29 Co 354/2025-121 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 2. 9. 2025 soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zveřejnění omluvy (výrok I.) ve znění: Omlouváme se paní , jméno FO, za zveřejnění nepravdivého tvrzení, že „společnost , právnická osoba, . je po vyhraném soudním sporu s potomkyní rodu , jméno FO, v současné době výlučným vlastníkem zapsané ochranné známky , známka, “, přestože žádný soudní spor mezi potomkyní rodu , jméno FO, a společností , právnická osoba, . ve věci vlastnictví ochranné známky , známka, nikdy neproběhl a poté, co byla převážná část původních ochranných známek společnosti , právnická osoba, na podnět paní , jméno FO, zrušena, je paní , jméno FO, v současné době vlastníkem širšího portfolia ochranných známek „, známka, “ než společnost , právnická osoba, . Dále se omlouváme za zveřejnění nepravdivého tvrzení, že „společnost , právnická osoba, . v majetku , právnická osoba, byla založena k 1. 1. 1994 Fondem národního majetku a navázala na původní , činnost, , název, a zaregistrovala si ochrannou známku , známka, “, přestože tato společnost byla založena až v roce 2019, nemá žádnou právní ani historickou souvislost s původní rodinnou firmou , jméno FO, a není držitelem žádné ochranné známky obsahující označení „, známka, “. Dále se omlouváme paní , jméno FO, za to, že jsme veřejně odmítli její pravdivé tvrzení, že společnost , právnická osoba, . nemá žádnou historickou ani právní souvislost s původní firmou , právnická osoba, a že používání letopočtu , rok, v této souvislosti je klamavé a zavádějící. Naším vyjádřením mohlo být nesprávně vyvoláno, že toto její tvrzení není pravdivé. Zároveň se omlouváme za naše další nepravdivé tvrzení, zveřejněné dne , datum, , ze kterého mohlo vyplynout, že „společnost , právnická osoba, . je v současné době výlučným vlastníkem zapsané ochranné známky , známka, na základě soudního řízení, které proběhlo mezi , právnická osoba, a společností , právnická osoba, .“, ačkoliv k žádnému rozhodnutí soudu, které by takové vlastnictví přiznávalo, v tomto případě nedošlo. Současně žalovanému vůči žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 29 100,50 Kč (výrok II.)2. Žalobkyně podala dne 11. 2. 2025 žalobu, kterou se po připuštěné změně (usnesení soudu ze dne 24. 6. 2025) dožadovala, aby žalovanému byla uložena povinnost zveřejnit omluvu za tvrzení uvedené v příspěvku na sociální síti , www, dne , datum, . V tomto příspěvku žalovaný uvedl, že společnost , právnická osoba, . po vyhraném soudním sporu s potomkyní rodu , jméno FO, je výlučným vlastníkem ochranné známky „, známka, “. Podle žalobkyně bylo toto tvrzení nepravdivé, neboť žádný takový spor neproběhl. Žalobkyně tvrdila, že zveřejněním této informace na oficiálním účtu profesní organizace „, právnická osoba, “ došlo k zásahu do jejích osobnostních práv, zejména důstojnosti, vážnosti a cti. Příspěvek mohl navíc vyvolat mylný dojem, že společnost , právnická osoba, . je právním nástupcem historické , činnost, , právnická osoba, . Žalobkyně se proto podle § 82 odst. 1 občanského zákoníku domáhala odstranění následků tohoto zásahu.3. Na reakci žalobkyně, která se proti tvrzení o vyhraném soudním sporu ohradila na , www, pod označením , Označení, , žalovaný dne , datum, zveřejnil další příspěvek. V něm upřesnil, že nešlo o soudní spor mezi, Anonymizováno, , právnická osoba, a „potomkyní rodu , jméno FO, “, ale o spor mezi , právnická osoba, (jako žalobcem) a společností , právnická osoba, . (jako žalovaným), ve kterém se žalobce domáhal „přejmenování“ společnosti , právnická osoba, . (žaloba na ochranu proti zásahu do práva k názvu). Toto řízení bylo pravomocně zastaveno, protože žalobce vzal žalobu zpět. Přesto žalobkyně tvrdila, že jí původní nepravdivé tvrzení žalovaného způsobilo vážnou újmu a že následná oprava nemůže zcela odstranit vzniklé následky.4. Žalovaný nárok uplatněný v žalobě v celém rozsahu neuznával. Především namítal neurčitost a neúplnost žaloby, protože podle jeho názoru neobsahuje konkrétní právní základ ani jasné vymezení zásahu do osobnostních práv. Žalobkyně pouze obecně odkazuje na § 81 občanského zákoníku, aniž by specifikovala, jaká složka ochrany osobnosti byla dotčena, z jakého důvodu, jakým způsobem a v jakém rozsahu. Dále žalovaný zpochybnil aktivní legitimaci žalobkyně, jelikož v příspěvku na , www, ze dne , datum, není uvedeno její jméno ani jiný identifikační údaj. Žalovaný také zdůraznil, že ještě před podáním žaloby dne 11. 