91 Co 66/2025-192 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem vyhověl soud I. stupně částečně žalobnímu návrhu a žalovaným uložil povinnost, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku 1 503 172 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 13. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Zároveň zamítl žalobu v té části, ve které se žalobce proti žalovaným domáhal zaplacení částky 16 061 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 13. 6. 2022 do zaplacení (výrok II.). O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud I. stupně tak, že žalovaným uložil povinnost, aby žalobci na nákladech řízení zaplatili částku 312 824,21 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce (výrok III.). Současně soud I. stupně uložil žalovaným, aby společně nerozdílně zaplatili na nákladech státu soudní poplatek ve výši 75 159 Kč, do 15 dnů od právní moci rozhodnutí, na účet Obvodního soudu pro , adresa, (výrok IV.).2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce proti žalovaným domáhal zaplacení náhrady škody ve výši 1 519 233 Kč s příslušenstvím. V této souvislosti tvrdil, že škoda je tvořena částkami vyplacenými žalobcem v letech 2014-2020 právnímu předchůdci 1. žalovaného a nájemci 2. žalovaného na základě zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen ZOPK). Žalobce tvrdil, že částku v souhrnné výši 1 519 233 Kč vyplatil žalovanými jakožto újmu za ztížení hospodaření na pozemcích v překryvu s národní přírodní rezervací , adresa, , a to v souladu s ustanovením § 58 ZOPK. Dovodil přitom, že mu škoda vznikla v důsledku jednání 2. žalovaného, který předmětné pozemky v překryvu s přírodní rezervací dne 27. 12. 2011 prodal právnímu předchůdci 1. žalovaného, aniž by pozemky před tímto prodejem nabídl státu v souladu s ustanovením § 61 odst. 1 ZOPK. Česká republika přitom o pozemky zájem měla a na své předkupní právo 2. žalovaného rovněž opakovaně upozornila. Také právní předchůdce 1. žalovaného (, právnická osoba, ), který pozemky od 2. žalovaného zakoupil, je následně odmítl České republice prodat. Oba žalovaní tak podle žalobce jednali v rozporu se zákonem. Přes uvedené protiprávní jednání obou žalovaných byl žalobce nucen vlastníkovi předmětných pozemků (respektive jeho nájemci) v rozhodné době vyplácet náhradu za ztížení hospodaření podle ustanovení § 58 ZOPK, a to až do doby, kdy bylo rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 31. 8. 2020, č.j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 8. 12. 2021, č.j. , spisová značka, , pravomocně rozhodnuto, že se nahrazuje projev vůle společnosti , právnická osoba, uzavřít kupní smlouvu o převodu předmětných pozemků na stát. Vlastnické právo ve prospěch žalobce bylo do katastru nemovitostí vloženo s účinností od 25. 3. 2022.3. Soud I. stupně ve věci rozhodoval podruhé poté, kdy bylo jeho předchozí (vyhovující rozhodnutí) zrušeno usnesením Městského soudu v , adresa, ze dne 24. ledna 2024, č. j. , spisová značka, . Odvolací soud konstatoval, že soud I. stupně v předchozím řízení správně shledal, že se právo žalobce na náhradu škody v dané věci nepromlčelo. Žalobce se domáhá zaplacení náhrady škody za vyplacenou finanční náhradu, tvořenou částkami vyplácenými vlastníku a nájemci pozemků podle § 58 odst. 2 ZOPK v období let 2014-2020. Soudem I. stupně bylo správně zjištěno, že k prvé výplatě finanční náhrady došlo 26. 5. 2015,, Anonymizováno, k poslední výplatě pak dne 8. 7. 2021, tedy již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Promlčení je proto třeba posuzovat podle úpravy provedené v ustanovení § 609 a násl. o. z. Žalobce získal povědomí o osobě povinné k náhradě škody až nabytím právní moci rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne 31. 8. 2020, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 8. 12. 2021. Řízení ve sporné věci bylo zahájeno návrhem podaným u Obvodního soudu pro , adresa, dne 21. 6. 2022, tedy v otevřené tříleté promlčecí době podle § 629 odst. 1 o. z.4. Odvolací soud se v předchozím rozhodnutí ztotožnil též s dílčím závěrem soudu I. stupně, podle něhož byly v dané věci splněny všechny podmínky pro vznik odpovědnosti obou žalovaných za škodu. V této souvislosti odvolací soud vyložil, že právní vztahy mezi účastníky vzniklé se řídí ještě zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013 (§ 3079 odst. 1 o. z.). Druhý žalovaný porušil zákonnou povinnost, upravenou v ust. § 61 odst. 1 ZOPK, tedy povinnost přednostně nabídnout předmětné pozemky ke koupi , právnická osoba, (v tomto případě žalobci). Prvý žalovaný pak porušil výše uvedené ustanovení zákona tím, že dne 27. 