70 Co 206/2025-80 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 170 000 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 200 000 Kč od 15. 1. 2020 do 14. 1. 2021, z částky 216 000 Kč od 15. 1. 2021 do 14. 1. 2022, z částky 233 280 Kč od 15. 1. 2022 do 14. 1. 2023 a z částky 251 942 Kč od 15. 1. 2023 do 14. 1. 2024 a částku 14 273 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 273 Kč od 14. 6. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 54 918,79 Kč rovněž ve třídenní pariční lhůtě.2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 184 273 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce, uzavřené mezi účastnicemi dne 10. 1. 2020 (datované 8. 1. 2020), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v částce 200 000 Kč v hotovosti s roční úrokovou sazbou ve výši 8 % s tím, že strany si pro výpočet úroků sjednaly složené úročení – první období úročení od 15. 1. 2020 do 14. 1. 2021, úrok 16 000 Kč, druhé období úročení od 15. 1. 2021 do 14. 1. 2022, úrok 17 280 Kč, třetí období úročení od 15. 1. 2022 do 14. 1. 2023, úrok 18 662 Kč a čtvrté období úročení od 15. 1. 2023 do 14. 1. 2024, úrok 20 155 Kč. Datum splatnosti pro uhrazení smluvního úroku a vrácení jistiny bylo stanoveno na, Anonymizováno, 14. 1. 2024, přičemž žalovaná dlužnou částku jistiny ani úroků ke dni splatnosti neuhradila. Žalovaná částka sestávala rovněž z úhrady smluvní pokuty ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení počínaje třicátým prvým dnem prodlení – ke 31. 5. 2024 ve výši 14 273 Kč.3. Podle odůvodnění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba je důvodná. Po provedeném dokazování soud prvního stupně dovodil, že mezi účastnicemi byla dne 10. 1. 2020 uzavřena smlouva o zápůjčce (datována 8. 1. 2020), na základě které žalobkyně předala žalované ve sjednané lhůtě, tj. dne 15. 1. 2020 v hotovosti částku 200 000 Kč. Žalovaná na poskytnutou zápůjčku uhradila dne 20. 4. 2024 v hotovosti částku 20 000 Kč a dne 20. 6. 2024 převodem na účet žalobkyně ještě částku 10 000 Kč. Soud konstatoval, že jednak vzhledem k časové souslednosti sjednaného data předání zápůjčky (15. 1. 2020) a výběru odpovídající částky z účtu žalobkyně (dne 15. 1. 2020), jednak i s ohledem na částečné plnění ze strany žalované s výslovnou poznámkou „úhrada jistiny, smlouva ze dne 8. 1. 2020“ a poznámkou odkazující na částečné plnění „, právnická osoba, – úhrada jistiny“, nemá žádných pochybností o tom, že se zapůjčená částka 200 000 Kč dostala do dispozice žalované. Doplnil, že takovýto závěr podporuje rovněž komunikace mezi právními zástupci účastnic, jelikož žalovaná navrhovala splátkový kalendář a nijak nezpochybňovala existenci sjednané zápůjčky. Soud s ohledem na uvedené závěry, jakož i s ohledem na skutečnost, že žalovaná nijak nesporovala úhradu zbytku dluhu, uzavřel, že žalovaná částečnými úhradami zapůjčené částky uznala dluh vůči žalobkyni. V této souvislosti sdělil, že má-li částečné plnění dluhu představovat jeho konkludentní uznání, musí být z konkrétních okolností případu možné usoudit, že dlužník poskytnutím částečného plnění uznává i zbytek dluhu. Poukázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3543/2021. Dodal, že za takové okolnosti lze považovat samotnou pasivitu dlužníka, který částečně plní, aniž by před, resp. při plnění dluhu, zpochybňoval existenci zbývající části dluhu, současně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 405/2013. Dále uvedl, že sjednaný složený úrok 8 % ročně z dlužné částky, tj. po přičtení úroků z předcházejícího období k jistině, nijak nevybočuje z rámce přijatelných mezí smluvního úroku, přičemž dle databáze , název, , právnická osoba, činila úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v České republice 8,54 %. V tomto směru poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005. Připomněl, že žalovaná je právnickou osobou, která nepožívá zvýšené ochrany jako slabší smluvní strana. Poznamenal, že smluvní ujednání o vrácení dlužné částky v hotovosti nemůže mít za následek neplatnost smlouvy, jelikož žalovaná mohla splácet zapůjčenou částku kdykoli v průběhu jejího trvání částečným plněním pod zákonem stanoveným limitem 270 000 Kč, případně mohla plnit bezhotovostním převodem, což ostatně také v jednom případě učinila. Soud nepovažoval uzavřenou smlouvu o zápůjčce za rozpornou s dobrými mravy. