9 C 23/2024-54 — Městský soud v Praze

Tvrzení účastníků1. Žalobkyně se svým návrhem na zahájení řízení podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích (dále jen „nařízení o drobných nárocích“) ze dne 27. 9. 2024 domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku ve výši 5 000 EUR s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že na základě licenčních smluv ze dne 30. 6. 2020 uzavřených s umělcem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , vykonává výhradní majetková práva k jeho uměleckým fotografiím. , Anonymizováno, , Anonymizováno, je známý umělec v oblasti výtvarné fotografie proslulý svou prací s živými barvami. Na rozdíl od obecných snímků, které postrádají záměrný umělecký vklad, odráží jeho dílo pečlivý tvůrčí proces včetně studia lokace, kompozice a měnícího se světla během dne a ročních období. Svá práva žalobkyně realizuje tak, že na svých webových stránkách , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, nabízí autorova díla fotografie a poskytuje k nim výlučně výhradní licence. Žalovaný spravuje webovou stránku , Anonymizováno, :, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, na které bez uvedení autorství a bez předchozího souhlasu zveřejnil následující umělecké dílo , Anonymizováno, , Anonymizováno, s názvem „, Anonymizováno, -, Anonymizováno, | , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, , Anonymizováno, ”:2. Tím žalovaný porušil autorská práva žalobkyně k této fotografii. Výši svého nároku žalobkyně vyčíslila podle svého veřejně dostupného ceníku na , Anonymizováno, :/, Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , který upravuje cenu za poskytnutí výhradní licence k fotografiím v závislosti na délce jejího trvání, neboť nevýhradní licence poskytovány nejsou. Předmětné dílo bylo na stránkách žalovaného zpřístupněno veřejnosti minimálně od 16. 12. 2016 (datum poslední úpravy předmětné stránky) do 23. 10. 2021, tedy přibližně pět let, čemuž odpovídá licenční poplatek žalobkyně ve výši 2 860 EUR. V souladu se svým ceníkem žalobkyně k této částce připočetla ještě přirážku ve výši 100 % z důvodu, že u fotografie nebylo uvedeno jméno autora. Celková částka nároku žalobkyně tedy činí 5 720 EUR, ale žalobkyně jej uplatňuje pouze co do částky 5 000 EUR, aby mohla využít řízení o drobných nárocích. Kromě částky 5 000 EUR se dále žalobkyně domáhala zaplacení příslušenství ve formě úroku z prodlení a dále ve výši 95 EUR, což je suma, kterou žalobkyně uhradila společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jež neoprávněné užití fotografie zdokumentovala a náhrady nákladů řízení.3. Žalovanému byl návrh na zahájení řízení doručen spolu s odpovědním formulářem C podle nařízení o drobných nárocích dne 15. 11. 2024. Doručení do datové schránky žalovaného bylo vykázáno fikcí. Žalovaný vyplněný odpovědní formulář ve lhůtě 30 dnů soudu nezaslal.4. Soud usnesením č. j. 9 C 23/2024-39 ze dne 24. 4. 2025 doručeným žalobkyni společně s Formulářem B podle nařízení o drobných nárocích nazvaným „Žádost soudu o doplnění nebo opravu žalobního formuláře“ dne 30. 4. 2025, žalobkyni podle čl. 4 odst. 4 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. a) a ve spojení s čl. 19 nařízení o drobných nárocích a za přiměřené aplikace ustanovení § 118a odst. 1, odst. 2 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval k doplnění žalobních tvrzení a důkazních návrhů ohledně skutečností podrobněji popsaných v usnesení. Mimo jiné vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy ohledně obvyklé ceny licenčního poplatku za užití autorského díla, k němuž podle jejího tvrzení došlo, tedy za umístění fotografie na webu , Anonymizováno, :, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, v předmětném období od 16. 12. 2016 do 23. 10. 2021. Soud současně upozornil žalobkyni, že tyto skutečnosti jsou podstatné pro posouzení otázky výše nároku a dále výslovně upozornil žalobkyni na to, že samotný ceník žalobkyně není dokladem o důvodnosti této výše s tím, že navíc tento ceník nebyl žalobkyní ani založen. Soud poučil žalobkyni, že po právní stránce kvalifikuje požadovaný nárok podle tvrzení obsažených v žalobě jako nárok na sankční vydání bezdůvodného obohacení za neoprávněné užití autorského díla ve smyslu čl. 8 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), a § 40 odst. 4 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském (dále jen „AZ.