29 Co 339/2025-74 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované omluvit se žalobkyni písemnou omluvou ve znění, jak je uvedeno v zamítavém výroku I, a výrokem II uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč.2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že Městský soud v , adresa, rozsudkem ze dne 9. 11. 2023, č. j. , spisová značka, , ve věci , jméno FO, zastoupeného žalobkyní proti , orgán, , výrokem I. zrušil rozhodnutí , orgán, ze dne 21. 1. 2022, č. j. , spisová značka, , a věc vrátil procesnímu žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud v , adresa, v odst. 61 odůvodnění předmětného rozsudku uvedl: „Soud přisvědčuje žalovanému, že způsob, jakým společnost , právnická osoba, komunikuje s orgány finanční správy, vykazuje znaky obstrukčního jednání. Abnormální četnost podání všeho druhu činěných touto společností, ať již se jedná o doplnění odvolání, stížnosti či žádosti o informace, v nichž se mnohokrát opakují ty samé argumenty, svědčí nejen o snaze neúměrně prodlužovat a komplikovat daňové řízení, ale též o neschopnosti stručně a výstižně formulovat tvrzení daňového subjektu týkající se věci samé. Některá tvrzení a úkony zachycené v podáních společnosti , právnická osoba, jsou zjevně nesmyslné a vpravdě nehodné společnosti vykonávající daňové poradenství (jako názorný příklad je možné uvést žádost, aby úkony správy daní namísto správce daně věcně převzal , orgán, , o níž je zmínka v odvolání ze dne 7. 8. 2020, a s tím související tvrzení společnosti , právnická osoba, , že „má za to, že faktickým převzetím daňové kontroly , orgán, vykonává správu daní a dostal se tak do postavení správce daně“, jež se nachází v podání ze dne 1. 10. 2019 označeném jako „Věc: Vyjádření k jednání s , orgán, “). Soud k tomu na okraj dodává, že i on se v průběhu řízení o žalobě setkal se smysl postrádajícími či do značné míry obstrukčními úkony ze strany žalobcova zástupce, ať již šlo o žádost o poskytnutí informace podle zákona č. 106/199 Sb., kterou se zástupce žalobce domáhal vydání CD s přílohami žaloby, jež předtím sám soudu zaslal, údajně za účelem jeho znaleckého zkoumání, nebo o nedůvodnou námitku podjatosti opřenou mj. o „neověřitelné informace od třetích osob“ o neformálních vztazích mezi předsedou senátu , tituly před jménem, , jméno FO, a , funkce, , orgán, pro , adresa, , tituly před jménem, ., Anonymizováno, , jméno FO, .“3. Za tuto nepřiměřeně kritickou pasáž výše uvedeného rozsudku o správní žalobě, kterou převzal i správní orgán - , orgán, , který dále pokračoval ve správním řízení po zrušujícím rozsudku Městského soudu v , adresa, ze dne 9. 11. 2023, č. j. , spisová značka, (viz zjištění v bodě 7 napadeného rozsudku), tedy žalobkyně požadovala omluvu a svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnila u , orgán, dne 5. 9. 2024, neboť odůvodnění rozsudku Městského soudu v , adresa, ze dne 9. 11. 2023, č. j. , spisová značka, , považovala za nezákonné. Žalovaná ve stanovisku ze dne 8. 1. 2025 neshledala její nárok důvodným.4. Po právní stránce soud I. stupně odkázal na relevantní ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“.5. Soud I. stupně se primárně zabýval námitkou promlčení, která byla ze strany žalované uplatněna. Uvedl, že k tvrzenému zásahu do pověsti žalobkyně mělo dojít odůvodněním rozsudku Městského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, , odpovědnostním titulem je tak ve smyslu ustálené judikatury (zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3716/2021-126) nesprávný úřední postup, neboť dle Nejvyššího soudu obsah odůvodnění soudního rozhodnutí, kterým by bylo nepřípustně zasaženo do práva na ochranu osobnosti zástupkyně, která v řízení zastupovala účastníka, může založit nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 OdpŠk. V daném případě tak není odpovědnostním titulem nezákonné rozhodnutí, nýbrž nesprávný úřední postup spočívající v tvrzeném dehonestujícím vyjádření Městského soudu v , adresa, uvedeném ve vztahu k činnosti žalobkyně v odůvodnění shora označeného rozsudku. Vzhledem však k tomu, že k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu mělo dle žalobkyně dojít odůvodněním rozsudku, který po doručení účastníkům a jejich zástupcům nabyl právní moci dne 13. 11. 