11 Co 390/2025-580 — Městský soud v Praze

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení, co do částky 497 575 Kč (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení 15 % z částky 497 575 Kč od 21. 5. 2025 do zaplacení (výrok II.) a dále povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 41 022,50 Kč (výrok III.). Opravným usnesením opravil ve výroku II. výši úroku z prodlení ze sazby 15 % na sazbu 12 % ročně.2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení uvedené částky jako náhrady škody coby ušlého výdělku spojeného s omezením osobní svobody žalobce vazbou v řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Soud prvního stupně poukázal na průběh předmětného trestního řízení, které skončilo zprošťujícím rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 20. 11. 2020 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v , adresa, ze dne 6. 12. 2022, a dále uvedl, že průběh trestního řízení, jakož i škoda vzniklá žalobci vykonanou vazbou, byly mezi účastníky nesporné, žalobce nárok předběžně uplatnil u žalované dne 20. 11. 2024, žalovaná nárok žalobce v plné výši uspokojila, avšak až 14. 8. 2025. Následně žalobce vzal co do jistiny podanou žalobu zpět, trval již pouze na zaplacení úroku z prodlení. Z tohoto důvodu soud prvního stupně řízení co do jistiny podle § 96 o. s. ř. zastavil. Dále poukázal na ustanovení § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. a uvedl, že žalovaná se dostala do prodlení dne 21. 5. 2025, a proto od tohoto data žalobci přiznal úrok z prodlení a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Opravným usnesením poté korigoval výši úroku z prodlení na 12 % s tím, že tato výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když k 1. 1. 2025 činila repo sazba stanovená , právnická osoba, 4 %.3. Rozsudek napadla odvoláním žalovaná pouze ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 3,5 %. Namítala, že zákonný úrok z prodlení v daném případě činí 12 %, žalobce však v žalobě vymezil svůj nárok na úrok z prodlení sazbou 11,5 %, v tomto rozsahu byl soud žalobou vázán a nemohl požadavek žalobce překročit. Závěrem navrhla, aby odvolací soud v napadeném rozsahu změnil rozsudek soudu prvního stupně a zamítl žalobu co do úroku z prodlení 3,5 % za rozhodné období. V reakci na vydání opravného usnesení žalovaná podáním ze dne 5. 11. 2025 vzala odvolání částečně zpět co do úroku z prodlení 3 %, setrvala však na podaném odvolání v rozsahu 0,5 % úroku z prodlení s tím, že soud byl vázán žalobním návrhem, kterým se žalobce domáhal úroku z prodlení 11,5 % a nikoliv 12 %.4. Žalobce ve vyjádření k o odvolání uvedl, že v žalobě požadoval úrok z prodlení ve výši 11,5 %, v průběhu řízení před soudem prvního stupně však podáním ze dne 17. 9. 2025 spolu s částečným zpětvzetím žaloby upravil výši požadovaného úroku z prodlení na 12 %. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v rozsahu 0,5 % úroku z prodlení potvrdil.5. Žalovaná v reakci na vyjádření žalobce v podání ze dne 10. 12. 2025 uvedla, že jí soudem prvního stupně nebylo zasláno podání žalobce upravující výši požadovaného úroku z prodlení, tuto změnu soud prvního stupně nezmínil ani odůvodnění napadeného rozsudku a ani v opravném usnesení.6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované a v jeho mezích napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), a po zohlednění částečného zpětvzetí odvolání žalované neshledal ve zbývajícím rozsahu odvolání opodstatněným.7. S ohledem na částečné zpětvzetí odvolání žalované odvolací soud v souladu s § 207 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí odvolání odvolací řízení zastavil.8. Není sporu o tom, že žalobci v souvislosti s vykonanou vazbu v průběhu trestního stíhání, které skončilo zprošťujícím rozhodnutím, vznikla škoda v podobě ušlého výdělku v žalobcem požadované výši, žalovaná nárok žalobce uspokojila, neučinila tak však ve lhůtě podle § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., a dnem 21. 