58 Co 213/2025-252 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu proti druhé žalované, tj. České republice – , orgán, (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit druhé žalované náklady soudního řízení ve výši 750 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), uložil prvé žalované povinnost zaplatit žalobci částku 786 582,33 Kč spolu s 15 % úrokem od 3. 8. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), ohledně částky 14 336,67 Kč s 15 % úrokem od 3. 8. 2023 do zaplacení žalobu ve vztahu mezi žalobcem a prvou žalovanou zamítl (výrok IV.), ve vztahu mezi žalobcem a prvou žalovanou uložil prvé žalované povinnost zaplatit žalobci náklady soudního řízení k rukám jeho zástupce ve výši 185 826,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.) a řízení částečně zastavil ohledně částky 20 181 Kč s příslušenstvím – 15 % úrokem z této částky od 3. 8. 2023 do zaplacení (výrok VI.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 821 100 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o ušlý zisk z titulu nezákonného rozhodnutí , funkce, , právnická osoba, (dále jen „, funkce, , právnická osoba, “) ze dne 11. 11. 2020, kterým byl odvolán z , funkce, , funkce, , právnická osoba, . Žalovaná částka představovala výši odměny za listopad 2020 až červenec 2022, kterou by žalobce získal nebýt tohoto odvolání.3. Prvá žalovaná nárok neuznala. Zpočátku sporovala věcnou nepříslušnost obvodního soudu s tím, že se jedná o rozhodnutí vrchnostenské povahy, nárok žalobce by měl být posuzován dle zákona č. 82/1998 Sb., za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím tak odpovídá stát. Potvrdila, že došlo k odvolání členů , funkce, , funkce, , právnická osoba, usnesením č. 225/18/20, na základě správní žaloby bylo toto usnesení zrušeno, žádné nové rozhodnutí přijato nebylo.4. Ohledně věcné a místní příslušnosti soud I. stupně odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v , adresa, ze dne 1. 11. 2023 a sídla prvé žalované v obvodu , adresa, .5. Soud I. stupně dále vycházel z toho, že v obdobných věcech (jiných odvolaných členů , funkce, , funkce, , právnická osoba, ) již bylo tamním soudem rozhodnuto pod sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, , rozhodnutí v těchto věcech byla potvrzena soudem odvolacím (sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ). Soud I. stupně se tak zabýval pouze konkrétními skutkovými okolnostmi dané věci.6. Soud I. stupně vycházel z toho, že skutkové okolnosti byly mezi účastníky nesporné, volbu a odvolání členů , funkce, , funkce, , právnická osoba, je třeba považovat za úkon veřejné správy ve smyslu vrchnostenském, a to dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a , funkce, , právnická osoba, za tzv. jiný orgán vystupující v pozici správního orgánu a usnesení , funkce, , právnická osoba, tak představovalo fakticky správní rozhodnutí vydané bez formalizovaného postupu, resp. postupem upraveným v zákoně o , právnická osoba, . Soud I. stupně přitom odkázal na rozhodnutí správního soudu. Zrušení takového správního aktu správním soudem má účinky ex nunc, které působí výlučně do budoucna, neboť právní řád je založen na zásadě presumpce správnosti aktů vydaných orgány veřejné správy, až do okamžiku, kdy příslušný orgán zákonem předvídanou formou prohlásí správní akt nezákonným a zruší jej, k čemuž existuje judikatura Nejvyššího správního soudu. Neshledal tak případným argument druhé žalované, že žalobce se měl domáhat své odměny za výkon funkce u státu, pokud nedošlo k jeho řádnému odvolání. Rozhodnutí o odvolání bylo shledáno jako nezákonné, přičemž až do zrušení tohoto rozhodnutí v říjnu 2022, bylo nutno respektovat presumpci správnosti tohoto odvolání a usnesení vyvolávalo právní následky, zakládalo práva a povinnosti. Žalobce se tak nemohl domáhat své odměny pro výkon funkce, neboť usnesení o odvolání z , funkce, bylo zrušeno až poté, co již uplynulo jeho funkční období v této funkci, které trvalo do 15. 7. 