53 Co 348/2025-228 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 86 919,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 3. 1. 2024 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 3 080,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 3. 1. 2024 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Soud prvního stupně rozhodl o žalobě odůvodněné tím, že žalobkyně od 4. 1. 2021 do 29. 1. 2021 prováděla stavební práce v nemovitosti žalovaného, a to bytové jednotce , číslo, (dále jen „byt“). Dne 29. 1. 2021 si byl žalovaný byt prohlédnout, byt byl převzat bez výhrad, žalovanému byly odevzdány klíče a byt byl následně obsazen novým nájemníkem. Provedené práce nebyly nikdy reklamovány, zpochybňovány, anebo dokonce vylučovány.3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Vznesl námitku litispendence s řízením vedeným u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Popíral vznik nároku a rovněž vznesl námitku započtení do částky 90 000 Kč.4. Soud prvního stupně na základě provedených listinných důkazů, účastnické výpovědi jednatele žalobkyně a žalovaného a svědeckých výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, dospěl ke skutkovým zjištěním, která popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 4. až 9.), přičemž se vypořádal i s tím, proč některé důkazy neprovedl (bod 10.). Předně neshledal důvodnou námitku litispendence. Poté uzavřel, že mezi účastníky byla ústně sjednána smlouva o dílo podle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), což byla mezi účastníky běžná praxe, když žalobkyně pro žalovaného provádí opravy v domě, rekonstrukci bytů po skončení nájmu před vznikem dalšího nájemního vztahu, jako i v tomto případě. Žalobkyně se žalovaným před opravou byt prošla, žalovaný sdělil žalobkyni, co žádá, aby bylo opraveno nebo vyměněno. Nutnost těchto prací spolu také konzultovali. Po opravě byl byt předán a následně ke konci roku, jak bylo mezi účastníky zvykem, žalobkyně zaslala žalovanému fakturu. Žalovaný fakturu nerozporoval, nevrátil ji k opravě ani ji neoznačil za nedůvodnou. Na fakturu nijak nereagoval.5. Smlouva o dílo byla sjednána, dílo bylo řádně v dohodnutém rozsahu provedeno. Rozsah prací byl potvrzen samotnou žalobkyní, listinnými důkazy a rozsah těchto prací a jejich hodnota byla rovněž posouzena znalcem, který žalobkyní vykonanou opravu ohodnotil částkou 90 000 Kč. Žalovaný pouze sporoval, že ne všechny položky jsou po právu, a to konkrétně úklid a odvoz suti. Tvrdil, že v půdních prostorách probíhaly současně stavební práce, a není tedy zřejmé, které činnosti pro tu kterou stavbu byly vykonány. K tomu se vyjadřoval znalecký posudek, resp. odborné posouzení, když zhodnotil, že tyto práce odpovídají pracím, které byly vykonány, tedy i úklid a odvoz suti a v jakém rozsahu. Prvostupňový soud proto z tohoto odborného posouzení vycházel, když odpovídá tomu, co bylo žalobkyní doloženo listinnými důkazy a co bylo žalobkyní tvrzeno. Rozsah prací do určité míry potvrdili i svědci, kteří se vyjadřovali k činnostem a pracím, které bylo nutné v bytě provést a které provedeny byly. Vzhledem k tomu, že dílo bylo dokončeno, předáno a sám žalovaný ve své výpovědi uvedl, že od listopadu je již byt pronajímán s tím, že předtím nebyl pronajatý z důvodu, že nesehnal nájemce, a nikoliv že by byt byl neobyvatelný. Soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit fakturovanou částku 86 919,30 Kč, neboť to je cena za dílo a v tomto rozsahu bylo dílo provedeno, což bylo potvrzeno i odborným posouzením. Naopak nevycházel z částky 90 000 Kč, která by byla částkou odpovídající ohodnocení prací v případě, že by neexistovala platně uzavřená smlouva. Mezi účastníky byla sjednána smlouva o dílo nyní i v předešlých letech, byla mezi nimi taková i praxe ohledně jednotlivých smluv o dílo, proto z této praxe vycházel a rovněž z toho, co tvrdila žalobkyně a de facto i žalovaný. Žalovaný by byl povinen zaplatit dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. od splatnosti faktury, tj. od 30. 1. 2022, avšak žalobkyně požaduje úrok z prodlení až od 3. 1. 2024.6. Po citaci § 1982 odst. 1, 2 a § 1987 odst. 1, 2 o. z. prvostupňový soud dále uzavřel, že pohledávka, kterou žalovaný započetl v tomto řízení proti pohledávce, která je předmětem tohoto řízení, je pohledávkou neurčitou a nejistou. Pohledávka žalovaného je předmětem jiného řízení, kde je prováděno dokazování i znaleckým posudkem, pohledávka přesahuje 5 000 000 Kč, tedy nebylo by ani ku prospěchu účastníků, aby se v tomto řízení provádělo stejné dokazování, jako u Obvodního soudu pro , adresa, , kde je pohledávka, která je předmětem započtení, projednávána. