55 Co 381/2025-420 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně řízení ohledně částky 717 500,88 Kč zastavil, výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 303 156 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, výrokem III. žalobu v rozsahu částky 2 494 948,20 Kč zamítl a výrokem IV. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 976 Kč do 15 dnů od právní moci rozhodnutí.2. Předmětem řízení byl požadavek žalobkyně na náhradu škody a úhradu nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobkyně. Ta požadovala náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného stíhání ve výši 1 900 000 Kč, dále náhradu škody z titulu nákladů na obhajobu 114 201,86 Kč a náklady cestovného 141 409,35 Kč a náhradu ušlého příjmu v souvislosti s trestním řízením.3. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně byla spolu s dalšími obviněnými zproštěna obžaloby postupem dle § 226 písm. b) tr. zák. rozsudkem , Orgán veřejné moci, z , datum, . Odvolání státního zástupce bylo zamítnuto usnesením Vrchního soudu v Praze z 6. 5. 2022. Žalobkyně v souvislosti s trestním řízením byla nucena ukončit podnikání v oblasti zadávání veřejných zakázek jako OSVČ, což byla činnost, které se věnovala desítky let. Byla také zaměstnancem města , adresa, , její pracovní poměr byl ukončen výlučně z důvodu vedení trestního řízení. Byla tak nucena změnit své zaměstnávání a nyní pracuje v jiném oboru.4. Ohledně nároku na náhradu ušlého příjmu soud vycházel ze zjištění, že průměrný měsíční příjem žalobkyně v letech , datum, v době před zahájením trestního stíhání činil v průměru 42 209 Kč a z daňových přiznání byl zjištěn průměrný měsíční příjem žalobkyně po zahájení stíhání po dobu dvou let, kde její průměrný příjem v tomto období činil 27 828 Kč, rozdíl v meziměsíčním příjmem mezi těmito obdobími tak činil 14 381 Kč. Za uplatněné období 24 měsíců by tak náležel žalobkyni ušlý příjem 345 144 Kč, podle níž soud za použití volné úvahy odečetl 51 000 Kč, když uvedl, že zásah do pracovní sféry žalobkyně i do její ekonomické situace byl zohledněn již v nároku na náhradu nemajetkové újmy. Na ušlém příjmu jí tak přiznal částku 294 202 Kč.5. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř. dle zásady poměrného úspěchu ve věci.6. Proti výroku II. v rozsahu částky 294 202 Kč ohledně ušlého příjmu podala žalovaná včas odvolání a namítla, že zásah do pracovní sféry žalobkyně i do její ekonomické situace byl již zohledněn při rozhodnutí o nároku na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného trestního řízení. Způsob určení ušlého příjmu dle názoru odvolatelky není úplně dostačující s tím, že soud nezkoumal, zda mezi nezákonným zahájením stíhání a tvrzenou újmou je dána příčinná souvislost. Žalobkyně svou činnost , podezřelý výraz, ukončila ze své vůle a došlo tak k přetržení případné příčinné souvislosti. Odvolatelka navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně změněn a žaloba v napadeném rozsahu byla zamítnuta.7. K odvolání žalované se žalobkyně písemně vyjádřila a poukazovala na to, že vzhledem ke ztrátě profesní pověsti v důsledku trestního řízení by nemohla vykonávat již dále činnost , podezřelý výraz, . Ukončení této činnosti nebylo výrazem její volby, nýbrž vynucenou reakcí na profesní bariéru přímo vyvolanou trestním řízením. Nebýt stíhání žalobkyně by v dosavadní činnosti pokračovala a dosahovala by tak svých dosavadních příjmů. Neměla kromě stíhání žádný jiný důvod opouštět prostředí, v němž byla dlouhodobě úspěšná. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu potvrzen a žalobkyni přiznány náklady odvolacího řízení.8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. ohledně výroku II.co do částky 294 202 Kč a ohledně výroku o nákladech řízení. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.9. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, které jsou postačující pro to, aby bylo možno si vytvořit základ pro právní posouzení věci. Odvolací soud proto neshledal důvody pro opakování či doplnění dokazování.10. Pokud jde o právní hodnocení věci odvolací soud nemá větších výhrad proti způsobu, jakým věc posoudil obvodní soud. Správná byla úvaha soudu, který vycházel z rozdílu mezi průměrným měsíčním příjmem žalobkyně před zahájením trestního stíhání a po něm. Byly tak naplněny podmínky pro postup dle § 136 o.s.ř., kdy soud výši jednoho roku určil podle své úvahy. V daném případě se odvolací soud pouze neztotožňuje s tím, že při úvaze o rozsahu náhrady ušlého příjmu by bylo možno poukázat na to, že byla v tomto smyslu žalobkyně částečně odškodněna v rámci nároku na náhradu nemajetkové újmy za trestní řízení. Jde o dva odlišné nároky projednané na základě odlišných skutkových tvrzení. Odvolací soud však byl vázán rozsahem podaného odvolání a přezkoumával proto požadavek žalobkyně na ušlém příjmu pouze v rozsahu částky 294 202 Kč.11. Dále lze souhlasit s tím, že soud I. stupně vycházel ze závěru, že v důsledku trestního stíhání byla zničena reputace a dobré jméno žalobkyně jako dotační poradkyně, která se nadále této činnosti nemohla věnovat. Není proto správný argument odvolatelky, že se podnikání v této oblasti vzdala na základě vlastní volby. Tato skutečnost byla jednoznačně v řízení prokázána, jak výpovědí žalobkyně, tak i výpovědí svědků , jméno FO, a , jméno FO, .12. Nelze rovněž souhlasit s tím, že by zde v daném případě došlo k přetržení příčinné souvislosti. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu a jeho jednání škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tedy bylo-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu ke škodě b y nedošlo. V daném případě bylo nepochybně zjištěno, že k poklesu příjmu žalobkyně došlo v důsledku trestního řízení, neboť činnost dotační poradkyně vykonávala předtím několik desítek let a nebýt nezákonného stíhání mohla by ji vykonávat nepochybně i nadále.13. Ze všech těchto důvodů byl napadený rozsudek ve výroku II. v rozsahu částky 294 202 Kč a ve výroku o nákladech řízení potvrzen jako věcně správný.14. Žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch a náleží jí proto náhrada nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. ve výši dle advokátního tarifu. Její náklady představují 2 úkony právní služby po 9 500 Kč (písemné vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu), tedy paušální náhrady hotových výloh po 450 Kč a náhradu za ztrátu času 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu z důvodu opožděného začátku jednání. V součtu tak výše nákladů odvolacího řízení činí částku 20 150 Kč.