58 Co 269/2025-79 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost vyklidit byt číslo , číslo, o třech pokojích a kuchyň s příslušenstvím nacházející se ve , číslo, podlaží domu č. p. , číslo, , , adresa, , katastrální území , adresa, , a vyklizený jej žalobci předat do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I. a II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 5 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal vyklizení předmětného bytu s tím, že žalovaná byla nájemcem tohoto bytu, povinnosti nájemce hrubě porušovala neplacením nájemného a nákladů na službu, žalobce tak nájem vypověděl. Žalovaná se výpovědi nebránila, nájem skončil ke dni 26. 6. 2024. Byt vyklizen nebyl.3. Žalovaná nesporovala neplacení nájemného, namítala, že je matka samoživitelka, je závislá na pomoci státních příspěvků, žádala o možnost dluh na nájemném uhradit, případně poskytnutí delšího času k nalezení komerčního bydlení.4. Soud I. stupně věc projednal v nepřítomnosti žalované, její žádost o odročení jednání nepovažoval za řádnou, když nebyla doložená, poukázal přitom na to, že dle následně předloženého potvrzení byla žalovaná v pracovní neschopnosti již den před nařízeným jednáním, měla tak možnost se omluvit řádně a včas.5. Na základě provedeného dokazování vzal soud I. stupně za prokázané, že žalobce je vlastníkem předmětného bytu. Mezi žalobcem coby pronajímatelem a žalovanou coby nájemcem byla dne 8. 11. 2023 uzavřena nájemní smlouva. Nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou 2 roky ode dne 8. 11. 2023. Žalovaná nehradila nájemné a služby po dobu více než 3 měsíce. Žalobce tak vyzval žalovanou k odstranění protiprávního stavu dne 12. 3. 2024 a zároveň jí poučil o tom, že její jednání lze považovat za hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu a že je oprávněn vypovědět nájem bytu. Žalovaná svůj dluh z titulu neuhrazeného nájemného co do důvodu a výše uznala v dohodě ze dne 2. 5. 2024. I přes uvedenou výzvu žalovaná nájemné nehradila, žalobce tedy zaslal žalované výpověď z nájmu bez výpovědní doby dne 25. 6. 2024, která byla žalované doručena dne 26. 6. 2024. Výpověď obsahuje důvod výpovědi z nájmu bytu ve smyslu § 2291 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobce poučil žalovanou o povinnosti byt vyklidit, o právu vznést námitky proti výpovědi a o možnosti navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. Žalovaná předmětný byt řádně nevyklidila a vyklizený nepředala, a to i přes opakovanou komunikaci účastníků řízení.6. Po právní stránce věc posoudil tak, že žalobce řádně postupoval dle § 2291 odst. 1 a odst. 3 o. z., kdy nejprve žalovanou vyzval k odstranění protiprávního stavu a následně vypověděl smlouvu bez výpovědní doby. Tato výpověď byla žalované doručena, obsahovala všechny zákonné náležitosti dle § 2286 odst. 2 o. z. včetně uvedení výpovědního důvodu dle § 2291 odst. 3 o. z. Žalovaná tak užívá byt žalobce bez právního titulu. Soud tedy žalované uložil povinnost byt vyklidit, a to ve smyslu § 1040 o. z., ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení za soudní poplatek a paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.8. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, namítala, že je matkou čtyř dětí, nejmladší je dvouleté, je závislá na státní podpoře, která jí nebyla vyplácena včas, což vedlo k dočasné neschopnosti platit nájem. Dluh splácela, opakovaně žádala o splátkový kalendář. Tyto skutečnosti soud I. stupně nezohlednil. Namítala dále, že soud I. stupně jednal v její nepřítomnosti, nesouhlasila s tím, že nepřijal její omluvu, považovala to za porušení práva na spravedlivý proces. Vytýkala soudu I. stupně, že nezohlednil všechny navržené důkazy včetně návrhu na prodloužení lhůty k vyklizení a zohlednění dopadů na nezletilé děti. Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání, případně rozsudek změnil a žalobu zamítl nebo alespoň výrazně prodloužil lhůtu k vyklizení bytu např. o 3 měsíce. V doplnění odvolání poukázala na to, že vystěhování by ji postavilo do bezvýchodné situace, mohlo by dojít k rozpadu rodiny a ohrožení zdravého vývoje dětí. Žádala, aby byl zohledněn zájem dětí v souladu s čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a s Úmluvou o právech dítěte. Poukázala na výkon své rodičovské odpovědnosti, dětem se velmi věnuje, snaží se, aby je tyto okolnosti negativně nezasáhly, případné stěhování by mělo dopad zejména na nejmladší dceru, která změny špatně snáší.9. Žalobce se písemně vyjádřil k odvolání, nepovažoval odvolací námitky za důvodné, poukázal na to, že již v minulosti poskytl žalované možnost hradit dluh formou splátkové dohody, žalovaná neuhradila ani jedinou splátku. Poukázal na to, že žalovaná po celou dobu řízení, které trvá cca rok, neučinila nic pro splácení dluhu. Dluh aktuálně činí 623 885 Kč. Žalovaná tedy nejen nehradí dluh, ale dále jej navyšuje, v roce 2025 za užívání bytu nezaplatila ničeho. Poukázal na to, že žalovanou opakovaně telefonicky kontaktoval, žalovaná přislíbila byt vyklidit, ale neučinila tak. Žalovaná ani nedokládá žádné kroky k vyhledání jiného bydlení. Její jednání tak považoval za obstrukční s cílem užívat byt bezplatně co nejdéle. Za obstrukční považoval i její omluvu k jednání. Poukázal na její dlouhodobé neplacení nájemného. Za této situace by neměla být odepřena ochrana jeho vlastnického práva. Poukázal dále na to, že eviduje důvodné stížnosti na užívání bytu žalovanou (nadměrný hluk, křik, dupání, hlasitá hudba i v době nočního klidu, dlouhodobé užívání bytu osobami, které zde nejsou hlášeny, a nadměrný zápach a větrání tabákových výrobků do společných prostor domu). Žádal potvrzení napadeného rozsudku.10. Při odvolacím jednání žalobce setrval na svém stanovisku. Žalovaná se nedostavila, omlouvala svou neúčast zdravotní indispozicí své tchýně, která jí hlídá děti. Odvolací soud nepovažoval tuto omluvu za důvodnou, proto jednal dle § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v její nepřítomnosti. Jednání žalované považoval za obstrukční. Vycházel přitom z toho, že žalovaná omlouvala svou neúčast u předchozího jednání nemocí dcery, nyní se omlouvala z důvodu zdravotní indispozice tchýně, která kvůli tomu nemůže hlídat její děti. Je tak zjevné, že omluva žalované již k předchozímu jednání byla nedůvodná, neboť v té době zde byla osoba schopná postarat se v době soudního jednání o nemocnou dceru žalované. Navíc, pokud se nyní žalovaná dovolávala potřeby péče o dcery, z obsahu spisu vyplývá, že je dcerám , věk, let, , věk, let, , věk, roku a , věk, roky, mohlo se tak jednat nanejvýš o nejmladší dceru, starší dcery by v době soudního jednání v dopoledních hodinách měly být ve školním, resp. předškolním zařízení. Obstrukční jednání žalované je zjevné i z jejího požadavku na ustanovení zástupce z řad advokátů, kdy vzápětí poté, co jí byl ustanoven, žádala o jeho zproštění. Svými procesními úkony tak zjevně pouze usilovala o prodloužení řízení.11. Odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s ustanovením § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání žalované neshledal důvodným. Soud I. stupně učinil na základě provedeného dokazování odpovídající skutkový závěr, který rovněž správně posoudil po stránce právní.12. Žalovaná užívá se svými dětmi byt ve vlastnictví žalobce, poté, co jí byla dána výpověď z nájmu, jej užívá bez právního důvodu. Tím neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobce. V souladu s ust. § 1040 o. z. jí tak byla uložena povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobci. Vzhledem k tomu, že se žalovaná výpovědi nebránila, nedomáhala se v zákonné lhůtě přezkoumání oprávněnosti výpovědi ve smyslu § 2290 o. z., není již na místě zabývat se důvody výpovědi. Osobní situaci žalované tak lze hodnotit pouze při určení lhůty k vyklizení. Odvolací soud přitom neshledal důvod odchýlit se od zákonné lhůty, žalobce v této souvislosti důvodně poukazoval na to, že situace žalované je dlouhodobá, nájem bytu skončil před více než rokem, napadený rozsudek byl vydán před 6 měsíci, žalovaná tak měla dostatek času svou bytovou situaci řešit. Pokud poukazovala na zájem nezletilých dětí, bylo v prvé řadě na ní, aby s ohledem na své děti situaci řešila včas, pokud tak (bezdůvodně) nečinila, nelze odpovědnost za její nečinnost a s tím související negativní dopad vyklizení bytu na děti takto přenášet na žalobce. Odvolací soud v této souvislosti poukazuje rovněž na to, že i kdyby k výpovědi nedošlo, náj