55 Co 390/2025-63 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 28 128,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 7. 11. 2024 do zaplacení (výrok I.) a náklady řízení ve výši 17 367 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované úhrady částky 28 128,10 Kč s příslušenstvím jako doplatek pojistného plnění za pronájem náhradního vozidla po dobu opravy jeho automobilu , podezřelý výraz, , RZ , SPZ, (dále také jen “automobil” nebo “vozidlo”), a to od , datum, do , datum, , v důsledku dopravní nehody ze dne , datum, , kdy škůdce měl motorové vozidlo pojištěno u žalované. Žalobce tvrdil, že náklady na pronájem náhradního vozidla činily celkem 39 689,94 Kč, z nichž žalovaná uhradila pouze 10 819 Kč odpovídající pěti dnům pronájmu náhradního vozidla po odpočtu pevných nákladů 206 Kč, tudíž požadoval doplatek 28 128,10 Kč za dalších třináct dnů pronájmu (po odečtení pevných nákladů 530,40 Kč).3. Žalovaná žalobní nárok neuznala a namítala, že pronájem náhradního vozidla po dobu 18 dnů nebyl účelný, neboť oprava vozidla podle fakturace trvala pouze 4 hodiny čistého času. Žalovaná při stanovení doby potřebné pro opravu také zohlednila technologické přestávky při schnutí laku 24 hodin a prostoje při práci až 2 hodiny a dospěla proto k závěru, že vozidlo žalobce mohlo být opraveno nejpozději třetí den po jeho odevzdání do servisu, k čemuž přičetla další dva dny a uzavřela, že obvyklá doba opravy je 5 dnů. Odkázala také na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. 20 Co 310/2015-90, kde byla řešena obdobná věc. Navrhla zamítnutí žaloby, když uvedenou částku připadající na pronájem náhradního vozidla po dobu pěti dnů žalobci uhradila.4. Soud prvního stupně na základě nesporných tvrzení účastníků a po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů (faktury, smlouvy o pronájmu, korespondence účastníků), dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce se dne , datum, stal účastníkem dopravní nehody, kterou zavinil řidič vozidla pojištěného u žalované. Žalobce žalované předložil rozpočet opravy v celkové výši 40 521,23 Kč vč. DPH ze servisu , právnická osoba, , IČO: , IČO, , na který však žalovaná dopisem ze dne , datum, reagovala sdělením, že cenu podle rozpočtu lze určit maximálně ve výši 21 609 Kč bez DPH. Následně žalobce dopisem ze dne , datum, odkázala na své smluvní servisy. Žalobce si dne , datum, sjednal opravu v servisu , právnická osoba, , který je smluvním partnerem žalované; oprava měla být zahájena , datum, a skončena , datum, . Oprava byla ukončena dne , datum, a žalobce si téhož dne automobil vyzvedl. Servis na vozidle pracoval čtyři hodiny čistého času a cena opravy činila celkem 51 474 Kč. Žalovaná tuto částku žalobci jako pojistné plnění proplatila. Žalobce si na dobu od , datum, do , datum, pronajal náhradní vozidlo srovnatelných parametrů za částku 39 689,94 Kč. Žalovaná následně žalobci za pronájem náhradního vozidla vyplatila pojistné plnění ve výši 10 819 Kč, které odpovídá nájemnému za pět dní po odečtení pevných nákladů. Žalobce tento postup u žalované opakovaně reklamoval a poté ji k vyplacení žalované částky vyzval předžalobní výzvou.5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně právně posoudil podle § 6 odst. 2 písm. b) a § 9 odst. 1, 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, § 2 odst. 3, § 5 odst. 1, § 6 odst. 1, § 2758 odst. 1, § 2811, § 2861 odst. 1, § 2894, § 2910, § 2951, § 2952 zák. č. 82/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen “o. z.”). Podle soudu prvního stupně nebylo mezi účastníky řízení sporu o tom, že žalovaná je povinna poskytnout žalobci plnění za pronájem vozu, ani to, že žalobcem pronajatý automobil svými parametry odpovídal jeho vozidlu. Rozporná byla účelnost doby pronájmu. Soud prvního stupně přitakal žalované, že doba opravy automobilu žalobce (18 dní) nebyla dobou přiměřenou, když reálně neodpovídala době skutečné opravy, tj. kdy na automobilu bylo skutečně pracováno 4 hodiny čistého času + prostoje + technické přestávky. Doba, po kterou bylo vozidlo umístěno v autoservisu nebyla přiměřená poškození vozidla, což by mohlo podle soudu prvního stupně zakládat neúčelnost nákladů vynaložených na pronájem vozidla po dobu opravy poškozeného vozidla. Soud prvního stupně však přihlédl k další významné okolnosti, kterou bylo, že žalobce od počátku aktivně komunikoval s žalovanou, a ověřoval si, jakým