15 Co 235/2025-184 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně svým rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , rozhodl o zamítnutí návrhu žalobkyně na zaplacení částky 328 200 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 4 200 Kč (výrok II) a dále rozhodl o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 86 Kč (výrok III).2. Takto soud I. stupně rozhodl o požadavku žalobkyně na náhradu škody, která vznikla na jejím vozidle dne , datum, při střetu vozidla žalobkyně s vozidlem pojištěným u žalované formou pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla, to vše za situace, kdy žalobkyně uváděla, že výlučným viníkem dopravní nehody byl právě řidič vozidla pojištěného u žalované.3. Žalovaná požadavek žalobkyně na náhradu škody neuznala a k věci uvedla, že nebylo prokázáno, že by viníkem dopravní nehody byl řidič u ní pojištěného vozidla, a proto nejsou dány důvody pro výplatu náhrady škody, kterou žalobkyně po žalované požaduje.4. Ve skutkové rovině soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne , datum, došlo k dopravní nehodě vozidla traktor , podezřelý výraz, , RZ , SPZ, s vlečkou , podezřelý výraz, RZ , SPZ, , který je pojištěn u žalované (dále jen „traktor“), a vozidla , podezřelý výraz, , RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále jen „vozidlo , podezřelý výraz, “), konkrétně ve 12.00 hodin na silnici I. třídy číslo , hodnota, v km 10,337, v katastru obce , adresa, , před mostkem číslo , hodnota, ve směru , adresa, . Řidič traktoru a vlečky, , právnická osoba, , za jehož vozidlem se tvořila kolona vozidel, na přímém úseku vozovky před mostkem číslo , hodnota, , po předchozím včasném zapnutí levého ukazatele změny směru jízdy, započal odbočovat vlevo, na místo ležící mimo silnici (pole). Možnost odbočení vozidel vlevo mimo silnici není na silnici označena žádnou dopravní značkou ani jiným upozorněním. Ve stejném směru jízdy, v levém jízdním pruhu, jela se svým vozidlem , podezřelý výraz, žalobkyně, která předjížděla delší kolonu pomalu jedoucích vozidel, včetně kamionu s návěsem, který se nacházel v koloně za nakladačem a traktorem s vlečkou. Žalobkyně předjížděla kolonu na rovném přehledném úseku, za denního světla, při dobrém stavu vozovky a dobré viditelnosti, rychlostí určenou znaleckým posudkem zpracovaným v rámci správního řízení v rozpětí 117 km za hodinu až 129,4 km za hodinu, a to při nejvyšší povolené rychlosti na tomto úseku silnice 90 km za hodinu. Předjíždění žalobkyně zahájila dle závěrů znaleckého posudku 7 vteřin před tím, než došlo ke střetu vozidel. Řidič traktoru poté, kdy již započal odbočování vlevo, zjistil, že je předjížděn vozidlem , podezřelý výraz, , strhnul řízení vpravo, avšak střetu vozidel nezabránil, stejně tak jako žalobkyně, která dle závěrů znaleckého posudku sice začala také brzdit, avšak ani ona střetu vozidel za dané situace nemohla zabránit. Podle závěrů znaleckého posudku žalobkyně střetu vozidel zabránit mohla, pokud by nepřekročila nejvyšší povolenou rychlost, tedy 90 km za hodinu. Při střetu vozidel došlo k nárazu přední částí vozidla , podezřelý výraz, do levé přední části vlečky traktoru, po nárazu se vozidlo , podezřelý výraz, přetočilo na střechu. Na vozidle , podezřelý výraz, vznikla hmotná škoda, jejíž výše nebyla mezi účastníky tohoto řízení sporná (blíže viz body 5 až 15 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, na které odvolací soud odkazuje).5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud I. stupně k závěru, že to byla výlučně žalobkyně, která svým jednáním a vědomým porušením právních předpisů o provozu na pozemních komunikacích zapříčinila vznik dopravní nehody, tedy, že právě vozidlem žalobkyně byla předmětná škoda způsobena, a proto dovodil, že žalobkyni nárok na pojistné plnění nevznikl. Soud I. stupně v této souvislosti poukázal na to, že žalobkyně při předjížděcím manévru porušila ustanovení § 17 odst. 5 písm. a), b), § 18 odst. 1, odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákaz předjíždění, nemá-li řidič před sebe rozhled na takovou vzdálenost, která je nutná k bezpečnému předjetí a nemůže-li se bezpečně zařadit před vozidlo, které hodlá předjet; dodržení maximální povolené rychlosti 90 km za hodinu mimo obec) a uzavřel, že v případě, že by žalobkyně při své jízdě řádně zachovala předepsaná omezení, nezvolila riskantní předjížděcí manévr a pokračovala v jízdě předepsanou rychlostí, dokázala by reagovat na odbočovací manévr traktoru a ke kolizi s ním by nedošlo. Jednání řidiče traktoru soud I. stupně vyhodnotil tak, že jeho jednání bylo zcela v souladu s právními povinnostmi a zásadami bezpečnosti provozu.6. