72 Co 276/2025-255 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 78 847,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 24. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku /výrok I), v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 204 193,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 24. 10. 2020 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 73 187 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované (výrok III).2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení 297 046,40 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Tvrdila, že ve dnech , datum, až , datum, žalovaná prováděla přepravu 25 palet s dělícími stěnami ze síťoviny do skladu žalobkyně. Během přepravy došlo k poškození 280 ks dělících stěn, které již nebylo možné použít. Na základě toho žalobkyně vystavila žalované dne , datum, fakturu se splatností , datum, na částku odpovídající zaplacené ceně 280 ks poškozených dílů. Žalovaná ničeho neuhradila ani po výzvě.3. Soud I. stupně provedeným dokazováním zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, kterou v souladu s právním názorem odvolacího soudu, vyjádřeným v usnesení ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , hodnotil jako smlouvu zasílatelskou ve smyslu § 2471 o.z. Ve spojení s § 2482 aplikoval ust. § 2461 o.z., který upravuje odpovědnost komisionáře za nesplnění povinnosti uvést ve zprávě o provedení příkazu, se kterým dopravcem uzavřel smlouvu o přepravě zboží. Žalovaná tvrdila, že své povinnosti podle zasilatelské smlouvy splnila a zprávu o tom měla poskytnout žalobkyni e-mailem ze dne , datum, . Soud I. stupně ale zjistil, že tato zpráva obsahuje pouze tabulku s rozpisem položek přepravy a jejich cenu, žádné další informace neobsahuje a ty nevyplývají ani z další obsáhlé korespondence účastníků. Žalovaná podle soudu I. stupně nikdy žalobkyni nesdělila totožnost subjektů, se kterými měla smlouvy o přepravě uzavřít. Protože žalovaná nesplnila povinnost podle § 2461 o.z., když nesdělila ve zprávě o provedení příkazu, s kým byly smlouvy uzavřeny a zároveň v rozporu s § 2466 o.z., nevymohla vlastním jménem povinnost k náhradě škody na přepravci, který tuto škodu způsobil. Proto odpovídá žalovaná žalobkyni jako příkazci za škodu tak, jako by odpovídal dopravce odesílateli podle přepraní smlouvy V této souvislosti soud I. stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1000/2007. Na podkladě provedených důkazů pak soud I. stupně dále dospěl k závěru, že k poškození dopravovaného nákladu došlo během letecké přepravy, když v leteckém nákladním listu dopravce neuvedl nic o tom, že by před zahájením letecké přepravy byl náklad, jakkoliv poškozen, když navíc první záznam o poškození palet se zbožím byl učiněn až na mezinárodním nákladním listu , datum, při překládce zboží ve , adresa, . Žalovaná nesplnila svou povinnost zasílatele uplatnit vlastním jménem na účet příkazce (žalobkyně) práva z odpovědnosti za škodu vůči příslušnému dopravci, jehož totožnost byla známa pouze žalované. Protože žalovaná z uvedených důvodů odpovídá za škodu jako dopravce, soud I. stupně v dalším aplikoval příslušná ustanovení Montrealské úmluvy, zejména čl. 18 odst. 1 a § 22 odst. 3.4. Dále se soud I. stupně zabýval výší škody. Vycházel z vyjádření experta , jméno FO, , který řešil škodnou událost z pověření žalované. Uznal poškození 78 kusů dělících stěn s tím, že dalších 202 ks je poškozených pouze potenciálně. Protože žalobkyně nechala dělící stěny zlikvidovat bez toho, aby zdokumentovala jejich stav, není již možné objektivně zjistit, zda byly reálně poškozeny či nikoliv. Přesto soud I. stupně s ohledem na závěry jmenovaného experta uzavřel, že bylo skutečně poškozeno 78 kusů dělících stěn, což odpovídá částce 78 847,08 Kč. Protože v této výši vznikla prokazatelně žalobkyni škoda, za kterou odpovídá žalovaná, žalobě v tomto rozsahu vyhověl, co do zbývající části žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 2 o.s.ř. poměrem úspěchu a neúspěchu a žalované, která byla úspěšná ze 73 %, přiznal po odečtení neúspěchu 46 % náhrady nákladů řízení.5. Proti rozsudku podali oba účastníci včas odvolání. Žalobkyně napadla výroky II a III, přičemž uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b) - g) o.s.