51 Co 249/2025-71 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu (výrok I), kterou žalobce požadoval, aby soud nahradil souhlas žalované s určením platebního místa u veškerých nájemních smluv, uzavřených manžely (byt , číslo, , adresa, , byt , číslo, , adresa, , byt , číslo, , adresa, , byt , číslo, , adresa, , byt , číslo, , adresa, , byt , číslo, , adresa, , byt , číslo, , adresa, , byt , číslo, , adresa, , byt , číslo, , adresa, /dále jen „předmětné byty“/), a to tak, že platebním místem je účet vedený u , právnická osoba, ., číslo účtu , č. účtu, (ze kterého jsou spláceny hypoteční úvěry poskytnuté , právnická osoba, ., č. , číslo, , č. , číslo, , č. , číslo, , č. , číslo, , hypoteční úvěr poskytnutý , právnická osoba, ., č. , číslo, ) a výrokem II žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby soud nahradil souhlas žalované s určením platebního místa u všech nájemních smluv uzavřených manžely k předmětným bytům, a to tak, že nájemné má být nadále poukazováno na konkrétní bankovní účet vedený u , právnická osoba, ., z něhož byly dosud hrazeny splátky hypotečních úvěrů a další platby související se správou nemovitostí (dále jen „původní bankovní účet“). Žalobce tvrdil, že mezi účastníky probíhá rozvodové řízení a že žalovaná jednostranně změnila platební místo pro platbu nájemného na svůj účet, čímž neoprávněně užívá prostředky náležející do společného jmění manželů a snižuje tak hodnotu majetku určeného k vypořádání. Žalovaná namítala, že změna platebního místa byla reakcí na jednání žalobce, který jí po rozpadu společné domácnosti znemožnil přístup ke společným finančním prostředkům, neplnil své povinnosti vůči rodině a dětem, přestal hradit splátky některých hypotečních úvěrů a činil jednostranné kroky vůči bankám bez jejího souhlasu. Žalovaná zdůraznila, že splátky hypotečních úvěrů jsou nadále hrazeny, byť z jiných účtů.3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval jednotlivá stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Tento uvedl pod body 3 až 6 odůvodnění rozsudku a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje a zdůrazňuje následující klíčová zjištění: Soud prvního stupně měl za prokázané, že účastníci jsou vlastníky předmětných bytů v režimu společného jmění manželů, přičemž předmětné byty účastníci pronajímají a z příjmů z nájemného hradí mj. hypoteční úvěry, které čerpali na pořízení bytů. Nejprve bylo nájemné poukazováno na původní bankovní účet vedený na jméno žalobce, z něhož byly hrazeny hypoteční úvěry a další platby související s nemovitostmi. Žalovaná posléze nájemníkům oznámila změnu bankovního účtu pro úhradu nájemného. Nejpozději dne 11.8.2023, kdy žalobce projevil nesouhlas se změnou platebního místa, mezi účastníky vznikl spor o to, na jaký účet mají být příjmy z nájemného poukazovány a jak s nimi má být nakládáno. Skutkový závěr, že se jedná o spor o správu společného jmění manželů, soud výslovně formuloval pod bodem 6 odůvodnění rozsudku.4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 713, § 714 a § 728 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, která citoval. Soud prvního stupně pak dospěl k závěru, že v daném případě se nejedná o situaci, kdy by bylo možné nahrazovat souhlas žalované podle § 714 o. z., nýbrž se jedná spor o nakládání s příjmy ze společného majetku, který měl být řešen návrhem podle § 728 o. z. Z uvedeného důvodu pak žalobu o nahrazení souhlasu žalované zamítl.5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s.ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované jako procesně úspěšné straně. Výši náhrady stanovil podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony právní služby, konkrétně za vyjádření k žalobě a účast při jednání soudu.6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání, v němž rozhodnutí vytkl především nesprávné právní posouzení věci a porušení základních procesních pravidel. Žalobce namítl, že soud prvního stupně jeho žalobu zamítl výlučně z důvodu odlišného právního názoru, když dospěl k závěru, že se žalobce měl domáhat rozhodnutí podle § 728 o. z. a nikoliv nahrazení souhlasu podle § 714 odst. 1 a 2 o. z. Podle žalobce soud správně porozuměl skutkovým tvrzením i cíli žaloby, přesto však žalobu zamítl, aniž by jej předem poučil o možnosti jiného právního posouzení věci. Tím měl soud porušit poučovací povinnost podle § 118a o.s.