20 Co 15/2026-172 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost vystěhovat se a vyklidit nemovité věci z pozemku parcelní číslo (p. č.) , číslo, , jehož součástí je stavba číslo popisné , číslo, , pozemků p. č. , číslo, , p. č. , číslo, , p. č. , číslo, , p.č. , číslo, a p.č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsaných na LV č. , číslo, v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , do 15 dnů od právní moci rozsudku a zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 38 033 Kč. Žalobkyně se domáhala na žalovaném vyklizení předmětných nemovitostí v jejím výlučném vlastnictví, které žalovaný i po rozvodu manželství účastníků rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , jenž nabyl právní moci , datum, , bez právního důvodu užívá. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s obranou, že nemovitosti jsou součástí společného jmění manželů, neboť dne 20.5.2025 odstoupil od dohody účastníků o zúžení společného jmění účastníků, sepsané notářským zápisem notářky , tituly před jménem, , jméno FO, dne 27. 6. 2003 pod sp.zn., , spisová značka, , , spisová značka, , z důvodu tísně a nápadně nevýhodných podmínek.2. Soud I. stupně učinil skutková zjištění, popsaná v odstavcích 4. až 11. rozsudku a zjistil, že účastníci za trvání manželství uzavřeli dne , datum, výše uvedenou dohodu o zúžení společného jmění, kterou se dohodli na tom, že se výlučnou vlastnicí sporných nemovitostí stane žalobkyně a žalovaný se stane výlučným vlastníkem částky 200 000 Kč, která měla být použita jako vklad jediného společníka do zakládané společnosti , právnická osoba, ., dále se dohodli o zúžení společného jmění ohledně budoucích příjmů ze zaměstnaneckého poměru každého z účastníků, příjmů z podnikatelské činnosti každého z účastníků, nově získaných nemovitých věcí včetně vnitřního zařízení, součástí a příslušenství, nabyté některým z účastníků po uzavření této smlouvy, výnosů, užitků a přírůstků nemovitých věcí, které budou předmětem jejich výlučného vlastnictví, movitých věcí, které netvoří obvyklé vybavení domácnosti, a movitých věcí nabytých některým z účastníků pro potřeby podnikatelské činnosti nebo z příjmů získaných z této podnikatelské činnosti. Účastníci bylo rozvedeni shora uvedeným rozsudkem s právní mocí , datum, . Žalovaný vedl se žalobkyní spor o určení, že předmětné nemovitosti jsou součástí dosud nevypořádaného společného jmění účastníků. Žaloba byla zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 29.4.2024,, Anonymizováno, č.j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 6.12.2024, č.j. , spisová značka, , dovolání žalovaného v postavení žalobce bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2025, č.j. , spisová značka, . Žalovaný v uvedeném řízení tvrdil, že dohoda o zúžení společného jmění je neplatná, neboť důvodem jejího uzavření byl úmysl účastníků obejít zákon a vyhnout se úhradě nedoplatku daně z příjmu ze společného majetku a případnému postižení tohoto majetku. Soudy uzavřely, že dohoda je platná, vůle účastníků byla vážná a žalobkyně je vlastnicí předmětných nemovitosti, z úmyslu obejít zákon a vyhnout se nedoplatku daně z příjmu nemůže žalovaný těžit a domáhat se soudní ochrany. Žalovaný věděl o tom, že žalobkyně předmětné nemovité věci získala do výlučného vlastnictví a nic proti tomu po dobu dalších více než 10 let nenamítal, ačkoliv mohl iniciovat sepis nového notářského zápisu, kterým by došlo k navrácení nemovitých věcí do režimu společného jmění manželů. Žalovaný poté dopisem ze dne 27.5. 2025 (správně 29. 4. 2025) od dohody o zúžení společného jmění odstoupil s tvrzením, že byla uzavřena v tísni v situaci, kdy hrozilo zabavení nemovitostí , orgán, a za nápadně nevýhodných podmínek pro žalovaného, který obdržel cca o 30násobek méně než žalobkyně. Žalobkyně toto odstoupení od dohody dopisem ze dne 26.5.2023 odmítla. Žalobkyně opakovaně dne 14.8.2023 a 16.10.2023 vyzvala žalovaného k vyklizení nemovitostí, které ten odmítl.3. Soud I. stupně dovodil, že nebyly splněny zákonné podmínky pro odstoupení žalovaného od dohody o zúžení společného jmění ve smyslu § 49 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013, (obč. zák.) ve spojení s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1.1.2014 (o. z.) Poukázal na výsledek řízení o určení vlastnictví s tím, že žalovaný tíseň a nápadně