ř. Podle jejího přesvědčení soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávnému skutkovému závěru totiž, že žalobkyně neprokázala poškození 202 ks dělících stěn, ale pouze poškození 78 kusů. Zdůraznila, že dne , datum, byl vystaven kontrolní nález o nemožnosti použití 280 ks dělících stěn ve výrobě z důvodu mechanicky poškozených dílů. Nebylo možné bez náročného a podrobného zkoumání zjistit, zda byl či nebyl poškozen vnitřní navíjecí mechanismu. Nebylo zároveň zaručeno, že náročně a podrobné zkoumání bude vůbec schopné zjistit potenciální poškození dělících stěn. Žalobkyně nemohla potenciálně poškozené díly použít ve výrobě v období do , datum, , protože by mohly být předmětem reklamací, což by poškodilo dobré jméno žalobkyně. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na výpověď svědka , jméno FO, , který vysvětlil, že žalobkyni vznikla škoda potenciálním poškozením zboží. Soud I. stupně měl proto podle žalobkyně dospět k závěru, že žalobkyni vnikla škoda v zažalované výši. Zejména z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soud I. stupně ve výroku II změnil tak, že žalobě vyhoví i co do částky 204 193,72 Kč s příslušenstvím.6. Odvolání žalované směřovalo proti výroků I a III rozsudku soudu prvního stupně. V odvolání uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), g) o.s.ř. Podle žalované soud I. stupně dospěl k nesprávnému právnímu závěru o odpovědnosti žalované za škodu. Žalovaná splnila veškeré své povinnosti, řídila se pokyny žalobkyně a řádně přepravu zboží obstarala. Žalobkyni podala všechny informace a předala veškeré doklady. Vše jako zasílatel řádně zajistila. Zásilku nikdy nepřevzala do své péče. Neodpovídá za porušení smlouvy o přepravě sjednané s dopravcem, protože škoda vznikla při samotné přepravě zboží, a nikoliv při jejím obstarávání. Podle žalované soud I. stupně řádně nezjistil skutkový stav věci ohledně výše škody, pouhá tvrzení žalobkyně doložená interními dokumenty vyhotovenými výlučně žalobkyní bez fotodokumentace, znaleckého posudku či jiného obdobného zápisu nesvědčí o vzniku škody. Přizvaný expert , jméno FO, jen konstatoval „zřejmé poškození“ u pouze 78 ks, ale z žádného důkazu nevyplývá, že by tyto kusy nebylo možné opravit. Žalované nelze přičítat odpovědnost za potenciální poškození. Pokud byla škoda způsobena vadným balením zásilky, způsobil ji odesílatel a škodu pak nese prodávající. Nedostatečně podložený je podle žalované i závěr, že škoda vznikla v době, kdy za zboží odpovídala žalovaná. Soud se nezabýval námitkou žalované týkající se platnosti leteckého nákladního listu a mezinárodního listu , podezřelý výraz, . Zejména z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že se žaloba zamítá.7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 219, § 219a o.s.ř. a odvolání neshledal důvodnými.8. Soud I. stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutková zjištění, která následně přiléhavě posoudil i po stránce právní. Respektoval právní názor odvolacího soudu vyjádřený v předchozím rozhodnutí v této věci, tj. v usnesení ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil jako zasilatelskou ve smyslu § 2473 a násl. o.z. a při současné aplikaci relevantních ustanovení o komisi (§ 2482 o.z.) dospěl rovněž k přiléhavému závěru o tom, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající pro ni z ust. § 2461, resp. 2466 o.z. Odvolací soud tak odkazuje v této souvislosti na písemné odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, s nímž se ztotožňuje. Pokud jde výši škody, to otázka důkazní. Třeba zdůraznit, že odvolací řízení je řízením zásadně přezkumným a odvolací soud není nadán oprávněním hodnotit důkazy provedené soudem I. stupně jinak, aniž by je sám provedl, případně (v rozsahu omezeném ust. § 213, odst. 2 o.s.ř.) dokazování doplnil. Soud I. stupně provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry, od nichž nemá odvolací soud (bez provedení dokazování), důvod ani možnost se odchylovat, přičemž výtky odvolatelek týkající se hodnocení důkazů, neshledal odvolací soud opodstatněnými. Odvolací soud souhlasí s tím, že žalobkyně prokázala skutečné poškození pouze u 78 kusů dělících stěn. Podle § 2952 věta první o.z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Není tedy možné, aby závěr o výši škody vycházel jen z jakéhosi hypotetického, tedy nikoliv prokázaného, poškození zboží. Způsob, jakým žal