53 Co 89/2026-234 – Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 94 868 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně za dobu od 7. 9. 2025 do zaplacení (výrok I.), rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobkyni ve výši 3 745 Kč (výrok II.), dále rozhodl tak, že se zamítá žaloba na zaplacení částky 50 420 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 145 288 Kč za dobu od 22. 8. 2025 do 6. 9. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 50 420 Kč za dobu od 7. 9. 2025 do zaplacení (výrok III.) a že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 469 Kč (výrok IV.).2. Prvostupňový soud na podkladě provedených listinných důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 14. až 23.). Stručně shrnul skutkový stav tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 5. 8. 2013 pojistnou smlouvu , název, č. , číslo, (dále jen „smlouva“ nebo „pojistná smlouva“), pojistné bylo sjednáno ve výši 1 016 Kč měsíčně, součástí smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky (VPP), Zvláštní pojistné podmínky (ZPP) a Specifikace, se kterými žalobkyně byla seznámena, když toto žalobkyně výslovně prohlásila. K zániku pojištění došlo dne 6. 9. 2025. Žalobkyně uhradila žalované za období od 25. 8. 2022 do 25. 8. 2025 částku ve výši 34 544 Kč (34 měsíců x 1 016 Kč). Žalovaná uhradila žalobkyni při skončení smlouvy odkupné ve výši 94 868 Kč dne 6. 9. 2025.3. Soud prvního stupně věc posoudil s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle předpisů účinných k datu 5. 8. 2013 (uzavření pojistné smlouvy), a to podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013, a podle § 37 odst. 1 obč. zák. a zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni 5. 8. 2013 (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).4. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila žalobkyni po podání žaloby dne 6. 9. 2025 částku 94 868 Kč s tím, že se jedná o odkupné vyplacené v souvislosti s ukončením smlouvy, vzala žalobkyně v tomto rozsahu žalobu zpět, včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % za dobu od 7. 9. 2025 do zaplacení, a řízení proto bylo výrokem I. napadeného rozsudku částečně zastaveno podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. V souvislosti s částečným zastavením řízení bylo výrokem II. napadeného rozsudku rozhodnuto podle § 6a odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobkyni, a to ve výši 3 745 Kč.5. Soud prvního stupně se zabýval nejprve otázkou promlčení (případného) práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení (tj. plnění na základě neplatné smlouvy), a to bez ohledu na to, zda byl nárok uplatněn důvodně, či nikoliv, tj. zda pojistná smlouva byla z důvodů uváděných žalobkyní uzavřena platně, či nikoliv. Po aplikaci § 107 odst. 1 obč. zák. a judikatury Nejvyššího soudu (bod 38.) dospěl k závěru, že jestliže by žalobkyni svědčilo právo na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy, pak by se v tomto případě začalo promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž jejich zaplacením začala běžet minimálně objektivní promlčecí doba. Ohledně počátku běhu subjektivní promlčecí doby prvostupňový soud konstatoval, že je třeba v dané věci vycházet z výročního dopisu ke dni 6. 8. 2019, nejpozději však počala subjektivní doba běžet obdržením dopisu žalované ze dne 4. 10. 2022 žalobkyní, přičemž žalobkyně doručení dopisů nerozporovala. Z výročního dopisu mohla žalobkyně seznat, že jsou u daného produktu „nějaké“ poplatky, výslovně je na poplatky (počáteční náklady) upozorněna žalovanou pak i v dopise ze dne 4. 10. 2022. Z uvedených listin tak žalobkyně mohla seznat existenci poplatků, a tedy že smlouva může být neplatná. Prvostupňový soud však s ohledem na výše uvedené při posuzování nároku vyšel z objektivní promlčecí doby, neboť objektivní spolu se subjektivní promlčecí dobou počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž nárok uplatňovaný touto žalobou je proto z části promlčen již s ohledem na běh objektivní doby, kdy objektivně v tomto případě právo na vrácení bezdůvodného obohacení vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí doba. