23 Co 26/2026-181 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 18. listopadu 2025, č. j. 10 C 125/2025-158, soud I. stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 13 047 726,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 177 817,10 Kč od 6. 3. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 869 909,36 Kč od 15. 6. 2025 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě ve znění jejího rozšíření, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 047 726,46 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem insolvenčního soudu v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „Insolvenční řízení“). Žalobkyně byla v procesním postavení žalované účastníkem řízení vedeného před Krajským soudem v , adresa, pod č. j. , spisová značka, o zaplacení částky 28 030 709,04 Kč s příslušenstvím, kdy žalobcem v tomto řízení byl insolvenční správce dlužníka , právnická osoba, . (dále jen „Dlužník“). Na základě rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 20. 7. 2020, č. j. , spisová značka, (dále jen „Rozsudek KS“), ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v , adresa, ze dne 15. 6. 2021, č. j. , spisová značka, (dále jen „Rozsudek VS“), uhradila žalobkyně na účet právního zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 1 177 817,10 Kč a do majetkové podstaty Dlužníka částky: 1 621 977,09 Kč na jistině přisouzené pohledávky, 6 661 184,98 Kč na přisouzených úrocích a 3 586 747,29 Kč na dalších přisouzených úrocích. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2022, č. j. , spisová značka, (dále jen „Rozsudek NS“), byl Rozsudek KS a Rozsudek VS zrušen a konečným rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 10. 10. 2022, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 8. 11. 2022, bylo rozhodnuto tak, že se žaloba co do celého nerozhodnutého předmětu řízení zamítá, tj. co do částek zaplacených žalobkyní do majetkové podstaty Dlužníka a současně bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně přípisem ze dne 27. 7. 2022 požádala insolvenční soud o vrácení žalobkyní zaplacených částek, insolvenční soud přípisem ze dne 1. 8. 2022 sdělil, že již bylo pravomocně rozhodnuto o zrušení konkurzu, tudíž mají být částky vymáhány proti insolvenčním věřitelům, kterým byly vyplaceny na základě dříve vydaného rozvrhového usnesení. Nesprávný úřední postup žalobkyně spatřuje v tom, že ačkoli žalobkyně insolvenční soud informovala o podaném dovolání s tím, aby do rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání nebyla schvalována konečná zpráva a nebylo vydáváno konečné a ani částečné rozvrhové usnesení a opětovně pak žalobkyně požádala o nevydání rozvrhového usnesení do rozhodnutí o dovolání dne 14. 1. 2022, bylo vydáno insolvenčním soudem rozvrhové usnesení a následně došlo k jeho splnění. Žalobkyně nepožádala Nejvyšší soud o odložení vykonatelnosti Rozsudku VS, což však nelze klást k tíži žalobkyně, neboť nebyly dány důvody k odložení vykonatelnosti s ohledem, že zaplacení finančních částek do majetkové podstaty nevedlo k ohrožení chodu a provozu žalobkyně. Žalobkyně nepodala na insolvenční věřitele žaloby o vrácení finančních částek, které tito obdrželi k uspokojení svých pohledávek, což opět nelze žalobkyni klást k tíži. Žalobkyně své nároky předběžně uplatnila u žalované dopisem ze dne 5. 9. 2022 ohledně částky 1 177 817,10 Kč a dopisem ze dne 14. 6. 2025 ohledně částky 11 869 909,36 Kč.3. Žalovaná žalobní nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Namítá absenci existence nesprávného úředního postupu, neboť v době rozhodování a konání, jak insolvenčního soudu, tak i insolvenčního správce, zde byla pravomocná rozhodnutí, na základě kterých bylo konáno. Skutečnost, že následně došlo ke zrušení těchto pravomocných rozhodnutí, nic nemění, neboť až tehdy byl dán důvod k nevyplácení, resp. vrácení finančních prostředků, což platí jak pro žalované jistiny, tak pro náklady řízení. Podání dovolání nemá samo o sobě odkladný účinek, tudíž rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, je vykonatelné, pokud se jedná o pravomocné rozhodnutí, lze však dle § 243 o. s. ř. (případně subsidiárně v § 266 a násl. o. s. ř.) navrhnout odklad vykonatelnosti, pokud hrozí závažná újma, nebo by výkon rozhodnutí mohl způsobit nevratné nebo