58 Co 194/2025-112 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne 20. 2. 2025 (dále též jen „napadený rozsudek“) soud I. stupně rozhodl, že vozidlo , název, , RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, sepsané dne 5. 1. 2024 do soupisu movitých věcí povinného , právnická osoba, profi , právnická osoba, ., IČO , IČO, v exekuční věci vedené u , tituly před jménem, , jméno FO, , soudního exekutora, Exekutorský úřad , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , se vylučuje z výkonu rozhodnutí (výrok I.), a žalované uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta na náhradu nákladů řízení 24 200 Kč (výrok II.).2. Soud I. stupně tak rozhodl v řízení zahájeném excindační žalobou (podanou dne 25. 5. 2024), ve které se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo z exekuce vedené u , tituly před jménem, , jméno FO, , soudního exekutora, Exekutorský úřad , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „exekuce“), proti povinnému , právnická osoba, profi , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „povinný“), vyloučeno vozidlo , název, , RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , sepsané dne 5. 1. 2024 do soupisu movitých věcí povinného (dále jen „vozidlo“). Uvedl, že sám je vlastníkem vozidla, nikoliv povinný, který jím nikdy nebyl, a proto nemůže být ani vozidlo v exekuci využito k uspokojení pohledávky oprávněné, kterou je žalovaná. Povinný dne 18. 3. 2021 uzavřel úvěrovou smlouvu se společností s , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „leasingová společnost“), na jejímž základě leasingová společnost poskytla povinnému úvěr ve výši 367 999 Kč za účelem koupě vozidla. Úvěr byl zajištěn zajišťovacím převodem práva k vozidlu s tím, že vlastnické právo k vozidlu svědčilo po celou dobu leasingové společnosti a povinný jej užíval pouze jako vypůjčitel. Vzhledem k tomu, že povinný nesplácel úvěr řádně a včas, přistoupila leasingová společnost dne 14. 8. 2023 k okamžitému zesplatnění úvěru a vyzvala povinného k vrácení vozidla. Povinný vstoupil do jednání s leasingovou společností a dojednal s jejím souhlasem prodej vozidla žalobci. Dne 30. 9. 2023 byla uzavřena kupní smlouva s tím, že celá kupní cena, zaplacená žalobcem dne 18. 12. 2023, byla použita k úhradě závazků povinného za leasingovou společností.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Na svoji obranu uvedla, že i kdyby došlo k uzavření kupní smlouvy mezi leasingovou společností a žalobcem, taková kupní smlouva by byla neplatná, neboť leasingová společnost, které svědčil zajišťovací převod práva k vozidlu, nebyla sama oprávněna po dobu jeho trvání převést vlastnické právo k vozidlu na žalobce; mohla by tak učinit až po nesplnění zajištěného dluhu povinným, tato skutečnost však nenastala, když úvěrová smlouva nebyla leasingovou společností vypovězena. Rovněž povinný nebyl oprávněn případně udělit leasingové společnosti souhlas s převodem vlastnického práva na žalobce, neboť v době, kdy mělo být vlastnické právo k vozidlu převedeno, měl povinný v důsledku generálního inhibitoria zakázáno nakládat se svým majetkem a souhlas by tak byl neplatný pro rozpor se zákonem; kupní cenu vozidla žalobce zaplatil, resp. úvěr byl splacen až dne 18. 12. 2023, přičemž účinky generálního inhibitoria nastaly ke dni 16. 11. 2023. Žalovaná také poukázala na nesrovnalosti v kupní smlouvě ze dne 30. 9. 2023, kdy jako prodávající je označen sám povinný, nikoliv leasingová společnost.4. Soud I. stupně rozhodl po provedeném dokazování (listinami) na základě skutkových zjištění popsaných pod bodem 4. až 20. odůvodnění napadeného rozsudku (kdy odvolací soud v tomto směru na odůvodnění napadeného rozsudku v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje). V bodu 21. odůvodnění nápadného rozsudku uvedl, které z důkazů účastníky navržených neprovedl a z jakého důvodu, a vysvětlil rovněž (k námitce žalované) z jakého důvodu provedl důkaz Všeobecnými obchodními podmínkami (dále jen „VOP“), aniž by byl tento důkaz předložen žalobcem. Po skutkové stránce (pod bodem 23. odůvodnění napadeného rozsudku) pak ve stručnosti shrnul, že dne 16. 11. 2023 bylo na majetek povinného vyhlášeno generální inhibitorium, které se vztahovalo i na předmětné vozidlo; žalobce jako vlastník vozidla se neúspěšně domáhal u soudního exekutora jeho vyloučení z výkonu rozhodnutí. Za účelem koupě vozidla poskytla leasingová společnost povinnému dne 18. 3. 2021 úvěr ve výši 367 999 Kč. Úvěr byl zajištěn zajišťovacím převodem vlastnického práva k vozidlu, na jehož základě převedl povinný s účinností ke dni 23. 