29 Co 71/2026-263 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozsudkem označeným v záhlaví rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 864,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 40 864,50 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení a částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Žalované uložil nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 54 403,40 Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Rozhodl tak o nároku žalobkyně na vrácení kauce složené v souvislosti s pronájmem motorového vozidla po odečtu platby za nadlimitní ujeté kilometry a vyčištění vráceného vozu. Spor posoudil podle nájemní smlouvy ze dne 5. 7. 2023 a právní úpravy v § 2321 a dalších souvisejících ustanoveních občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.).3. Soud I. stupně popsal svá skutková zjištění v odst. 10 až 22 odůvodnění rozsudku. Dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalobkyně jako nájemce a žalovaná jako podnikatel v oboru pronájem a půjčování věcí movitých uzavřely smlouvu o nájmu dopravního prostředku, konkrétně osobního vozidla , název, , registrační značky , SPZ, . Nájemní vztah byl sjednán na pět dnů, od 5. 7. 2023 od 16:00 hodin do 10. 7. 2023 do 20:00 hodin. Nájemné bylo sjednáno ve výši 3 749 Kč za den, limit nájezdu 100 km denně s poplatkem 50 Kč za každý nadlimitní kilometr. Žalobkyně složila kauci ve výši 50 000 Kč, rezervační zálohu ve výši 22 978 Kč a poplatek 9 075 Kč za doplňkovou službu „0% spoluúčast“, ta měla podle čl. VII odst. 3 smlouvy eliminovat finanční spoluúčast nájemce na škodách krytých havarijním pojištěním, s výjimkou specifických výluk. Podle předávacího protokolu ze dne 5. 7. 2023 žalovaná předala vozidlo žalobkyni ve 20:03 v , adresa, ve stavu „nového vozidla“ bez oděrek a poškození, žalobkyně to potvrdila podpisem. Stav tachometru činil 1 394 km. K vrácení vozidla došlo dne 10. 7. 2023, Anonymizováno, v 18:22 na odstavném parkovišti žalované v , adresa, . V protokolu o vrácení byly zaznamenány škody: úbytek materiálu na pravém předním alu disku a škrábanec na pravé spodní straně předního nárazníku. V protokolu byla rovněž uvedena potřeba dodatečné prohlídky po umytí vozidla, stanovená na 11. 7. 2023. Žalovaná po této prohlídce tvrdila zjištění dalších škod (vryp na blatníku, vryp na levé části nárazníku, škrábanec na zadním nárazníku). Žalobkyně způsobení škod na vozidle žalované zpochybnila.4. Soud I. stupně nepřisvědčil obraně žalované, neboť opakovaně měnila svá tvrzení a nároky k započtení. V podání z 13. 8. 2024 uplatnila nároky v celkové výši 148 665,40 Kč. Zahrnula do tohoto výčtu škody na laku, smluvní pokuty za agresivní jízdu a překročenou rychlost a také administrativní poplatky. V podání z 9. 7. 2025 započetla náhradu škody za poškozený disk ve výši ceny jeho výměny ve výši 50 000 Kč. Po opakovaných poučeních soudem, těsně před posledním jednáním dne 7. 11. 2025 obranu znovu změnila tak, že započetla smluvní pokutu za rychlost (40 000 Kč) a část poplatku za přistavení vozidla (864,50 Kč). Soud I. stupně tyto pohledávky posoudil jako ilikvidní. Nárok žalobkyně měl soud za prokázaný, a proto žalobě vyhověl a přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.5. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání. V odvolání uplatňuje námitky směřující jak proti právnímu posouzení věci, tak proti skutkovým zjištěním a postupu soudu I. stupně. Předně namítá, že soud I. stupně nesprávně posoudil otázku způsobilosti pohledávek uplatněných k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. Soud je nesprávně posoudil jako nejisté a neurčité, ačkoliv jde o pohledávky vyplývající ze smluvního vztahu mezi účastníky a jejich základ i výše jsou určeny, resp. určitelné podle smluvních ujednání. Samotná skutečnost, že jsou žalobkyní sporovány, podle žalované nezakládá jejich ilikviditu. Dále žalovaná vytýká soudu, že nesprávně posoudil její nároky na náhradu škody jako nezpůsobilé k započtení. Namítá, že vznik škody i její rozsah byly v řízení prokázány (zejména předávacími protokoly a fotodokumentací) a že výše náhrady byla sjednána paušalizovaně ve smlouvě, což označuje za přípustné ujednání odpovídající zásadě autonomie vůle.6. Ve skutkové rovině žalovaná namítá, že soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, když uzavřel, že vznik škody