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky před podáním žaloby proto byl shledán tvrzený nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení jako promlčený. Za poslední tři roky před podáním žaloby žalobkyně za tuto dobu žalované uhradila celkem částku 34 544 Kč, žalovaná naproti tomu žalobkyni uhradila při ukončení smlouvy odkupné ve výši 94 868 Kč, tj. částku vyšší. Vzhledem k tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy by vzniklo i žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši toho, co žalobkyni zaplatila. Žalovaná uplatnila ve vztahu k platbám provedeným 3 roky před podáním žaloby (které činily celkem 34 544 Kč) námitku započtení vyplaceného plnění (resp. zúčtování vzájemných nepromlčených plnění), který je souladný s ustanovením § 1982 o. z. (a ostatně by byl souladný i s ustanovením § 580 obč. zák., pokud by s ohledem na to, že jde o bezdůvodné obohacení vypořádávané podle obč. zák., mělo být podle něho posuzováno i započtení). S ohledem na to, že částka, kterou by měla vydat žalovaná žalobkyni (34 544 Kč), je nižší než částka, kterou jí již vydala (94 868 Kč), soud shledal námitku započtení opodstatněnou.6. Prvostupňový soud neshledal opodstatněnou obranu žalované, že ve věci nelze aplikovat objektivní promlčecí dobu, když takový postup představuje výkon práva v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaná přistupuje i v jiných obdobných případech k pojistným smlouvám o investičním životním pojištění jako k platným a podle nich postupuje. Samotná žalobkyně rovněž po celou dobu trvání smlouvy k ní přistupovala jako k platné a využívala pojistnou ochranu poskytovanou žalovanou. Vědomost o neplatnosti pojistné smlouvy nelze ani dovozovat z rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017, z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 nebo na základě úředního sdělení , právnická osoba, ze dne 2. 5. 2012 a dohledového benchmarku , právnická osoba, č. , číslo, a č. , číslo, , neboť tyto dokumenty se nevztahují ke konkrétním smlouvám o investičním životním pojištění a nelze je paušálně aplikovat na jakýkoliv individuální případ. Z těchto důvodů prvostupňový soud vyjádřil nesouhlas s argumentací žalobkyně, že k námitce promlčení nelze přihlížet, ani neměl za to, že by její uplatnění bylo v rozporu s dobrými mravy, když se jedná o nástroj v právu zcela běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám.7. Ohledně posouzení platnosti pojistné smlouvy prvostupňový soud uvedl, že z důvodu nemožnosti zjistit v okamžiku uzavření smlouvy výši sjednané úplaty (poplatku) ani výši počátečních nákladů, je tato neurčitost podstatným nedostatkem, který zakládá absolutní neplatnost takového právního jednání (pojistné smlouvy), neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik žalobkyně za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované platí. Ve svém důsledku jde o případ neurčitosti ceny plnění. V této souvislosti odkázal soud prvního stupně na judikaturu Nejvyššího soudu, např. na rozsudek sp. zn. 33 Cdo 499/2023 nebo usnesení sp. zn. 33 Cdo 2020/2023. Soud prvního stupně proto uzavřel, že považuje předmětnou pojistnou smlouvu pro popsanou neurčitost za absolutně neplatnou a nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání. Z těchto důvodů nebylo možné akceptovat argumentaci žalobkyně, že s ohledem na existenci zneužívajících ujednání ve smlouvě nelze k námitce promlčení přihlížet.8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení podle úspěchu ve věci ve výši 14 469 Kč.9. Proti napadenému rozsudku podala žalobkyně proti výrokům III. a IV. odvolání, žalovaná podala odvolání proti výroku IV. o náhradě nákladů řízení.10. Žalobkyně v odvolání namítla, že žalovaná musela o neplatnosti pojistné smlouvy vědět nejpozději od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 a po upozorněních , právnická osoba, . Přesto žalovaná vědomě pokračovala v uzavírání vadných smluv a v inkasu bezdůvodného obohacení, čímž vyloučila možnost dovolávat se své dobré víry. Prvostupňový soud rovněž nepřípustně bagatelizoval význam dohledových benchmarků , právnická osoba, č. , číslo, a č. , číslo, . Z uvedených důvodů prvostupňový soud nesprávně vyhodnotil, že dle jeho názoru není vznesená námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy. Pokud žalovaná uplatnila námitku promlčení v situaci, kdy věděla, že se bezdůvodně obohacuje na úkor spotřebitele, je postup soudu v rozporu s § 6 o. z. Nesprávné je i právní posouzení věci spočíva