3. 2021 své vlastnické právo k vozidlu na leasingovou společnost. Převod vlastnického práva k vozidlu zpět na povinného byl svázán s úplným a včasným splacením úvěru nebo s úplným a nikoliv včasným splacením úvěru, pokud by do té doby leasingová společnost nepřistoupila k realizaci zajišťovacího převodu vlastnického práva. Vzhledem k tomu, že povinný úvěr řádně a včas nesplácel, leasingová společnost dne 14. 8. 2023 s účinností ke dni 25. 8. 2023 vůči němu uplatnila právo na okamžité splacení úvěru a současně realizovala zajišťovací převod vlastnického práva k vozidlu. Jako vlastník vozidla leasingová společnost prodala dne 30. 9. 2023 po domluvě s povinným vozidlo žalobci s tím, že většina kupní ceny zaplacená žalobcem dne 18. 12. 2023 byla použita na úhradu celkového dluhu povinného u leasingové společnosti. Následně leasingová společnost zmocnila povinného k zápisu změny vlastníka v registru silničních vozidel.5. Po právním posouzení věci - po citaci § 267 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (zkráceně jen „o. s. ř.), § 2395, § 2040 až § 2044, a § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (zkráceně jen „o. z.“) - soud I. stupně uvedl, že hlavní právní otázkou v projednávané věci byla povaha a forma zajišťovacího převodu práva zřízeného ve prospěch leasingové společnosti a současně časová osa vzniku a zániku vlastnického práva (vlastnických práv) k vozidlu. Vyšel z toho, že povinný uzavřel dne 18. 3. 2021 s leasingovou společností smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., jejíž součástí bylo též smluvní ujednání o zajišťovacím převodu práva k zajištění veškerých pohledávek vzniklých a souvisejících s úvěrovou smlouvou dle § 2040 o. z. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru a smlouvy o zajišťovacím převodu práva se staly VOP úvěrů poskytovaných leasingovou společností. Vozidlo, na jehož koupi byl úvěr leasingovou společností povinnému poskytnut, bylo povinnému předáno prodejcem na základě písemného protokolu dne 23. 3. 2021 s tím, že k tomu datu se stal účinným dle čl. 6.1 VOP také dočasný převod vlastnického práva povinného k vozidlu na leasingovou společnost. Dle § 2040 odst. 2 o. z. platí, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že bude dluh splněn; jedná se tak o zajištění věcně-právní povahy dočasného charakteru s rozvazovací podmínkou tak, aby příjemce zajištění mohl z takto převedené věci dosáhnout přednostního a zásadně výhradního uspokojení zajištěného dluhu. Dle čl. 6.1 a 8.1 VOP je leasingová společnost oprávněna realizovat zajišťovací převod vlastnického práva k vozidlu k okamžiku uplatnění práva leasingové společnosti na okamžité splacení úvěru v případě prodlení se splácením jakékoliv splátky úvěru. Při realizaci zajišťovacího převodu práva je leasingová společnost dále oprávněna vozidlo prodat za obvyklou tržní cenu např. přímým prodejem. Dle čl. 8.2 VOP povinnost splatit úvěr okamžitě nabývá účinnosti v den doručení oznámení o uplatnění práva společnosti. Jelikož leasingová společnost v souladu se smlouvami a VOP pro prodlení povinného oznámením ze dne 14. 8. 2023 (i) uplatnila své právo na okamžité splacení úvěru, (ii) aktivovala zajištění a (iii) vypověděla smlouvu o výpůjčce vozidla, stala se k datu účinnosti tohoto oznámení, tj. k datu 25. 8. 2023, řádným (výlučným) vlastníkem vozidla, jak předvídá § 2044 odst. 1 o. z. Prodej vozidla žalobci byl realizován na základě kupní smlouvy ze dne 30. 9. 2023 ve smyslu § 2079 odst. 1 o. z., kdy po aktivaci zajištění byla prodávajícím leasingová společnost jako řádný vlastník vozidla. Právní jednání uskutečňovaná po realizaci zajišťovacího převodu vlastnického práva k vozidlu leasingovou společností, povinným a žalobcem směřovala pouze k uspokojení nesplacených pohledávek leasingové společnosti u povinného a k převodu vlastnického práva k vozidlu z leasingové společnosti na žalobce. Nic na tom nemění nepřesnosti uvedené v kupní smlouvě, když tu je třeba stejně jako všechna právní jednání posuzovat podle svého obsahu a z něho je zřejmé, že ač je jako prodávající v záhlaví označen povinný, tak (i) jako vlastník vozidla vystupuje v celé smlouvě leasingová společnost a (ii) vypořádání kupní ceny bylo majoritně sjednáno ve prospěch účtu leasingové společnosti s tím, že tato část kupní ceny následně pokryla celý zbývající dluh povinného u leasingové společnosti. Stejně tak leasingová společnost následně sama jednala jako vlastník vozidla, když k zápisu změny vlastníka vozidla v registru vozidel udělila dne 28. 12. 2023 povinnému plnou moc. Povinný se tak dá