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.4. Proti rozsudku shora uvedenému podala žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce včasné odvolání, které posléze doplnila podáním datovaným dne 28. 4. 2025. Žalovaná zdůraznila, že od žalobkyně obdržela pouze částku 100 000 Kč v hotovosti, nikoli částku 200 000 Kč uvedenou ve smlouvě o zápůjčce, což ostatně uváděla od počátku řízení. Doplnila, že z provedených důkazů vyplývá jedině to, že žalobkyně vybrala ze svého účtu částku 200 000 Kč, přičemž není prokázáno, že tuto částku žalované také předala. Uvedla, že v odůvodnění rozsudku absentuje vysvětlení způsobu, jakým mělo dojít k předání peněž právě žalované. Sdělila, že k prokázání svých tvrzení, že jí nebyla žalobkyní předána celá částka 200 000 Kč, navrhovala důkazy svědeckou výpovědí paní , jméno FO, a pana , jméno FO, , které soud prvního stupně neprovedl. Ohradila se proti závěru soudu, že předání finančních prostředků je nepochybné, a to s ohledem na časovou souslednost mezi uzavřením smlouvy a následným výběrem předmětné částky z účtu žalobkyně. Dle jejího mínění má být předání finančních prostředků jednoznačně prokázáno a nepostačí pouhá časová souslednost. Stejně tak nesouhlasila s tím, že by částečným uhrazením dluhu došlo k jeho uznání, a tedy i potvrzení dlužné částky 200 000 Kč, neboť výše dlužné částky byla mezi účastnicemi od počátku sporná. Žalovaná tudíž umořila pouze část z dluhu který v celkové výši činil již zmíněných 100 000 Kč. Dále namítla, že složené úročení ve výši 8 % ročně je nepřiměřeně vysoké a je rozporné s dobrými mravy, jelikož žalovaná má dle ujednaní ve smlouvě o zápůjčce přeplatit na jistině částku 72 097 Kč, úrok tedy činí celkem 36 %. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto k dalšímu řízení.5. Žalobkyně se k odvolání písemně nevyjádřila, ve svém vyjádření předneseném v rámci jednání odvolacího soudu hodnotila prostřednictvím své právní zástupkyně rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, a navrhla proto jeho potvrzení.6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.). Učinil tak v rámci odvolacího jednání, které proběhlo v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované, resp. jejího právního zástupce.7. K tomu nutno uvést, že právní zástupce žalované především zaslal žádost o odročení jednání až dne 24.9.2025, tj. den před jednáním, které bylo nařízeno na 25.9.2025 v 9.00 hod, ve 21 hod. 39 minut 41 vteřin, tedy tak, že se žádost dostala do dispozice odvolacího senátu až těsně před započetím jednání přesto, že byla zdůvodněna pracovní neschopností statutární zástupkyně žalované, jež trvala již od 11.9.2025, jak alespoň vyplývalo z přiloženého rozhodnutí. Odvolací soud tedy takovouto žádost o odročení nepovažoval především za včasnou (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Kromě toho pracovní neschopnost statutární zástupkyně žalované a její důsledky pro účast na jednání nebyly v žádosti žádným způsobem blíže vysvětleny, přičemž z přiloženého rozhodnutí není patrná žádná diagnóza a je zřejmé pouze to, že byla pracovní neschopnost započata 11.9.2025 a kontrola byla stanovena na 18.9.2025 (přičemž jednání soudu se konalo až týden poté), žádný další průběh pracovní neschopnosti, tedy ani případný další termín kontroly či závažnost stavu pacientky, jenž by jí bránil v osobní účasti, nebylo lze z potvrzení seznat. Nebyly tedy podle odvolacího soudu prokázány ani vážné důvody, pro něž by mělo k odročení jednání dojít. V neposlední řadě je ovšem třeba též konstatovat, že žalovaná byla po celé řízení zastoupena právním zástupcem, který se sám (bez osobní přítomnosti jednatelky žalované) za žalovanou zúčastnil i jednání před soudem prvního stupně. V žádosti o odročení jednání není ani jediná zmínka o tom, že by snad uvedenému právnímu zástupci jakákoli závažná (či jiná) překážka bránila v tom, aby se jednání odvolacího soudu zúčastnil on, a plnohodnotně tak bránil práva žalované. Přes všechny uvedené skutečnosti se právní zástupce k jednání bez omluvy nedostavil, aniž by si ověřil, zda bude či nebude jeho (nikoli včas) podané žádosti o odročení vyhověno.8. Zbývá v této souvislosti ještě dodat, že pokud zmiňoval právní zástupce žalované jednání o smíru mezi účastnicemi, byl v tomto směru učiněn dotaz na přítomnou právní zástupkyni žalobkyně, jež sdělila soudu, že ji sice krátce pře