72 Co 366/2023-332 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 208 312 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně za dobu od 28. 4. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 7 888 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně za dobu od 28. 4. 2018 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 259 789 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 216 200 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody spočívající v tom, že jí jako oprávněné osobě ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále také jen „zákon o majetkovém vyrovnání“) nebyl vydán pozemek parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, (dále také jen „pozemek parc. č. , číslo, “ nebo „pozemek PK , číslo, “). Žalobkyně uvedla, že její návrh na vydání uvedeného pozemku byl zamítnut rozhodnutím , správní orgán, , ze dne 22. 1. 2015, č. j. , spisová značka, a žaloba, kterou proti tomuto rozhodnutí brojila, byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 21. 10. 2015, č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v , místo, ze dne 19. 1. 2017, č. j. , spisová značka, . Tvrdila, že škoda ve výši odpovídající hodnotě nevydaného pozemku jí vznikla v důsledku 1. nesprávného úředního postupu spočívajícího v chybném vedení evidence katastru nemovitostí, které se projevilo při identifikaci historického církevního majetku, kdy katastrální úřad do své identifikace nezahrnul předmětný pozemek patřící původně právní předchůdkyni žalobkyně, 2. nesprávného úředního postupu při provádění pozemkových úprav spočívajícího v tom, že pozemkový úřad nepostupoval v souladu s § 3 odst. 5 zákona č. 139/2002 Sb., zákon o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“), a nevedl a neřešil historický majetek právní předchůdkyně žalobkyně odděleně od ostatní půdy ve vlastnictví státu, 3. nesprávného úředního postupu při provádění pozemkových úprav spočívající v tom, že pozemkový úřad nepřijal dostatečná opatření k zjištění skutečného rozsahu historického majetku právní předchůdkyně žalobkyně.3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, navrhovala, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. Namítala neexistenci zákonných předpokladů pro odpovědnost státu za žalobkyní tvrzenou škodu a současně promlčení žalobou uplatněného nároku.4. Soud prvního stupně svým v pořadí prvním rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, č. j. 14 C 85/2018-89 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 3. 11. 2021, č. j. , spisová značka, žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že zákonné podmínky odpovědnosti státu za škodu způsobenou tvrzeným nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“) nebyly splněny.5. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. 9. 2022, č. j. , spisová značka, k dovolání žalobkyně zmíněné rozsudky soudů prvního a druhého stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vyjádřil přitom názor, že vlastní proces lustrace pozemků, který předcházel vydání rozhodnutí v řízení o pozemkových úpravách, lze hodnotit jako nesprávný úřední postup, za který je stát objektivně odpovědný podle zákona č. 82/1998 Sb. To proto, že vadnou lustrací byla způsobena škoda osobě (církvi), která nebyla (a ani nemohla být) účastníkem řízení o pozemkových úpravách. K nesprávnému úřednímu postupu totiž došlo mimo řízení, z něhož vzešlo rozhodnutí o pozemkových úpravách, jehož žalobkyně ani nebyla účastníkem. Dále dovolací soud doplnil, že škoda žalobkyni vznikla na základě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nezákonném postupu katastrálního úřadu až pravomocným zamítnutím jejího restitučního nároku soudy, neboť pro vadný postup státu nemohl být uspokojen její restituční nárok. Uzavřel, že pouhá existence rozhodnutí vydaného ve správním řízení, jehož se poškozený nemohl zúčastnit, nemůže mít ve zjištěných skutkových okolnostech projednávaného sporu za následek vyloučení odpovědnosti státu za zjištěný nesprávný úřední postup, k němuž navíc došlo mimo ono správní řízení. Jiný postup by se z hlediska zachování nezbytné příčinné souvislosti protivil teorii ochranného účelu normy, neboť výše citovaná ustanovení