17 Co 55/2026-119 — Městský soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl návrh, kterým se žalobkyně domáhala uznání rozhodnutí , adresa, soudu ve městě , adresa, v Ruské federaci, č. , spisová značka, , ze dne 24.6.2024, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného , Jméno žalovaného, , narozeného , Datum narození žalovaného, , bytem , Adresa žalovaného, , hradit ve prospěch , Jméno žalobkyně, , narozené , Datum narození žalobkyně, , bytem , Adresa žalobkyně, , výživné na jejich nezletilého syna , jméno FO, , narozeného , datum, měsíčně ¼ výdělku a (nebo) jiného příjmu, a to od , datum, do dosažení zletilosti, tj. do , datum, a o povinnosti vybrat od žalovaného státní poplatek ve výši 150 rublů do místního rozpočtu v celém rozsahu, na území České republiky (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 6 655 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno advokáta, (výrok II.).2. Žalobkyně se domáhala uznání cizozemského rozhodnutí, požadovala, aby na území České republiky bylo uznáno rozhodnutí , adresa, soudu ve městě , adresa, v Ruské federaci, č. , spisová značka, , ze dne 24. 6. 2024 (dále také jen ruské rozhodnutí), které se stalo vykonatelným dnem jeho vydání a kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného platit výživné na nezletilého syna , jméno FO, (, jméno FO, ) , jméno FO, , ve výši ¼ výdělku žalovaného a nebo jiného příjmu žalovaného měsíčně, a to od , datum, do dosažení zletilosti a dále byla žalovanému uložena povinnost uhradit státní poplatek ve výši 150 rublů do místního rozpočtu. Odkazovala na čl. 54 odst. 1 písm. a) dvoustranné mezinárodní smlouvy uveřejněné vyhláškou č. 95/1983 Sb. o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (dále také jen „mezinárodní smlouva“) s tím, že se jedná o rodinnou věc majetkové povahy, pro případ, že by soud neaplikoval mezinárodní smlouvu, dovozovala postup podle § 16 odst. 1 zákona č. 91/2012 o mezinárodním právu soukromém (ZMPS), event. uznání rozhodnutí zvláštním výrokem.3. Žalovaný namítal, že návrh byl českému soudu podán žalobkyní přímo, v rozporu s čl. 55 mezinárodní smlouvy, když žalobkyně nemá na území České republiky bydliště nebo přechodný pobyt, měla návrh podat prostřednictvím soudu (ruského), který ve věci rozhodl v prvním stupni. Dále namítal, že z předložených dokladů nevyplývá, že by byl v řízení řádně zastoupen, za situace, kdy se jej osobně neúčastnil, že doložení takového potvrzení je obligatorním požadavkem mezinárodní smlouvy (čl. 55 odst. 3). Tvrdil, že uznání cizího rozhodnutí brání, pokud o téže věci je vedeno řízení u českého soudu a toto řízení bylo zahájeno dříve, než bylo zahájeno řízení v cizině, v němž bylo vydáno rozhodnutí, jehož uznání se navrhuje, že bylo vedeno řízení u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Namítal, že není dána materiální vzájemnost, neboť rozhodnutím , adresa, okresního soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2025 bylo odmítnuto uznání rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, , o svěření nezletilého do péče otce a ruským soudem byl zamítnut jeho návrh na návrat nezletilého do České republiky, že uznání rozhodnutí by se zjevně příčilo veřejnému pořádku, neboť nezletilý byl rozhodnutím českého soudu svěřen do péče otce, matce byla stanovena povinnost hradit výživné, vycestování nezletilého do Ruské federace proběhlo z iniciativy žalobkyně bez souhlasu žalovaného, v kontaktu s nezletilým mu brání.4. Žalobkyně k námitkám žalovaného uvedla, že všechny obligatorní náležitosti pro podání návrhu dle čl. 55 mezinárodní smlouvy splnila, sice se aktuálně zdržuje na území Ruské federace, ale má stále hlášeno bydliště na území České republiky, v obvodu Obvodního soudu pro , adresa, na adrese , adresa, , na této adrese účastníci vlastní nemovitost – bytovou jednotku, na této adrese se zdržuje žalovaný, má zde i místo podnikání. V řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, které žádá uznat, byl žalovaný řádně předvolán i řádně zastoupen svým právním zástupcem, tj. řízení se účastnil. Vyslovila názor, že není dána překážka litispendence, neboť není dána totožnost předmětu řízení, že není dán ani rozpor s veřejným pořádkem (krajní korektiv), rozhodnutí, které žádá uznat bylo vydáno v souladu s nejlepším zájmem nezletilého a ochrana tohoto zájmu je zaručena rovněž českým právním řádem. Samotná skutečnost, že zdejší opatrovnický soud rozhodl odlišně od zahraničního soudu nezakládá bez