ř., neboť žalobce nebyl vyzván k doplnění tvrzení ani poučen o tom, že při setrvání na zvolené právní kvalifikaci hrozí zamítnutí žaloby. Výsledné rozhodnutí je tak podle žalobce překvapivé a v rozporu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování, přičemž vede k neodůvodněnému procesnímu důsledku v podobě nutnosti podání nové žaloby.7. Žalobce dále nesouhlasil ani s hmotněprávním závěrem soudu prvního stupně, podle něhož měla být věc posuzována výlučně podle § 728 o. z. Uvedl, že toto ustanovení dopadá na celkovou a dlouhodobou správu společného jmění manželů, nikoliv na jednotlivý konkrétní spor o nakládání s příjmy z nájemného, který je nahodilou záležitostí vyžadující souhlas obou manželů. Podle žalobce je proto na místě aplikace § 714 o. z. Současně setrval na tvrzení, že jednání žalované je v rozporu se zájmy rodiny, neboť nájemné z bytů pořízených na hypoteční úvěry není používáno ke splácení těchto úvěrů, což vede k zadlužování společného jmění manželů, k ekonomicky rizikovému hospodaření a k ohrožení rodiny, včetně rizika předčasného zesplatnění úvěrů. Žalobce poukázal i na to, že někteří nájemci odmítají akceptovat jednostrannou změnu platebního místa bez souhlasu obou manželů, a že postup žalované je v rozporu s původním ujednáním účastníků při pořizování bytů.8. Z uvedených důvodů žalobce navrhl odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení z důvodu chybějícího poučení, případně aby sám rozhodl tak, že žalobě vyhoví.9. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že s odvoláním nesouhlasí a zcela se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně. Uvedla, že výnosy z nájemného tvoří součást společného jmění manželů (§ 709 o. z.), přičemž manželé jsou ve vztahu k nájemcům v postavení solidárních věřitelů, a každý z nich je proto oprávněn nájemné samostatně přijímat; zaplacením kterémukoliv z manželů dluh nájemce zaniká a přijaté prostředky zůstávají nadále součástí společného jmění manželů. Změna účtu, na který mají nájemníci nájemné zasílat, nepředstavuje právní jednání vyžadující souhlas druhého z manželů ve smyslu § 714 o. z. Jedná se pouze o faktický a organizační pokyn v rámci správy majetku, k němuž není třeba souhlasu druhého manžela ani jeho nahrazení soudem; návrhu žalobce proto chybí samotný předmět nahrazovaného souhlasu. Žalovaná zdůraznila, že neshoda stran se týká způsobu správy výnosů ze společného majetku, a proto správně spadá pod režim § 728 o. z., jak uzavřel soud prvního stupně. Zároveň soud nemůže bez dalšího měnit řízení vedené podle § 714 na řízení podle § 728 o. z., neboť se jedná o odlišný předmět a typ návrhu a poučovací povinnost soudu se nevztahuje na poučení žalobce, jak má žalobu správně podat.10. Dále žalovaná poukázala na to, že manželství účastníků bylo ke dni 5.9.2025 pravomocně rozvedeno, takže žaloba je podle jejího názoru i bezpředmětná.11. Zdůraznila rovněž, že veškeré nájemní smlouvy k předmětným bytům uzavírala po dobu manželství ona a že současně zajišťuje správu nemovitostí, údržbu a opravy i plnění daňových povinností. Žalobce se pak na těchto nákladech odmítá podílet. Doplnila, že výše měsíčního nájemného činí přibližně 115 000 Kč a že poté, co žalobce přestal hradit splátky hypotečních úvěrů, se jejich úhrady ujala ona a nadále je řádně hradí. Uvedla, že žalobce si bez jejího souhlasu přisvojil společné finanční prostředky v řádu přibližně 4 000 000 Kč, zablokoval jí přístup k účtům a ponechal ji i nezletilé děti bez finančních prostředků, což odůvodňovalo změnu platebního místa nájemného k zajištění základních životních potřeb rodiny. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.12. V řízení před odvolacím soudem účastníci učinili nesporným, že jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 5.9.2025 a že dosud nedošlo k vypořádání jejich (nyní zaniklého) společného jmění manželů.13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř., a odvolání žalobce neshledal důvodným.14. Předně odvolací soud uvádí, že o rozhodných skutkových okolnostech věci mezi účastníky nebylo sporu a jsou shrnuty shora pod bodem 3. Soud prvního stupně pak tyto okolnosti správně detekoval, jím provedené dokazování pak tyto okolnosti potvrdilo. V odvol