12. 2011 sjednal kupní smlouvu s druhým žalovaným, ačkoli o předkupním právu státu věděl (byl o něm žalobcem prokazatelně informován) a následně odmítl žalobci nabyté pozemky převést v souladu s § 61 odst. 1 ZOPK.5. Odvolací soud zároveň konstatoval, že se žalovaní mýlí, pokud dovozují, že ke splnění podmínek pro vznik nároku na náhradu škody je třeba ještě prokázat, že by žalobce předmětné pozemky od druhého žalovaného skutečně zakoupil. K porušení zákonné povinnosti ve smyslu § 420 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, totiž došlo již tím, že žalovaní nerespektovali předkupní právo státu. Tímto jednáním (opomenutím) tak oba žalovaní porušili právní povinnost zakotvenou v ustanovení § 61 ZOPK. Jako neopodstatněnou hodnotil odvolací soud též námitku žalovaných, podle níž žalobce jednal v rozporu s § 415 občanského zákoníku, když finanční náhrady v rozhodném období vyplácel. Naopak, žalobce zde podle přesvědčení odvolacího soudu jednal v souladu se zákonem, který státu v rámci ustanovení § 58 odst. 3 ZOPK ukládá povinnost finanční náhradu vlastníkovi či nájemci pozemků vyplácet.6. Odvolací soud však soudu I. stupně v usnesení ze dne 24. 1. 2024 vytkl, že se nezabýval námitkou žalovaných, podle níž by i žalobce měl v rozhodné době s předmětnými pozemky nezanedbatelné výdaje, které by musel vynakládat v souvislosti s jejich údržbou. Jedná se o výdaje, o které by třeba v případě jejich prokázání bylo třeba snížit skutečnou škodu, uvažovanou nalézacím soudem. V důsledku toho, že se soud I. stupně v rozhodnutí otázkou výdajů žalovaných na údržbu pozemků nezabýval, byla jeho skutková zjištění neúplná, což ve věci založilo odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř.7. Odvolací soud proto soudu I. stupně uložil, aby v dalším řízení poskytl účastníkům řádné poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a oba žalované vyzval k doplnění jejich obrany a k označení důkazů ohledně jimi tvrzených výdajů na obhospodařování (údržbu) předmětných pozemků v rozhodném období (2014-2020). Současně se měl soud I. stupně vypořádat s námitkou, že částka ve výši 16 061 Kč, která byla žalobcem přiznána 1. žalovanému pod č. j. , číslo, , nebyla státem vyplacena z důvodu omezení výše těžby v přírodní rezervaci, ale z důvodu provedeného vyklizení dřevní hmoty ze zpracovaného větrného polomu.8. Soud I. stupně v dalším řízení se řídil pokynem soudu odvolacího a žalovaným poskytl dne 3. 4. 2024 procesní poučení podle ustanovení § 101 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a vyzval je k doplnění obrany a k označení důkazů ohledně jimi tvrzených výdajů na obhospodařování (údržbu) předmětných pozemků v období let 2014-2020. Současně jim stanovil lhůtu pro označení důkazů a poučil je o následcích nesplnění výzvy. Poté, kdy oba žalovaní označili důkazy na prokázání své obrany, soud I. stupně dokazování k otázce výše účelně vynaložených nákladů za období 2014-2020 doplnil. Zabýval se též otázkou důvodu platby ve výši 16 061 Kč, která byla žalobcem vyplacena právnímu předchůdci prvého žalovaného. Poté shledal, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu částky 1 503 172 Kč s příslušenstvím. Co do částky 16 061 Kč s příslušenstvím shledal soud I. stupně, že žaloba nebyla podána po právu.9. V napadeném rozhodnutí vyšel soud I. stupně ze zjištění, že se předmětné pozemky nacházejí v katastrálním území , adresa, , , adresa, a , adresa, , tedy v překryvu s národní přírodní rezervací , adresa, . Dále bylo zjištěno, že žalobce upozornil prvního i druhého žalovaného dopisem ze dne 8. 11. 2011 na to, že se na tyto pozemky vztahuje předkupní právo žalobce. Prvý a druhý žalovaný přesto uzavřeli dne 27. 12. 2011 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej pozemků v překryvu s přírodní rezervací, přičemž prodávajícím byl druhý žalovaný a kupujícím prvý žalovaný. Žalobce se poté obrátil na Okresní soud v , adresa, s návrhem na nahrazení projevu vůle prvého žalovaného k uzavření kupní smlouvy se žalobcem. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 31. 8. 2020, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 8. 12. 2021, č. j. , spisová značka, , bylo žalobě vyhověno a byl tak nahrazen projev vůle prvého žalovaného uzavřít kupní smlouvu o převodu pozemků v katastrálním území , adresa, , v katastrální