dalšího neslučitelnost s veřejným pořádkem, zejména nebyla-li tato vyživovací povinnost fakticky naplňována, došlo ke změně okolností, žalobkyně plní zcela svoji vyživovací povinnost. Měla za to, že není dána ani překážka nedostatečné vzájemnosti, neboť smluvní strany mezinárodní smlouvy se zavázaly ke vzájemnému uznávání rozhodnutí justičních orgánů v majetkových a nemajetkových věcech.5. Soud I. stupně dovodil, že je dána jeho mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci podle čl. 56 odst. 1 mezinárodní smlouvy, jako soudu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí vykonáno, že je dána i jeho místní příslušnost, neboť v obvodu tohoto soudu může nastat skutečnost, která má pro uznání rozhodnutí význam, konkrétně v obvodu tohoto soudu má být výkonem postihnut majetek žalovaného, který má bydliště v obvodu Obvodního soudu pro , adresa, . Konstatoval, že cizí rozhodnutí v majetkových věcech se uznávají bez dalšího řízení, jak by tomu mohlo být i v tomto případě, nicméně je možné cizí rozhodnutí uznat ve zvláštním řízení v případě, kdy žalobkyně trvá na uznání rozhodnutím soudu, proto ve věci rozhodl, rozsudkem bez nařízení jednání v souladu s § 16 odst. 3, 4 ZMPS.6. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně žádala uznání ruského rozhodnutí vydaného dne 24. 6. 2024 na základě žaloby podané dne 23. 8. 2023, kterým byla žalovanému uložena povinnost hradit žalobkyni výživné na jejich nezletilého syna , jméno FO, , že rozhodnutí o vymáhání výživného se vykonává okamžitě, proti rozhodnutí bylo přípustné odvolání, ke dni 7. 8. 2024 rozhodnutí nenabylo právní moci, žalovaný byl v řízení zastoupen. Dne 29. 11. 2023 byl vydán Centrálním obvodním soudem města , adresa, rozsudek č. , spisová značka, ve věci návrhu žalovaného o navrácení nezletilého nezákonně přemístěného do Ruské federace z místa bydliště nezletilého v České republice, návrh byl zamítnut s odůvodněním, že nezletilý se již plně přizpůsobil životu v Ruské federaci. Dne 25.7.2025 bylo vydáno , adresa, obvodním soudem rozhodnutí č. , spisová značka, ve věci výkonu rozhodnutí zahraničního soudu na území Ruské federace, návrh žalovaného na výkon rozhodnutí vydaného Obvodním soudem pro , adresa, dne 18. 7. 2023 na území Ruské federace byl zamítnut s odůvodněním, že výkon rozhodnutí je v rozporu se zájmy nezletilého. Účastníci řízení mají ve spoluvlastnictví v režimu manželé cizího práva – nemovitost na adrese , adresa, , žalovaný má na této adrese evidované sídlo v rámci svého živnostenského oprávnění. Na základě návrhu otce ze dne 1. 12. 2022 Obvodní soud pro , adresa, rozhodl rozsudkem ze dne 18. 7. 2023 č. j. , spisová značka, o úpravě poměrů k nezletilému , jméno FO, tak, že nezletilého svěřil do péče otce a matce uložil povinnost hradit výživné, rozsudek nabyl dne 20. 9. 2023 právní moci. Návrh matky podaný dne 25. 9. 2023 na změnu výchovy nezletilého , jméno FO, byl rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 5. 12. 2023, č. j. , spisová značka, zamítnut, rozsudek nabyl dne 18. 1. 2024 právní moci.7. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce, dle čl. 54, 56, 60 mezinárodní smlouvy.8. Dospěl k závěru, že je dána překážka uznání podle čl. 60 písm. d) mezinárodní smlouvy, dle něhož uznání může být odmítnuto, jestliže bylo již o téže věci mezi týmiž účastníky na území smluvní strany, kde má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno, vydáno dříve rozhodnutí, které nabylo právní moci, nebo jestliže orgán této smluvní strany zahájil dříve řízení v téže věci, že existence pravomocného rozhodnutí českého soudu o témže právním poměru představuje důvod pro odepření uznání. Vycházel z judikatury Nejvyššího soudu ČR o totožnosti věci (rozsudek ze dne 24. 3. 1999 sp. zn. 25 Cdo 1751/98). Uzavřel, že uznání ruského rozhodnutí brání rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 18. 7. 2023, vydaný v téže věci, tj. ve věci týkající se výživného nezletilého a plnění vyživovací povinnosti rodiče mezi týmž účastníky, který nabyl dne 20. 9. 2023 právní moci, a kterým byl nezletilý svěřen do péče otce a matce bylo stanoveno výživné. Žalobkyně se domáhá uznání ruského rozhodnutí vydaného až dne 24. 6. 2024. Z důvodu, že o téže věci bylo českým soudem dříve vydáno jiné pravomocné rozhodnutí, návrh zamítl. Dodal, že již detailně neposuzoval další důvody pro odepření uznání ruského rozhodnutí, nicméně i z dalších důvodů by bylo možné dospět k totožnému závěru, při aplikaci korek