54 Co 239/2025-88 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního zamítl žalobu ze dne 3. 9. 2024, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 40 995 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 375 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 403,41 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 18,37 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Takto rozhodl o nároku žalobkyně vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , který žalovaná dne 24. 11. 2022 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba3. Soud prvního stupně na podkladě provedených důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v bodech 4. až 6. odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Po právní stránce věc posoudil zejména podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), s tím, že žalovaná jako spotřebitel uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru č. , číslo, , přičemž však původní věřitel neposoudil řádně úvěruschopnost žalované, když výše jí tvrzených příjmů 15 200 Kč měsíčně zůstala zcela neověřena a naproti tomu výše měsíčních výdajů 2 500 Kč byla velmi nevěrohodně nízká. Prvostupňový soud dále uzavřel, že žalované měla být na základě uvedené smlouvy o úvěru poskytnuta v hotovosti částka 30 000 Kč, avšak žalobkyně nepředložila žádný důkaz o jejím obdržení žalovanou.4. S ohledem na absenci dostatečného ověření úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 odst. 1 ZoSÚ s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, jakož i na rozsudek SDEU ze dne 11. 1. 2024, ve věci C-755/22 soud prvního stupně shledal mezi účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno obdržení sjednané částky úvěru žalovanou, byla žaloba zamítnuta zcela. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když však úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítala zejména, že není pravdou, že by neprokázala předání částky 30 000 Kč v hotovosti jako sjednaného úvěru, když tato skutečnost vyplývá přímo ze smlouvy o úvěru. Žalovaná svým podpisem na smlouvě potvrdila převzetí částky 30 000 Kč dne 24. 11. 2022 při podpisu smlouvy, žaloba byla proto podána důvodně. Odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobě zcela vyhoví.6. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.8. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a souhlasil s jeho právním posouzením v tom směru, že předmětná smlouva je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., a rovněž že na ni dopadá režim zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Ztotožnil se též s jeho závěrem, že tato smlouva je absolutně neplatná, neboť způsob, kterým žalobkyně prověřovala schopnost žalované úvěr splácet ve dvanácti měsíčních splátkách po 3 509 Kč, byl nedostatečný zejména v tom, že si žalobkyně dostatečně neověřila informace, které jí žalovaná sdělila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v tomto směru již nic dalšího neuvedla, a to ani v rámci odvolacího řízení, lze uzavřít, že úvěr byl poskytnut spotřebiteli v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá ZoSÚ, což má podle § 87 odst. 1 ZoSÚ za následek neplatnost smlouvy. V tomto směru byl závěr soudu prvního stupně správný.9. Odvolací soud opětovně provedl dokazování smlouvou o úvěru a z této rozdílně od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že úvěr ve výši 30 000 Kč byl žalované poskytnut, a to v hotovosti. Žalovaná tuto skutečnost stvrdila svým podpisem na smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , číslo, .10. Za této situace, kdy bylo prokázáno poskytnutí úvěru, ale zároveň byla shledána její absolutní neplatnost, je soud povinen posoudit, zda má úvěrující právo na vrácení podle úpravy bezdůvodného obohacení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 805/2014). Podle § 2993 věta první o. z. platí, že pokud strana plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení tohoto, co plnila. Tedy že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nejvyšší soud dále uvedl, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 101/2023).11. Vzhledem k tomu, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, na který žalovaná ničeho neplnila, má žalobkyně nárok na vrácení této částky. V již zmiňovaném rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 pak Nejvyšší soud výslovně uvedl, že nová doba splatnosti (buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená) neodvisí od výzvy věřitele k plnění. Lze tak uzavřít, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení, neboť soud prvního stupně žalobu zamítl a prodlení může nastat až v souvislosti s rozhodnutím odvolacího soudu, který nárok na vrácení poskytnuté jistiny shledal po právu.12. Odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalované uložil povinnost k úhradě částky 30 000 Kč, a to v 3denní lhůtě k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Potřeba delší lhůty k plnění, resp. lhůty přiměřené možnostem žalované, zjištěna nebyla, když žalovaná zůstala v průběhu řízení nečinná, k jednání se nedostavovala, na žalobu nereagovala.13. Ve zbytku, tj. ohledně zamítnutí požadavku na zaplacení částky 10 995 Kč spolu s příslušenstvím, jak výše uvedeno, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. potvrdil.14. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku o věci samé, rozhodl i o nákladech řízení před soudy obou stupňů podle § 142 odst. 2 o. s. ř a § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., a to tak, že uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení (v rozsahu 46,40 %), když žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná.15. Výše nákladů řízení vedeného před soudem prvního stupně dosáhla 7 677,90 Kč a tvoří ji náhrada za soudní poplatek ve výši 1 640 Kč, mimosmluvní odměna advokáta žalobkyně za 3 úkony právní služby po 500 Kč stanovená podle § 14b odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění účinném do 31. 12. 2024, a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby, paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč připadající na tyto úkony právní služby podle § 14b) odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a dále mimosmluvní odměna advokáta žalobkyně za 1 úkon právní služby ve výši 2 740 Kč stanovená z tarifní hodnoty sporu (§ 6 odst. 1, § 7 bod 5, §8 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu) za účast při jednání dne 14. 4. 2025 a paušální náhrada hotových výdajů na tento připadající ve výši 450 Kč podle § 14b odst. 6 písm. b) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, to vše, vyjma soudního poplatku, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 % (tj. 1 717,80 Kč). Odvolací soud neshledal účelným úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby ze dne 5. 2. 2025 na výzvu soudu, když žaloba má být perfektní (obsahovat všechny potřebné údaje) již v okamžiku jejího podání.16. Výše nákladů odvolacího řízení dosáhla 9 769,80 Kč a tvoří ji náhrada soudního poplatku ve výši 2 050 Kč, dále mimosmluvní odměna advokáta žalobkyně za 2 úkony právní služby po 2 740 Kč – sepis odvolání a účast při jednání dne 16. 9. 2025 stanovená z tarifní hodnoty sporu (§ 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu) a paušální náhrada hotových výdajů připadajících na tyto úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, to vše, vyjma soudního poplatku zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 % (tj. 1 047,90 Kč).17. Celkem dosáhly náklady právního zastoupení žalobkyně částky 17 447,70 Kč, poměrná část náležící převážně úspěšné žalobkyni ve výši 46,40 % z této částky představuje povinnost žalované k náhradě v částce 8 095