55 Co 329/2025-202 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 18 363 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 13 975,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě na vydání bezdůvodného obohacení v žalované výši, jež mělo vzniknout z důvodu absolutní neplatnosti pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 31.8.2004. Žalobce tvrdil, že smlouva neobsahovala ujednání o výši rizikového pojistného ani o poplatkové struktuře, což způsobuje její absolutní neplatnost.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, tvrdila, že smlouva byla uzavřena platně, kdy žalobce byl informován o všech podstatných skutečnostech týkajících se předmětu pojistné smlouvy a s tím souvisejících poplatků. Žalovaná také vznesla námitku promlčení v subjektivní promlčecí lhůtě a částečné promlčení nároku i v objektivní promlčecí době.4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil z listinných důkazů (pojistná smlouva, pojistné podmínky, návrhy na změnu smlouvy, konverze smlouvy včetně modelace, korespondence účastníků) zjistil skutkový stav, který popsal v odstavci 3 až 28 odůvodnění rozsudku. Soud I. stupně skutkově uzavřel, že mezi účastníky řízení byla uzavřena pojistná smlouva dne 31.8.2004 s počátkem pojištění od 10. 10. 2004, jejímž předmětem bylo životního pojištění (tzv. životní pojištění , název, ), s měsíčním pojistným ve výši 660 Kč. Pojistná částka pro případ smrti činila 30 000 Kč s trváním pojištění do 60 let věku a umístěním pojistného do fondů ve výši 100 % do fondu smíšeného. Nebylo prokázáno, že by součástí pojistné smlouvy byl sazebník poplatků. Pojistná smlouva fungovala na bázi, že žalovaná rozdělila finanční fond na části, jednotky stejné hodnoty tzv. podílové jednotky do kterých bylo formou pojistného investováno /čl. 4 písm. a) Speciálních pojistných podmínek upravující nákup a prodej podílových jednotek (dále také jen “SPP”)/. V čl. 10 písm. a), čl. 15 písm. c) a čl. 17 písm. b) SPP bylo stanoveno, že hodnota podílových jednotek bude v průběhu pojištění snižována o různé poplatky (zde uvedené) a to včetně správního poplatku souvisejícím s administrativními a správními náklady na řízení finančního fondu. Žalobce v průběhu pojistné doby navrhoval změnu frekvence hrazení pojistného a dne 12. 12. 2019 požádal o konverzi pojistné smlouvy (převod stávajícího životního pojištění , název, na životní pojištění , název, ; pojistná částka měla činit 30 000 Kč měsíčně, výše pojistného za rizikové pojistné 6 Kč měsíčně a za investiční pojistné 654 Kč měsíčně). K datu 13. 2 2019 v souvislosti s konverzí pojistné smlouvy byla upravena výše pojistné částky na 10 000 Kč, investičního pojistného ve výši 400 Kč měsíčně a rizikového pojistného 0 Kč. Součástí konverze byla srovnávací modelace jak pro stávající pojistné, tak pro nové pojistné (přehled podílových jednotek, vývoj odkupného, pojistné krytí do budoucna, kolik bude zaplaceno na pojistném a kolik z toho bude účtováno na poplatcích, včetně znázornění grafu). Následně byly žalobci vystavovány pojistky (pro každý rok) z nichž vyplývaly sjednané pojistné produkty (rok 2019 až 2023). Žalobce požádal dne 15. 4. 2024 o ukončení pojistné smlouvy a žalovaná mu uhradila odkupné 103 337 Kč. Následně vyzval žalobce žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení pro neplatnost pojistné smlouvy.5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle ustanovení § 39, § 788 odst. 1, § 451 a § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále také jen obč. zák.), za použití § 3028 zák. č.89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen “o.z.”). Soud prvního stupně také vycházel z judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek velkého senátu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017) a z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2127/21, přičemž dovodil, že pojistné smlouva je absolutně neplatná, když z ní nevyplývá, jaká část stanoveného pojistného (600 Kč) připadá na pojistnou ochranu ve vztahu k pojištění pro případ smrti a jaká část na investování. Rovněž soud prvního stupně shledal, že ve smlouvě chybí informace o poplatkové struktuře (tj. určení počátečních, správních i inkasních nákladů na smlouvu/měsíčně). Podle soudu prvního stupně pak nestačí, že sazebník poplatků, z něhož měla vyplývat