51 Co 207/2025-173 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 75 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 12.12.2022 do zaplacení (výrok I) a též náhradu nákladů řízení ve výši 89 562,54 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 75 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce, neboť žalobce poskytl dne 11.12.2018 žalovanému a jeho spoludlužnici , jméno FO, půjčku ve výši 150 000 Kč, kterou se zavázali vrátit do 11.12.2022. Spoludlužnice uhradila dne 31.1.2024 částku 75 000 Kč, zbytek dluhu žalovaný přes výzvy neuhradil. Žalovaný namítal, že půjčka byla poskytnuta na účet spoludlužnice, tedy nikoliv jemu, a spoludlužnice ji použila na rekonstrukci své nemovitosti, a že si není vědom podpisu smlouvy o půjčce; následně však pravost podpisu uznal.3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů (smlouva o půjčce, výpisy z účtu) a z výslechu svědkyně , jméno FO, a účastnické výpovědi žalovaného, v odůvodnění svého rozhodnutí učinil skutkový závěr, který je uveden pod bodem 8 rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje. Odvolací soud pak považuje za nezbytné zdůraznit následující zjištění: dne 11.12.2018 byla mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným a spoludlužnicí , jméno FO, uzavřena smlouva o půjčce na částku 150 000 Kč, kterou se dlužníci zavázali vrátit do 11.12.2022; částka byla vložena na účet spoludlužnice, z něhož žalovaný vybíral peníze kartou (celkem nejméně 86 000 Kč), přičemž žalovaný nepopřel, že měl přístup k účtu a peníze čerpal. Spoludlužnice uhradila žalobci 75 000 Kč, zbývající část žalovaný neuhradil. Žalovaný ničeho neprokázal ke svému tvrzení, že všechny peníze byly použity na rekonstrukci nemovitosti , jméno FO, .4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z“) a uzavřel, že mezi žalobcem, žalovaným a jeho tehdejší partnerkou , jméno FO, byla uzavřena smlouva o zápůjčce, žalobce svou povinnost k poskytnutí peněz splnil, když peníze byly vloženy na účet , jméno FO, . Dlužníci však svou povinnost nesplnili, když peníze nevrátili do 11.12.2022, , jméno FO, vrátila 75 000 Kč, avšak zbývající část vrácena nebyla. Soud žalobci přiznal též příslušenství pohledávky podle § 1968 a § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. o výši úroků z prodlení. Dospěl k závěru, že žalobce splnil svou povinnost poskytnout půjčku, žalovaný ji čerpal a nevrátil, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.5. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přiznal žalobci náhradu nákladů ve výši 89 562,54 Kč, sestávající ze soudního poplatku 3 750 Kč a odměny advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 15 úkonů právní služby (výše odměny 4 100 Kč za každý úkon), paušální náhrady hotových výdajů (15 × 300 Kč), náhrady za ztrátu času (8 půlhodin po 100 Kč), cestovného ve výši 4 016,54 Kč a DPH.6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, v němž rozhodnutí vytýká zejména nesprávné skutkové a právní závěry. Především namítá, že zápůjčka je reálným právním úkonem, který vzniká poskytnutím peněz, nikoli podpisem smlouvy. V této souvislosti tvrdí, že částka 150 000 Kč nebyla dne 11.12.2018 poskytnuta žalobcem, ale osobou , jméno FO, z účtu č. , č. účtu, . Z toho dovozuje, že žalobce nebyl aktivně legitimován k podání žaloby. Dále uvádí, že soud nesprávně konstatoval, že peníze byly převzaty a uloženy na účet svědkyně, žalovaný měl přístup k platební kartě a prováděl výběry, což podle něj nebylo prokázáno ani z , aplikace, komunikace, ani ze svědecké výpovědi. Žalovaný rovněž namítá, že soud zamítl jeho návrh na provedení důkazu výpisem z účtu , jméno FO, , kterým chtěl doložit své vklady (např. 10 000 Kč dne 9.2.2019 a 4 000 Kč dne 15.11.2019), čímž mu znemožnil prokázat, že část vybraných prostředků na účet vracel. Poukazuje také na to, že soud jej nepoučil o nutnosti doložit tvrzení, že peníze byly použity na rekonstrukci domu , jméno FO, , a rozsudek proto považuje za překvapivý.7. Žalovaný dále rozporuje přiznanou náhradu nákladů řízení ve výši 89 562,54 Kč, která zahrnuje 15 úkonů právní služby. Tvrdí, že v tak jednoduché věci nebyly všechny úkony účelné, zejména vyjádření z 11.11.2024, 19.11.2024 a 6.12.2024, protože žalobce měl skutkový stav uvést již v žalobě. Vyjádření ze dne 16.5.2024 považuje za poloviční úkon, porady z 6.10.2024 a 18.10.2022 nebyly dle jeho mínění doloženy. Zpochybňuje také nárok na náhradu za ztrátu času (8,5 hodin po 100 Kč) a cestovné na trase , adresa, ve výši 4 016,54 Kč, protože právní zástupce žalobce má podle doložených dokumentů pobočku v , adresa, .8. Z uvedených důvodů žalovaný navrhuje odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba se v celém rozsahu zamítá a žalovanému se přiznává náhrada nákladů řízení.9. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvádí, že tvrzení žalovaného o, Anonymizováno, neexistenci zápůjčky a aktivní legitimaci žalobce jsou nepravdivá a v přímém rozporu s důkazním materiálem, zejména s výpisy z účtu, e-mailovou a SMS komunikací a svědeckou výpovědí , jméno FO, . Zdůrazňuje, že zápůjčka byla řádně poskytnuta, žalovaný prostředky přijal a jejich existenci v řízení uznal, proto nelze připustit, aby se bezdůvodně obohatil popíráním smlouvy či nakládáním s penězi. Podle žalobce žalovaný v řízení před soudem prvního stupně účelově uplatňoval stále nové námitky a důkazní návrhy, které byly irelevantní a opožděné, čímž se snažil odvést pozornost od podstaty věci. K námitkám proti přiznané výši náhrady nákladů řízení žalobce uvádí, že sídlo jeho právního zástupce je v , adresa, , odkud se dopravuje k jednáním, a že úkony právní služby byly nezbytné vzhledem k taktice žalovaného, který odmítal smírné řešení a svým postupem způsobil navýšení nákladů. Rozsudek soudu prvního stupně považuje žalobce za věcně i právně správný. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.10. Odvolací soud postupem dle § 213 odst. 2 o.s.ř. zopakoval dokazování výpisem z bankovního účtu vedeného na jméno , jméno FO, , z něhož zjistil, že dne 11.12.2018 byla na účtu zaúčtována příchozí platba 150 000 Kč z účtu č. , č. účtu, , označeného jménem , jméno FO, .11. Po takto doplněném dokazování odvolací soud korigoval skutkové závěry soudu prvního stupně, které jsou uvedeny shora pod bodem 3, tak, že částka 150 000 Kč byla žalovanému a spoludlužnici poskytnuta dne 11.12.2018 bezhotovostním převodem na bankovní účet paní , jméno FO, z účtu paní , jméno FO, , manželky žalobce a matky paní , jméno FO, (tyto rodinné vazby byly mezi účastníky nesporné). Odvolací soud k tomu dodává, že bankovní účet paní , jméno FO, byl ve smlouvě o zápůjčce označen jako účet, na který má být půjčka vrácena. Tuto skutečnost (tj. že byly peníze poskytnuty na bankovní účet , jméno FO, ) potvrdil v rámci účastnického výslechu žalovaný a svědkyně , jméno FO, .12. Odvolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř., a odvolání žalobce do meritorního posouzení věci neshledal důvodným, avšak co do nákladového výroku jej shledal částečně důvodným.13. Podle § 2390 o. z. platí, že „přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce“.14. Podle § 713 odst. 3 o. z. platí, že „z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně“. Podle § 1877 o. z. pak platí, že „je-li dlužník zavázán plnit více věřitelům oprávněným vůči němu společně a nerozdílně, může kterýkoliv z nich žádat celé plnění. […]“ Konečně podle § 1871 odst. 1 o. z. platí, že „každý z několika spoludlužníků dělitelného plnění je dlužen jen svůj díl […], ledaže smlouva, zákon nebo rozhodnutí soudu nestanoví jinak“.15. Odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně ve věci provedl dokazování ke skutečnostem, které byly pro posouzení věci rozhodné, byť prováděl dokazování též ke skutečnostem pro posouzení věci nevýznamným. Z důkazů pak učinil odpovídající skutkové závěry, s výjimkou korekce shora učiněné odvolacím soudem. V ostatním má odvolací soud skutkové závěry za správné, tedy že mezi žalobcem, žalovaným a paní , jméno FO, bylo sjednáno, že žalobce dlužníkům poskytne 150 000 Kč a dlužníci mu částku vrátí nejpozději do 11.12.2022. Žalobce svou povinnost splnil, avšak dlužníci mu poskytnutou částku ve smluvené době nevrátili, resp. paní , jméno FO, mu vrátila 75 000 Kč po uplynutí sjednané doby.16. Pro důvodnost nároku z titulu smlouvy o zápůjčce je třeba pouze to, aby žalobce prokázal, že došlo k uzavření smlouvy tvrzeného obsa