5. 2025 se dostala do prodlení, přičemž žalobci plnila až 14. 8. 2025. Žalobci proto přísluší nárok na úrok z prodlení ze žalované částky za dobu od 21. 5. 2025 do 14. 8. 2025 ve výši podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v daném případě tedy ve výši 12 %.9. Z obsahu spisu se podává, že žalobou ze dne 3. 6. 2025 žalobce požadoval úrok z prodlení ve výši 11,5 %, v podání ze dne 17. 9. 2025 obsahujícím částečné zpětvzetí žaloby však tento nárok upravil na 12 %, v této části proto jde o změnu žaloby ve smyslu § 95 odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně pochybil, pokud toto podání žalobce nezaslal žalované (jeho pochybení napravil odvolací soud v průběhu odvolacího řízení), a pochybil rovněž tím, že nerozhodl o připuštění změny žaloby, když je zcela zřejmé, že důvod pro nepřipuštění této změny ve smyslu § 95 odst. 2 o. s. ř. dán nebyl, neboť šlo o změnu pouze ohledně sazby úroku z prodlení, která vyplývá ze zákona. Soud prvního stupně však tím, že napadeným rozsudkem rozhodl o úroku z prodlení ve výši 15 % (opravenému následně opravným usnesením na 12 %) fakticky ze změněné žaloby vycházel, přičemž sama skutečnost, že formální rozhodnutí o připuštění změny žaloby nevydal, sice je vadou řízení, avšak nikoliv takovou vadou, která by mohla způsobit nesprávné rozhodnutí ve věci za stavu, kdy je zcela zřejmé, že výše zákonného úroku z prodlení v daném případě činí 12 %, přičemž tato výše odpovídá tomu, jakým způsobem žalobce v uvedeném podání svou žalobu změnil, když namísto původní sazby 11,5 % požadoval úrok z prodlení v sazbě 12 %. Za tohoto stavu není dán důvod pro to, aby odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. v napadeném rozsahu zrušil rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení s pokynem, aby nejprve připustil formálním rozhodnutím změnu žaloby ohledně výše sazby úroku z prodlení a poté o věci znovu rozhodl. Takovýto postup by byl přepjatým formalismem a byl by též v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.10. Veden výše uvedenými závěry odvolací soud po zohlednění částečného zpětvzetí odvolání žalovanou ve zbývajícím rozsahu (tedy co do úroku z prodlení 0,5 %) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný s upřesněním znění výroku v tom smyslu, že žalobci přísluší nárok na úrok z prodlení od 21. 5. 2025 do 14. 8. 2025, kdy ze strany žalované došlo k zaplacení jistiny. Odvolací soud jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek rovněž ve výroku III. o nákladech řízení, neboť žalobce byl ve věci úspěšný, přísluší mu proto náhrada nákladů řízení tvořených jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a dále náklady právního zastoupení, přičemž ohledně vyčíslení těchto nákladů lze bezezbytku odkázat na bod 26. odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se odvolací soud zcela ztotožňuje.11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně výrokem II. stanovil výši úroku z prodlení sazbou 15 %, žalovaná se v odvolání domáhala snížení této sazby na 11,5 %. Po vydání opravného usnesení, kterým byla sazba opravena na 12 %, vzala částečně své odvolání zpět. S ohledem na takto vymezený rozsah odvolacího řízení lze uzavřít, že žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná ohledně snížení sazby úroku z prodlení s 15 % na 12 % a neúspěšná v rozsahu dalšího snížení o 0,5 %, úspěch žalované v odvolacím řízení tedy činí 86 %, neúspěch 14 %, a žalované tak přísluší právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 72 %. Žalované vznikly v odvolacím řízení paušalizované náklady nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za 3 úkony (odvolání, doplnění odvolání po vydání opravného usnesení, vyjádření k vyjádření žalobce) po 300 Kč, 72 % z částky 900 Kč činí 648 Kč.