nepřiměřené následky. Rovněž z tvrzení žalobkyně vyplývá, že sice vyzvala insolvenční dlužníky, potažmo právního zástupce insolvenčního správce, k vrácení částek, které mají představovat uplatňovanou škodu, avšak nedomáhala se předmětné škody v rámci občanskoprávního řízení, tudíž není vůbec jasné, zda se popsaný stav mohl napravit touto cestou.4. Soud I. stupně po provedeném dokazování v rozsudku specifikovanými listinami a na základě nesporných skutečností, jež vzal za svá skutková zjištění, měl za prokázaný následující skutkový závěr. Žalobkyně na základě pravomocných Rozsudků KS a VS zaplatila do majetkové podstaty Dlužníka částku 11 869 909,36 Kč a na účet právního zástupce insolvenčního správce náhradu nákladů řízení ve výši 1 177 817,10 Kč, následně byly k dovolání žalobkyně výše uvedená pravomocná rozhodnutí zrušena Rozsudkem NS a konečným rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 10. 10. 2022, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 8. 11. 2022, byla žaloba co do částek zaplacených žalobkyní do majetkové podstaty Dlužníka zamítnuta a současně bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně před vydáním Rozsudku NS opakovaně žádala insolvenční soud, aby nevydával rozvrhové usnesení, insolvenční soud se dne 25. 1. 2022 dotázal Nejvyššího soudu, kdy lze očekávat rozhodnutí ve věci dovolání žalobkyně, tento dne 9. 3. 2022 sdělil, že zhruba ve lhůtě 3 měsíců. Insolvenční věřitel , právnická osoba, sdělil podáním ze dne 8. 3. 2022, že nesouhlasí s žádostí žalobkyně s vyčkáním vydání rozvrhového usnesení do doby, než Nejvyšší soud rozhodne o podaném dovolání, naopak vyzval insolvenční soud, aby bezodkladně vydal rozvrhové usnesení. Dne 25. 3. 2022 bylo insolvenčním soudem vydáno rozvrhové usnesení ve věci Dlužníka, které nabylo právní moci dne 23. 4. 2022, a usnesením insolvenčního soudu ze dne 19. 5. 2022, které nabylo právní moci dne 15. 6. 2022, byl zrušen konkurz prohlášený na majetek Dlužníka, a to po splnění rozvrhového usnesení. Žalobkyně vyzvala věřitele z Insolvenčního řízení, jimž bylo vyplaceno finanční plnění z majetkové podstaty Dlužníka, k vrácení částky, která jím byla přiznána z prostředků žalobkyně. Dlužník zanikl výmazem z obchodního rejstříku ke dni 8. 8. 2023.5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil uplatněný nárok dle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), když konstatoval, že k založení odpovědnosti státu za škodu je třeba naplnění tří podmínek: (i) existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu; (ii) vznik škody a (iii) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou. Soud I. stupně se zabýval předpokladem nesprávného úředního postupu, když ve vztahu k pojmu nesprávného úředního postupu odkázal na právní teorii a vztahující se judikaturu. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně spatřovala nesprávný úřední postup v postupu insolvenčního soudu spočívajícího v neposečkání s vydáním rozvrhového usnesení a konečného usnesení o zrušení konkursu Dlužníka do doby rozhodnutí o dovolání žalobkyně v řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , čímž mělo dojít k poškození žalobkyně v nemožnosti vrácení žalobkyní zaplacených finančních prostředků, citoval § 5 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)(dále jen „IZ“) konstatoval, že insolvenční soud se řídil zásadou rychlosti a hospodárnosti vyplývající z § 5 písm. a) IZ související se snahou docílit co největšího uspokojení věřitelů Dlužníka a snahou o snížení nákladů, kdy rychlostí insolvenčního řízení má být zároveň chráněna právní jistota věřitelů. Soud I. stupně neshledal, že by došlo k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, kdy v době rozhodování a konaní, jak insolvenčního soudu, tak i insolvenčního správce, byla jasně dána pravomocná rozhodnutí, na základě kterých bylo dle předepsaných norem a pravidel konáno. Skutečnost, že následně došlo ke zrušení předmětných pravomocných rozhodnutí, na uvedeném nic nemění, jelikož až tehdy byl dán důvod k nevyplacení, resp. vrácení předmětných prostředků, což platí jak pro žalované jistiny, tak i náklady řízení. Zákon nestanoví povinnost insolvenčního soudu posečkat s rozhodnutími na rozhodnutí dovolacího soudu v řízení vedeném mimo insolvenční řízení, kdy v tomto směru podotkl, že