51 Co 175/2025-210 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ve znění výroku II. a III. opravného usnesení ze dne 15. 5. 2025, č. j. , spisová značka, , ve znění výroku II. opravného usnesení ze dne 17.6. 2025, č. j. , spisová značka, , a konečně ve znění opravného usnesení ze dne 25.8. 2025, č. j. , spisová značka, , žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 23 982, 20 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu o zaplacení částky 171 894,10 Kč zamítl (výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 906,24 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila náhradu škody způsobené nezákonným trestním stíháním a nepřiměřenou délkou řízení, vedeného proti jeho osobě u Městského soudu v , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, v tzv. kauze , název, , a to původně v celkové výši 7 601 047,30 Kč s příslušenstvím. Z této částky požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 4 724 000 Kč, náhradu za nepřiměřenou délku řízení ve výši 110 250 Kč, ušlý výdělek ve výši 2 552 941 Kč a náhradu nákladů obhajoby ve výši 195 876,30 Kč. Po vyloučení ostatních nároků k samostatnému řízení se projednávaná věc týkala výlučně nároku na náhradu nákladů obhajoby. Žalovaná nárok neuznala v plném rozsahu, poukazovala na to, že již poskytla plnění ve výši 696 923,70 Kč za účelně vynaložené náklady obhajoby a částku 195 876,30 Kč považuje za neúčelnou. Namítala, že výše náhrady je limitována advokátním tarifem a že žalobcem požadované trojnásobky odměn nejsou důvodné.3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů (podání účastníků, potvrzení o zaplacení právních služeb, spisu Městského soudu v , adresa, sp.zn. , spisová značka, ), v odůvodnění svého rozhodnutí zrekapituloval stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Tento uvedl pod body 6 až 12 odůvodnění rozsudku. Uzavřel, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro spáchání zločinu porušení předpisu o pravidlech hospodářské soutěže dle ustanovení § 248 odst. 2 a odst. 4 písm. a) tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1 a 3 tr. zákoníku. Žalobce byl obžaloby pravomocně zproštěn, přičemž po skončení trestního stíhání uplatnil svůj nárok na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu u žalované, která v zákonem stanovené lhůtě částečně plnila na náhradě nákladů obhajoby částku 696 923,70 Kč. Sporné bylo, zda žalobcem požadovaná částka 195 876,30 Kč představuje účelně vynaložené náklady. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce na obhajobu vynaložil celkem 892 800 Kč, avšak účelně vynaložené náklady odpovídají částce 720 905,90 Kč, přičemž žalovaná již plnila 696 923,70 Kč, a proto je důvodný nárok pouze co do částky 23 982,20 Kč. Před tím provedl rekapitulaci jednotlivých úkonů právní služby, kdy konkretizoval veškeré úkony, o jejichž provedení nebylo mezi účastníky sporu s tím, že specifikoval, jak nahlíží na jejich honorování z hlediska jejich účelnosti. Jak soud podrobně rozvedl v bodu 28 rozsudku, při výpočtu přiznané částky vycházel z advokátního tarifu, připočetl DPH, uznal náhradu promeškaného času, přiznal trojnásobek odměny za první odvolání z důvodu jeho mimořádné časové náročnosti a uznal čtyři porady, které žalovaná neuznala, přičemž zohlednil i opomenutí žalované při započtení náhrady promeškaného času.4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil dle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, zejména podle § 1, § 5, § 7, § 14, § 15 a § 31, a dále podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Vyšel z judikatury Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 25 Cdo 1388/2004) a nálezů Ústavního soudu (Pl. ÚS 18/01, č. 84/2007 Sb.), které potvrzují, že náhrada nákladů obhajoby se určuje podle mimosmluvní odměny, stanovené advokátním tarifem. Soud zdůraznil, že paušalizace náhrady škody je ústavně konformní a nelze přiznat trojnásobek odměny za účast při hlavních líčeních ani z důvodu mimořádné obtížnosti věci. Přiznal však trojnásobek odměny za první odvolání z důvodu jeho časové náročnosti a náhradu za některé porady, které žalovaná neuznala. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl částečně do částky 23 982,20 Kč a ve zbytku ji zamítl.5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl úspěšný jen z 12,24 %, a proto je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 906,24 Kč (výrok III.)6. