislosti s trestním řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , spisová značka, (dále také jen „naříkané řízení“), kde byla žalobkyně, proti které bylo zahájeno trestní stíhání usnesením OŘ PČR Prahy 2 č.j. , spisová značka, ze dne 24.3.2017 pro spáchání , podezřelý výraz, výsledně zproštěna obžaloby rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29.3.2023, č.j. , spisová značka, . Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu, přičemž v rámci mimosoudního projednání přiznala žalobkyni částku 103 375 Kč za vzniklou nemateriální újmu (50 000 Kč za nezákonné trestní stíhání a 53 375 Kč za nepřiměřenou délku řízení) a konečně také částku 147 465 Kč za vzniklou škodu za účelně vynaložené náklady na obhajné, které po objasnění jejich opodstatněnosti dobrovolně žalovaná vyplatila.3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z účastnického výslechu žalobkyně, lékařských zpráv , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 19.4.2021, spisu trestního řízení, vedeného pod sp. zn. , spisová značka, a kopiemi podání žalobkyně a záznamy z porad žalobkyně s obhájcem, v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval jednotlivá stanoviska účastníků v průběhu řízení, účastníky označené nesporné skutečnosti (bod 5) a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Tento uvedl pod body 6 až 9 odůvodnění rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje.4. V případě nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím – usnesením o zahájení trestního stíhání, prvostupňový soud zohlednil délku řízení (6 let a 2 měsíce), závažnost trestného činu (hrozící trest odnětí svobody až na 8 let) a prokázané dopady do rodinné, profesní a zdravotní sféry žalobkyně.5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle OdpŠk, zejména podle § 5, § 7, § 13 a § 31a. Vycházel z toho, že trestní stíhání žalobkyně skončilo zproštěním obžaloby, čímž bylo rozhodnutí o zahájení trestního stíhání ve smyslu zákona kvalifikováno jako nezákonné rozhodnutí. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, podle něhož zproštění obžaloby zakládá nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, pokud si obviněný obvinění nezavinil.6. Při stanovení výše zadostiučinění vycházel přitom z judikatury Nejvyššího soudu, zejména z rozsudku sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, který stanoví, že výše zadostiučinění musí odpovídat individuálním dopadům trestního stíhání do osobnostní sféry poškozeného, a z rozsudku, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, který zdůrazňuje nutnost prokázání konkrétních zásahů do práv žalobce.7. Srovnal věc s obdobnými případy, vedenými u Obvodního soudu pro Prahu 2 (např. sp. zn. 19 C 147/2019, 19 C 218/2018, 31 C 617/2014) a dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním je částka 100 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již dobrovolně poskytla částku 50 000 Kč, prvostupňový soud přiznal žalobkyni zbývajících 50 000 Kč.8. Ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení soud aplikoval § 13 odst. 1 a § 31a odst. 3 OdpŠk a vycházel z judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 30 Cdo 305/2012). Stanovil základní částku zadostiučinění ve výši 82 667 Kč, když vyšel z adekvátní částky pro odškodnění újmy v rozsahu 16 000 Kč ročně, za první dva roky v poloviční výši, kterou následně korigoval tak, že ji snížil o 20 % pro skutkovou a právní složitost věci, o dalších 10 % za počet stupňů soudní soustavy, naopak ji zvýšil o 10 % za nekoordinovaný postup soudů a o 20 % pro zvýšený význam řízení pro žalobkyni. Po těchto korekcích soud žalobkyni přiznal částku 29 292 Kč, přičemž zohlednil již dobrovolně poskytnutých 53 375 Kč.9. Ve vztahu k nároku na náhradu nákladů obhajoby soud posoudil jednotlivé úkony právní služby podle advokátního tarifu a dospěl k závěru, že nebyly účelně vynaložené nebo již byly dostatečně kompenzovány. Soud I. stupně se ztotožnil s právní argumentací žalované