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.7. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Namítá, že prvostupňový soud dospěl k nesprávnému závěru, že byla uzavřena ústní smlouva, když nebyla prokázána dohoda o ceně díla ani o jejím konkrétním rozsahu anebo že se má jednat o dílo bez určení ceny, tedy o skutečnostech, které představují esenciální náležitosti ve smyslu § 2586 a násl. o. z. Závěr, že cena byla ujednána až po provedení díla po předložení rozpočtu nemá právní oporu, přičemž je v rozporu se zákonnými ustanovení na ochranu spotřebitele. Prvostupňový soud rezignoval na řádné zjištění stavu, když se spokojil s tím, že předložené vyúčtování (které ani nemohlo odpovídat realitě) je rozsahem provedení díla, a zcela rezignoval na námitky žalovaného, že se mělo jednat o výpomoc v rámci příkazu. Vznáší vážné pochybnosti o objektivitě a vypovídací hodnotě odborného vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, , který sám výslovně uvedl, že nikdy nebyl osobně přítomen v předmětném bytě, a své závěry vyvozoval výhradně z fotografické dokumentace a tvrzení žalobkyně. Je nesprávné, aby takové odborné vyjádření bylo postaveno na roveň znaleckému posudku podle § 127 o. s. ř. Neztotožňuje se rovněž se závěrem, že pohledávka určená k započtení je neurčitá a nejistá výlučně z důvodu, že o ní probíhá samostatné soudní řízení a její výše přesahuje částku 5 000 000 Kč. Takový postup soudu je v rozporu s hmotným i procesním právem. Samotná skutečnost, že započítávaná pohledávka je sporná a je o ní vedeno jiné řízení, ani její výše, nemůže v žádném případě vést k závěru, že se jedná o pohledávku nejistou či neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3235/2021). Navrhl zrušení napadeného rozsudku, když jej považuje za nepřezkoumatelný.8. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání namítá, že byla uzavřena standardní ústní rámcová dohoda o provedení práce na bytě , číslo, , která byla průběžně navyšována podle potřeby s tím, že byla standardně vyúčtována, tedy postup byl zcela stejný jako v průběhu předchozích let spolupráce. Zcela nesouhlasí s tím, že by se mělo jednat o výpomoc s ohledem na velkou zakázku. Naopak druhá velká zakázka byla velmi náročná, rozhodně by k ní nešla provést jakákoliv výpomoc. Nadto je to zcela nové tvrzení. Nesouhlasí s tím, že by odborné vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, bylo neobjektivní. Jelikož tento znalec pracoval i na jiném posudku, včetně odborných konzultací se žalovanou stranou, dům i byty zná a předmětný byt popsal podle skutečnosti. Nic současně nebránilo žalovanému nechat si vypracovat vlastní znalecký posudek. Nesouhlasí s argumentací žalovaného, že soud prvního stupně nesprávně nezohlednil jeho pohledávku určenou k započtení. V této souvislosti zdůrazňuje, že se jedná o odlišné případy, a to otázku bytu a střešní nástavby. Druhé soudní řízení bude trvat ještě velmi dlouho. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.9. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), když neshledal důvodnou výtku žalovaného, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. Rozhodnutí totiž zpravidla není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly, podle obsahu odvolání, na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek NS sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 nebo usnesení sp. zn. 30 Cdo 3102/2014), což v projednávané věci vzhledem k odvolacím námitkám žalovaného zjevně nebyly. Postupem soudu prvního stupně mu tak nemohla být způsobena žádná újma. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.10. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil postačující skutková zjištění, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Odvolací soud rovněž souhlasí se závěrem prvostupňového soudu, že mezi účastníky byla uzavřena ústní smlouva o dílo. Podstatnou náležitostí takové smlouvy přitom není uvedení ceny díla, jelikož postačí, aby bylo ujednáno, že dílo má být provedeno za úplatu ve smyslu § 2586 o. z. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel ze zavedené praxe mezi účastníky, která byla potvrzena samotným žalovaným v rámci jeho výslechu. Ten potvrdil, že byl úzus takov