23 Co 25/2026-155 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 27. 8. 2025 soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali zaplacení částky 467 800 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 41 442,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované (výrok II).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jim částku 430 000 Kč představující bezdůvodné obohacení a dále částku 37 800 Kč představující smluvní pokutu, která byla sjednána ve výši 450 Kč za každý den prodlení. Žalovaná se bránila žalobě zejména námitkou promlčení obou uplatněných nároků. Uvedla, že žalobci od smlouvy odstoupili dne 11. 11. 2021, avšak žaloba byla podána až dne 18. 11. 2024, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty.3. Soud prvního stupně učinil skutková zjištění z nesporných tvrzení účastníků a listinných důkazů (smlouvy o dílo č. , číslo, , odstoupení od smlouvy z 10. 11. 2021, doručenky datové zprávy a dopisu žalované z 22. 11. 2021), přičemž vzal za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo dne 29. 9. 2020, jejím předmětem byla výstavba rodinného domu. Na základě smlouvy o dílo žalobci uhradili dne 19. 8. 2021 částku 430 000 Kč. Dopisem ze dne 10. 11. 2021 žalobci odstoupili od smlouvy o dílo, dopis byl doručen do datové schránky žalované dne 11. 11. 2021.4. Zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně posoudil podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, dále podle § 619 odst. 1 a 2 a § 629 odst. 1 o. z. upravujících běh a délku promlčecí lhůty. Vyšel z prokázaného zjištění, že dne 11. 11. 2021 byl smluvní vztah mezi účastníky ukončen a uvedeným dnem žalobci nabyli vědomost o tom, že vůči žalované mohou uplatnit nárok na zaplacení žalovaných částek. Poukázal na to, že tříletá promlčecí doba počala běžet dnem 12. 11. 2021, kdy žalobci mohli své nároky uplatnit poprvé. Jelikož žaloba byla podána až dne 18. 11. 2024, dospěl soud k závěru, že nároky jsou promlčeny, neboť promlčecí lhůta uplynula dne 12. 11. 2024. Žalobu proto zamítl.5. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a to tak, že žalobcům uložil povinnost nahradit procesně úspěšné žalované náklady řízení. Ty spočívají v nákladech na právní zastoupení.6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalobci včasné a přípustné odvolání. Namítali, že soud prvního stupně neposoudil věc správně po právní stránce, když chybně posoudil počátek běhu promlčecí lhůty. Žalobci považovali za vadný právní názor soudu prvního stupně, že tříletá promlčecí lhůta začala běžet den poté, kdy nastaly účinky odstoupení od smlouvy, tj. dne 12. 11. 2021 a uplynula dne 12. 11. 2024. Podle žalobců je takový závěr v rozporu s § 619 odst. 1 o. z. a pomíjí, že v případě vydání bezdůvodného obohacení vzniká právo na jeho vrácení až v okamžiku, kdy se obohacený ocitá v prodlení s vrácením plnění. Žalobci zdůraznili, že uplatněný nárok je závazkem ex lege, nikoliv závazkem smluvním, a proto nelze počátek promlčecí doby mechanicky odvozovat od data po odstoupení od smlouvy. Právo na vrácení částky bylo uplatnitelné nejdříve po marném uplynutí přiměřené lhůty k plnění. Na podporu své argumentace odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2292/2020. Soud prvního stupně uvedené skutečnosti zcela pominul a nesprávně určil počátek běhu promlčecí lhůty, aniž by provedl potřebné skutkové závěry o okamžiku, kdy žalovaná upadla do prodlení s vrácením částky poskytnuté na dílo, které nebylo dokončeno. Žalobci rovněž namítali, že závěry soudu prvního stupně neodpovídají obsahu provedených listinných důkazů, zejména odstoupení od smlouvy z 10. 11. 2021, jeho doručení dne 11. 11. 2021 a následné nečinnosti žalované při vrácení poskytnutého plnění. Pokud by byl nesprávně akceptován závěr soudu prvního stupně o počátku běhu promlčecí lhůty dne 12. 11. 2021, pak namítali, že soud prvního stupně neprovedl žádné úvahy o tom, zda byla žaloba podána skutečně opožděně, neboť přesný okamžik, kdy bylo právo možné uplatnit poprvé, nebyl soudem řádně zjištěn. Jelikož žalobci uhradili částku 430 000 Kč za dílo, které nebylo dokončeno, a žalovaná odmítá vrátit plnění, přestože smlouvu porušila podstatným způsobem, měli žalobci za to, že námitka promlčení je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy (§ 8 o. z.), zejména s ohledem na profesní a odborné postavení žalované a skutečnost, že odmítla plnění vydat bez právního důvodu. Žalobci navrhli, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo aby rozsudek změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl.7. Žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobců tak, že napadený rozsudek je věcně správný. Zdůraznila, že účinnost odstoupení od smlouvy ke dni 11. 11. 2021 učinili účastníci nespornou. Soud prvního stupně aplikoval přiléhavá ustanovení občanského zákoníku a správě přihlédl k námitce promlčení. Podle žalované je odvolací argumentace žalobců nesrozumitelná až nepřezkoumatelná a odkazovaný judikát Nejvyššího soudu není dohledatelný. Dále žalovaná zdůraznila, že před odstoupením i v době odstoupení byli žalobci právně zastoupeni a museli si být vědomi, že žalovaná jejich nárok na vydání bezdůvodného obohacení odmítla z důvodu vypořádacího nároku, který vyčíslila přípisem ze dne 22. 11. 2021 a současně započetla vůči uplatněnému nároku žalobců. Žalovaná nejednala vůči žalobcům v rozporu s dobrými mravy a uplatnění námitky promlčení není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a po doplnění dokazování listinou (§ 213 odst. 2, § 213a odst. 1 o. s. ř.) shledal, že odvolání žalobců není opodstatněné.9. Podle § 609 věty první o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.10. Podle § 611 o. z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.11. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.12. Podle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.13. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.14. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.15. Podle § 629 odst. 2 o. z. majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.16. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.21. Jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení je tedy plnění z právního důvodu, který odpadl, která pak míří na ty případy, v nichž v okamžiku poskytnutí plnění existoval právní důvod plnění, který však následně ztratil své právní účinky (odpadl); okamžikem odpadnutí právního důvodu se poskytnuté plnění stává bezdůvodným obohacením. V případě bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku platného odstoupení od smlouvy dochází ke vzniku bezdůvodného obohacení, a potažmo počátku běhu objektivní promlčecí lhůty (tento moment je pak také nejdříve možným počátkem běhu subjektivní promlčecí lhůty), okamžikem odpadnutí právního důvodu plnění (odstoupením). Pro stanovení počátku běhu tříleté subjektivní promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení (§ 621 o. z.) je rozhodující okamžik, kdy se ochuzený dozví, resp. měl a mohl dozvědět (srov. § 619 odst. 2 o. z. in fine a přiměřeně R 91/2020) o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a o osobě povinné k jeho vydání, přičemž je bez významu, kdy se pohledávka z bezdůvodného obohacení stane splatnou. (srov. např. rozsudek N