54 Co 26/2026-80 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost do patnácti dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 105 053,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 97 806,33 Kč ve výši 12,75 % ročně od 18. 12. 2024 do zaplacení a z částky 7 247,12 Kč ve výši 11,5 % ročně od 18. 10. 2025 do zaplacení, do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výroky II. a III. žalobu zamítl co do částky 16 786,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 033,19 Kč od 18. 12. 2024 do 17. 10. 2025 a z částky 16 786,07 Kč od 18. 10. 2025 do zaplacení, a co do částky 231 807,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 12. 2024 do zaplacení. Výrokem IV. rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 840 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal tří nároků z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u žalované a rovněž u správních soudů, zahájeného žádostí ze dne 15. 8. 2008 (jíž se žalobce domáhal doplacení ušlého platu za období jeho určování do služeb , právnická osoba, a , právnická osoba, s příslušenstvím), konkrétně zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 121 839,52 Kč, náhrady škody spočívající v nákladech na právní zastoupení ve správním řízení ve výši 47 344,80 Kč a konečně náhrady škody spočívající ve zbytečně uhrazených úrocích z překlenovacího úvěru ve výši 184 462,50 Kč.3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, v rámci předběžného projednání nároku žalobci vyplatila z titulu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení částku 122 322,38 Kč, což považovala za adekvátní kompenzaci. Nárok žalobce na majetkovou újmu odmítla.4. O nárocích žalobce rozhodl soud na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba podrobně opakovat. Ve stručnosti lze uvést, že soud shledal, že posuzované správní řízení vedené , orgán, pro právní zastupování , orgán, , č.j. , spisová značka, , včetně navazujícího soudního řízení správního, jehož účastníkem byl žalobce v roli navrhovatele, trvalo od 15. 8. 2008 do 30. 1. 2025, tedy 16 let, 5 měsíců a 14 dnů, což považoval za nepřiměřenou dobu. Základní částku finančního zadostiučinění určil částkou 17 000 Kč za každý rok řízení (s výjimkou prvních dvou let, za něž přiznal částku poloviční), celkovou základní částku odškodnění tudíž vypočetl na 262 705,25 Kč.5. Uvedenou částku snížil o 20% z důvodu skutkové a právní složitosti, když podkladem pro rozhodnutí bylo větší množství listinných podkladů pro výpočet ušlého platu žalobce, ve věci bylo vyslechnuto 6 svědků a bylo nutné provést dopočet platu za velké množství přesčasových služeb. Významnou složitost, ať již skutkovou, právní, či procesní, pro kterou by mohla být základní částka dále snižována, soud prvního stupně neshledal. Ve věci nebyl proveden znalecký posudek, nebylo doručováno do ciziny, počet vyslýchaných svědků rovněž nijak zásadně nevybočoval. Naopak délka řízení byla způsobena v zásadě opakovaným rušením správních rozhodnutí správními soudy pro nepřezkoumatelnost nebo nezákonnost, zároveň nadřízený správní orgán opakovaně stanovil správnímu orgánu I. stupně lhůtu k vydání rozhodnutí pro jeho nečinnost. O dalších 20% základní částku snížil z důvodu, že řízení probíhalo ve 4 stupních, přičemž zohlednil, že nutnost projednání věci ve čtyřech instancích způsobila do značné míry sama žalovaná tím, že rozhodovala nepřezkoumatelným či nezákonným způsobem. Čtvrtý stupeň, tedy kasační stížnost, kterou projednal Nejvyšší správní soud, pak byla podána ze strany žalované, avšak nedůvodně. Proto snížení základní částky o 40 % nebylo na místě. Konečně soud prvního stupně základní výši odškodnění zvýšil o 30% pro význam předmětu řízení pro žalobce, neboť se jednalo o řízení obdobné pracovně právnímu sporu s přesahem pro výpočet výsluhy. Soud prvního stupně základní částku snížil o celkových 10% na částku 236 434,72 Kč. Žalovaná žalobci vyplatila částky 122 322,38 Kč a 9 058,90 Kč, zbývá tak uhradit částku 105 053,45 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení. Co do zbytku, pokud jde o tento nárok, žalobu zamítl.6. Stejně tak žalobu zamítl, pokud jde o nároky na náhradu majetkové škody. U nároku na náhradu nákladů na právní zastoupení dovodil, že tyto nebyly vynaloženy na nápravu nesprávného úředního postupu, u nároku na úhradu úroků z překlenovacího úvěru neshledal příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody.7. