13 Co 51/2026-177 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 1 383 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 928 400 Kč od , datum, do zaplacení a z částky 455 000 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě žalobci k rukám jeho právního zástupce zaplatit na náhradě nákladů řízení 172 692 Kč.2. Na základě výsledků provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobce uzavřel s žalovanou , datum, smlouvu o zápůjčce na částku 1 025 000 Kč, z níž žalované poskytl 175 000 Kč v hotovosti a 850 000 Kč převodem na její bankovní účet a žalovaná se zavázala ji uhradit do , datum, a následně v prodloužené lhůtě do , datum, . Poté žalobce uzavřel s žalovanou , datum, další smlouvu o zápůjčce na částku 455 000 Kč, kterou jí téhož dne poskytl v hotovosti a žalovaná se zavázala ji uhradit do , datum, . Žalovaná však žalobci uhradila pouze 95 000 Kč (správně 96 600 Kč - pozn. odvolacího soudu) a dál ničeho ani přes předžalobní výzvu. S odkazem na § 2390 o. z. proto žalobě vyhověl včetně úroku z prodlení (§ 1968, § 1970 o. z. a § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.), když žalovaná ani po poučení podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. nesplnila svoji povinnost tvrzení ohledně toho, v čem konkrétně spatřuje neplatnost smluv o zápůjčkách se zaměřením na tíseň, nápadně nevýhodné podmínky a absenci dobrých mravů. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas blanketní odvolání a v jeho následném odůvodnění namítala, že soud I. stupně zamítl její důkazní návrhy a své závěry vystavěl toliko na písemných důkazech žalobce, přestože od samého počátku tvrdila, že uzavření všech smluv s žalobcem bylo simulovaným právním úkonem, a že nebyla skutečným příjemcem prostředků, o čemž žalobce věděl a jednal ve shodě se skutečným příjemcem prostředků , jméno FO, . Žalovaná byla toliko platebním místem a pokud podepsala dokumenty, kterými žalobce prokazoval své nároky, činila tak nikoli svobodně a vážně, ale naopak pod tlakem žalobce a , jméno FO, . Soud I. stupně ale její návrh na výslech , jméno FO, k osvětlení toho, zda byl skutečným příjemcem prostředků, zda o této skutečnosti žalobce věděl a jaká byla další ujednání celého vztahu za situace, kdy šlo o simulovaný právní úkon, zamítl a rovněž zamítl návrh na výslech dalších svědků k prokázání téhož. Rovněž z trestního oznámení, které učinila proti oběma osobám je nepochybné, že jde o její konstantní právní obranu. Věc nebyla dosud pravomocně skončena, byla toliko rozdělena na dvě samostatné věci a je vedena prozatím jen proti , jméno FO, , což neznamená, že v budoucnu se může okruh osob rozšířit. Závěry policie jsou navíc zcela irelevantní pro občanskoprávní posouzení věci, když jednání obou pachatelů nemusí být nutně trestným činem, aby mohlo být shledáno jako v rozporu s dobrými mravy nebo neplatné v rovině občanskoprávní. Za této situace jsou závěry soudu I. stupně předčasné a písemné důkazy nemohou nahradit úplné a řádné dokazování, kdy je zde její smysluplná a ucelená obrana a ke svým tvrzením navrhuje důkazy. Soud I. stupně vzal v potaz toliko důkazy jedné strany, aniž by připustil důkazy strany druhé. Závěrem proto navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.4. Žalobce ve svém písemném vyjádření uvedl, že se žádného trestného činu nedopustil, žádné obchody s , jméno FO, nemá a není obeznámen s rodinnými vztahy žalované ani je nemůže nikterak ovlivnit. Finanční zápůjčku poskytl žalované, a nikoliv třetí osobě. Podání trestního oznámení ze strany žalované vnímá jen jako její účelovou snahu zdiskreditovat žalobcovo dobré jméno a vyvinit se z povinnosti hradit své závazky. Pokud žalovaná v odvolání mluví o dobrých mravech, pak je to právě ona, kdo se dopouští od počátku jejich porušování a znevažování. Žalovaná byla – pokračoval žalobce dále – soudem I. stupně opakovaně vyzývána k prokázání svých tvrzení, avšak nebyla schopna či ochotna tak učinit. Žalobce naopak prokázal existenci závazku žalované a není si vědom, že by soud nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem či důkazům žalované, které učinila či poskytla. Zopakoval, že žalovaná poskytla pouze informaci, že podala trestní oznámení, že usnesení soudu I. stupně, kterým bylo řízení podle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přerušeno do pravomocného rozhodnutí ve věci vedené , Orgán veřejné moci, pod č.j. , spisová značka, bylo z podnětu jeho odvolání usnesením , Orgán veřejné moci, z , datum, změněno tak, že se řízení do pravomocného rozhodnutí ve věci vedené , Orgán veřejné moci, pod č.j. , spisová značka, nepřerušuje a že poté žalovaná nepředložila žádný jiný důkaz, ke kterému by soud I. stupně vůbec mohl nepřihlédnout. Proto navrhl, aby byl napadený rozsudek potvrzen.