14 Co 94/2026-96 – Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 90 542,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 28. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku [výrok I], zamítl žalobu ohledně částky 49 457,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 28. 11. 2024 do zaplacení [výrok II] a konečně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 47 944 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku [výrok III].2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 140 000 Kč s příslušenstvím coby přiměřeného zadostiučinění nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřenou délkou stavebního řízení vedeného u , právnická osoba, pod sp. zn. , spisová značka, . Předmětem řízení bylo dodatečné povolení stavebních úprav rodinného domu žalobce v , adresa, (nástavba, přístavba, stavební úpravy). Řízení trvalo od 14. 11. 2016 do 27. 11. 2024, tedy celkem 7 let a 13 dnů, přestože se jednalo o věc skutkově i právně nepříliš složitou, a v jeho průběhu byla čtyřikrát vydána rozhodnutí, z nichž tři byla odvolacím orgánem zrušena. Podle žalobce byla délka řízení zcela nepřiměřená, správní orgány opakovaně nedodržovaly zákonné lhůty a jejich rozhodnutí trpěla vadami. Žalobci vznikla nemajetková újma, která se presumuje. Nemajetkovou újmu žalobce prohloubilo, že byl nucen déle než 7 let bydlet v rozestavěném domě, ve kterém má trvalé bydliště a který užívá, když pobývá v České republice, že byl nucen vynaložit zvýšené náklady na zabezpečení a na dostavbu a že ztratil čas a důvěru v orgány veřejné moci. K průtahům přitom žalobce nikterak nepřispěl. Vzhledem k extrémní délce řízení požadoval žalobce zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení, celkem 140 000 Kč. Svůj nárok žalobce u žalované žádostí ze dne 27. 5. 2024 předběžně uplatnil. V průběhu řízení žalobce se souhlasem soudu I. stupně žalobu rozšířil o úrok z prodlení v zákonné výši.3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Nesporovala, že žalobce dne 27. 5. 2024 žalovaný nárok u žalované předběžně uplatnil. Žalovaná ve stanovisku konstatovala nepřiměřenou délku dotčeného stavebního řízení a žalobci se zároveň omluvila. Dle žalované byla délka řízení do značné míry způsobena samotným žalobcem, který podával neúplná podání a byl proto vyzýván k jejich doplnění, žalobce opakovaně žádal o prodloužení lhůt, a to celkem 12 x, žádal o přerušení řízení na neurčito s tím, že stavba je „zakonzervována“ a nebezpečí z prodlení nehrozí. V průběhu řízení došlo ke změně legislativy, řízení proto bylo složitější i z tohoto důvodu. Význam předmětu řízení pro žalobce nebyl zvýšený. Stavební úřad postupoval ve lhůtách přiměřeným okolnostem, rovněž v postupu krajského úřadu nedošlo k žádným průtahům. K prodloužení řízení přispěla dle žalované zejména jeho složitost, vícestupňovost, opakovaná odvolání, pandemie Covid19 a legislativní změny. Správní orgány naopak podle žalované postupovaly přiměřeně a bez nečinnosti. Žalobce neprokázal nárok na peněžité zadostiučinění, dle žalované je dostačující již poskytnutá morální satisfakce.4. Soud I. stupně provedeným dokazováním zjistil, že žalobce uplatnil u žalované 29. 7. 2024 nárok na poskytnutí zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 140 000 Kč, a to za nepřiměřenou délku předmětného stavebního řízení. Žalovaná ve svém stanovisku konstatovala porušení žalobcova práva na přiměřenou délku řízení a žalobci se omluvila.5. Jde-li o posuzované správní řízení, soud I. stupně ze spisu , právnická osoba, [dále také jen „stavební úřad“] sp. zn. , spisová značka, zejména zjistil, že žalobce dne 14. 11. 2016 podal žádost o dodatečné povolení stavby nazvané „Stavební úpravy RD , adresa, ; nástavba, přístavba a stavební úpravy“, o níž stavební úřad vedl řízení opakovaně přerušované za účelem doplnění podkladů ze strany žalobce. Stavební úřad po výzvách k doplnění podkladů a provedení ústního jednání vydal dne 19. 12. 2017 rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. K podanému odvolání Krajský úřad , adresa, [dále také jen “krajský úřad”] rozhodnutím ze dne 9. 4. 2018 rozhodnutí stavebního úřadu pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. V dalším řízení žalobce doplňoval podklady, předkládal aktualizace projektové dokumentace a technických zpráv a reagoval na opakované výzvy stavebního úřadu. Stavební úřad vydal dne 16. 