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle ustanovení § 94 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (přechodná ustanovení) ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, podle něhož pojišťovna nehradí škodu na vozidle, jehož provozem byla škoda způsobena, jakož i na věcech přepravovaných tímto vozidlem, s výjimkou škody způsobené na věci, kterou měla tímto vozidlem přepravovaná osoba v době škodné události na sobě nebo u sebe, a to v rozsahu, v jakém je pojištěný povinen škodu nahradit.7. Žalobkyně podala proti všem výrokům rozsudku soudu I. stupně řádné a přípustné odvolání a navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a žalobkyni přizná náhradu nákladů řízení. Žalobkyně argumentovala tím, že soud I. stupně nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a k jí označeným důkazům a neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání všech rozhodných skutečností, přičemž na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu I. stupně tedy spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně rozhodně nesouhlasí se závěry soudu I. stupně, že při předjížděcím manévru porušila ustanovení § 17 odst. 5 písm. a), b), o provozu na pozemních komunikacích, neboť z důkazů provedených v řízení vyplývá, že předjížděcí manévr proběhl za bezpečných podmínek na přímém a přehledném úseku silnice I. třídy, žalobkyně měla náležitý rozhled vpřed a v protisměru nejelo v době předjížděcího manévru žalobkyně žádné vozidlo. Je proto naprosto nepřiléhavé tvrdit, že žalobkyně, jako řidička, neměla před sebe rozhled na takovou vzdálenost, která je nutná k bezpečnému předjetí. Dále poukazovala na to, že jejímu zařazení před traktor s přívěsem nic nebránilo, přičemž pokud měl soud I. stupně případně v rámci svých úvah na mysli, že by se žalobkyně nemohla zařadit mezi předjížděná vozidla, pokud by snad nějaké vozidlo jelo v protisměru a zařazení by bylo nutné (před dokončením předjížděcího manévru), žalobkyně zdůrazňovala, že situace v provozu žádné zařazení nevyžadovala, neboť v protisměru žádné vozidlo nejelo a žalobkyně tedy neměla potřebu se řadit mezi předjížděná vozidla. Odvolatelka dále sporovala správnost závěrů soudu I. stupně, že se z její pozice jednalo o nevyjasněnou dopravní situaci a poukazovala na to, že sama ve své výpovědi uvedla, že věděla, že vozidla v předu předjíždějí velmi pomalu jedoucí vozidlo, což bylo dostatečné zjištění pro předjíždění, avšak nemohla vědět, že řidič traktoru má v úmyslu odbočovat vlevo mimo křižovatku. Žalobkyně dále zdůrazňovala, že takto mimořádný a nečekaný jízdní odbočovací manévr měl řidič traktoru provést tak, aby ji neohrozil. Současně upozorňovala na to, že řidič traktoru nemusel trvale a bez přerušení sledovat situaci za sebou, avšak při 7 vteřin trvajícím předjížděcím manévru žalobkyně mohl ve chvíli, kdy měl být při odbočování vlevo najetý s vozidlem ke středu vozovky, zjistit jedním pohledem do levého vnějšího zpětného zrcátka, že je opět předjížděn rychleji jedoucím vozidlem, a to na silnici I. třídy, kterou svojí pomalou jízdou logicky blokoval, aniž by rychleji jedoucím vozidlům umožnil předjetí. V této souvislosti žalobkyně poukazovala na to, že sám řidič traktoru ve svých výpovědích před správními orgány uvedl, že jel při pravém okraji vozovky, přičemž žalobkyně připomínala povinnosti řidiče odbočujícího vlevo, a to s odkazem na ustanovení § 21 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. Ve vztahu k závěru soudu, že žalobkyně překročením nejvyšší povolené rychlosti porušila své povinnosti, argumentovala žalobkyně zněním ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, a zdůrazňovala, že toto ustanovení vůbec neřeší dodržování nejvyšší povolené rychlosti, ale řeší pouze přizpůsobení rychlosti jízdy dopravní situaci a není tudíž zřejmé, co přesně měla žalobkyně porušit, když žalobkyně byla schopna jet rychlostí, kterou jela a nebránily jí v tom žádné okolnosti předvídané shora uvedeným zákonným ustanovením. Proto žalobkyně dovozovala, že neporušila ani jednu z povinností uváděných soudem I. stupně. Žalobkyně dále upozorňovala na to, že traktor odbočoval na polní cestu ze silnice I. třídy v místě, které n