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl úspěšný co do nároku na náhradu nemajetkové újmy a neúspěšný co do nároků na náhradu majetkové škody. Žalovaná byla úspěšná co do 70% a žalobce do 30%, žalovaná má proto právo na náhradu 40% nákladů řízení, spočívající v 7 náhradách hotových výdajů po 300 Kč, tj. 2 100 Kč, z nichž 40% činí 840 Kč.8. Proti výrokům I. a IV. podala žalovaná včasné odvolání. Nesouhlasila s tím, jak soud prvního stupně posoudil otázku promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy, zejména pokud jde o otázku počátku jejího běhu. Soud prvního stupně dovodil, že promlčecí doba běží od právní moci rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2025 č. j. , spisová značka, . Je sice pravdou, že uvedený rozsudek byl posledním rozhodnutím ve věci, ovšem žalobci bylo vyhověno, pokud jde o doplacení ušlého platu, již rozhodnutím , orgán, ze dne 5. 1. 2024 č. j. , spisová značka, . Nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy za období od 15. 8. 2008 do 5. 1. 2024 je promlčen i proto, že žalovaná přiznala žalobci odškodnění na základě jeho žádosti ze dne 17. 6. 2024. Žalobce tak měl žalobu podat nejpozději dne 3. 1. 2025, podal ji však až dne 25. 3. 2025, tedy opožděně. Naopak žalobu za období od 6. 1. 2024 do 30. 1. 2025 podal žalobce předčasně, neboť v době podání žaloby dosud neuplatnil svůj nárok u žalované, učinil tak až 16. 5. 2025. Následné podání žádosti nemůže zhojit takovou vadu žaloby. Soud prvního stupně pochybil, když neposuzoval, zda byl ten který nárok uplatněn řádně a včas jak u soudu, tak u žalované, ani neposoudil, zda byla dodržena lhůta pro podání žaloby, pouze posoudil, zda byl nárok uplatněn včas u žalované a zda jej žalovaná projednala v zákonem stanovené lhůtě.9. Žalovaná dále nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně snížil základní částku zadostiučinění pouze o 20% z důvodu skutkové a právní složitosti a o 20% z důvodu počtů stupňů soudní soustavy. Zopakovala, že z každého z uvedených důvodů měla být základní částka snížena o 40%. Pokud jde o složitost, měl soud přihlédnout i k tomu, že se ve věci aplikovalo evropské právo, konkrétně Směrnice Rady č. 93/104/ES a Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2003/88 ES (což plyne z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 10. 7. 2015 č. j. , spisová značka, ). Dále pak bylo nutno posoudit, zda se jedná o práci přesčas či výkon pohotovosti. Správní rozhodnutí žalované pak byla správními soudy rušena nikoliv z důvodu špatného meritorního posouzení, ale z procesních důvodů. Meritorně byla stěžejní právní otázka vyřešena až v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2022 č. j. , spisová značka, . K počtu stupňů rozhodujících orgánů žalovaná uvedla, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že projednání na čtyřech stupních zapříčinila žalovaná podáním neúspěšné kasační stížnosti. Podání tohoto opravného prostředku je jejím právem a nelze jí to klást k tíži. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že žalobu i v rozsahu částky 105 053,45 Kč s příslušenstvím zamítne.10. Žalobce navrhl potvrzení napadených výroků jako věcně správných. Pokud jde o promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy, uvedl, že do doby řízení je ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu (např. 30 Cdo 2742/2009) započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o ústavní stížnosti, a i tehdy, bylo-li takové řízení pro poškozeného neúspěšné. K tomu dále žalobce odkázal na ust. § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., podle kterého vznikla-li nemajetkové újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věta druhá a třetí či podle § 22 odst. 1 věta druhá a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Jak správně dovodil soud prvního stupně, řízení bylo skončeno rozhodnutím Nejvyššího správního sodu ze dne 23. 1. 2025 č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 30. 1. 2025. Žaloba, která byla podána dne 25. 3. 2025, tak byla podána v rámci šesti měsíční promlčecí doby. Ohledně nároku za období od 6. 1. 2024 do 30. 1. 2025 nemohla být žaloba zamítnuta pro předčasnost, neboť v době, kdy soud prvního stupně rozhodoval, již byla žádost k žalovaná podána a bylo o ní rozhodnuto.11. Pokud jde o složitost věci, souhlasil žalobce s tím, že bylo na místě snížit základní částku o 2x 20%. Uvedl, že v řízení sice bylo vyslechnuto 6 svědků, ovšem všichni byli vyslechnu