19 Co 282/2025-640 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby provedené žalovanou 1) coby dražebníkem dne 23. 7. 2020, jejímž předmětem byl prodej pozemku parc. č. , číslo, o výměře 497 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, budova č. p. , číslo, , bydlení; pozemku parc. č. , číslo, o výměře 303 m², ostatní plocha, ostatní komunikace; pozemku parc. č. , číslo, o výměře 861 m², zahrada, zemědělský půdní fond; pozemku parc. č. , číslo, o výměře 126 m², ovocný sad, zemědělský půdní fond, vše zapsáno na LV č. , číslo, , katastrální území (dále jen „kat. úz.“) , adresa, , , adresa, , u Katastrálního úřadu pro , adresa, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „předmětné nemovitosti“ nebo „dražené nemovitosti“) (výrok I.), a dále rozhodl, že žalobkyně jsou povinny nahradit náklady řízení žalované 1) ve výši 1 269 400 Kč (výrok II.), žalované 2) ve výši 300 Kč (výrok III.) a žalované 3) ve výši 1 588 548,50 Kč (výrok IV.).2. Rozhodl tak k návrhu na určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby dle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoVD“), odůvodněným tvrzením, že dražební vyhláška neobsahovala zákonem stanovené náležitosti, včetně uvedení práv a závazků na předmětu dražby váznoucích, nebyla zveřejněna, žalobkyním nebylo zasláno oznámení o konání dražby, nebyla provedena prohlídka nemovitostí, nemovitosti byly ke dni vydání dražební vyhlášky zatíženy exekučními příkazy, a konečně že smlouvy o úvěru ze dne 4. 5. 2017, 30. 5. 2017 a 10. 3. 2018 jsou smlouvami spotřebitelskými, absolutně neplatnými, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, odporují zákonu a zjevně narušují veřejný pořádek, neboť obcházejí zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).3. Žalované navrhly zamítnutí žaloby s tím, že dražba proběhla v souladu se zákonem a že smlouvy o úvěrech jsou platné, neboť se jednalo o podnikatelské úvěry. Žalovaná 3) vznesla námitku promlčení námitky žalobkyň dovolávat se relativní neplatnosti smluv o úvěrech.4. V této věci se jedná o druhé rozhodnutí, když předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 14. 9. 2022, č. j. , spisová značka, , byl zrušen rozsudkem odvolacího soudu ze dne 23. 8. 2023, č. j. , spisová značka, , se závazným právním názorem k dalšímu postupu ve věci.5. K charakteru žaloby soud prvního stupně zopakoval, že se nejedná o žalobu na určení ve smyslu § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť návrh se opírá o § 48 odst. 3, 4, 5 ZoVD. V případě vyslovení neplatnosti dražby nenabývá vydražitel vlastnické právo k předmětu dražby, neboť § 1109 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) sanuje pouze vady předchozího nabytí, nikoliv vady dražby jako takové.6. K včasnosti uplatnění žaloby zopakoval, že tříměsíční lhůta pro její podání byla dle § 48 odst. 3 věta třetí, odst. 4 věta třetí ZoVD zachována, neboť dražba se konala dne 23. 7. 2020 a žalobní návrh mu byl doručen dne 30. 7. 2020.7. K věcné legitimaci odkázal na § 48 odst. 3, 4 a 5 ZoVD s tím, že i dlužnice musí uvést tvrzení (a tato prokázat), že do jejich práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo. Uzavřel, že za taková tvrzení nelze považovat tvrzení o neplatnosti úvěrové smlouvy, o tom, že před provedením dražby uhradily částku 17 352 323 Kč, tedy částku vyšší, než jim byla poskytnuta, nebo že žalovaná 3) proti jejich vůli uhradila exekučně vymáhané pohledávky, čímž vědomě odstranila zákonnou překážku bránící provedení nedobrovolné veřejné dražby.8. Neplatnost dražby posoudil z taxativně vymezených důvodů dle § 48 odst. 3, 4 a 5 ZoVD a uvedl, že: a) dražební vyhláška obsahovala zákonem stanovené požadavky dle § 43 odst. 1 ZoVD, včetně důvodu dražby dle § 40 odst. 2 ZoVD, byla vyvěšena na úřední desce dle § 43 odst. 2 ZoVD a byla oběma adresátům doručena více než 60 dnů před zahájením dražby, b) doručení oznámení o dražbě, včetně dražební vyhlášky a oznámení o započetí výkonu práva zástavního věřitele bylo dlužníkům (i , jméno FO, ), doručováno dne 21. 5. 2020 do vlastních rukou, k doručení došlo dne 25. 5. 2020, a c) oznámení o dražbě obsahovalo zákonem stanovené náležitosti dle § 40 odst. 2 ZoVD.9. K zahájení řízení u Okresního soudu v , adresa, o určení nepřípustnosti prodeje zástavy vedeného pod sp. zn. , spisová značka, odkázal na § 46b ZoVD. Uvedl, že řízení bylo zahájeno dne 15. 7. 2020, datum konání dražby bylo stanoveno na 23. 7. 2020. Dle § 46b odst. 3 ZoVD prekluzivní lhůta pro podání včasného návrhu na určení nepřípustnost dražby uběhla dnem 25. 