zákona, jejichž porušení vedlo k nesprávnému úřednímu postupu a tím i vzniku škody, byla stanovena právě na ochranu zájmů k restituci oprávněných osob. Není rovněž namístě, aby při zmírnění majetkových křivd spáchaných na církevních právnických osobách docházelo v řízení o náhradě škody majícím svůj původ v porušení tzv. blokačních ustanovení zákona, ke křivdám dalším, a to v rozporu s principem in favorem restitutionis. Na základě uvedeného pak dovolací soud nalézacím soudům uložil, aby se v intencích jeho závazného právního názoru v dalším řízení zaměřili na posouzení dalších podmínek vzniku odpovědnosti žalované za tvrzenou škodu, jejichž naplnění je pro závěr o důvodnosti vzneseného nároku žalobkyně rovněž nezbytné, zejména zda je vskutku oprávněnou osobou, zda nárok byl uplatněn včas a zda by – nebýt pochybení na straně orgánů veřejné moci – byla se svým restitučním nárokem úspěšná s tím, že v případě kladné odpovědi na takto předestřené otázky bude namístě zabývat se výší vzniklé škody.6. Soud prvního stupně v dalším řízení na základě provedeného dokazování zjistil skutkový stav věci. Při rozhodování svým v pořadí druhým, nyní přezkoumávaným, rozsudkem pak vyšel zejména ze zjištění, že žalobkyně je jako církevní právnická osoba právní nástupkyní původního vlastníka předmětného pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , který byl po 28. 2. 1948 převeden na stát. V roce 2006 byly v katastrálním území , adresa, zahájeny pozemkové úpravy. , správní orgán 2, ve sdělení ze dne 22. 10. 2009 poté uvedl, že v pozemkové knize pro katastrální území , adresa, nebyl žádný církevní majetek dohledán. Rozhodnutím , ústřední orgán, – , orgán, ze dne 15. 9. 2011, č. j. , spisová značka, , bylo ukončeno správní řízení ve věci komplexní pozemkové úpravy a mimo jiné bylo rozhodnuto o výměně, resp. přechodu vlastnických práv k předmětnému pozemku. Rozhodnutím , správní orgán, v , adresa, , ze dne 22. 1. 2015, č. j. , spisová značka, byl návrh žalobkyně na vydání (restituce) uvedeného pozemku zamítnut, protože pozemek se již nenacházel ve vlastnictví žádné z povinných osob uvedených v § 4 zákona o majetkovém vyrovnání. Uvedené plyne také z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 21. 10. 2015, č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v , místo, ze dne 19. 1. 2017, č. j. , spisová značka, , kterým byla následně zamítnuta žaloba o restituci majetku, kterou se žalobkyně domáhala změny rozhodnutí , správní orgán, v , adresa, , ze dne 22. 1. 2015, č. j. , spisová značka, . Na základě znaleckého posudku č. , číslo, ze dne 13. 1. 2018 vyhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, , znalcem v oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, měl soud prvního stupně za prokázané, že ke dni 22. 1. 2015 obvyklá cenu pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, o výměře 13 200 m2 činila 16 Kč/m2, celkově tedy 211 200 Kč. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce v oboru Geodézie a kartografie, č. , číslo, ze dne 20. 6. 2023 soud prvního stupně pak zjistil, že výměra pozemku PK , číslo, činila 13 200 m2. Pozemky (nově přečíslované po pozemkové úpravě) parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, zasahují do původního pozemku PK , číslo, částmi o celkové výměře 2 243 m2 (pozemek par. č. , číslo, zasahuje do původního pozemku PK , číslo, částí o výměře 493 m2 a pozemek par. č. , číslo, částí o výměře 1 750 m2). Přípisy , správní orgán 3, ze dne 26. 4. 2018, č. j. , spisová značka, a , ústřední orgán, ze dne 16. 4. 2018, č. j. , spisová značka, , měl soud prvního stupně za prokázané, že uvedené státní orgány odmítly uspokojit předběžně uplatněný nárok žalobkyně na náhradu škody způsobené nevydáním předmětného pozemku.7. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce dle zákona č. 82/1998 Sb., zákona o pozemkových úpravách a zákona o majetkovém vyrovnání. Dospěl k závěru, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle § 3 zákona o majetkovém vyrovnání, když její právní předchůdce, církevní právnická osoba , název, (uváděno i pod , název, ), byl v rozhodné době vlastníkem parcely PK , číslo, zapsané ve vložce č. , číslo, pozemkové knihy katastrálního území , adr