2. 2025 zveřejnil dne , datum, další příspěvek, ve kterém uvedl na pravou míru informaci o soudním sporu. Uvedl, že nešlo o spor mezi , právnická osoba, . a potomkyní rodu , jméno FO, , ale o spor mezi , právnická osoba, a společností , právnická osoba, ., který byl pravomocně zastaven. Podle žalovaného tak byly případné nepřesnosti z původního příspěvku napraveny ještě před podáním žaloby, a žalobkyně měla možnost se k věci vyjádřit v diskusi na , www, , což také učinila. V neposlední řadě žalovaný argumentoval, že společnost , právnická osoba, . je vlastníkem řady ochranných známek „, známka, “ včetně známky s prvkem letopočtu , rok, , a proto je oprávněna toto označení užívat. To podle něj významně omezuje případné osobnostněprávní nároky žalobkyně. Z těchto důvodů žalovaný považuje žalobu za věcně i procesně nedůvodnou a navrhovaný petit za nepřiměřený vzhledem k vágním tvrzením žaloby a objektivnímu stavu věci.5. Soud I. stupně po provedeném dokazování, jehož závěry rekapituloval v bodech 4 až 10, přičemž odvolací soud zde pro stručnost na jeho podrobná zjištění odkazuje, a po citaci aplikovaných ustanovení o. z. věc právně uzavřel tak, že žaloba není důvodná.6. Soud nejprve zkoumal povahu příspěvku z , datum, , jenž obsahuje skutková tvrzení, která měla být podle žalobkyně nepravdivá. Žalovaný však ještě před podáním žaloby reagoval příspěvkem z , datum, , kde uvedl na pravou míru účastníky i předmět sporu. Podle provedeného dokazování jsou údaje v druhém příspěvku pravdivé, čímž byl odstraněn vadný stav. Soud konstatoval, že původní příspěvek neobsahuje hanlivé či vulgární výroky, žalobkyně není výslovně označena ani jednoznačně identifikovatelná, a intenzita zásahu není taková, aby byla v demokratické společnosti netolerovatelná. Žalobkyně tvrdila, že zásah se projevil snížením prodejnosti její knihy a menší ochotou lidí s ní komunikovat, ale tyto důsledky soud nepovažoval za dostatečně konkrétní či prokázané.7. Soud I. stupně dále uvedl, že žalobou požadovaný text omluvy neobstojí, protože část se týká skutečností, které již byly uvedeny na pravou míru, resp. se vůbec netýká práv tvrzeného zásahu do osobnostních práv žalobkyně. Ta navíc směšovala nároky fyzické osoby s nároky právnických osob, v nichž působí, jichž se ale řízení nijak netýkalo. Soud zdůraznil, že v demokratické společnosti je nutné strpět určitou míru zásahu do osobnostních práv v rámci svobody projevu. Vzhledem k tomu, že nepravdivé údaje byly opraveny ještě před podáním žaloby, příspěvek nebyl hanlivý a zásah do osobnostních práv žalobkyně nebyl prokázán, soud I. stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl.8. Výrok o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“).9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, přičemž důvody odvolání se opíraly o § 205 odst. 2, písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Podrobně žalobkyně své odvolání odůvodnila tím, že soud učinil nesprávný závěr, že z prvního příspěvku není pro veřejnost dostatečně identifikovatelná, a ignoroval její důkazní návrhy, zejména mediální články, které ji opakovaně označují jako „potomkyni rodu , jméno FO, “. Dále zpochybnila soudní závěr, že příspěvek žalovaného z , datum, byl pravdivý a odstranil vadný stav, zatímco podle žalobkyně obsahoval další nepravdivé tvrzení o sporu, který nikdy neexistoval. Tím žalovaný nejen nenapravil původní difamační výrok, ale rozšířil jej o další zavádějící informace, čímž zvýšil intenzitu zásahu do cti a pověsti žalobkyně. Soud navíc odmítl provést klíčové důkazy, včetně rozhodnutí , orgán, ve prospěch žalobkyně, a jeho závěr, že inkriminovaná tvrzení nebyla způsobilá zasáhnout do osobnostních práv, je v rozporu s judikaturou i skutečnostmi. Žalobkyně též vyjádřila v odvolání názor, že není pravdou, že příspěvek nebyl způsobilý zasáhnout do její důstojnosti a profesní cti. Tento postoj je podle ní vnitřně rozporný, protože soud sám připustil, že zmínka o sporu okamžitě asociuje její osobu. Tvrzení, že žalobkyně prohrála soudní spor a ztratila práva na ochranné známky, je vysoce difamační a způsobilé poškodit její čest a profesní pověst. Soud navíc ignoroval klíčové důkazy o genealogické vazbě a vlastnictví ochranných známek, čímž porušil povinnost hodnotit důkazy podle § 132 o. s. ř., a učinil skutkově nesprávné a nepřezkoumatelné rozhodnutí, přičemž též bagatelizoval důsledky, které mělo zveřejnění difamačního výroku pro žalobkyni. Žalobkyni se tak nedostalo účinné sati