6. 2020, tedy nebyla dána překážka provedení dražby v podobě zahájení takového řízení.10. Námitku neprovedení prohlídky předmětu dražby posuzoval dle § 15 odst. 1, 2 ZoVD. Uzavřel, že dražební vyhláška obsahuje zákonem stanovené údaje, žalobkyně a) o ní byla telefonicky a e-maily ze dne 19. 6. a 22. 6. 2020 informována, přesto prohlídku neumožnila. S ohledem na § 15 odst. 4 ZoVD nelze z tohoto důvodu vyslovit neplatnost dražby.11. K námitce neexistence vykonatelné pohledávky uvedl, že dražba byla nařízena dle notářských zápisů ze dne 4. 5. 2017, sp. zn. , spisová značka, , ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. , spisová značka, , a ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. , spisová značka, dle § 36 odst. 1 ZoVD. Uzavřel, že notářské zápisy obsahují zákonem stanovené náležitosti dle § 71 b) zákona č. 358/1992 Sb., notářský řád (dále jen „NŘ“), včetně prohlášení povinných osob o svolení k vykonatelnosti.12. Dále se soud prvního stupně zabýval otázkou platnosti smluv a existencí neuhrazených pohledávek. Konstatoval, že úvěrové smlouvy ze dne 4. 5. 2017, 30. 5. 2017 a 10. 3. 2018 nemají charakter smluv o spotřebitelském úvěru s ohledem na účel, pro který byly uzavřeny, pro okolnosti panující při jejich vzniku i pro označení stran smlouvy. Uzavřel, že se jedná o smlouvy o podnikatelském úvěru. Nepřisvědčil ani námitce ohledně aplikace novely ZoSÚ, provedené zákonem č. 186/2020 Sb., která nabyla účinnosti dne 24. 4. 2020. Podmínkou pro aplikaci novelizovaného znění § 122 ZoSÚ je, aby prodlení nastalo až po účinnosti novely. Dle smluvních podmínek mělo dojít k úhradě úvěrů nejpozději posledními splátkami ke dni 25. 4. 2019 (úvěr I.), ke dni 25. 5. 2019 (úvěr II.) a ke dni 25. 2. 2019 (úvěr III.).13. Dále posuzoval, zda nedošlo k naplnění dvou kumulativních podmínek, a to podmínky adhezní kontraktace ve smyslu § 1798 odst. 1 o. z. a podmínky postavení druhé smluvní strany jako strany slabší ve smyslu § 433 o. z. Konstatoval, že se nejedná o formulářové smlouvy, návrhy vypracovala žalovaná 3) dle podkladů žalobkyň a veřejně dostupných zdrojů, jednání o podmínkách první smlouvy trvalo přes tři měsíce, žalobkyně byly zastoupeny advokátem, setkání probíhala v sídlech obou stran, při podpisu smluv byl notářský kandidát , tituly před jménem, , jméno FO, , vybavený tiskárnou, žalobkyně si mohly text přečíst, změny nenavrhly. K tomu odkázal na rozsudek Městského soudu v , adresa, ze dne 24. 3. 2024, č.j. , incidenční spisová značka, . Neshledal ani, že by žalobkyně byly v postavení slabší strany, když žalobkyně a) podnikala od roku 1995, bylo jí poskytnuto , číslo, dotací ve výši přes , částka, , byla správcem dědictví po otci (mj. , místo, , adresa, s lesním hospodářstvím a dřevovýrobou), žalobkyně b) pak podnikala od roku 1998, provozovala restaurační zařízení a zakoupila pozemky pro developerský projekt. Uzavřel, že se nejednalo o adhezní smlouvy dle § 1798 o. z.14. Neztotožnil se tak se závěry rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 22. 2. 2023, č. j. , spisová značka, , jímž bylo určeno, že prodej (jiných) nemovitostí formou (jiné) veřejné nedobrovolné dražby, byl nepřípustný. Tam řešené pohledávky vyplývaly ze stejných smluv o úvěrech a dražba byla vedena pro jiné nemovitosti; předmětné smlouvy o úvěru byly v odkazovaném řízení shledány adhezními a neplatnými. Soud prvního stupně v té souvislosti konstatoval, že krajský soud vycházel z odlišného skutkového stavu, především ohledně toho, že žalobkyně nemohly cokoliv ve smlouvách měnit.15. Neměl ani za prokázané, že smlouvy o úvěru byly uzavřeny v rozporu s dobrými mravy. Ve všech byl sjednán úrok 18 % ročně, úrok z prodlení dle právních předpisů, smluvní pokuty byly žalobkyním počítané z počáteční jistiny (10 % pro případ porušení závazku, 0,35 % denně pro případ porušení finančního závazku), finanční prostředky z prodeje nemovitostí žalobkyň měly být čerpány na účet žalované 3). K smluvnímu úroku odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v , adresa, ze dne 10. 12. 2015, č. j. , spisová značka, , dle něhož se za přiměřenou sazbu ročního úvěru považuje i úrok 40 % ročně. K výši smluvní pokuty odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, například usnesení sp. zn. 20 Cdo 716/2022, dle něhož není ještě pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužné částky v rozporu s dobrými mravy. Nedovodil tak absolutní neplatnost právního jednání ve smyslu § 588 o. z. ve sp