výše rizikového pojistného a dalších poplatků měla být k nahlédnutí v sídle žalované; to neosvědčuje, že by byl žalobce skutečně se sazebníkem seznámen. Soud prvního stupně pak uzavřel že ujednání o rizikovém pojistném a strhávaných poplatcích má vliv na ujednání o pojistném a je neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Jedná se tak o podstatnou náležitost pojistné smlouvy a pokud toto ujednání chybí, je smlouva neplatná jako celek. Neplatnost pojistné smlouvy pak podle přesvědčení soudu prvního stupně nemůže zhojit ani její pozdější změna. Dále soud prvního stupně dovodil neplatnost pojistné smlouvy i z důvodu, že žalobce neobdržel od žalované informace o povaze rizik investičních fondů a došlo tak ke klamavému opomenutí. V této souvislosti soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Soudního dvora EU – rozsudek ze dne 2. 2. 2023 ve věci K. D. vs. Towarystwo Ubezpieczeň Z S.A., sp. zn. C – 208/21. Podle soudu prvního stupně pro absolutní neplatnost pojistné smlouvy vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení. Vzhledem k vznesené námitce promlčení, dospěl soud prvního stupně k závěru o promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalobce mohl nejpozději při konverzi smlouvy dne 12.2.2019 zjistit skutečnosti rozhodné pro posouzení neplatnosti pojistné smlouvy, neboť s ohledem na nastíněnou modelaci vývoje v této konverzi si mohl učinit závěr o tom, že s pojistnou smlouvou je něco v nepořádku. Od tohoto data počala žalobci plynout subjektivní dvouletá promlčecí doba a s ohledem na datum podání žaloby, je jeho nárok promlčen.6. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 13 975,50 Kč, zahrnující odměnu advokáta za pět úkonů právní služby á 1 860 Kč s přináležející náhradou hotových výdajů á 450 Kč a DPH 2 425,50 Kč (21 %); s povinností žalobce uhradit tuto částku k rukám právní zástupkyně žalované.7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání, přičemž rozhodnutí vytýká nesprávné právní posouzení věci, zejména ohledně počátku běhu subjektivní promlčecí doby. Žalobce namítal, že soud prvního stupně nesprávně dovodil jeho vědomost o neplatnosti pojistné smlouvy již při konverzi pojistné smlouvy dne 12.2.2019, ačkoliv podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález sp. zn. III. ÚS 2127/21) je rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Žalobce zdůraznil, že konverze ani modelace pojištění tuto vědomost neprokazují, neboť jde o nezávazné dokumenty a právní vadu neplatnosti smlouvy nemohl jako průměrný spotřebitel rozpoznat bez odborné pomoci. Tuto vědomost žalobce získal až po konzultaci se svým právním zástupcem. Soud prvního stupně podle žalobce vycházel z pouhé dedukce, nikoli z prokázané skutečnosti. Žalobce také zdůraznil, že je třeba rozlišovat mezi obohacením a bezdůvodným obohacením, tj. i kdyby při sjednávání změny pojistné smlouvy skutečně seznal, že se na jeho úkor žalovaná obohatila, neznamená to, že věděl, že se jedná o bezdůvodné obohacení na základě neplatných ujednání (nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2425/23). Pokud by žalobce věděl o neplatnosti pojistné smlouvy již v roce 2019 není zřejmé, proč by v ní nadále pokračoval až do roku 2024 a poskytoval tak žalované další platby z bezdůvodného obohacení.8. Dále žalobce sdělil, že soud prvního stupně nesprávně odmítl zkoumat zneužívající povahu smluvních ujednání (§ 56 obč. zák.), ačkoliv tato povinnost vyplývá z unijního práva (Směrnice 93/13/EHS) a judikatury SDEU (např. C‑243/08, C‑472/10), jakož i z nálezů Ústavního soudu (Pl. ÚS 45/17). Žalobce tvrdí, že napadená ujednání o rizikovém pojistném a poplatcích jsou neurčitá, netransparentní a způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, čímž naplňují znaky zneužívajících klauzulí. Soud prvního stupně tímto postupem porušil zásady ochrany spotřebitele a rozhodl v rozporu s judikaturou vyšších soudů. Žalobce odkazuje i na aktuální rozhodovací praxi odvolacích soudů a SDEU (např. C‑630/23), která potvrzuje povinnost přezkumu i u ujednání, jež jsou neplatná z jiného důvodu. Z uvedených důvodů žalobce navrhl odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.9. Žalovaná s odvolacími důvody nesouhlasila, a naopak se ztotožnila se závěry soudu prvního stupně. Zdůraznila, že soud prvního stupně správ