způsobem má při likvidaci způsobené škody postupovat. Soud prvního stupně zdůraznil, že žalobce si nechal zpracovat cenovou nabídku 40 521,23 Kč vč. DPH na opravu jeho vozidla v obvykle užívaném autoservisu. Žalovaná však žalobci sdělila, že při kalkulaci pojistného formou rozpočtu dospěla k nákladům na opravu ve výši 21 990 Kč. Žalobce tak v důsledku informací o odhadovaných nákladech na opravu s opravou vyčkával, a nakonec si opravu dne , datum, objednal u smluvního partnera žalované. Nebyl sice prokázán jednoznačný závazný pokyn žalované, aby žalobce využil jejího smluvního servisu, avšak tato jej na smluvní servisy směřovala a u žalobce to mohlo vyvolat obavy, že mu v opačném případě bude kráceno pojistné plnění, tj. že by oprava poškození neměla stát více než 21 609 Kč bez DPH. Žalovaná proto vyvolala v žalobci dojem, že jím zajištěná oprava vozidla je nepřiměřeně drahá, když vystupovala ve svém oboru jako profesionál, proto žalobce souhlasil s podmínkami žalované a využil tak jejího smluvního servisu. Soud prvního stupně v důsledku uvedeného uzavřel, že žalobce postupoval hospodárně a v dobré víře, když využil smluvní servis žalované, přičemž žalovaná se podstatným způsobem podílela na tomto jeho rozhodnutí. Podle soudu prvního stupně by tak bylo v rozporu s dobrými mravy, aby žalobce byl nucen nést náklady na náhradní vozidlo za dobu delší než 5 dní. Protože náklady na pronájem náhradního vozidla činily 39 689,94 Kč, bylo podle soudu prvního stupně třeba odečíst pevné náklady ve výši 736,40 Kč (tj. částku, kterou žalobce ušetřil neužíváním svého vozidla po danou dobu), a žalobci tak náleží částka ve výši 38 947,10 Kč. Jelikož žalovaná uhradila žalobci 10 819 Kč, je opodstatněná ještě částka 28 128,10 Kč.6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal jejich náhradu ve výši 17 367 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 1 407 Kč, odměny advokáta ve výši 13 560 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 6 úkonů právní služby po 2 260 Kč – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepsání žaloby, vyjádření ze dne , datum, a 2x účast na jednání, to vše s přináležející náhradou hotových výdajů ve výši 2 200 Kč podle § 13 odst. 4 cit. vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2024 a od 1. 1. 2025 za 2 úkony á 300 Kč a 4 úkony á 450 Kč. Naopak soud prvního stupně nepřiznal žalobci náhradu za úkon – vyjádření z , datum, , kde žalobce pouze shrnul své procesní stanovisko a za další poradu s klientem dne , datum, , neboť tuto žalobce nárokoval až poté, co již soud ve věci rozhodl. Tyto vyjmenované úkony soud prvního stupně neshledal jako účelně vynaložené.7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Rozhodnutí vytýká nesprávné právní posouzení věci a nesprávné skutkové závěry. Žalovaná především namítá, že soud prvního stupně sice uznal, že doba opravy vozidla v délce 18 dnů neodpovídá rozsahu poškození ani skutečnému času prací (4 hodiny čistého času plus technologické přestávky), přesto přiznal žalobci náhradu nákladů na pronájem náhradního vozidla za celou dobu opravy. Podle žalované byla účelná doba opravy maximálně 5 dnů, což odpovídá mechanickým pracím (1,7 hod.), lakování (2,3 hod.), technologické přestávce na schnutí laku (24 hod.) a přiměřeným prostojům. Žalovaná zdůraznila, že poškozený nárazník mohl být opraven tak, aby vozidlo bylo předáno žalobci nejpozději dne , datum, ; žalovaná tuto dobu nad rámec navýšila o další dva dny a uznala pojistné plnění za 5 dnů pronájmu, což je odpovídající. Žalovaná dále vytkla soudu prvního stupně, že přiznal žalobci nárok na plnění za celou dobu opravy na základě "dalších významných skutkových okolností", které však podle žalované nebyly prokázány. Soud prvního stupně uvedl, že žalobce aktivně komunikoval se žalovanou a že žalovaná jej směřovala na své smluvní servisy, a to dopisem ze dne , datum, . Podle žalované však žalobce nedoložil žádnou komunikaci před , datum, , kdy vozidlo předal do servisu; ve spise se nachází pouze e-maily z , datum, , které se týkají délky opravy. Dopis ze dne , datum, byl podle žalované pouhou reakcí žalované na žádost žalobce týkající se dalšího postupu, a obsahoval pouze informaci, že seznam smluvních servisů je dostupný na webových stránkách žalované. Žalovaná žalobce nenutila, aby odevzdal automobil do smluvního servisu žalované, ostatně soud prvního stupně sám připustil, že nebyl