51 Co 292/2025-282 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 46 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 24.8.2022 do zaplacení, a to do 12 měsíců od právní moci rozsudku (výrok I), dále zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 46 000 Kč za období 1.4.2022 až 23.8.2022 (výrok II) a rozhodl, že žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 46 000 Kč za poskytnuté právní služby, které mu nebyly žalovanou uhrazeny po ukončení zastupování. Žalovanou žalobce zastupoval v řízení, vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (spor o výživné rozvedené manželky), a při podání trestního oznámení na bývalého manžela žalované. Uvedl, že s žalovanou měl ústně sjednanou smlouvu s hodinovou odměnou 2 000 Kč, náhradou cestovních výdajů a náhradou za ztrátu času 500 Kč za hodinu, přičemž fakturovanou částku snížil z vyúčtovaných 66 000 Kč na 46 000 Kč, a poukazoval i na to, že mimosmluvní odměna dle advokátního tarifu by byla vyšší. Žalovaná namítala, že žádná dohoda o smluvní odměně uzavřena nebyla, rozporovala řadu vyúčtovaných úkonů a cestovních výdajů (mj. nahlížení do spisu 8.12.2020, repliku z 15.1.2021, čas účasti u jednání 19.1.2021, hotové výdaje k jednání 20.5.2021, návrh důkazů 27.9.2021 a paušální částky 2 000 Kč za cesty a ztrátu času), zpochybňovala doručení rozpisu právních služeb s fakturou a uváděla i tvrzení o předání zlatých šperků jako „zálohy“; dále akcentovala svůj věk, zdravotní stav a majetkové poměry.3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů (faktury a jejího rozpisu, předžalobní výzvy, cestovních výkazů, obsahu spisu Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , emailové a SMS komunikace, , orgán, usnesení a stížnosti, lékařských zpráv, , registr, ) a z výpovědi žalobce, v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval jednotlivá stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Skutková zjištění uvedl pod body 15 – 43 rozsudku, na která odvolací soud pro stručnost odkazuje. Z provedeného dokazování pak soud prvního stupně především uzavřel, že žalobce neprokázal, že byla uzavřena písemná dohoda o smluvní (hodinové) odměně a o paušálních cestovních náhradách. Dále měl soud prvního stupně za prokázané, že jednotlivé úkony právní služby v civilním řízení byly učiněny v rozsahu 9 úkonů a dále 4 úkony v trestním řízení. Dále zjistil, že advokát měl v době zastupování pobočku advokátní kanceláře v , adresa, . Soud neměl za prokázané tvrzení žalované o „poskytnutí zálohy“ ve formě šperků, když přihlédl též k tomu, že žalovaná nečinila žádné právní kroky ve vztahu k jí tvrzené záloze.4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále též „a.t.“), zejména § 1, § 2, § 3, § 6, § 7, § 13 a § 14, neboť pro absenci smluvní odměny bylo nutno vycházet z mimosmluvní odměny a zákonných náhrad (režijní paušál, cestovné, náhrada za promeškaný čas). V bodě 51 rozsudku pak uvedl úkony, za něž je nárok na odměnu důvodný, a to včetně výše odměny za daný úkon, kterou určil s ohledem na předmět dané fáze řízení (žaloba o zaplacení částky 84 000 Kč a vzájemný návrh na zrušení vyživovací povinnosti, který byl posléze již jediným předmětem řízení). Jedná se o následující úkony a příslušné odměny: 20.11.2020 – převzetí a příprava zastoupení, včetně nahlédnutí do spisu dne 8.12.2020 (1 úkon): odměna 9 340 Kč, 2.12.2020 – odvolání proti zamítnutí předběžného opatření (1/2 úkonu): odměna 4 680 Kč, 19.1.2021 – účast u jednání soudu (1 úkon): odměna 9 340 Kč, 3.3.2021 – odvolání proti rozsudku (pouze ve věci zrušení vyživovací povinnosti, 1 úkon): odměna 8 100 Kč, 20.5.2021 – účast u jednání odvolacího soudu (1 úkon): odměna 8 100 Kč, 13.9.2021 – doplnění tvrzení k výzvě soudu (1 úkon): odměna 8 100 Kč, 26.9.2021 – návrh důkazů (1 úkon): odměna 8 100 Kč, 19.10.2021 – účast u jednání soudu (1 úkon): odměna 8 100 Kč, 29.12.2021 – odvolání proti rozsudku (1 úkon): odměna 8 100 Kč, Trestní řízení – celkem 4 úkony: odměna 1 500 Kč za každý úkon, Režijní paušál (AT § 13 odst. 4) – 13× 300 Kč: součet 3 900 Kč.Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalobce by měl nárok na odměnu ve výši 77 960 Kč a náhradu za cestovné za 3 cesty na trase , adresa, , adresa, ve dnech 8.12.2020, 19.1.2021 a 19.10.2021 a zpět v celkové částce (vč. náhrady za ztrátu času na cestě) 2 014,57 Kč; v podrobnostech k výpočtu odvolací soud odkazuje na bod 55 rozsudku soudu prvního stupně. Soud prvního stupně považoval za důvodně vynaložené náklady na cestovné pouze ty, jež vznikly při cestování ze sídla pobočky kanceláře žalobce v , adresa, k jednáním u Okresního soudu v , adresa, . Celkem by tak žalobci náležela částka 79 974,57 Kč.5. Soud prvního stupně uvedl, že sice nebylo prokázáno, že by žalobce měl písemné pokyny či schválení od žalované k jednotlivým úkonům, které v řízení učinil, avšak žalovaná byla přítomna jednání odvolacího soudu, nikterak u něj neprojevila svůj nesouhlas s podaným odvoláním, neučinila tak v průběhu zastoupení ani po jeho ukončení ve vztahu k žalobci. Žalovaná svou nespokojenost vyjevila až poté, co jí bylo žalobcem doručeno vyúčtování služeb. Konečně soud prvního stupně uvedl, že z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná žalobci předala šperky v hodnotě cca 150 000 Kč, když jejich předání nemohlo být prokázáno fakturou k nákupu šperků. Soud nadto poukázal na skutečnost, že žalovaná nečiní jakékoliv právní kroky k vydání šperků zpět.6. Ve vztahu k úrokům z prodlení soud dovodil počátek prodlení až od 24.8.2022 (následující den po doručení žaloby dne 22.8.2022 s přiměřeným časem na plnění), v tomto rozsahu tak žalobě soud prvního stupně vyhověl výrokem I, přičemž za přiměřenou lhůtu k plnění považoval 12 měsíců od právní moci rozsudku. Jelikož nebylo prokázáno doručení faktury s rozpisem úkonů dříve; v části požadovaných úroků od 1.4.2022 do 23.8.2022 soud prvního stupně žalobu zamítl výrokem II.7. Přo rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 150 o. s. ř. a žalobci nepřiznal náhradu s ohledem na majetkové a osobní poměry žalované a povahu věci, které považoval za důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o.s.ř.8. Proti rozsudku soudu prvního stupně, pouze proti výroku I, podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. V něm rozhodnutí vytýká především nesprávné právní posouzení věci a to, že se prvostupňový soud nevypořádal s námitkami, podle nichž měl žalobce při zastupování postupovat v rozporu se zákonem o advokacii a Etickým kodexem , orgán, . Konkrétně namítla, že jí žalobce při převzetí zastoupení neposkytl pravdivé informace o očekávaném rozsahu právních služeb a o výši mimosmluvní odměny, žalobce nevedl a žalované nepředložil přiměřené záznamy o úkonech, jednal svévolně bez předchozích pokynů klientky, v této souvislosti žalovaná odkazuje na email z 7.1.2022 v 22:16 („v příloze zasílám podané odvolání, abyste si ho mohla přečíst dřív, než přijedu“), z něhož plyne, že odvolání bylo podáno bez předchozí konzultace. Dále namítá, že nebyly bez zbytečného odkladu vráceny všechny podstatné listiny po ukončení zastoupení a že rozpis úkonů a nákladů byl žalované předložen až s doručením žaloby soudem, ač o něj žádala SMS zprávou již 21.4.2022 v 0:40. Žalovaná rovněž poukazuje na rozpor se zveřejněným „standardem“ advokáta ohledně požadavku na zálohu (doložen printscreenem webu) a tvrdí, že složila zálohu formou předání zlatých šperků v pořizovací hodnotě blížící se 46 000 Kč; současně akcentuje „podezřelou“ shodu mezi vyúčtovanými 66 000 Kč, slevou 20 000 Kč a výslednou fakturovanou částkou 46 000 Kč, ač prvostupňový soud dovodil, že předání šperků prokázáno nebylo. Žalovaná pak připomíná, že smlouva o poskytování právních služeb je podle ní spotřebitelskou příkazní smlouvou, v níž advokát jako profesionál měl transparentně informovat o ceně a postupu; současně dovozuje z § 3 odst. 2 písm. c) a § 8 o. z., že žalobce „zjevně zneužil“ právo na odměnu, a proto jeho právo nemá požívat právní ochrany. V návaznosti na to žalovaná tvrdí, že pokud by byla po vyhlášení rozsudku ve věci vedené u Okresního soudu v , adresa, dne 19.1.2021 informována, že ačkoli byla k 1.1.2021 zrušena vyživovací povinnost jejího bývalého manžela, současně jí má do 3 dnů od právní moci zaplatit 84 000 Kč, v řízení by dále nepokračovala. Plnou moc proto vypověděla bezprostředně poté, co se o tom dozvěděla od bývalého manžela, neboť jí rozsudek od zástupce do té doby doručen nebyl.9. Pro případ, že by odvolací soud nevyhověl těmto námitkám, žalovaná brojí i proti výpočtu mimosmluvní odměny: u úkonů ze dne 20.11.2020 a 19.1.2021 měla být použita tarifní hodnota 84 000 Kč, takže odměna za jeden úkon činí 4 460 Kč (nikoli 9 340 Kč), a u úkonů ze dne 3.3.2021, 20.5.2021, 13.9.2021,