2022. Žalobce tak byl nezákonně odvolán z funkce uvedeného orgánu, v jehož důsledku mu nebyla vyplácena odměna za výkon této funkce ve výši 39 100 Kč měsíčně. Nezákonným odvoláním z funkce člena , funkce, tak žalobci vznikla škoda v podobě ušlého zisku nevyplacením odměny za uvedené měsíce, když nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalobce uvedenou funkci v rozhodném období nevykonával z jiných důvodů.7. Soud I. stupně dále uzavřel, že v daném případě nelze dovodit odpovědnost státu za škodu dle § 1 odst. 1 a § 3 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), vycházel přitom z toho, že , funkce, , právnická osoba, nevykonává žádnou státní moc, , funkce, , právnická osoba, je orgánem decentralizované veřejné správy, který vykonává veřejnou moc, mj. prostřednictvím individuálních správních aktů, neboť jí to zákonná úprava umožňuje a tuto pravomoc jí svěřuje. , funkce, , právnická osoba, při výkonu své pravomoci nad , funkce, nevykonává státní správu, neboť jí tato nebyla žádným zákonem svěřena, jedná se o výkon decentralizované veřejné správy, odkázal přitom na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3638/15. Žalobu vůči druhé žalované tedy zamítl, neboť na její straně neshledal pasivní legitimaci ve sporu.8. Nárok žalobce vůči prvé žalované posoudil dle obecných předpisů o odpovědnosti za škodu, tj. dle § 2910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Poukázal přitom na to, že nelze-li dovodit odpovědnost za škodu dle OdpŠk, řídí se odpovědnost veřejnoprávních subjektů za škodu vzniklou při výkonu zákonem svěřené působnosti obecnými předpisy (viz rozsudek nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2301/2017). Vycházel přitom z toho, že , funkce, , právnická osoba, nemá právní subjektivitu, za její činnost tak odpovídá prvá žalovaná. Předpoklady odpovědnosti za škodu shledal naplněné, žalobci vznikla škoda (újma) v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím , funkce, , právnická osoba, , přičemž na straně , funkce, , právnická osoba, byla dána minimálně nevědomá nedbalost, neboť vzhledem k okolnostem a konkrétním poměrům dotčený subjekt vědět měl a mohl, že odvolání , funkce, , v níž byl žalobce členem, je nezákonné a nejsou splněny podmínky § 6 odst. 2 ve spojení s § 8 a) odst. 2 zákona 483/1991 Sb., o , právnická osoba, (dále jen „zákon o , právnická osoba, “).9. V rozsahu částky 15 071 Kč s příslušenstvím však shledal opodstatněnou námitku prvé žalované, že žalobci za měsíc listopad přísluší ušlý zisk pouze v rozsahu odpovídajícím počtu odpracovaných dnů, v této části tedy žalobu zamítl. Jinak žalobě vyhověl včetně úroků z prodlení s odkazem na § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. Úspěšné druhé žalované přiznal vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“ v celkové výši 750 Kč.11. Ve vztahu k prvé žalované přiznal naopak právo na náhradu nákladů řízení úspěšnému žalobci v plném rozsahu s tím, že jeho neúspěch byl pouze nepatrný, a to za zaplacený soudní poplatek 41 050 Kč a náklady právního zastoupení za 10 úkonů po 11 620 Kč včetně režijních paušálů a DPH.12. V rozsahu částky 20 181 Kč s příslušenstvím bylo řízení zastaveno dle § 96 o. s. ř. s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby.13. Proti tomuto rozsudku (výrokům III. a V.) podala prvá žalovaná včasné odvolání. Uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Rozsudek spatřovala rovněž nepřezkoumatelným s tím, že nesplňuje náležitosti § 157 odst. 2 o. s. ř. Namítala, že jsou jí známa rozhodnutí ohledně ušlého zisku jiných členů , funkce, , funkce, , právnická osoba, , nicméně v daném řízení byly uplatněny nové argumenty a tvrzení, z tohoto důvodu nelze bez dalšího převzít závěry z těchto rozhodnutí. Trvala na tom, že v daném sporu není pasivně legitimována, odpovědnost za škodu by měl nést stát s tím, že , funkce, , právnická osoba, není orgánem , právnická osoba, , ale orgánem státu. Poukazovala na specifické postavení , funkce, , právnická osoba, , která jako polonezávislý orgán státu bdí nad fungováním , právnická osoba, , vztah mezi , funkce, , právnická osoba, a , právnická osoba, považovala za obdobný vztahu státu a , právnická osoba, . Poukázala přitom na odbornou literaturu. Vytýkala soudu I. stupně, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, jak dospěl k závěru, že , funkce, , právnická osoba, je orgánem , právnická osoba, , když zákon o , právnická osoba, toliko ustanovuje existenci , funkce, , právnická osoba, , ale nikde nestanoví, že by se mělo jednat o orgán , právnická osoba, , jedná se přitom o zcela zásadní otázku pro rozhodnutí v dané věci. Poukázala v této souvislosti na důvodovou zprávu k Mediální novele (zákonu č. 119/2025 Sb., kterým byl změněn zákon o , právnická osoba, a o , právnická osoba, ) část první bod 22, v němž bylo deklarováno, že , funkce, , právnická osoba, je orgánem vykonávajícím kontrolu nad činností , pr