91 Co 173/2025-165 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 75 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,5 % ročně z částky 75 000 Kč od 5. 8. 2024 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě (došlé soudu I. stupně dne 27. 8. 2024) na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. ve výši 75 000 Kč s příslušenstvím, která měla být žalobci způsobena tvrzeným nesprávným úředním postupem orgánu státu – stížností , orgán, , , název, , adresa, ze dne 5. 5. 2023, podanou na žalobce jako na advokáta k , orgán, , která byla , orgán, vyhodnocena jako nedůvodná. Dle žalobce byla předmětná stížnost , orgán, zjevně nedůvodná a šikanózní a žalobci byla touto stížností způsobena nemajetková újma v jeho pracovní i osobní sféře.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Uvedla, že nároku žalobce nebylo v rámci předběžného projednání vyhověno. Žalovaná předně namítla, že na nárok nedopadá režim zákona č. 82/1998 Sb., konkrétně ustanovení § 13 věta prvá cit. zákona, neboť v případě žalobce nelze v podání stížnosti k , orgán, shledat existenci odpovědnostního titulu podle cit. zákona a žalobci současně nemohla ani vzniknout újma větší než pouhá duševní nepohoda běžně spojená s výkonem , činnost, (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3849/2014). Současně žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku.4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce zastupoval (jako advokát) , tituly před jménem, . , tituly před jménem, , jméno FO, ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, , která se týkala řízení ve věcech kázeňských proti obviněnému , tituly před jménem, . , tituly před jménem, , jméno FO, pro spáchání jednání majícího znaky přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb. Vedením tohoto řízení byla pověřena , tituly před jménem, . , tituly před jménem, , jméno FO, . Při jednání dne 22. 9. 2022 došlo mezi , tituly před jménem, . , tituly před jménem, , jméno FO, a žalobcem k vyhrocené situaci, která byla předmětem šetření stížnosti žalobce na , tituly před jménem, . , tituly před jménem, , jméno FO, . Tato stížnost byla kontrolním , orgán, shledána neopodstatněnou, stejně jako žalobcem vznesená námitka podjatosti , tituly před jménem, . , tituly před jménem, , jméno FO, nebyla shledána důvodnou.5. Dle zjištění soudu I. stupně podala , tituly před jménem, . , tituly před jménem, , jméno FO, , , funkce, , název, , orgán, , adresa, , stížnost na žalobce k , orgán, . Tato stížnost byla , orgán, doručena dne 10. 5. 2023. , orgán, dopisem ze dne 11. 5. 2023 vyzvala žalobce k vyjádření se ke stížnosti ve lhůtě 10 dnů, na což žalobce reagoval dopisem ze dne 22. 5. 2023 a ze dne 26. 5. 2023. V dopise ze dne 5. 12. 2023, adresovaném , návrh, , orgán, , adresa, , , orgán, uvedla, že dle závěru , funkce, , orgán, se žalobce v posuzované věci nedopustil porušení povinností stanovených pro výkon , činnost, , vůči žalobci nebylo použito žádné opatření a , funkce, odložila stížnost jako nedůvodnou. Soud I. stupně dále zjistil, že žalobce se podáním ze dne 13. 5. 2024 obrátil na žalovanou s požadavkem náhrady nemajetkové újmy ve výši 75 000 Kč za nesprávný úřední postup. Žalovaná dopisem ze dne 24. 7. 2024 uplatněný nárok žalobce odmítla s tím, že k nesprávnému úřednímu postupu (který by mohl založit případný odpovědnostní titul na straně státu) nedošlo, když stěžovatelka v daném případě nevystupovala ve vrchnostenském postavení jako nositel státní moci, a podáním předmětné stížnosti mělo být pouze posouzení chování žalobce v průběhu řízení.6. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“), odkázal též na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4554/2011. K námitce promlčení uplatněného nároku, vznesené ze strany žalované, soud I. stupně uzavřel, že žalobce se o vzniklé nemajetkové újmě dozvěděl v okamžiku, kdy mu byla doručena prostřednictvím , orgán, stížnost , tituly před jménem, . , tituly před jménem, , jméno FO, k vyjádření, nejpozději však dne 22. 5. 2023, resp. dne 26. 5. 2023, kdy se ke stížnosti písemně vyjádřil. Nejpozději od data 26. 5. 2023 tak žalobci začala plynout šestiměsíční subjektivní promlčecí doba pro uplatnění nároku, která marně uplynula dne 26. 11. 2023. S ohledem na datum podání žaloby v této věci (tj. dne 27. 8. 2024) soud I. stupně dospěl k závěru, že nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy je promlčen.7. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobu v plném rozsahu zamítl, aniž by se dále zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro náhradu nemajetkové újmy dle zák. č. 82/1998 Sb.8. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal procesně úspěšné žalované jako nezastoupenému účastníku řízení náhradu nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v celkové výši 900 Kč za 3 paušální náhrady po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření k žalobě ze dne 3. 12. 2024, účast na jednání před soudem I. stupně dne 3. 2. 2025 a účast na vyhlášení rozsudku dne 12. 2. 2025.9. Rozsudek soudu I. stupně napadl včasným a přípustným odvoláním žalobce, když uplatnil odvolací důvody dle ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), f) a g) o. s. ř. Namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, když soud I. stupně se vůbec nevypořádal s právně relevantní argumentací žalobce. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 297/2009 a nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1017/15, které oba řeší odpovědnost osoby podávající nepravdivý podnět k zahájení řízení. Dle žalobce z citovaných rozhodnutí vyplývá, že odpovědnost takové osoby nastává v okamžiku, kdy se ukáže, že její podnět je nepravdivý. Žalobce dále vytkl soudu I. stupně, že se nevypořádal s jeho argumentací o nemravnosti námitky promlčení, kterou vznesla žalovaná, ani s argumentací žalobce ohledně vzniku újmy, který se dle žalobce váže k datu doručení vyrozumění , orgán, . Dle žalobce právě vyhodnocení stížnosti jako nedůvodné zavdává okamžik vzniku škody a vědomost o vzniku škody. Soudu I. stupně vytkl, že jeho odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4554/2011, není přiléhavý. Naopak dle žalobce je možné na spornou věc aplikovat i judikaturu Ústavního soudu ČR ve věci náhrady škody způsobené trestním řízením i přestupkovým řízením, neboť kárné řízení u , orgán, je také svým druhem trestního (správního) řízení. Z vyložených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.10. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že rozsudek soudu I. stupně považuje za věcně správný. Zcela se ztotožnila s právním posouzením soudu I. stupně o promlčení uplatněného nároku, s odkazem na body 12. až 16. odůvodnění napadeného rozsudku. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo postupem podle § 212, §212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.12. Podle § 32 odst. 3 věta prvá OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců od dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle § 35 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.13. Soud I. stupně ve věci učinil správná a dostatečná skutková zjištění, spornou věc rovněž správně posoudil po stránce právní.14. Předně odvolací soud nepovažuje za důvodnou odvolací námitku žalobce o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu I. stupně je předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015). Napadený rozsudek není nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů a v podstatě splňuje obsahově podmínky ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. Uvedené ostatně vyplývá i ze skutečnosti, že na podkladě odůvodnění napadeného rozsudku byl žalobce schopen zformulovat odvolací důvody.15. Soud I. stupně se r