62 Co 137/2025-181 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 140 937 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 20. 5. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 302 379 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 443 316 Kč od 19. 5. 2021 do 20. 5. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 302 379 Kč ve výši 8,25 % ročně od 20. 5. 2021 do zaplacení (výrok II) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 66 239,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III).2. Žalobou doručenou soudu dne 19. 3. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 444 600 s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy vzniklé nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení, a to: 1) řízení vedené před , Orgán veřejné moci, a , Orgán veřejné moci, ve věci daně z příjmů právnických osob za roky 1993 a 1995, a 2) řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 167/ 2003.3. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval druhým rozsudkem. Jeho předchozí rozsudek ze dne 24. 11. 2022, č. j. 64 C 122/2021-48 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 3. 4. 2023, č. j. 64 C 122/2021-66, kterým žalobu na zaplacení částky 444 600 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků, byl k odvolání žalobce zrušen rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2023, č. j. 62 Co 89/2023-83, 62 Co 181/2023 (později ještě opraveným usnesením ze dne 5. 8. 2025, č. j. 62 Co 89/2023-177, 62 Co 181/2023 a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení konstatoval, že řízení vedené před orgány finanční správy a řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 167/2023 nelze považovat za ,,jedno globální řízení“, jak to učinil žalobce, ale za dvě samostatná řízení, která jsou na sobě nezávislá, jejich vzájemná provázanost je pouze okrajová, nikoliv však procesní. Z toho také vyplývá, že podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk) jedná jménem státu za škodu vzniklou nesprávným úředním postupem v soudním řízení sp. zn. 12 C 167/2003 Ministerstvo spravedlnosti a ve věci škody způsobené nesprávným úředním postupem v řízení před orgány finanční správy , Orgán veřejné moci, podle § 6 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona. Odvolací soud dále dovodil, že řízení vedené před orgány finanční správy podléhá režimu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a je tak nutno posoudit, zda v něm nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení, a nikoliv toliko zkoumat jednotlivé průtahy. Výsledně odvolací soud shrnul, že každé z obou těchto řízení je třeba odškodnit samostatně a samostatně také je nutno posoudit podmínky odpovědnosti státu za škodu z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení a nepřiměřené délce řízení před orgány finanční správy. Je na žalobci, aby uvedl, jakou výši přiměřeného zadostiučinění tvrzené nemajetkové újmy požaduje za každé řízení zvlášť, a nikoliv souhrnně tak, jak to učinil, když stanovil pouze jednu sumu 444 600 Kč za obě řízení.4. V reakci na zrušující rozhodnutí odvolacího soudu žalobce k výzvě soudu prvního stupně podáním ze dne 15. 7. 2024 sdělil, že bere žalobu zpět, pokud jde o náhradu škody za nepřiměřenou délku řízení před orgány finanční správy, požaduje toliko odškodnění za řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 167/2003, a to ve výši 443 316 Kč. Žalobu v rozsahu částky 1 284 Kč přesahující tuto sumu tak vzal zpět a soud prvního stupně svým usnesením ze dne 11. 11. 2024, č. j. 64 C 122/2021-107, řízení zastavil ohledně částky 1 284 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 19. 5. 2021 do zaplacení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 1 (, Orgán veřejné moci, – poznámka odvolacího soudu) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá ve vztahu se žalobcem 1. žalovaným právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 22. 11. 2024. Předmětem dalšího řízení tak zůstalo odškodnění nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 167/2003.5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 12 C 167/2003 a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 89 K 37/2005 zjistil skutkový stav, který podrobně popsal v odůvodnění svého rozhodnutí pod body 5-13, na které odvolací soud plně odkazuje. Průběh řízení sp. zn. 12 C 167/2003 popsal v bodě 11 odůvodnění rozsudku a průběh konkurzního řízení sp. zn.89 K 37/2005 v bodě 12. V bodě 14 pak písemně shrnul skutkový stav, který zjistil. Ten odvolací soud uvádí v doslovném znění.6. Žalobce uplatnil předběžně u , Orgán veřejné moci, dne 19. 