51 Co 49/2026-91 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby nahradil rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 21. 10. 2024, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozhodnutím předsedy , právnická osoba, ze dne 17. 2. 2025, č. j. , spisová značka, , a to tak, že bude nově rozhodnuto, že návrh společnosti , právnická osoba, ze dne 14. 8. 2024 se zamítá (výrok I.). Žalobci uložil zaplatit účastnici na nákladech řízení částku 30 674 Kč k rukám její právní zástupkyně (výrok II.).2. Podle ustanovení §250a odst. 1 o. s. ř. jsou účastníky řízení žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem. Proto odvolací soud označuje , právnická osoba, . jako účastníka řízení, nikoli jako žalovanou stranu.3. Takto rozhodl prvostupňový soud o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby soud v plném rozsahu nahradil rozhodnutí , právnická osoba, vydané ve správním řízení o sporu z poskytování služeb elektronických komunikací a nově rozhodl tak, že se návrh na uložení povinnosti zaplatit částku 2 017,36 Kč s příslušenstvím zamítá, neboť žalobce tvrdil, že účastnickou smlouvu řádně vypověděl dne 25.11.2022 prostřednictvím kontaktního formuláře v aplikaci , název, v reakci na oznámení o změně tarifu, a po uplynutí výpovědní doby již účastnice nebyla oprávněna služby poskytovat ani za ně požadovat úhradu. Účastnice nárok rozporovala s tím, že výpověď učiněná žalobcem nebyla právně účinná, neboť žalobce v kontaktním formuláři nevyplnil řádně povinné identifikační údaje, zejména telefonní číslo, uvedl zjevně fiktivní údaje, a podání proto nebylo možné přiřadit ke konkrétní účastnické smlouvě, přičemž žalobce služby i po změně tarifu fakticky využíval a dlužné částky neuhradil.4. Soud prvního stupně vyšel z provedeného dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, založených ve správním spise , právnická osoba, , z účastnické smlouvy, všeobecných podmínek účastnice, vyúčtování služeb, korespondence účastníků a snímků obrazovky kontaktního formuláře. V odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval jednotlivá stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal pod body 5 – 15 skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Konstatoval, že mezi účastníky nebylo sporné uzavření účastnické smlouvy, poskytování služeb účastnicí ani skutečnost, že žalobce neuhradil vyúčtované částky v celkové výši 2 017,36 Kč, přičemž za spornou označil otázku, zda byla účastnická smlouva platně vypovězena před změnou tarifu ke dni 2.12.2022. Soud učinil skutkový závěr, že žalobce sice využil k podání výpovědi kontaktní formulář v aplikaci , název, , avšak do povinně vyplňované kolonky telefonního čísla uvedl fiktivní údaj , číslo, , a tím znemožnil identifikaci svého právního jednání, v důsledku čehož výpověď nebyla způsobilá vyvolat zamýšlené právní účinky a účastnická smlouva zůstala i nadále v platnosti.5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 64 odst. 1 a § 63b odst. 5 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, § 1998 odst. 1 a § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přičemž vycházel z toho, že účastník je povinen uhradit cenu za poskytnuté služby a že právní jednání nemůže vyvolat účinky, je-li neurčité a nelze-li zjistit jeho obsah ani výkladem. Soud dovodil, že pravidla vyplňování kontaktního formuláře tvořila součást ujednání stran o způsobu a náležitostech výpovědi smlouvy, a jejich nerespektování jde k tíži žalobce. Výpověď učiněná s uvedením fiktivních údajů byla neurčitá a nezpůsobilá identifikovat smluvní vztah, což vedlo k závěru, že smlouva nebyla platně ukončena a žalobce byl povinen zaplatit cenu služeb poskytnutých po 2.12.2022 včetně příslušenství. S ohledem na shodu závěrů soudu se závěry , právnická osoba, soud odkázal rovněž na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na rozhodnutí ze dne 14.6.2016, sp. zn. 21 Cdo 3932/2015, a žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že účastnici, která měla ve věci plný úspěch, přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 30 674 Kč, sestávající z nákladů právního zastoupení stanovených podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, přičemž náklady přiznal k rukám zástupkyně účastnice dle § 149 odst. 1 o. s. ř., a částečně nepřiznal náhradu za jedno z vyjádření jakožto pro věc neúčelné.7. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká, že je zatíženo vadami řízení, neúplnými a nesprávnými skutkovými zjištěními i nesprávným právním posouzením věci. Žalobce zejména namítá, že prvostupňový soud nesprávně zamítl jím navržený klíčový důkaz, aby účastnice doložila seznam veškerých dotazů a požadavků zaslaných z uživatelského účtu žalobce prostřednictvím aplikace , název, , ačkoliv účastnice sama v řízení připustila, že žalobce nějaké podání odeslal, a soud I. stupně měl za prokázané, že žalobce odeslal výpověď, odpovídající doloženému snímku obrazovky. Tím byl žalobce podle svého názoru zkrácen na právu na spravedlivý proces, neboť soud žalobu zamítl fakticky proto, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně doručení výpovědi, ačkoliv mu bylo znemožněno toto břemeno unést neprovedením navrženého důkazu. Žalobce dále namítá, že skutkový závěr soudu prvního stupně o tom, že jím odeslaná výpověď neumožňovala určení jednající osoby, je nesprávný, neboť výpověď byla odeslána z jeho uživatelského účtu, v němž byl jednoznačně identifikován, a navíc měl s účastnicí uzavřenou pouze jedinou smlouvu týkající se jediné služby. Soudu I. stupně žalobce rovněž vytýká, že přihlédl k tvrzení účastnice o nemožnosti identifikovat jednající osobu, které žalovaná uplatnila až po koncentraci řízení při jednání dne 6.11.2025, ačkoliv předtím namítala pouze nejasnost ohledně toho, které smlouvy se výpověď týkala, čímž měl soud zatížit řízení další procesní vadou. Žalobce dále tvrdí, že účastnice měla možnost jej jako autora výpovědi identifikovat a přiřadit k němu smlouvu, neboť evidovala u jeho osoby pouze jediný smluvní vztah, a pokud považovala vyplnění skutečného telefonního čísla za nezbytnou náležitost výpovědi smlouvy týkající se internetové služby, měla jej o tom jako spotřebitele výslovně, jasně a srozumitelně poučit ve smluvních podmínkách nebo ve formuláři, což se nestalo. Podle žalobce nebyl informován o tom, že „číslem, o které jde“, má být vždy telefonní číslo účastníka, a že bez jeho uvedení nebude možné výpověď přiřadit k uzavřené smlouvě, přičemž vyplnění smyšleného čísla nepovažoval za překážku identifikace, když žádné telefonní služby nečerpal. Žalobce konečně vytýká soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení otázky doručení výpovědi, když soud přehlédl judikaturu k tomu, že u adresných jednostranných hmotněprávních jednání postačuje, aby se projev vůle dostal do dispoziční sféry adresáta, nikoli aby splnil veškeré jednostranně stanovené formální náležitosti. Podle žalobce se výpověď do dispoziční sféry žalované dostala, měla tedy právní účinky, účastnická smlouva byla účinně ukončena a žalobce nebyl povinen hradit částku 2 017,36 Kč za služby poskytované po změně tarifu.8. Právní zástupkyně při ústním jednání konaném před odvolacím soudem výslovně na návrh žalobce požadovala, aby pokud nebude odvolacím soudem žalobci v rozporu se zákonem vyhověno, aby mu rozhodnutí bylo doručeno na zlatých destičkách.9. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje odvolacímu soudu, aby po doplnění dokazování napadený rozsudek změnil, žalobě v plném rozsahu vyhověl a účastnici uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení.10. Účastnice se ve svém vyjádření staví k odvolání žalobce odmítavě a považuje napadený rozsudek soudu prvního stupně za věcně i právně správný, přičemž plně odkazuje na svá předchozí vyjádření v řízení a na odůvodnění rozsudku soudem I. stupně, s nímž se ztotožňuje. Zdůrazňuje, že tvrzení žalobce, podle něhož účastnice připustila odeslání výpovědi, nemůže samo o sobě vést k závěru o právních účincích takového jednání, neboť účastnice po celou dobu řízení namítala nikoli samotné odeslání podání, ale skutečnost, že výpověď nebyla řádně doručena a nemohla vyvolat žalobcem zamýšlené právní následky, a to výlučně v důsledku žalobcem cíleně nesprávně uvedených identifikačních údajů. Podle účastnice je třeba trvat na tom, že právní jednání musí být určité, srozumitelné a adresné, přičemž žalobce v rozporu s pokyny formuláře nevyplnil skutečné telefonní číslo ani další potřebné údaje, a výpověď proto nebylo možné přiřadit ke konkrétní účastnické smlouvě; v důsledku toho nedošlo k jejímu doručení do dispoziční sféry účastnice. Účastnice v této souvislosti poukazuje i na zásadu poctivosti v právním styku podle § 6 občanského zákoníku a zdůrazňuje, že žalobce nemůže těžit ze svého vlastního nepoctivého jednání, které vedlo k neurčitosti právního jednání ve smyslu § 553 občanského zákoníku. Současně účastnice nesouhlasí s námitkou žalobce ohledně neprovedení dalších důkazů, zejména z oboru IT, neboť soud I. stupně podle jejího náz