20 Co 33/2026-79 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení 98 508 Kč s příslušenstvím a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 900 Kč. Žalobce se uvedené částky domáhal z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u Krajského soudu Ústí nad Labem (KSUL) pod sp. zn. , spisová značka, (posuzované řízení), vedeného jím v pozici žalobce o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 836 445 Kč. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že dostatečnou satisfakcí za předmětnou újmu žalobce je peněžní částka 65 000 Kč, kterou mu poskytla v rámci předběžného projednání nároku.2. Soud I. stupně učinil skutková zjištění, popsaná v odstavcích 4. až 7. rozsudku, konstatoval, že byla splněna podmínka předběžného projednání nároku, mezi účastníky je nesporné poskytnutí zadostiučinění žalovanou ve výši 65 000 Kč a žalobce je aktivně legitimován podle § 249 odst. l zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon. S odkazem na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva), § 13 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákona) a stanovisko Nejvyššího soudu sp.zn. Cpjn 206/2010 zdůraznil, že délka řízení je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách, vycházejících z působení státu v projednávané věci, přičemž nelze vycházet z nějaké abstraktní předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou. Dovodil, že posuzované řízení trvalo 6 let a 5 měsíců, bylo standardně obtížné, ale probíhalo opakovaně na třech stupních soudní soustavy, což mělo za následek prodloužení jeho délky o dobu řízení před další instancí, přičemž ke zrušení rozhodnutí Nejvyšším soudem došlo v důsledku odlišného právního hodnocení. Žalobce se na délce řízení významně nepodílel a význam řízení pro něho byl standardní. K tomu soud I. stupně poukázal na to, že žalovaná částka nepředstavovala ani 1/6 majetkové podstaty dlužníka, která přesahovala 12 milionů Kč. V řízení neshledal významná období nečinnosti, kromě období od , datum, , kdy byl spis předložen Nejvyššímu soudu, do , datum, , kdy tento soud překračujíc dobu l roku rozhodl. Soud I. stupně uzavřel, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 náhradového zákona a k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, požadavek žalobce na zaplacení zadostiučinění v penězích je proto co do základu oprávněný. Při stanovení výše zadostiučinění vyšel z částky 15 000 Kč za první dva roky a za každý další rok řízení a výslednou částku snížil o 30% z důvodu počtu instancí, které se na vyřízení věci podílely. Dospěl k závěru, že žalobci náleží na zadostiučinění za předmětnou nemajetkovou újmu 56 875 Kč a vzhledem k tomu, že mu žalovaná dobrovolně plnila částku 65 000 Kč ve lhůtě podle § 15 odst. 1 náhradového zákona, žalobu zamítl a procesně úspěšné žalované přiznal podle § 142 odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.).3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, kterým sporoval výši svého nároku. Dovozoval, že soud I. stupně nesprávně snížil zadostiučinění o 30%, k čemuž poukazoval s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1112/2011 na to, že rozsudky nižších soudu byl zrušeny pro nesprávné právní posouzení a že mu nelze přičítat k tíži využití opravných prostředků, tudíž ani okolnost, že řízení probíhalo ve více stupních. Dovozoval dále, že v řízení se vyskytlo více „průtahů“, k čemuž poukazoval na časový odstup mezi jednotlivými úkony, na excesivní délku řízení před Nejvyšším soudem a na přerušení řízení. Tvrdil, že řízení pro něho coby insolvenčního správce mělo mimořádný význam, jelikož zásadně ovlivnilo průběh insolvenčního řízení a možnost uspokojení věřitelů. Uzavřel, že napadené rozhodnutí je „v příkrém rozporu s principem efektivního odškodnění“ ve smyslu § 31a náhradového zákona čl. 13 úmluvy a navrhl, aby je odvolací zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení nebo, aby je změnil a žalobě vyhověl.4. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Ve vyjádření k odvolání odmítla námitky žalobce proti ponížení základní částky jako nedůvodné s nepřípadným judikatorním odkazem, neboť právní pochybení při posouzení věci nelze hodnotit v neprospěch státu, jemuž nelze přičítat k tíži ani využití opravných prostředků účastníkem. Soud I. stupně správně zhodnotil období nečinnosti soudu, když hodnocení délky řízení před soudy jednotlivých stupňů je odvislé od hodnocení konkrétních úkonů a jednání soudu a jejich významu pro rozhodnutí ve věci. Žalovaná dále zdůraznila, že žalobci dotyčná újma vznikla jako insolvenčnímu správci a význam řízení pro něho byl maximálně standardní, ne-li nižší, protože jeho předmět se netýkal jeho majetkové sféry, ale konkursní podstaty dlužníka v insolvenčním řízení. Žalobce v replice k vyjádření žalované setrval na tvrzení, že řízení pro něho mělo mimořádný význam, když jednal v rámci své zákonné funkce ve prospěch majetkové podstaty dlužníka, zopakoval, že víceinstančnost řízení vyplynula z pochybení soudu a že v jeho rámci bylo opakovaně odročováno a bylo přerušeno z důvodu, které nezavinil.5. Z obsahu odvolání se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 1 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích §§ 212 a § 212a o. s. ř. Odvolání projednal v rámci nařízeného ústního jednání v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti řádně předvolaných žalobce a jeho zástupce, kteří se k němu bez omluvy nedostavili, a odvolání neshledal opodstatněným.6. Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Úmluvy a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podle § 13 odst. l náhradového zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. l náhradového zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závaznosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.7. Za porušení zásady rychlosti řízení ve smyslu nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. l náhradového zákona je třeba považovat takový postup soudu v řízení, který neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci, a kdy délka řízení tkví v příčinách, vycházejících z působení soudu v dané věci zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zák. č. 82/1998 Sb. ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, , sp.zn. , spisová značka, , sp.zn. , spisová značka, , sp.zn. , spisová značka, ).8. Soud I. stupně se výše uvedenými zásadami řídil a s jeho závěry, jimiž nejsou odvolací námitky způsobilé významně otřást, se odvolací soud ztotožnil. Soud I. stupně správně zhodnotil relevantní kritéria ve smyslu § 31a odst. 3 náhradového zákona a učinil s odkazem na přiléhavou judikaturu správné závěry stran modifikace základní částky peněžního zadostiučinění co do složitosti řízení, která se projevila v působení všech stupňů soudní soustavy v řízení. Případně a v souladu s konstantní judikaturou poukázal na to, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postup