62 Co 166/2025-68 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně u žalovaného ze dne 11. 12. 2024 je neplatné (výrok I.), zamítl žalobu na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce u žalovaného ze dne 11. 12. 2024 je neplatné (výrok II.) a žalobcům uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 20 086 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok III.). Takto rozhodl o žalobě ze dne 27. 12. 2024, kterou se oba žalobci domáhali určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 11. 12. 2024. Žalobci tvrdili, že jsou zaměstnanci žalovaného a žalovaný s nimi okamžitě zrušil pracovní poměr, přičemž obě okamžitá zrušení pracovního poměru nepředstavují úkony způsobilé být důvodem k zániku jejich pracovních poměrů,2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, zjistil skutkový stav, který podrobně popsal v odůvodnění svého rozhodnutí. Pod body 4 až 11 uvedl zjištění, která učinil z jednotlivých provedených důkazů, v bodě 12 vysvětlil, proč neprovedl další navržené důkazy – účastnický výslech žalobců a důkaz , orgán, spisem blíže označeným a dále rozhodnutím , název, , funkce, o , název, přestupku žalobců. Tyto důkazní návrhy považoval za nadbytečné. V bodě 15 prvostupňový soud popsal skutkový stav, který výsledně zjistil. Ten odvolací soud uvádí v doslovném znění.3. Žalobkyně byla zaměstnána u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 5. 2006 jako , funkce, , a to na dobu určitou do 30. 4. 2007. Dodatkem č. 1 došlo ke změně její pracovní smlouvy na základě jejího jmenování , funkce, – představenou , název, , místo, , jméno FO, a , jméno FO, . Její pracovní poměr byl následně změněn na dobu neurčitou. Žalobce byl zaměstnán u žalovaného jako , funkce, , místo, , titul , Označení, , na základě pracovní smlouvy z 19. 12. 2017. Dopisy ze dne 11. 12. 2024 oznámil žalovaný oběma žalobcům, že s nimi ukončuje jejich poměr , funkce, s účinky obdobnými okamžitému zrušení pracovního poměru. Za žalovaného byl dopis podepsán , jméno FO, (, tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ), , funkce, , adresa, , , název, , funkce, a statutárním orgánem žalovaného. , jméno FO, je statutární orgán žalovaného a současně je , název, , funkce, žalovaného a , funkce, , adresa, . V rámci , organizace, se rozlišující tito , funkce, : a) , funkce, , , funkce, (zejména Pravidlo č. , číslo, . , název, ); b) , funkce, (zejména Pravidlo č. , číslo, . , název, ); c) , funkce, (zejména , název, pravidlo č. , číslo, ); d) , funkce, (zejména , název, pravidlo č. , číslo, ); e) , funkce, (zejména , název, pravidlo č. , číslo, ). , funkce, ad a) - d) jsou ustavováni a odvoláváni , funkce, v příslušné , organizace, .4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle Listiny základních práv a svobod, když odkázal na její ustanovení § 16 odst. 2 a 4, které ocitoval. Dále uvedl zákon č. 3/2002 Sb., o , organizace, a , organizace, , který rovněž odcitoval. Odkázal judikaturu Ústavního soudu ČR a komentářovou literaturu, kterou podrobně označil a uvedl pod bodem 19 odůvodnění svého rozsudku. Rovněž vyšel z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1487/2003, jehož závěry uvedl. Poté shrnul, že žalovaný vydal dne 11. 12. 2024 rozhodnutí, kterým projevil vůli ukončit okamžikem doručení služební poměr s žalobci jako , funkce, k žalovanému. Bylo také prokázáno, že rozhodnutí za něj učinil , jméno FO, , člen statutárního orgánu žalovaného, jehož pravomoc jakožto , název, , funkce, zastupovat v plném rozsahu , organizace, vyplývá rovněž ze Základního dokumentu. Soud prvního stupně odkázal na bod 7 tohoto předpisu, z něhož vyplývá pravomoc , název, , funkce, ustanovovat a odvolávat , funkce, s výjimkou ustanovení o odvolání , funkce, . Prvostupňový soud tak dospěl k závěru, že rozhodnutí ze dne 11. 12. 2024 bylo za žalovaného učiněno osobou, která je k tomu oprávněna. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu uzavřel, že možnost přezkumu daných rozhodnutí civilním soudem končí, přezkum věcné správnosti rozhodnutí je vyloučen ze soudního přezkumu. Pokud žalobci tvrdí, že tomuto právnímu jednání měl v souladu s vnitřními předpisy , organizace, předcházet určitý postup, tedy rozhodnutí , název, , funkce, o , název, provinění po předchozím stanovisku , organizace, rady, tak soud prvního stupně uvedl, že soudy neprovádějí výklad vnitřních předpisů , organizace, , a to ani v případě, kdy existují pochybnosti o , název, platnosti či dovolenosti právního úkonu – k tomu nález Ústavního soudu ČR ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. , spisová značka, .5. K námitce žalobců, že žalovaný rozhodl o ukončení pracovního poměru věcně nepříslušným orgánem s poukazem na čl. 15 bod 8 Ústavy, soud prvního stupně uvedl, že toto ustanovení nijak nevyloučilo pravomoc statutárního orgánu žalovaného a současně , název, , funkce, ukončit služební poměr , funkce, , když tato pravomoc vyplývá, jak z Ústavy, tak ze Základního dokumentu. Nadto ani není zřejmé, zda a případně jakým jednáním se žalobci dopustili závažného provinění, neboť z rozhodnutí ze dne 11. 12. 2024 toto vůbec nevyplývá. Podmínky pro odvolávání , funkce, z místa jejich působení podle čl. 15 odst. 8 Ústavy tak vůbec naplněny být nemusely. To ovšem nevylučuje obecnou pravomoc statutárního orgánu žalovaného zastupovat žalovaného ve všech záležitostech včetně ukončení služebního poměru , funkce, . Ze všech těchto důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl.6. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení přiznal úspěšnému žalovanému. Náklady řízení sestávající z nákladů právního zastoupení vyčíslil podle advokátního tarifu v bodě 23 odůvodnění rozsudku.7. Proti rozsudku podali odvolání žalobci. Jejich odvolání směřovalo do obou výroků rozsudku a žalobci uplatnili odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř. a dále – ač to výslovně neuvádí, - též odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Soudu prvního stupně vytkli především to, že zjednodušil otázku posuzování, zda rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovních poměrů žalobců vydal orgán za žalovaného k tomu oprávněný, prostým odkazem na skutečnost, že podle Základního dokumentu je dána pravomoc , název, , funkce, zastupovat v plném rozsahu , organizace, , když z jeho bodu 7 je dána pravomoc odvolávat a ustanovovat , funkce, . Odvolání osoby , funkce, z její funkce je ovšem jiný úkon než okamžité zrušení pracovního poměru, neboť odvoláním osoby , funkce, z místa výkonu její funkce tato osoba nadále zůstává zaměstnancem , organizace, . Její pracovní poměr je založen pracovní smlouvou, a nikoliv pouhý jmenování do funkce , funkce, . Z bodu 7 Základního dokumentu nelze tedy dovozovat legitimnost úkonu , název, , funkce, v podobě oprávnění bez dalšího vydat žalobou napadené úkony – okamžité zrušení pracovního poměru. Podle Základního dokumentu je dána pravomoc , název, , funkce, zastupovat , organizace, navenek, ovšem tím se automaticky nejedná o pravomoc rozhodovat sám vnitřní personální otázky , organizace, . , název, , funkce, je oprávněn projevovat vůli za , organizace, navenek mimo , organizace, , což není právní úkon dovnitř v podobě ukončení pracovního poměru zaměstnanců , organizace, . V důsledku tohoto pochybení je napadené rozhodnutí nesprávné. Proto žalobci také navrhovali vyzvat žalovaného k předložení rozhodnutí oprávněného orgánu, tedy Komise pro zkoumání , název, přestupků o , název, provinění žalobců, na jeho základě by bylo rozhodnuto o ukončení pracovního poměru s nimi. Takovýto návrh byl zcela na místě. Žalobci mají zato, že prokázali, že pravomoc ukončit pracovní poměr není u žalovaného dána jedinému subjektu, ale je rozdělena na více subjektů. K tomu prvostupňový soud provedl důkaz Ústavou , název, , organizace, v , adresa, a , adresa, , čl. 11 této Ústavy, kdy však ani rozhodnutí Komise pro zkoumání , název, přestupků samo o sobě nepostačuje, Komise své závěry předkládala , název, , funkce, , který o věci dále rozhodne a teoreticky může rozhodnout i o ukončení pracovního poměru v důsledku , funkce, soudem shledaného , název, provinění. Ani jeho rozhodnutí však není konečné, neboť podle čl. 11 odst. 3, zda je dáno oprávnění osoby , funkce, se proti rozhodnutí , název, , funkce, odvolat k , Společenství, a tento rozhodne s konečnou platností. Podle žalobců to měl být , Společenství, , který mohl fakticky vůči nim učinit úkon okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalobě proto bylo namístě zcela vyhovět, k čemuž žalobci odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 628/2006.8. Nadto u žalobců není dána ani samotná existence kteréhokoliv ze zákonem stanovených důvodů pro okamžité zrušení pracovního poměru, k čemuž žalobci rozebrali ustanovení § 55 a § 60 zákoníku práce. Uvedli, že žalovaný v dokumentech, jimiž s žalobci