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká zejména nesprávné právní posouzení věci a nesprávné skutkové zjištění ohledně výše účelně vynaložených nákladů obhajoby. Žalobce namítá, že soud prvního stupně nepřiznal navýšení odměny za úkony, spočívající v účasti na hlavním líčení podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu, ačkoli šlo o úkony mimořádně obtížné, vyžadující znalosti z více právních odvětví (trestní právo, veřejné zakázky, duševní vlastnictví, hospodářská soutěž, obecní zřízení) i technické oblasti. Podle žalobce bylo provedeno celkem 155 úkonů účasti na hlavním líčení, za které soud přiznal odměnu 346 205,20 Kč včetně DPH, zatímco při navýšení na trojnásobek by odměna činila 1 038 615,60 Kč, tedy o 692 410,40 Kč více. Žalobce zdůrazňuje, že jeho nárok na 171 894,10 Kč by byl důvodný i při navýšení pouze na 1,55 násobek základní odměny. Namítá také, že soud se nevypořádal s argumentem, že odvolací soud v obdobné věci (spoluobžalovaná , tituly před jménem, , jméno FO, ) přiznal trojnásobek odměny za stejné úkony, což zakládá nerovné zacházení. Dále žalobce upozornil na zjevné chyby v psaní a počtech: ve výroku I. je uvedena částka 23 928 Kč, ačkoli podle odůvodnění má činit 23 982,20 Kč, a v hlavičce rozsudku je chybně uveden předmět řízení 195 867,30 Kč místo správných 195 876,30 Kč. Žalobce rovněž poukazuje na nesoulad mezi součtem položek v odůvodnění a částkou uvedenou v odstavci 28 rozsudku, což však nečiní předmětem odvolání. Odvolací soud k tomu dodává, že uvedené písařské chyby byly odstraněny opravnými usneseními soudu I. stupně.7. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje odvolacímu soudu, aby změnil výrok II. napadeného rozsudku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 171 894,10 Kč, a současně změnil výrok III. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.8. Proti rozsudku soudu I. stupně podala i žalovaná včasné a přípustné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká nesprávné skutkové zjištění ohledně počtu a ocenění úkonů právní služby, nesprávné přiznání náhrady za promeškaný čas a chybný výpočet celkové částky k odškodnění. Podle žalované soud prvního stupně nesprávně vycházel z tabulky, obsahující 17 úkonů á 2 300 Kč (resp. 1 úkon v taxe 6 900 Kč + 14 úkonů á 2 300 Kč), 246 úkonů á 1 840 Kč, 3 úkony á 1 150 Kč, 5 úkonů á 920 Kč, 269 režijních paušálů á 300 Kč a ztrátu času 41 × 100 Kč, přičemž k 271 úkonům právní služby náleží pouze 269 režijních paušálů, protože za úkon odvolání byla přiznána odměna v trojnásobku, k níž náleží jen jeden paušál. Namítá také, že hlavní líčení dne 26.10.2015 proběhlo s více než dvouhodinovou přestávkou, proto neměla být přiznána náhrada promeškaného času, ale pouze odměna za 1 úkon dopoledne a 2 úkony odpoledne, jak bylo přiznáno mimosoudně. Celková částka k odškodnění činí podle žalované 706 748,90 Kč, z čehož mimosoudně uhradila 696 923,70 Kč, takže doplatek má činit 9 825,20 Kč, nikoli 23 928 Kč, jak rozhodl soud I. stupně. Dále žalovaná rozšířila odvolání v návaznosti na opravu rozsudku podle § 164 o. s. ř., kdy byla částka ve výroku I. opravena z 23 928 Kč na 23 982,20 Kč, a napadá výrok I. co do částky 14 157 Kč, resp. 14 103 Kč v předchozím doplnění. Žalovaná rovněž nesouhlasí s názorem žalobce na přiznání odměny ve výši trojnásobku za účast jeho právního zástupce na hlavních líčeních, protože odměna 100 000 Kč až 165 000 Kč za jeden den zastupování 5 obviněných je podle ní nepřiměřená a absurdně vysoká, délka hlavních líčení a počet jednacích dnů jsou pokryty odpovídajícím počtem úkonů a obsah obhajoby lze hodnotit jako standardní.9. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje odvolacímu soudu, aby změnil výrok I. napadeného rozsudku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 825,20 Kč, ve zbytku žalobu zamítl, znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně a přiznal žalované náhradu nákladů za odvolací řízení.10. Žalobce považuje odvolání žalované za nedůvodné. Uvádí, že žalovaná poukazuje na rozdíl mezi počtem úkonů uvedených v odůvodnění rozsudku a výší odměny vypočtené soudem I. stupně (720 905,90 Kč) oproti částce 706 748,90 Kč, kterou uvádí žalovaná, avšak tato diskrepance nemá praktický dopad. Žalobce odkazuje na své odvolání ze dne 13.5.2025,