nevýhodné podmínky uváděl již v tomto řízení a soudy je neshledaly. Návrhy žalovaného na provedení důkazů proto s ohledem na závěry soudů v předcházejícím řízení zamítl jako nadbytečné a uzavřel, že za tíseň nelze považovat zákonnou povinnost platit daně. K otázce nápadně nevýhodných podmínek poukázal na judikatorní závěry, podle nichž není dohoda o vypořádání společného jmění manželů, kterou jeden z účastníků nabude podstatně menší podíl, případně se mu nedostane ničeho, neplatná (viz rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1283/2003, sp. zn. 22 Cdo 1247/2005). Poukázal dále na to, že žalovaný až do roku 2023, kdy podal žalobu, proti dohodě o zúžení společného jmění nebrojil a určení její neplatnosti se domáhal až v souvislosti s rozvodem manželství a požadavkem žalobkyně na jeho vystěhování, jeho jednání proto označil za účelové. Uzavřel, že odstoupení žalovaného od dohody o zúžení společného jmění účastníků není platné a žaloba je oprávněná, neboť žalobkyně je výlučnou vlastnicí nemovitostí a žalovaný k nim nedisponuje žádným právním titulem, který by jej opravňoval je užívat. Žalobě proto podle § 769 o.z. vyhověl a žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) plnou náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 23. rozsudku.4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Soudu I. stupně vytkl, že neprovedl jím navrhované důkazy výslechy svědků, jež měly za účelem dokázání jeho tísně při uzavření dohody účastníků o zúžení společného jmění ze dne 27. 6. 2003 prokázat, že byla uzavírána s cílem vyvedení majetku před , orgán, jako věřitelem. Poukázal na to, že v předchozím řízení byla v rozhodnutí Městského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, zmíněna možnost od dohody odstoupit pro tíseň a nápadně nevýhodné podmínky. Dovozoval, že takové odstoupení mohl učinit, neboť dohoda byla uzavřena pro něho za nápadně nevýhodných podmínek, s nimiž souhlasil proto, že byl v tísni v důsledku ohrožení majetku účastníků. Dále namítl, že mu bylo odňato právo účasti na jednání dne 13.10.2025, protože uvěřil předchozí informaci kanceláře soudu, že věc je na „čekačce“ z důvodu řešení jeho námitky podjatosti soudkyně, a zpráva o tom, že jednání nebude k jeho žádosti odročeno, mu byla doručena až dne 13.10.2025 v 9.30 hodin. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl nebo, aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolání po změně právního zastoupení doplnil tak, že i pokud se odvolací soud ztotožní s právním závěrem soudu I. stupně, nelze přehlédnout nestandardní vztahy účastníků, kteří doposud nemovitosti společně užívali bez obtíží, jejich vztahy jsou dobré, žalovaný přispíval na energie, platil veškeré opravy v domě a investoval do jeho modernizace přes milion korun. Poukázal na to, že zúžené společné jmění dosud nebylo vypořádáno a že se o předmětný majetek v převažující míře zasloužil. Dovozoval proto s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, že žalobní návrh je v rozporu s dobrými mravy, neboť jiné bydliště nemá. Konečně doplnil, že podal žalobu o zřízení věcného břemene bydlení v domě a navrhl přerušení řízení do rozhodnutí o ní.5. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Poukázala na to, že její vlastnické právo k nemovitostem bylo postaveno najisto v předchozím řízení, v němž bylo provedeno rozsáhlé dokazování ohledně uzavření dohody o zúžení společného jmění, jehož provádění v tomto řízení by bylo nadbytečné. Ztotožnila se se závěrem soudu I. stupně o tom, že odstoupení od dohody nebylo oprávněné a nevyvolalo účinky zániku dohody, neboť nebyly naplněny zákonné předpoklady pro odstoupení. Placení daní nemohlo vyvolat právně relevantní tíseň, ani nebyly dány nápadně nevýhodné podmínky, jak již bylo konstatováno v rozsudku Městského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, . Žalovaný v průběhu řízení podal účelově námitku podjatosti soudkyně v rámci závěrečného návrhu s cílem zdržovat řízení a nedůvodně se domníval, že jednání, nařízení na dne 13.10.2025, bude odročeno, aniž bylo jeho žádosti vyhověno.6. Z obsahu odvolání se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř., odvolání však opodstatněným neshledal. Procesní námitky žalovaného nejsou důvodné. V případě, že žádosti o odročení jednání nevyhoví, není soud povinen účastníka o nevyhovění vyrozumět; je proto věc