17 Co 164/2026-120 – Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 24. 10. 2025 domáhala na žalované zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy, která jí měla být způsobena nezákonným rozhodnutím (nezákonným trestním stíháním). Požadovala 25 234 Kč za náklady právního zastoupení a 300 000 Kč za negativní dopady trestního stíhání do její osobnostní sféry. Tvrdila, že její trestní stíhání bylo zahájeno usnesením , právnická osoba, ze dne 28. 2. 2023, č. j. , spisová značka, , pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a pro přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Rozhodnutím Vrchního státního zastupitelství v , adresa, ze dne 17. 10. 2024, č. j. , spisová značka, , které jí bylo doručeno dne 29. 10. 2024, byla věc postoupena , právnická osoba, , neboť nešlo o trestný čin. Následně bylo řízení o podezření z kázeňského přestupku usnesením služebního funkcionáře , právnická osoba, ze dne 29. 4. 2025 zastaveno, neboť skutek se nestal nebo není kázeňským přestupkem. Specifikovala náklady obhajoby, a požadavek na náhradu nemajetkové újmy odůvodnila tím, že bylo mimořádně zasaženo do jejího pracovního i rodinného a soukromého života, mimo jiné tím, že měla doma nainstalovanou operativní sledovací techniku. Nárok na náhradu škody a újmy předběžně uplatnila u žalované dne 25. 4. 2025, v celkové výši 1 124 694 Kč (122 694 Kč na nákladech obhajoby včetně DPH, 1 000 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím a 2 000 Kč za nemajetkovou újmu za nezákonné umístění v cele předběžného zadržení), žalovaná rozhodla stanoviskem ze dne 23. 10. 2025, uznala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, nárok uspokojila pouze částečně, na nákladech právního zastoupení jí přiznala částku 91 960 Kč včetně DPH a na náhradě nemajetkové újmy částku 100 000 Kč.2. Žalovaná souhlasila s tím, že u ní žalobkyně dne 25. 4. 2025 předběžně uplatnila nárok podle zákona č. 82/1998 Sb. sestávající z nákladů právního zastoupení ve výši 122 694 Kč, náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 1 000 000 Kč a částky 2 000 Kč za zadržení. Tento nárok projednala a stanoviskem ze dne 23. 10. 2025 žalobkyni přiznala náhradu nákladů obhajoby ve výši 91 960 Kč, zadostiučinění za nemajetkovou újmu z trestního stíhání ve výši 100 000 Kč a částku 1 500 Kč za zadržení. Připustila, že usnesení o zahájení trestního stíhání představuje nezákonné rozhodnutí, zdůraznila, že další uplatněné nároky žalobkyně nebyly dostatečně prokázány, že trestní stíhání trvalo přibližně jeden rok a osm měsíců, probíhalo pouze v přípravném řízení, nebylo medializováno a skončilo bez odsuzujícího rozsudku. Také připustila negativní dopady trestního stíhání do psychické sféry žalobkyně a do její profesní situace, s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dovodila, že k odčinění vzniklé újmy postačuje přiznané peněžité zadostiučinění ve výši 100 000 Kč spolu s omluvou.3. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované měla za to, že žalovaná bagatelizuje důsledky nezákonného zásahu do její osobnostní sféry, nepřihlíží ke konkrétním okolnostem jejího případu. Byť trestní stíhání formálně trvalo 1 rok a 8 měsíců, vedlo k jejímu postavení mimo službu po dobu dvou let, k reálné hrozbě ztráty povolání založeného na bezúhonnosti. Popsala zásadní zásah do soukromí včetně odposlechů v domácím prostředí a jejich dopad na osobní a intimní život. Nesouhlasila s tvrzením žalované, že nebyl prokázán rozpad partnerského vztahu. Po poučení a výzvě soudu I. stupně (§ 118a odst. 1, 3 o.s.ř.) žalobkyně doplnila skutková tvrzení o zásahu trestního stíhání do její osobnostní sféry, zejména do cti, důstojnosti, dobré pověsti, soukromí a psychického zdraví, který se projevil dlouhodobým stresem, úzkostí, obavami ze ztráty zaměstnání a pocitem společenské stigmatizace. Popsala zásah do soukromí spočívající v instalaci operativní techniky v jejím bytě po dobu šesti měsíců a v umístění do cely předběžného zadržení, ke svým tvrzením navrhla důkazy.4. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost žalobkyni zaplatit částku 63 310 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu o zaplacení částky 261 924 Kč zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 26 556 Kč k rukám jejího právního zástupce, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).5. Na základě nesporných skutečností a po provedeném dokazování vyšel soud I. stupně ze zjištění, že žalobkyně uplatnila 25. 