54 Co 154/2025-53 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 38 560 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 19. 2. 2022 do zaplacení (výrok I.) a současně jí uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 130 Kč (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce na žalované domáhal vydání bezdůvodného obohacení, jež žalované vzniklo tím, že si ponechala finanční prostředky vymožené v rámci exekuce vedené proti žalobci na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem , tituly před jménem, , jméno FO, dne 19. 4. 2006, č. j. , číslo, (přiznané plnění ze smlouvy o revolvingové půjčce, kterou byl žalovanou poskytnut žalobci úvěr ve výši 54 000 Kč). Exekuce byla usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 7. 1. 2022, č. j. , spisová značka, pravomocně zastavena pro její nepřípustnost z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a její zjevné nespravedlnosti, a to včetně neplatné rozhodčí doložky. Částka 38 560 Kč představuje plnění převyšující vypůjčené peněžní prostředky, které žalobce jednak zaplatil a jednak byly na základě neplatné smlouvy vymoženy v exekučním řízení.3. Žalovaná nárok žalobce neuznala ani co do důvodu a výše. Vznesla námitku promlčení s tím, že žalobce o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, věděl již v době, kdy podával návrh na zastavení exekuce. Navíc veškeré vymožené plnění bylo plněním na platný dluh, nikoliv bezdůvodným obohacením. Žalovaná trvá na tom, že rozhodčí nález nadále existuje, je pravomocný a vykonatelný. Žalobce možnosti podat žalobu na zrušení rozhodčího nálezu nevyužil.4. Soud prvního stupně vyšel ze závěrů exekučních soudů ohledně neplatnosti smlouvy o úvěru a uzavřel, že plnění žalované poskytnuté na základě úvěrové smlouvy i plnění vymožené v exekuci jsou bezdůvodným obohacením, a strany jsou povinny si je vydat. Po skutkové stránce nebylo sporné, že žalobce spolu s paní , jméno FO, uzavřeli dne 21. 12. 2001 s žalovanou smlouvu o revolvingové půjčce č. , číslo, na částku 54 000 Kč se splatností 24 měsíců, s výší měsíční splátky 2 250 Kč se sazbou RPSN 83,39 % ročně. Odměna za poskytnutí půjčky byla sjednána ve výši 21 000 Kč a poplatek za uzavření půjčky činil 1 900 Kč. Součástí smlouvy byla i rozhodčí doložka. Dne 19. 4. 2006 byl vydán rozhodčí nález rozhodcem , tituly před jménem, , jméno FO, sp. zn. , spisová značka, , jímž bylo uloženo žalobci zaplatit žalované 39 374 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 6 % ročně z částky 23. 2. 2006 do zaplacení a nahradit náklady řízení 1 600 Kč. Na základě tohoto exekučního titulu byla nařízena exekuce, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, . Dne 28. 5. 2009 byla pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce povinným na základě výzvy exekutora uhrazeny. Následně usnesením Okresního soudu v , adresa, , č. j. , číslo, ze dne 7. 1. 2022 byla nařízená exekuce zastavena.5. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná se bezdůvodně obohatila, neboť na žalobci v exekučním řízení vymohla plnění na základě nezpůsobilého titulu. Toto bezdůvodné obohacení vzniklo za účinnosti nového občanského zákoníku, dle něhož soud posoudil promlčení. Zároveň vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2023, č. j. 33 Cdo 1124/2024, který byl vydán ve skutkově obdobné věci a dle něhož počala promlčecí doba běžet od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl o rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy od právní moci usnesení o zastavení exekuce, tj. 19. 2. 2022. Žaloba byla podána v roce 2024, nárok na vydání bezdůvodného obohacení proto promlčen není. Zároveň konstatoval, že vznesená námitka promlčení je rozporná s dobrými mravy, kdy žalovaná poskytovala nebankovní úvěry s nepřiměřeně vysokými smluvními úroky a činila tak nadále, i když soudy posuzovaly smlouvy o úvěru jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.6. Rozsudek soudu prvního stupně napadla včasným a přípustným odvoláním žalovaná. Předně uvedla, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena již v roce 2004, a smlouva se tak řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, stejně tak promlčení. K promlčení nároků došlo, neboť promlčecí lhůta počala běžet dne 28. 5. 2009, kdy byla pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce vymoženy a skončila po uplynutí 3 let dne 28. 5. 2012. Žaloba byla podána až v roce 2024, tj. po uplynutí promlčecí lhůty. I kdyby bylo promlčení posuzováno od právní moci zastavení exekuce, tak stejně uběhla subjektivní promlčecí lhůta 2 let. Nárok žalobce je tak promlčen. Dále žalovaná namítala, že námitka promlčení nemůže být v rozporu s dobrými mravy, neboť zde nejsou takové skutečnosti, které by nemravnost vznesené námitky promlčení založily. Odvolacímu soudu žalovaná navrhla, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne.7. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za správné a navrhl jeho potvrzení.8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo [§ 212 a § 212a o. s. ř.], a dospěl k závěru, že odvolání žalované je opodstatněno jen částečně.9. Vzhledem k tomu, že odvoláním není napadán závěr soudu prvního stupně, že plnění poskytnuté žalobcem či v exekuci vymožené na základě neplatné úvěrové smlouvy, je v rozsahu převyšujícím poskytnutého plnění ze strany žalované bezdůvodným obohacením žalované na úkor žalobce, zaměřil se odvolací soud pouze na námitku žalované, že nárok je promlčen.10. Podle § 3028 o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy (odst. 3).11. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena v roce 2001, byla sjednána podle ustanovení § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), neboť se jednalo o tzv. absolutní obchod ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba 4 roky.12. Podle ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3337/2010, který je publikován ve Sbírce pod č. 135/2012 konstatoval, že „Ustanovení občanského zákoníku o promlčení nelze považovat za ustanovení na ochranu spotřebitele ve smyslu § 262 odst. 4, části první věty za středníkem, obch. zák.“. Žalobce v tomto sporu tudíž nevystupuje jako spotřebitel v pozici dlužníka a proto odvolací soud použil právní úpravu promlčení dle obchodního zákoníku podle ustanovení § 397 obch. zák., tedy lhůtu 4 let.13. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se soudem prvního stupně, pokud počátek běhu promlčecí lhůty spojil s právní mocí rozhodnutí o zastavení exekuce, tedy s dnem 19. 2. 2022. Do té doby vymožené plnění náleželo žalované, neboť exekuce probíhala na základě rozhodčího nálezu. Právní mocí rozhodnutí o zastavení exekuce pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru odpadl právní důvod, na základě kterého bylo plněno. K tomuto závěru dospěla judikatura Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1227/2019, rovněž tak ze dne 29. 2. 2024 sp. zn. 33 Cdo 501/2023 v obdobné věci téže žalované. Čtyřletá promlčecí lhůta počala tudíž běžet od 19. 2. 2022 a jelikož žaloba byla podána dne 22. 2. 2024, k promlčení nároku nedošlo. Závěr soudu prvního stupně je správný, byť běh promlčecí lhůty posuzoval dle zákona č. 89/2012 Sb.14. Soud prvního stupně žalobě vyhověl zcela, když konstatoval, že žalobní částka 38 560 Kč je bezdůvodným obohacením, které bylo získáno plněním na základě právního důvodu, který odpadl a dle žalobce představuje plnění převyšující vypůjčené peněžní prostředky, které žalobce žalo