23 Co 2/2026-130 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 26. 8. 2025 soud I. stupně zastavil řízení ohledně požadavku žalobce na zaplacení částky 380 775,40 Kč žalovanou na náhradě majetkové újmy (I), žalobu zamítl ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci na nemajetkové újmě 850 000 Kč (II) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (III).2. Žalobce se původně domáhal náhrady škody na žalované představující náklady na obhajobu ve výši 380 775,40 Kč a dále náhrady nemajetkové újmy ve výši 850 000 Kč, které mu měly vzniknout v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , které skončilo pravomocným zproštěním obžaloby Vrchním soudem v , adresa, dne 12. 3. 2024 sp. zn. , spisová značka, . Po částečném uspokojení nároku na náhradu nákladů obhajoby ve výši 205 556,40 Kč a 5 989,50 Kč vzal žalobce v průběhu řízení žalobu zpět v části týkající se majetkové škody, tj. ohledně částky 380 775,40 Kč, soud proto řízení výrokem I co do této částky zastavil a rozhodoval pouze o nároku na nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí, tj. v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného Krajským soudem v , adresa, pod shora citovanou sp. zn., tj. co do částky 850 000 Kč.3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby po úhradě nákladů majetkové újmy spočívajících v nákladech na obhajobu v trestním řízení; pokud se jedná o odškodnění za nezákonné trestní stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, namítla promlčení nároku žalobce, kdy tento uplatnil nárok mimo lhůtu vyplývající z § 32 odst. 3 zákona 82/1998 Sb. Žalovaná zdůraznila, že rozsudek Vrchního soudu v , adresa, ze dne 12. 3. 2024 sp. zn. , spisová značka, , kterým byl žalobce v trestní věci vedené u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, zproštěn obžaloby, byl vyhlášen za účasti žalobce a jeho obhájce a nabyl tak právní moci 12. 3. 2024, poté počala běžet následně šestiměsíční subjektivní lhůta, podle žalované žalobce uplatnil nárok u soudu až 14. 3. 2025, tedy po marném uplynutí zákonné lhůty (i při započítání stavení lhůty o dobu 6 měsíců v důsledku předběžného projednání nároku u žalované).4. Soud I. stupně po provedeném dokazování vyšel z nespornosti tvrzení účastníků o uplatnění nároku žalobce u žalované na náhradu majetkové újmy (spočívající v nákladech trestního řízení na obhajobu) a náhradu nemajetkové újmy v důsledku nezákonného trestního stíhání dne 3. 7. 2024, žalovaná stanoviskem z 16. 6. 2025 žalobci sdělila, že shledala částečně důvodným nárok na náhradu škody celkem ve výši 205 556,40 Kč, nároku na úhradu částky 850 000 Kč z titulu nemajetkové újmy nevyhověla. Trestní stíhání bylo pravomocně skončeno zproštěním obžaloby žalobce rozhodnutím Vrchního soudu v , adresa, dne 12. 3. 2024, kdy při vyhlášení zprošťujícího rozhodnutí Vrchního soudu v , adresa, byl přítomen žalobce a jeho 2 obhájci; žalobu přitom podal žalobce u Obvodního soudu pro, Anonymizováno, , adresa, až dne 14. 3. 2025.5. Po citaci ustanovení § 1, 5, 7, 8, 15, 31a, 32 odst. 3 a § 35 zákona č. 82/1998 Sb. ve spojení s ustanoveními upravujícími promlčecí lhůtu (§ 609, 610 a § 619 OZ) shledal sice soud naplnění odpovědnostních předpokladů státu za tvrzenou škodu (nemajetkovou újmu), a to v důsledku nezákonného trestního stíhání, kdy toto bylo ukončeno zproštěním obžaloby žalobce, s ohledem na důvodně vznesenou námitku promlčení se soud nezabýval z důvodu procesní ekonomie zkoumáním dalších odpovědnostních předpokladů státu za tvrzenou újmu (způsobením újmy a příčinnou souvislostí mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody), když námitku promlčení uplatněnou žalovanou neshledal rozpornou s dobrými mravy. Vyšel přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (30 Cdo 1291/2017), kdy trestní řízení ve vztahu k žalobci bylo ukončeno pravomocně zproštěním obžaloby, tj. k datu vyhlášení rozhodnutí Vrchního soudu v , adresa, . Nemajetková újma přitom vzniká poškozenému v průběhu trestního řízení, avšak nárok na náhradu nemajetkové újmy lze uplatnit teprve ve chvíli, kdy trestní stíhání skončí pravomocným zastavením nebo zproštěním obžaloby, pro počátek běhu subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůty je rozhodující okamžik, kdy se poškozený dozví o zprošťujícím rozsudku a nikoliv den, kdy mu bylo doručeno písemné odůvodnění rozsudku. Žalobce byl se zprošťujícím rozsudkem a jeho důvody seznámen již při veřejném vyhlášení 12. 3. 2024, rozsudek nabyl tohoto dne právní moci, tímto dnem začala běžet šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůta, žaloba však byla podána k soudu až 14. 