53 Co 368/2025-67 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je povinna zaplatit žalované částku 9 500 Kč v 19 měsíčních splátkách po 500 Kč, a to vždy k 25. dni v měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci rozsudku (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 7 708,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalované (výrok II.).2. Rozhod tak na základě zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena dne 26. 6. 2024 smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalobkyně se je zavázala žalované vrátit. Žalobkyně čerpala částku 10 000 Kč, následně uhradila splátku ve výši 500 Kč. Dne 30. 7. 2024 zaslala žalobkyně žalované výzvu s tím, aby došlo k vrácení dosud nesplacené jistiny dluhu, neboť má za to, že je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalovaná na výzvu reagovala tak, že odmítá tvrzení žalobkyně o neplatnosti smlouvy, nicméně navrhla, že dluh by mohl být splacen formou 22 měsíčních splátek po 966 Kč. Žalobkyně však setrvala na svém návrhu, že vrátí pouze nesplacenou jistinu dluhu, a to v měsíčních splátkách po 500 Kč. S ohledem na to, že nedošlo k dohodě účastníků, domáhala se žalobkyně určení měsíční splátky soudem.3. Soud prvního stupně po aplikaci § 86 odst. 1 a 2, § 87 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpotřÚ“) a § 2 o. s. ř. žalobu zamítl s tím, že i kdyby Smlouva byla absolutně neplatná, nemohlo by být žalobě vyhověno. Prvostupňový soud se zcela ztotožnil s argumentací žalované, že spotřebitel se může domáhat u soudu určení doby, která je odpovídající jeho možnostem, skutečně pouze v případě sporu mezi účastníky v této otázce. O takový případ se však nejedná, neboť žalovaná byla ochotná uzavřít se žalobkyní dobrovolně smlouvu o narovnání, ve které by zcela akceptovala její návrh splácet dlužnou jistinu ve splátkách po 500 Kč měsíčně, což je v možnostech žalobkyně, když tuto částku i dobu splácení sama žalované navrhla. Důvodem, proč nakonec nebyla dohoda uzavřena, byl požadavek žalobkyně na úhradu nákladů právního zastoupení, nikoliv fakt, že by žalovaná navrhovala dobu uhrazení dlužné jistiny, která by nebyla v možnostech žalobkyně. Dohoda o narovnání týkající se určení měsíčních splátek (a tím i doby splácení dluhu) tak nebyla uzavřena pouze z vůle žalobkyně a tato skutečnost nemůže jít k tíži žalované. Z důvodu absence sporu mezi účastníky nebyly splněny podmínky pro podání žaloby a žaloba je proto nadbytečná. O náhradě nákladů řízení rozhodl prvostupňový soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich plnou náhradu přiznal procesně zcela úspěšné žalované.4. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně, která namítla, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil, že mezi stranami nebyl spor, když vycházel pouze z tvrzení žalované. Protože k uzavření dohody o narovnání nedošlo, je evidentní, že spor mezi stranami byl. Důvodem neuzavření dohody byla skutečnost, že dohoda o narovnání předložená žalovanou není to samé, jako dohoda o splatnosti jistiny z neplatné smlouvy. Dohodu o narovnání koncipovala žalovaná v rozporu se zákonem, když šlo v podstatě o nově uzavřený závazek, čímž by odebrala spotřebiteli možnost domáhat se nároku z neplatné smlouvy proto, že tato vada by byla narovnáním zhojena, ale zároveň by takový závazek mohla nově žalovat jako povinnost spotřebitele z nové smlouvy. Možnost vracet jistinu podle § 87 SpotřÚ zahrnuje i možnost nehradit například dočasně vůbec v kterékoli době, nastanou-li podmínky, že se spotřebitel dostane do situace, že to jeho majetkové poměry neumožňují. Dohodou o narovnání by se spotřebitel takové možnosti vzdával. Žalovaná dohodou o narovnání sledovala spíše nekalý úmysl. Předmětná dohoda nereflektovala ani náklady, které spotřebiteli vznikly v souvislosti s nutností vyhledat právní pomoc advokáta, když neplatnost smlouvy způsobila žalovaná. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Městského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, a Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, . Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Žalovaná ve vyjádření k podanému odvolání navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. Mezi stranami není spor o výši úhrady ani o výši počtu splátek nebo o době splácení. Ustanovení § 87 odst. 2 SpotřÚ předpokládá existenci sporu, tj. situaci, kdy se spotřebitel a poskytovatel úvěru nejsou schopni dohodnout na splátkovém kalendáři. Takový stav však mezi stranami nevznikl, naopak žalobkyně výši splátky a jejich počet sama v petitu žaloby navrhla. Stejný návrh předložila žalovaná žalobkyni v návrhu dohody o narovnání, která však s tímto návrhem nesouhlasila, neboť do této dohody nebyl zahrnut požadavek žalobkyně na náhradu nákladů právního zastoupení. Žalovaná je přesvědčena, že žalobkyně vede celé řízení pouze za účelem přiznání náhrady nákladů řízení. I kdyby totiž byla Smlouva neplatná, pořád by to nezměnilo nic na postavení žalobkyně, která by nedoplatek na jistině musela uhradit, a to formou splátkového kalendáře, který jí nabízela žalovaná. Žalovaná poukázala na rozsudky Městského soudu v , adresa, a soudů prvního stupně, ve kterých nebyl shledán naléhavý právní zájem na určení existence či neexistence právního vztahu, např. sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, .6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 87 odst. 2 SpotřÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.9. Odvolací soud v první řadě konstatuje, že soud prvního stupně spolehlivě zjistil skutkový stav projednávané věci, tedy provedl dokazování v potřebném rozsahu k rozhodným skutečnostem pro právní posouzení věci, výsledky tohoto dokazování zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním. Pro stručnost odvolací soud na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje. Prvostupňový soud zcela správně aplikoval právní úpravu a jeho závěr, že se v daném případě nejedná o situaci, kterou lze podřadit pod ustanovení § 87 odst. 2 SpotřÚ, je přiléhavý. V projednávané věci totiž nebyly splněny podmínky pro podání žaloby o určení času plnění. Ze skutkových zjištění jednoznačně vyplynulo, že sama žalobkyně souhlasila s měsíční splátkou ve výši 500 Kč, s celkovou výší nesplacené jistiny i s časovým rámcem plnění ve splátkách. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že ohledně doby splácení zbylé jistiny nebyl mezi účastníky spor, neboť obě strany se shodly na tom, že splácení jistiny po částce 500 Kč odpovídá možnostem žalobkyně jako spotřebitele (srov. rozsudek Městského soudu v , adresa, ze dne 27. 3. 2025, č. j. , spisová značka, ). V této souvislosti lze odkázat i na komentář k ustanovení § 87 odst. 2 SpotřÚ: Zákon o spotřebitelském úvěru, 1. vydání, 2017, s. 436-440: „Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o splácení jistiny soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran.“ Zákon tedy jednoznačně předpokládá, že musí být spor o vrácení samotné jistiny, což v daném případě vůbec nenastalo, proto jsou závěry prvostupňového soudu správné.10. Žalobkyní zmiňované usnesení Městského soudu v , adresa, ze dne 14. 4. 2025, č. j. , spisová značka, , nelze na daný případ aplikovat, neboť jde o rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 8. 1. 2025, č. j. , spisová značka, , tak, že se řízení nezastavuje s odůvodněním, že v daném případě byl závěr soudu prvního stupně ohledně zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení implicitně zřejmě spočívající v nedostatku pravomoci soudu věc projednat a rozhodnout nesprávný. Předmětem přezkumu tak nebyla otázka projednávaná v daném případě.11. S ohledem na shora uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že napadený rozsudek soudu pr