2023, počala běžet šestiměsíční promlčecí doba pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy nejpozději od tohoto data. V situaci, kdy žalobce předmětný nárok uplatnil přípisem ze dne 5. 9. 2024 doručeným , orgán, dne 9. 9. 2024, byl již nárok na náhradu nemajetkové újmy v té době promlčen, neboť promlčecí doba je 6 měsíců ve smyslu ustanovení § 32 odst. 3 OdpŠk. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle zásady úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že zásah do jejích osobnostních práv nevznikl samotným rozsudkem městského soudu, ale až jeho opakovaným přebíráním orgány finanční správy, které do svých rozhodnutí a výstupů vepisovaly kritickou pasáž rozsudku, a tím žalobkyni poškozovaly v profesní oblasti i vůči veřejnosti. Tvrdila proto, že šlo o pokračující nebo opakující se zásah, u něhož se běh promlčecí doby obnovoval vždy ve chvíli, kdy se žalobkyně seznámila s dalším rozhodnutím či výstupem finanční správy obsahujícím tuto pasáž. Podle žalobkyně soud I. stupně tuto argumentaci nesprávně odmítl a mechanicky vyšel z data právní moci rozsudku městského soudu, aniž by se zabýval sekundární povahou zásahu a příčinnou souvislostí mezi kritickou pasáží rozsudku a jejím pozdějším užíváním orgány finanční správy. Žalobkyně rovněž uvedla, že postup předpokládaný soudem I. stupně, tedy nutnost opakovaně podávat žaloby podle zákona č. 82/1998 Sb. pokaždé, kdy finanční správa citaci znovu použije, nebyl slučitelný s principem hospodárnosti řízení a vedl by k neodůvodněnému zatěžování soudního systému. Žalobkyně se dovolávala i judikatury Ústavního soudu, zejména nálezu sp. zn. IV. ÚS 1568/18, a argumentovala, že i v projednávané věci měl být počátek běhu promlčecí doby odvozován od každého nového zásahu. Závěrem žalobkyně vytkla soudu I. stupně nedostatek odůvodnění, neboť soud I. stupně nezohlednil argumentaci uvedenou již v žalobě, zejména ve vztahu k otázce promlčení a pokračujícího zásahu.7. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. Zdůraznila, že rozsudek Městského soudu v , adresa, ze dne 9. 11. 2023 nabyl právní moci dne 13. 11. 2023, přičemž žalobkyně uplatnila svůj nárok u , orgán, až dne 9. 9. 2024, tedy po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty. Nesouhlasila s tvrzením žalobkyně, že zásah do jejích osobnostních práv vznikal opakovaně sekundárně citacemi napadeného rozsudku orgány finanční správy. Uvedla, že žalobkyně ani přes poučení podle § 118b a § 119a o. s. ř. neuvedla jedinou spisovou značku řízení před orgány finanční správy, v nichž mělo ke kritizovanému jednání docházet, a nepředložila ani anonymizovaná rozhodnutí. Podle žalované tak tvrzení žalobkyně zůstávala pouze v rovině ničím neprokázaných tvrzení. Žalovaná dále namítala, že ani věcně nebyl dán odpovědnostní titul státu, neboť odůvodněním rozsudku Městského soudu v , adresa, nebylo nepřípustně zasaženo do osobnostních práv žalobkyně, která v původním řízení vystupovala jako zástupce účastníka. Zdůraznila, že žalobkyně vytrhla z kontextu pouze odstavec 61 rozsudku, avšak bezprostředně následující odstavec 62 obsahoval uznání věcně správné argumentace žalobkyně, což podle ní vylučovalo závěr o excesivním nebo jednostranně negativním hodnocení ze strany městského soudu.8. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a po konaném jednání odvolání neshledal důvodným.9. Soud I. stupně zjistil skutkový stav procesně správným postupem v míře dostačující pro jeho rozhodnutí. Věc i správně právně posoudil.10. Odvolací soud souhlasí s názorem soudu I. stupně opřeným o judikaturu Nejvyššího soudu, že vytýkaný postup správního soudu, a to Městského soudu v , adresa, , jehož rozsudek ze dne 9. 11. 2023, č. j. , spisová značka, , obsahoval v bodě 61 k žalobkyni kritickou pasáž, je nutné posuzovat z hlediska eventuálního zásahu do dobrého jména žalobkyně jako nesprávný úřední postup. O tomto eventuálním nesprávném úředním postupu se žalobkyně dozvěděla nejpozději dne 13. 11. 2023, kdy rozsudek městského soudu nabyl právní moci, musel jí být tedy v té době již doručen. Od tohoto data běží šestiměsíční promlčecí doba dle § 32 odst. 3 OdpŠk. Názor žalobkyně, že šlo o pokračující nebo opakující se zásah, u něhož se běh promlčecí doby obnovoval vždy ve chvíli, kdy se žalobkyně seznámila s dalším rozhodnutím či výstupem finanční správy obsahujícím tuto pasáž z rozsudku č. j. , spisová značka, , není spr