“). Tato výše se odvíjí od obvyklé ceny licenčního poplatku (činí jeho dvojnásobek).5. Žalobkyně na výzvu soudu podáním ze dne 12. 5. 2025 svá žalobní tvrzení a důkazy doplnila. K výši obvyklé licenční odměny za užití chráněného díla žalobkyně toliko upřesnila, že požadovaná kompenzace vychází ze standardní licenční sazby, kterou žalobkyně běžně uplatňuje a která je závislá výhradně na době užití, nikoli na místě ani účelu použití. Tato sazba odráží zavedenou obchodní praxi žalobkyně a je veřejně dostupná a je tedy dostatečná k prokázání výše obvyklé licenční odměny. Potvrdila, že právním základem jejího nároku je bezdůvodné obohacení podle § 40 AZ, které dává nositeli práv nárok na odměnu ve výši dvojnásobku obvyklé licence v případě neoprávněného užití autorského díla, případně skutečně ušlý zisk žalobkyně v souvislosti s tímto neoprávněným užitím díla. Dvojnásobek obvyklé licenční odměny (standardního licenčního poplatku žalobkyně za 5 let užití) je tedy ve výši 5 720 EUR. Tento žalovaná pro účely řízení o drobných nárocích ponižuje na částku 5 000 EUR. Na podporu tohoto nároku žalobkyně předložila soudu faktury, které potvrzují konzistentní uplatňování tohoto cenového modelu v reálných obchodních transakcích s jinými klienty.Procesní souvislosti6. Nejprve se soud zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má sídlo v Portugalsku a ve věci je tudíž přítomen mezinárodní prvek soud nejprve zkoumal, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů. Podle čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl. 63 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis) se mezinárodní příslušnost řídí místem, ve kterém má žalovaný své bydliště nebo sídlo. Protože místo sídla žalovaného je situováno na území České republiky, jsou k projednání a rozhodnutí věci mezinárodně příslušné české soudy.7. Žalobkyně uplatnila svůj nárok v režimu nařízení o drobných nárocích, proto soud postupoval podle tohoto nařízení. V otázkách nařízením přímo neupravených soud postupoval v souladu s čl. 19 předmětného nařízení podle českých procesních předpisů. O žalobě soud v souladu s čl. 5 odst. 1 a 1a nařízení o drobných nárocích rozhodl bez nařízení jednání na základě stranami předložených důkazů, neboť evropské řízení o drobných nárocích je primárně řízením písemným, ústní projednání věci soud nepovažoval za nutné a žádná ze stran o nařízení jednání nepožádala, přičemž žalobkyně v čl. 9.1 svého návrhu na zahájení řízení uvedla, že konání ústního jednání nepožaduje.8. Pro úplnost soud konstatuje, že v uvedené věci neopomíjí nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2440/19, ze dne 11. 2. 2020, nicméně dospěl k závěru, že závěry přijaté Ústavním soudem v tomto rozhodnutí nejsou aplikovatelné na tento případ s ohledem na odlišný charakter a účel řízení zahájeného žalobkyní podle nařízení o drobných nárocích podle kterého se v dané věci postupuje. Podle čl. 19 nařízení o drobných nárocích má jeho úprava přednost před národní úpravou zakotvenou v o. s. ř. v případě, že upravuje určitou otázku odlišně. Proto má použití čl. 5 odst. 1 ve spojení s odst. 1a a dále čl. 4 odst. 4 ve spojení s čl. 7 odst. 1 nařízení o drobných nárocích přednost před aplikací § 115 až §119a o. s. ř. a tuto úpravu obsaženou v o. s. ř. lze tedy aplikovat pouze přiměřeně a pouze tam, kde nařízení o drobných nárocích nestanoví jinak. Nařízení o drobných nárocích stanoví, že nejsou-li informace poskytnuté žalobcem přiměřené nebo dostatečně jasné, umožní mu soud, pokud nárok žalobce není zjevně neopodstatněný nebo žaloba nepřípustná, tento formulář doplnit nebo opravit, popřípadě poskytnout doplňující informace nebo doklady, a to ve lhůtě kterou mu za tím účelem stanoví. Za tím účelem soud použije vzorový formulář B uvedený v příloze II nařízení o drobných nárocích (čl. 4 odst. 4 nařízení o drobných nárocích). Dále nařízení stanoví, že řízení o drobných nárocích je primárně řízením písemným a ústní jednání se nařídí pouze v případě, že o to některá ze stran požádala nebo pokud se soud domnívá, že není možné rozhodnout na základě písemných důkazů (typicky v případě nutnosti provedení svědeckého výslechu apod.) (čl. 5 odst. 1 a odst. 1a nařízení o drobných nárocích). Pro ukončení řízení nařízení o drobných nárocích stanoví, že soud do 30 dnů od obdržení odpovědi žalovaného nebo žalobce