4. 2025 u žalované nárok na poskytnutí náhrady škody a nemajetkové újmy podle zák. č. 82/1998 Sb., požadovala náhradu nákladů na právní zastoupení 122 694 Kč, náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí 1 000 000 Kč a náhradu nemajetkové újmy ze zadržení 2 000 Kč, žalovaná uplatněný nárok projednala, stanoviskem ze dne 23. 10. 2025 jej shledala částečně důvodným, žalobkyni odškodnila částkou 91 960 Kč za náklady obhajoby, částkou 100 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím a částkou 1 500 Kč za zadržení. Usnesením , právnická osoba, ze dne 28. 2. 2023, č. j. , spisová značka, bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a pro přečin podle § 230 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Trestní stíhání bylo rozhodnutím Vrchního státního zastupitelství v , adresa, ze dne 17. 10. 2024, č. j. , spisová značka, , doručeným žalobkyni dne 29. 10. 2024, podle § 171 odst. 1 trestního řádu postoupeno , právnická osoba, , neboť nešlo o trestný čin. Následně bylo řízení o podezření z kázeňského přestupku usnesením služebního funkcionáře , právnická osoba, ze dne 29. 4. 2025 podle § 50 odst. 1 zákona o služebním poměru zastaveno s tím, že skutek se nestal nebo není kázeňským přestupkem.6. Zjistil průběh trestního stíhání žalobkyně se zaměřením na to, jaké úkony právní služby ze strany jejího obhájce byly vykonány.7. Také vyšel ze zjištění, že v rozhodné době byl partnerem žalobkyně , jméno FO, , jejich partnerský vztah se v důsledku stresu vyvolaného trestním stíháním žalobkyně, domovní prohlídky, která byla v souvislosti se stíháním žalobkyně provedena u jeho bývalé manželky, skutečnosti, že žalobkyně byla postaven mimo službu, s příjmem sníženým na 60 % a byla fakticky izolována od společnosti, což na ni mělo výrazný negativní dopad, postupně zhoršoval, až se v říjnu 2023 rozpadl. Pro žalobkyni představovalo trestní stíhání mimořádný zásah do její soukromé i profesní sféry, po více než dvaceti letech výkonu služby u , právnická osoba, , kdy byla hrdá na svou práci, vnímala trestní stíhání jako ponížení a křivdu, byla šokovaná a bezmocná, umístění do cely předběžného zadržení pro ni bylo traumatizující zkušeností. Nejvíce zatěžujícím zásahem pro ni byly odposlechy a sledování v bytě, když se zpětně seznamovala s úředními záznamy, uvědomila si, že byla po dobu přibližně šesti měsíců nepřetržitě monitorována, takový zásah měla za hluboce ponižující, narušující intimní sféru a trvale podlamující pocit bezpečí v domově. Byla vyřazena z pracovního kolektivu, vztahy na pracovišti se zásadně zhoršily, tento stav přetrvává. Po dobu dvou let byla postavena mimo službu, pobírala pouze snížený příjem, její denní režim spočíval převážně v izolovaném pobytu doma. O trestním stíhání neinformovala nejbližší rodinu, zejména matku, aby ji nezatížila, a veškerou tíhu situace nesla sama. Pociťovala stud, společenskou izolaci a neschopnost o prožité zkušenosti hovořit s okolím. Trestní stíhání negativně ovlivnilo i její profesní rozvoj, žila v permanentním strachu z profesního i osobního selhání a nebyla schopna vést běžný život.8. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále také jen zákon). Dovodil, že v řízení byla prokázána, existence odpovědnostního titulu, nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně (§ 8 odst. 1 zákona), a zabýval, se dalšími podmínkami odpovědnosti státu za škodu, resp. nemajetkovou újmu, a to vznikem této újmy a příčinnou souvislostí.9. Pokud jde o náhradu škody spočívající v nákladech na obhajobu, na niž má žalobkyně nárok podle § 31 zákona, po posouzení účelnosti provedených úkonů a jejich ohodnocení podle vyhl. č. 177/1996 Sb., uzavřel, že žalobkyni náleží (nad rámec plnění přiznaného žalovanou) ještě částka 13 310 Kč, kterou tvoří odměna za dva úkony a čtyři půl úkony právní služby, tj. za čtyři úkony po 2 300 Kč 9 200 Kč, šest režijních paušálů po 300 Kč a náhrada 21 % DPH ve výši 2 310 Kč.10. Pokud jde o výši a způsob zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, dle něhož je při stanovení formy či výše zadostiučinění třeba vycházet z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání, a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a př