3. 2025, tedy po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty prodloužené o 6 měsíců z důvodu předběžného projednání nároku žalovanou. Soud neshledal opodstatněnou námitku žalobce, že se tento mohl seznámit s písemným vyhotovením rozsudku až po jeho doručení a teprve poté uplatnit nárok, respektive žalobce nárok uplatnil u žalované k předběžnému projednání necelé 4 měsíce od vyhlášení zprošťujícího rozsudku, tedy několik měsíců před uplynutím promlčecí doby k uplatnění nároku u žalované, byl přitom kvalifikovaně právně zastoupen, žalobu však podal až po uplynutí promlčecí doby, téměř 9 měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované. Dle odůvodnění prvostupňového rozsudku žalobci nic nebránilo ve včasném podání žaloby, proto uzavřel, že námitka promlčení uplatněná žalovanou není rozporná s dobrými mravy.6. V závislosti na zamítnutí žaloby rozhodl o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy shledal částečný úspěch i neúspěch každého z účastníků, když v rozsahu částky 205 556,40 Kč bylo řízení zastaveno pro chování žalované (škoda spočívající v nákladech obhajného), zatímco žalobce byl neúspěšný ve zbývající části nároku na majetkovou újmu, rovněž byl neúspěšný v nároku na nemajetkovou újmu (při tarifní hodnotě 30 000 Kč). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.7. Proti zamítavému výroku II a závislému výroku podal žalobce včasné a přípustné odvolání z důvodu neúplných skutkových zjištění, nedostatečného provedení dokazování a nesprávného právního posouzení věci.8. Odvolatel nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že běh subjektivní promlčecí lhůty dle § 32 odst. 3 zákona 82/1998 Sb. počal dnem veřejného vyhlášení rozsudku, když objektivní možnost seznámit se se všemi rozhodnými skutkovými i právními okolnostmi (I. ÚS 1532/16) měl až v okamžiku doručení písemného vyhotovení rozsudku, dle názoru odvolatele teprve tehdy mohl zjistit základ a rozsah jeho nároku. Odkazoval přitom na závěry rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1532/16, kdy teprve z odůvodnění zprošťujícího rozsudku může obžalovaný pochopit, jaké důvody vedly k jeho stíhání a že nešlo o svévoli orgánů činných v trestním řízení. Písemné odůvodnění rozsudku bylo doručeno 13. 6. 2024, nárok na náhradu újmy u , orgán, uplatnil v rámci šestiměsíční subjektivní lhůty dne 3. 7. 2024, dle § 35 odst. 1 zákona 82/1998 Sb. se běh promlčecí doby po dobu předběžného nároku stavěl nejdéle o 6 měsíců, další lhůta běžela nejdříve od 3. 1. 2025, má za to, že podáním žaloby 14. 3. 2025 nárok uplatnil ve lhůtě. Kromě jiného námitku uplatněnou žalovanou pokládá za odporující dobrým mravům dle občanského zákoníku, kdy žalobce byl stíhán po dlouhou dobu ve složité trestní věci, byl i nepravomocně odsouzen a následně pravomocně obžaloby zproštěn, přitom nezákonné trestní stíhání mělo nepříznivý vliv na jeho další život. Uplatnění námitky promlčení pokládá za výraz zneužití práva žalované na úkor žalobce (25 Cdo 1839/2000, 28 Cdo 1174/2004), odkazoval na analogii restitučních předpisů použitelných dle žalobce i v této věci. Dle odvolatele by soud měl přihlížet i k tomu, že žaloba byla podána případně 2 dny po lhůtě, postup soudu I. stupně pokládá za formalistický představující tvrdý zásah veřejné moci (když ve věci 28 Cdo 3594/2018 byla podána žaloba až 9 let od uplynutí promlčecí doby na rozdíl od nyní projednávané věci). Rozhodnutí pokládá za nepřezkoumatelné, když se soud I. stupně nedostatečně vypořádal s argumentací Ústavního soudu uvedenou v nálezu sp. zn. I. ÚS 1532/16. Navrhl proto napadený rozsudek zrušit a vrátit věc soudu I. stupně k dalšímu řízení, případě rozhodnutí změnit a žalobě vyhovět.9. Při odvolacím jednání žalobce doplnil, že při vyhlášení zprošťujícího trestního rozhodnutí nebylo toto zcela odůvodněno důsledně, takže důvody pro zproštění mohl seznat až z písemného vyhotovení zprošťujícího rozhodnutí.10. Žalovaná při odvolacím jednání navrhla potvrdit rozsudek jako věcně správný s ohledem na správné právní závěry týkající se uplynutí promlčecí lhůty vznesené důvodně žalovanou. Dle žalované skutkové závěry vyplývající z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1532/16 na tuto věc nedopadají; ve věci posuzované Ústavním soudem bylo rozhodnutí o zproštění obžaloby doručeno až po osmi měsících od vyhlášení rozhodnutí, když v mezidobí uplynula šestiměsíční promlčecí lhůta vyplývající z § 32 odst. 3 zákona 82/1998 Sb., v této konkrétní věci se jedná