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a odvolání neshledal důvodným.6. Soud I. stupně vycházel s postačujících skutkových podkladů, správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení a proto z něj při svých úvahách vycházel i odvolací soud a nepochybil ani pokud jde o právní posouzení věci.7. Žalobce svůj žalobou uplatněný nárok opírá o dvě smlouvy o zápůjčce, jimiž žalované zapůjčil nejprve 1 025 000 Kč (z toho 175 000 v hotovosti a 850 000 Kč převodem na její účet) a následně pak dalších 455 000 Kč v hotovosti, což prokázal smlouvou o zápůjčce ze dne , datum, a smlouvou o zápůjčce ze dne , datum, , potvrzeními o předání hotovosti ze , datum, (175 000 Kč) a ze dne , datum, (455 000 Kč) a potvrzeními o odchozích úhradách z , datum, (250 000 Kč, 250 000 Kč a 350 000 Kč), přičemž žalovaná nijak nerozporovala, že tyto částky (v hotovosti či bezhotovostně) obdržela. Jakým způsobem s těmito penězi naložila, tedy zda je předala -ať pod nátlakem nebo ne , jméno FO, - bylo pouze a jenom její věcí. Svojí argumentaci přitom žalovaná sama oslabuje již jen tím, že mezi ní (věřitelem) a , jméno FO, (dlužníkem) byla dne , datum, sepsána dohoda o uznání dluhu v celkové výši 1 780 000 Kč sestávající ze zápůjček, které jsou specifikovány v příloze č. , hodnota, , a to: „1. Smlouva o zápůjčce, ze dne , datum, , vůči věřiteli , jméno FO, , v částce 1 025 000 Kč; 2. Dodatek ke smlouvě o zápůjčce, , datum, , vůči věřiteli , Jméno žalobce, , v částce 455 000 Kč a 3. Půjčka , právnická osoba, , datum, číslo smlouvy, v částce 300 000 Kč.“ Žalobce splnil to, k čemu se v obou předmětných smlouvách zavázal, žalovaná od něho peníze obdržela a bylo tedy na ní, aby prokázala, že zápůjčky vrátila, což však ani přes výzvu soudu neprokázala. Pokud žalovaná namítá, že navrhla provedení důkazů svým účastnickým výslechem a výslechem svědka , jméno FO, a že soud I. stupně tyto důkazy neprovedl, pak zcela přehlíží, že soud není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy, ale je oprávněn posoudit všechny důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) a že důkaz výslechem účastníka je podpůrným důkazem mající své opodstatnění jen tam, kde skutečnost, která je předmětem důkazního řízení, nelze prokázat provedením jiného důkazu (§ 131 odst. 1 o. s. ř.). Provedení důkazu výslechem účastníka řízení přitom předpokládá, že potřebná tvrzení již byla přednesena a že jeho prostřednictvím mají být prokázána; proto nepřichází v úvahu, aby teprve vlastním výslechem účastníka byla doplňována neúplná či chybějící skutková tvrzení. Poněvadž žalovaná ani přes poučení podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. nedostála své povinnosti tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí věci, neprováděl soud I. stupně důvodně ani výslech jí navržených svědků dcery , jméno FO, a , jméno FO, .8. Protože se žalované prostřednictvím jí podaného odvolání nepodařilo správností napadeného rozsudku otřást, byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o., s. ř. a žalobci, který měl úspěch i v této fázi řízení, byla přiznána náhrada nákladů spočívající v odměně advokáta za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání) po 13 860 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g), k), vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, dvou paušálních náhradách po 450 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), v náhradě za promeškaný čas v délce 4 půlhodin à 150 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 cit. vyhlášky) a v jízdném osobním vozidlem tov.zn. , podezřelý výraz, , reg.zn. , SPZ, a zpět (2 x 42 km) ve výši 611,60 Kč (§ 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhl. č. 573/2025 Sb.), tj. celkem 25 831,60 Kč.