je mezi stranami sporný, ačkoliv podle ní žalobkyně poškození vozidla nepopírala. Současně žalovaná vytýká soudu, že nevyhodnotil všechny provedené důkazy, zejména listinné důkazy a fotodokumentaci, přestože z nich mohl učinit závěry o vzniku a rozsahu škody. Žalovaná rovněž zpochybňuje závěry soudu ohledně dalších započtených pohledávek, zejména smluvní pokuty za překračování rychlosti a poplatku za přistavení vozidla, které podle jejího tvrzení byly prokázány výstupy ze systému , název, a smluvní dokumentací. I tyto nároky byly podle žalované způsobilé k započtení. Konečně žalovaná namítá, že soud I. stupně hodnotil provedené důkazy selektivně, některé bez adekvátního odůvodnění pominul, přičemž současně dospěl k závěru o potřebě rozsáhlého dokazování.7. Žalovaná trvá na tom, že pohledávka žalobkyně zanikla prvním, nejpozději druhým započtením jejích pohledávek. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a rozhodne o náhradě nákladů řízení ve prospěch žalované.8. Žalobkyně se k odvolání žalované podrobně vyjádřila. Polemizovala s odvolacími námitkami žalované. Především uvedla, že odvolání žalované je založeno na účelové argumentaci směřující k prosazení sporných započtení. Soud I. stupně správně uzavřel, že k těmto započtením nelze přihlížet, neboť byla uplatňována opožděně a procesně nekonzistentně, a to navzdory poučení poskytnutému žalované v průběhu řízení. Žalobkyně zdůrazňuje, že její nárok na vrácení části kauce je nesporný a řádně vyčíslený, přičemž žalovaná se proti tomuto nároku bránila pouze účelovým uplatňováním vlastních tvrzených pohledávek, jejichž obsah i rozsah v průběhu řízení opakovaně měnila. Soud I. stupně proto podle žalobkyně postupoval správně, když tyto námitky neakceptoval a zároveň žalovanou poučil o možnosti jejich samostatného uplatnění.9. Ve skutkové rovině žalobkyně poukazuje na nepřesvědčivost a nekonzistentnost tvrzení žalované, a to jak ve vztahu ke vzniku jejích údajně započitatelných nároků, tak i ve vztahu k jejich výši. Dále namítá, že postup žalované zapadá do širšího rámce její podnikatelské praxe spočívající podle tvrzení žalobkyně v systematickém uplatňování nepřiměřených poplatků a smluvních pokut za účelem nevrácení složených kaucí. V této souvislosti poukazuje na okolnosti případu i další tvrzení a již předložené důkazy prokazující praxi žalované. Konečně žalobkyně zpochybňuje i konkrétní nároky žalované, včetně smluvních pokut, poukazuje na rozpory v podkladech předložených žalovanou (např. neprůkazné údaje o rychlosti jízdy). K nároku na náhradu škody uvádí, že nebyl prokázán vznik ani výše škody, poškození je nepatrné a nárok žalované je nepřiměřený, má povahu smluvní pokuty. Navíc by jeho posouzení vyžadovalo další rozsáhlé dokazování včetně znaleckého posudku, což odůvodňuje postup soudu, který k započtení nepřihlédl. Odmítá pozdě uplatněné nároky na smluvní pokuty za rychlou či agresivní jízdu, které považuje za nedoložené, také jejich přezkum by vyžadoval další dokazování.10. Podle žalobkyně soud I. stupně zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu a věc správně právně posoudil, a proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je neopodstatněné.12. Soud I. stupně pořídil dostatek skutkových zjištění a vyvodil z nich závěr o skutkovém stavu. Na tomto základě bylo možné nárok žalobkyně i obranu žalované náležitě právně posoudit. Právní otázku platnosti a účinnosti několikerých jednostranných úkonů započtení, které žalovaná učinila jako svou procesní obranu, posoudil správně. Aplikoval ustanovení § 1982 odst. 1 a 2 o. z. a dospěl k závěru, že pohledávka žalobkyně započtením nezanikla. Zdůraznil správně smysl ochrany věřitele pasivní pohledávky (žalobkyně) před oddalováním uspokojení nároku dlužníkem. Žalovanou vznášené nároky posoudil jako obtížně prokazatelné protipohledávky. Přiléhavě odkázal na rozhodnutí NS 31 Cdo 684/2020, které definuje jako ilikvidní pohledávku tu, jejíž existence či výše vyvolává rozumné pochybnosti a jejíž uplatnění by vedlo k nepřiměřenému prodloužení řízení o primárním nároku.13. Odvolací soud se se soudem I. stupně shoduje v posouzení protipohledávek žalované uplatněných jako náhrady škody a smluvní pokuty. Škody na pronajatém vozidle jsou vyčísleny paušálně sjednanými částkami 50 000 Kč, 15 000 Kč a 30 000 Kč. Jde o pohledávky ilikvidní, neboť existenci škody žalobkyn