8. 2019 nové rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, které bylo znovu napadeno odvoláním a rozhodnutím krajského úřadu ze dne 9. 12. 2019 opět zrušeno. V dalším řízení žalobce nadále doplňoval podklady, žádal o prodloužení lhůt i odložení úkonů zejména s odkazem na epidemiologickou situaci (Covid 19), přičemž stavební úřad některým jeho žádostem vyhověl a jiné zamítl; současně bylo provedeno více kontrolních prohlídek stavby. Stavební úřad vydal dne 9. 12. 2021 další rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, avšak i toto rozhodnutí bylo na základě odvolání rozhodnutím krajského úřadu ze dne 2. 6. 2022 zrušeno. V dalším řízení žalobce předkládal další listiny, projektovou dokumentaci, vyjádření k námitkám účastníků i k podkladům pro rozhodnutí. Stavební úřad vydal dne 14. 6. 2023 další rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, které bylo opět napadeno odvoláním. Krajský úřad svým rozhodnutím ze dne 22. 11. 2023 rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Dne 27. 11. 2024 bylo řízení pravomocně skončeno.6. V průběhu řízení žalobce opakovaně žádal o prodloužení lhůt k doplnění podkladů a o posunutí termínu kontrolní prohlídky (12x), žalobce žádal o prodloužení o celkem 492 dnů a 2x o odložení na neurčito. Stavební úřad vyhověl 8 žádostem žalobce, což prodloužilo řízení o celkem 293 dnů.7. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně zejména dle § 13 odst. 1 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „OdpŠk“].8. Soud I. stupně uzavřel, že posuzované řízení, vedené před správními úřady trvalo od 14. 11. 2016 do 27. 11. 2023, celkem 7 let a 13 dnů. Zjištěnou délku řízení hodnotil jako nepřiměřenou. Obvyklá lhůta stavebního řízení cca 6 měsíců až 1 rok byla 7x překročena. Věc přitom spadá pod článek 6 odst. 1 Úmluvy, neboť se týkala stavebních úprav nemovité věci ve vlastnictví žalobce. Postup rozhodujících orgánů byl v zásadě bezprůtažný. Řízení bylo složité, neboť opakovaně probíhalo u různých instancí, v jeho průběhu byl opakovaně vyhlášen nouzový stav a došlo rovněž k legislativním změnám. Rozhodnutí stavebního úřadu však byla zatížena vadami (nepřezkoumatelnost, neúplnost, nezákonnost), což vedlo k jejich opakovanému rušení. Žalobce se na délce řízení podílel, opakovaně žádal o prodloužení lhůt či o odročení jednání. Význam předmětu řízení pro žalobce shledal soud I. stupně velký, neboť se týkal žalobcova majetku v hodnotě v řádech miliónů Kč, nemovitost byla žalobcovým bydlištěm v ČR, musel tak žít v neustálém provizóriu komplikovaném jeho prací v zahraničí, došlo ke zvyšování žalobcových výdajů v souvislosti se stavbou a jejím zajištěním a na právní zastoupení. Žalobce také nemohl nemovitost pronajímat. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobci vznikla nemajetková újma, která je v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou dotčeného řízení. Morální satisfakce vzniklé újmě neodpovídá, není dostatečná.9. Soud I. stupně proto přistoupil k finančnímu odškodnění, neboť tato forma odškodnění je vzniklé nemajetkové újmy žalobce adekvátní. Při stanovení výše finančního zadostiučinění soud I. stupně vycházel ze základní částky 15 000 Kč, Anonymizováno, za rok, za dva první roky v poloviční výši, tedy ze základní částky 90 542,10 Kč. Základní částku soud I. stupně nemodifikoval, neboť řízení sice bylo složité a na délce řízení se podílel sám žalobce, což by vedlo k ponížení o 20 %, ale význam nebyl pro žalobce nikterak zanedbatelný, což by vedlo k navýšení o 20 %, přičemž je třeba zohlednit, že hlavním důvodem délky řízení bylo opakované rušení nezákonných rozhodnutí stavebního úřadu. Soud I. stupně tudíž základní částku nikterak neupravoval.10. Soud I. stupně žalobě proto žalobě vyhověl ohledně částky 90 542,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 28. 11. 2024 do zaplacení a ve zbylé části žalobu zamítl.11. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených na uplatňování práva.12. Proti vyhovujícímu výroku I rozsudku soudu I. stupně (a akcesorickému nákladovému výroku III) podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Namítala, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav a věc nesprávně právně posoudil. Setrvala na své argumentaci stran odpovídající formy satisfakce. Řízení o dodatečném povolení změny stavby bylo zahájeno na žádo