stran neúčelnosti nárokovaných služeb a žalobní návrh v rozsahu požadovaném žalobkyní v podání ze dne 27.1.2025 zamítl. Výrokem ad I/ rozsudku rozhodl o částečném zpětvzetí tohoto nároku v rozsahu částky 38 115 Kč.10. Soud I. stupně tedy žalobě vyhověl pouze částečně, a to v rozsahu částky 79 292 Kč (50 000 + 29 292), přičemž ve zbytku v rozsahu částky 1 651 825 Kč žalobu zamítl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla v řízení úspěšná z 36 %, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 28 461,53 Kč. Tato částka zahrnuje soudní poplatek, odměnu advokáta podle advokátního tarifu a paušální náhrady výdajů, včetně DPH.12. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká zejména nesprávné skutkové zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Žalovaná nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů soudem I. stupně, když podle jejího názoru soud I. stupně při posuzování vzniku a intenzity nemajetkové újmy vycházel téměř výhradně z účastnické výpovědi žalobkyně, kterou považuje za nedostatečně kriticky hodnocenou a nedoloženou dalšími objektivními důkazy. Žalovaná namítá, že žalobkyně nedoložila konkrétní dopady trestního stíhání na svůj rodinný, profesní ani zdravotní život, přičemž listinné důkazy podle žalované neprokazují příčinnou souvislost mezi trestním stíháním a tvrzenou újmou. Dále žalovaná uvádí, že soud I. stupně nesprávně přiznal žalobkyni vyšší zadostiučinění, než odpovídá srovnatelné judikatuře, a že v obdobných případech byla přiznána nižší částka, přičemž v případě žalobkyně absentují závažnější dopady, jako je medializace, sociální vyloučení nebo závažné zdravotní následky. Žalovaná rovněž namítá, že soud I. stupně nesprávně stanovil základní sazbu zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení na 16 000 Kč za rok, což považuje za nepřiměřeně vysoké a neodůvodněné, a dále nesouhlasí se zvýšením této částky o 20 % z důvodu významu řízení pro žalobkyni a o 10 % za nedostatky v postupu soudů. Podle žalované měl být naopak základ snížen o 20 % kvůli počtu instancí, které ve věci rozhodovaly, soud I. stupně se odchýlil od ustálené judikatury. Žalovaná má za to, že již poskytnuté zadostiučinění ve výši 50 000 Kč za nezákonné trestní stíhání a 53 375 Kč za nepřiměřenou délku řízení je zcela dostatečné a přiměřené všem okolnostem případu.13. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu změnil tak, že žaloba se zamítá, a přiznal žalované náhradu nákladů řízení v zákonné výši, stejně jako náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem.14. Žalobkyně nesouhlasí s odvoláním žalované, které podle jejího názoru zlehčuje újmu způsobenou nezákonně vedeným trestním stíháním a neopodstatněně rozporuje výši přiznaného zadostiučinění. Zdůrazňuje, že soud I. stupně rozhodoval na základě nejen její účastnické výpovědi, ale i dalších objektivních důkazů, přičemž její výpověď byla hodnocena jako věrohodná a žalovaná nepředložila žádné důkazy, které by ji vyvrátily. Žalobkyně odmítá tvrzení žalované, že její psychická újma byla způsobena pouze osobními okolnostmi, a naopak uvádí, že trestní stíhání její obtížnou životní situaci zásadně zhoršilo. Dále považuje za irelevantní spekulace žalované o možné výši trestu a zdůrazňuje, že dopady trestního řízení byly pro ni mimořádně závažné, zejména s ohledem na opakované rušení zprošťujících rozsudků. Argumentaci žalované ohledně absence dokladů o účasti ve výběrových řízeních označuje za absurdní, neboť právě nezákonné stíhání jí účast znemožnilo. K otázce výše zadostiučinění žalobkyně uvádí, že přiznaná částka odpovídá judikatuře i ekonomické realitě a není bezprecedentní. Pokud jde o náhradu za nepřiměřenou délku řízení, žalobkyně považuje základní sazbu stanovenou soudem I. stupně za správnou a v souladu s judikaturou, přičemž poukazuje na nutnost zohlednit inflaci a individuální okolnosti případu. Odmítá také tvrzení, že by délka řízení byla způsobena její procesní aktivitou, a naopak zdůrazňuje poch