8. 2002 žádost o přiměřené zadostiučinění za nesprávný úřední postup orgánů finanční správy. Protože mu nebylo zadostiučinění přiznáno, podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 167/2003. Řízení o žalobě bylo skončeno dne 21. 9. 2020, doručením usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti. V průběhu civilního řízení byl na žalobce usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2005 prohlášen konkurz. Dne 25. 5. 2015 bylo vydáno usnesení o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 6. 2015. Řízení trvalo 18 let a 1 měsíc.7. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen ve zkratce OdpŠk). Odkázal na jeho § 1 odst. 1 a 3, § 13 a § 31a, poslední dvě tato zákonná ustanovení doslovně odcitoval. Poté vymezil celkovou délku řízení podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, kterou určil jako nepřiměřenou. Do ní také připočetl dobu 6 měsíců, když žalobce předběžně nárok uplatnil u žalovaného již dne 19. 8. 2002. Počátek řízení tak určil od tohoto data. Za datum ukončení řízení považoval 21. 9. 2020, kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí Ústavního soudu. Celkovou délku řízení 18 let a 1 měsíc shledal jako nepřiměřenou. Uzavřel, že žalobci přísluší odškodnění nemajetkové újmy, která mu nepřiměřenou délkou řízení vznikla. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kterou odcitoval.8. Základní částku odškodnění za každý rok trvání řízení určil sumou 15 000 Kč s tím, že za první 2 roky řízení jde o částku poloviční, celkem tedy za celou dobu 256 250 Kč. Poté se zabýval podle § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk k jednotlivými kritérii pro modifikaci náhrady nemajetkové újmy. K otázce složitosti řízení s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 675/2013, odškodnění zkrátil o 50 %, když dovodil, že je zde patrná složitost jak skutková, tak právní a procesní. Skutkovou složitost spatřoval v komplikovaném konkurzním řízení s 21 konkurzními věřiteli a zejména ve výši celkových pohledávek 91 055 650,46 Kč. Právní složitost soud prvního stupně shledal v řešení komplikované právní otázky a složitost procesní v prvoinstančním řízení, kdy věc byla dvakrát posuzována soudem prvního stupně, dvakrát soudem odvolacím, dvakrát Nejvyšším soudem a jedenkrát Ústavním soudem.9. Ke kritériu jednání poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk soud prvního stupně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR dovodil, že žalobce se na celkové délce řízení nijak nepodílel, odškodnění proto prvostupňový soud z tohoto důvodu nemoderoval.10. K hodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk soud prvního stupně konstatoval, že v řízení shledal dva dílčí průtahy, a to od 23. 6. 2015 po pravomocném skončení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení, do 14. 1. 2016, kdy byl spis předložen Nejvyššímu soudu ČR, dále pak u Nejvyššího soudu od 19. 3. 2018, kdy mu byl spis předložen k rozhodnutí o dovolání, do 26. 2. 2020, kdy Nejvyšší soud o dovolání rozhodl. Z důvodu postupu orgánů veřejné moci proto prvostupňový soud odškodnění navýšil o 5 %, když zdůraznil, že šlo pouze o 2 dílčí průtahy, které nelze posuzovat zcela izolovaně.11. K významu předmětu řízení pro žalobce podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk soud prvního stupně uvedl, že význam řízení byl zvýšen o 10 % z důvodu, že oproti běžnější situaci, kdy v rámci konkurzu často majetek nepostačuje k uspokojení věřitelů a konkurs je zrušen pro nedostatek majetku, v daném případě na uspokojení věřitelů připadla částka 23 746 988,60 Kč a žalobce tak měl po uspokojení jediné pohledávky ve výši 72 123,55 Kč možnost se zbytkem disponovat. Zároveň však byl význam pro žalobce po skončení konkurzu snížen o 10 %, neboť žalobce prokazatelně disponuje částkou 23 746 988,60 Kč oproti žalované částce 1 108 719 Kč, kterou požadoval v rámci odškodňovacího řízení. Výsledně tak význam řízení pro žalobce odškodnění nijak